Bali – můj druhý domov

Kdykoliv pristavam na letiste Ngurah Rai v Denpasaru, citim se skvele. Bali se uz davno pro me stalo srdecni zalezitosti, temer druhym domovem. Tady vzdy pookreji, ze vseho jsem nadsen a uzivam si kazdou minutu. Citim se jako reinkarnovany Balijec.
Pri navratech domu se obycejne tesime na pratele, jsme zvedavi co noveho se udalo, kdo s kym, kde… a tak. Hlavne se ale citime bezpecne.

Prave tady, tak daleko od Ceska, na rozhrani Ticheho a Indickeho oceanu, mam sveho nejvetsiho pritele a kamarada. I Ketut Sukiasa je vsestranne nadany, pravoverny, tedy hinduisticky Balijec. Byvaly univerzitni ucitel anglictiny se pozdeji zivil jako turisticky pruvodce, dnes je na Bali spise znamy jako sefredaktor a vydavatel magazinu Bali Top Destination. Mnoho Cechu jej poznalo jako zabavneho pruvodce a organizatora poznavacich vyletu po Bali, pripadne dalsich ostrovech nejrozsahlejsiho ostrovniho statu sveta. Na 17000 ostrovech zde zije asi 230 milionu lidi mnoha etnik a jazyku. Stale je co objevovat. Prave Suki, tak zni zkracene jeho jmeno, na me opet na letisti cekal a stravil jsem s nim cast, tentokrat velmi kratkeho balijskeho pobytu.

Reklo by se, ze kdyz jste nekde po dvanacte, tak uz snad ani nebude co fotit. Na Bali to neplati. Od casneho rana do setmeni hledam a nachazim mnoho skvelych novych motivu. Myslim, ze jsem mel pri teto navsteve mimoradne velke stesti. Jedno rano jsem si privstal. Do chramoveho komplexu Besakih jsem spolecne s domorodymi hinduisty vstupoval temer jeste za tmy. Az po trech hodinach se objevili prvni turiste. Ten den se v nejdulezitejsim balijskem chramu konala jedna z vetsich slavnosti a snimky porizene v casnem rannim svetle jiste prekonaji vse, co se mne zde kdy podarilo vyfotit. Jednotlive chramove okrsky byly vypravne vyzdobeny, ale hlavne lide meli hned po ranu skvelou naladu. Byla radost s nimi rozmlouvat a pak je i fotit. Odjizdel jsem totalne propoceny, ale velmi stastny.

Dalsi melo prijit. Pri odjezdu z Besakih jsem se jeste zastavil na velmi fotogenickem vyhledu na terasova ryzova policka, ktera jsem dosud neznal. Nad romantickymi ryzovisti, za pasem tropickych palem se do trikilometrove vyse tyci majestatna sopka Agung. Sem se jeste, snad i v lepsim svetle, urcite vratim. Celodenni foceni vyvrcholilo v momente, kdy jsem zahledl \”fotografuv balijsky sen\” – temer sto stejne oblecenych zen, ktere si na hlave pridrzovaly vysoke, pestrobarevne obetiny. Sly v predlouhem pruvodu, s metrovymi rozestupy, pekne jedna za druhou. Pruvod uzaviral mnohoclenny gamelanovy orchestr. Jeho rytmus ridil frekvenci pochodu celeho hada a dotvarel typickou balijskou atmosferu. Zurive jsem exponoval celky i jednotlive tvare a tesil se ze stovek usmevu, kterymi me tyto vyslankyne nebes obdarovavaly. Citil jsem se bozsky.

Indonesie se tesi mezi svetovymi i ceskymi cestovateli skvele povesti. Neni divu, ze jich zde muzete pri jedne navsteve potkat hned nekolik. Mnozi zde take zakotvili dlouhodobe. Jednim z nich je i spickovy instruktor potapeni a majitel cestovni kancelare Jirka Hruska. Jeho hotel Deep Blue Studio, postaveny na prikrem srazu primo nad morem, najdete v Selangu, na severovychode ostrova. Je zde nejen skvele potapeni, ale hlavne uzasny klid od shonu jinak velmi turistickeho Bali. Stravil jsem zde nekolik dni. Byly plne relaxace, zajimaveho foceni, skvele kuchyne a prekvapivych setkani s domorodci i krajany. A takove jsou ostatne vsechny moje navraty na tento milovany ostrov.

Jirka (Agung)