Po stopách blbouna nejapného

Motto:
“Buh stvoril Mauricius a pak na nem vytvoril pozemsky raj”
Mark Twain

Pratele, naposledy jsem se hlasil ze svetozname basty hinduismu, z ostrova Bali. Po par dnech v Cesku jsem opet ve většinově hinduisticke komunite. Nachazim se v jihozapadnim cipu Indickeho oceanu, na ostrove Mauricius. Rajsky kus pevniny se vynoril z vln po serii sopecnych erupci pred sedmi miliony lety. Peklo se zklidnilo teprve nedavno. 100 000 let jsou kratery vychladle a na urodnem podlozi se formuje tvarove i barevne bohaty relief, ktery svadi k predstavam o prvotnim hrichu. Ano, tak nejak mohl vypadat biblicky raj.

Pristav blazenosti, pohody a miru poklidne “pluje” v blankytnych vodach, 2000 kilometru od africkych brehu a 850 km od Madagaskaru. Na delku meri 65, na sirku maximalne 48 kilometru. Ostre rezane vulkanicke hory se tyci nad nekonecnymi plantazemi cukrove trtiny. Ostrov je plny vodopadu, potoku, jezirek a ricek. Pevnina je lemovana cetnymi koralovymi utesy, ktere spadaji do temnych hlubin. Tyto, spolu s melkymi lagunami, nabizi rajske dovadeni potapecum z celeho sveta. Pohadkovy sen pod vodou i na sousi – to je Mauricijska republika, pojmenovana podle holandskeho moreplavce prince Maurice Nasavskeho. Po mnoha letech se sem opet vracim.

Pro nekolikadenni pobyt mam zakladnu v jihovychodnim cipu ostrova. V okoli jsou kilometry skvelych plazi i mnohobarevne zelene, pres kterou denne fotim letadla, stoupajici z mezinarodniho letiste Seewoosagur Ramgoolam. To vsak neni ani zdaleka jedina fotogenicka mistni atrakce. Kamkoliv se clovek podiva, vsude jeho oko spocine na nevsedni krase tropickeho raje. Mauricius se muze pochlubit nejen skvostnym pobrezim, ale ma i nevsedne krásně profilovane vnitrozemi. Mocne vrstvy prastare lavy, zdvihajici se az do osmisetmetrove vyse, jsou porostle bujnou zeleni. Nekonecne lany cukrove trtiny stridaji ve vyssich polohach temne zelene plantaze cajovniku. Vsude jsou citit silice z vonaveho stromu ylang ylang, cukrovarnicka melasa, rum, kardamon, koriandr, hrebicek, vanilka, safran a muskatovy orisek. Z domovu vetsinove hinduisticke populace se line liba vune pokrmu, pripravovanych na curry. Spickovou moderni kuchyni muzete prolozit treba tradicnimi kreolskymi specialitami. Patri k nim gulas z netopyru nebo pochoutky z opiciho masa. Brrr… Pojdme radeji objevovat jine ostrovni skvosty.

Velmi si uzivam foceni uzasnych zelenych scenerii, stejne jako vodopadu ci divokych utesu. Geologickou originalitou ostrova jsou dve mista s tzv. barevnou pudou. Jedna se o vulkanicke sedimenty s mineralnimi prvky, ktere pod slunecnymi paprsky nabidnou celou paletu teplych zemitych barev, od zlute az po fialovou. Fotogenictejsi je Chamarel, pozoruhodnejsi a temer bez lidi La Vallée des Couleurs.
Poloostrov Le Morne, pod stejnojmennym skalnim monolitem na jihozapadnim cipu ostrova, vypada rajsky zejmena z letadla. Ale i dole – na plazi – si clovek uvedomi, ze stoji v mimoradnem miste. Neco jsem nafotil, pojedl tvarohovy kolac, zapil jej nealkoholickym napojem z pivovarnickeho sladu a opet spechal do dynamicky tvarovaneho zeleneho interieru rajskeho Mauricia. Tech zelenych pohledu se proste nemohu nabazit.

Jsem rad, ze se mne i pri teto ceste podarilo navstivit a vyfotit dramaticka jizni pobrezi s uzasnym pribojem, doprovazenym bohatou vodni tristi a duhou, stejne jako hornate scenerie ci pobrezni i vnitrozemska mesta.
Hlavnim mestem Mauricijske republiky je Port Luis. Prave odsud jsem pred lety odjizdel na okruzni plavbu po ostrovech Indickeho oceanu. Symbolicky jsem tedy navstevu kolonialniho mesta zahajil prave v pristavu. Je neuveritelne, ze jsem zde potkal a fotil tehoz zdredovaneho rastafarianskeho rezbare drevenych soch, jehoz snimky jsem si nafotil uz pri prvni navsteve. Vratil jsem se i do pevnosti Adelaide ci muzea Modreho Mauricia. Ano, prave kvuli svetozname znamce zna mnoho nasich lidi tento maly ostrov.
Nevim kolik ostrovanu zna Cesko, ale leckdo o nas jiste vi. Ve meste Curepipe je po Janu Palachovi pojmenovany autobusovy terminal, obchodni galerie a snad i dalsi mista. Odvazim si mnoho snimku skvelych prirodnich i lidskou rukou poznamenanych scenerii.

V ostrovni populaci hraje presilovku pocetna komunita Indu. Doplnuji je kreolove, misenci Evropanu a zavlecenych otroku, Cinane a vetsinou francouzsky hovorici belosi. Kazde etnikum ma jiny zivotni styl, stavi si odlisne svetske i cirkevni stavby, cti jine svatky a ceremonie, kazde kulture chutnaji jine pokrmy. A presto se vsichni vzajemne respektuji, konflikty mezi ostrovnimi kulturami jsou velmi sporadicke. Jsou znamy pouze putky mezi etnickymi sportovnimi kolektivy. Obyvatele Mauricia jsou navysost tolerantni a pratelsti. Bylo mne mezi nimi dobre.

V mnoha lokalitach sveta se stal symbolem mistni zivocich. Je tomu tak i na Mauriciu. I kdyz zde tradicne zije velke mnozstvi zelv obrovskych, symbolem se stal dronte mauricijsky, cesky znamy jako blboun nejapny, ktereho domorodci nazyvaji dodo. Setkate se s nim absolutne vsude – skoda jen, ze nikdy neni zivy. Zhotoveny z ruznych materialu je nejcastejsim ostrovnim suvenyrem. Zivy byl pry naposledy spatren v roce 1681, tesne pred tim, nez si na nem evropsti, v te dobe hlavne holandsti, namornici pochutnali. Do prijezdu Evropanu byl Mauricius neobydleny, dodo nemel zadnych nepratel, tak kdyz ke brehu prijeli lode, prisel se – blboun – podivat na tu zajimavost zblizka. Lide uz tenkrat milovali drubez a vyhladoveli namornici petadvacetikilovym neletavym ptakem nikdy nepohrdli. Dodo zmizel, ale dech berouci ostrovni raj, kteremu za poslednich 400 let propadlo mnoho generaci objevitelu, pluje v pruzracnych vodach Indickeho oceanu nastesti stale.
Jirka, Mauricius