Vztah k zemim jihovychodni Asie se u me zrodil uz pred mnoha lety. S kazdou novou navstevou se tato naklonnost prohlubuje. Prijizdim z uspechane, komunikacne ponekud chladne Evropy a pokazde objevuji materialne chude, ale duchovne nesmirne bohate kultury. Zatim jsem zde zadne zklamani neprozil, natoz neco dramatickeho. Nejlepe se citim u buddhistu.
Tou pravou buddhistickou zemi je nesporne Bhutan. Tradicni, po staleti uzavrene kralovstvi se v poslednich letech pozvolna otevira svetu. Rok od roku ziska povoleni ke vstupu nekolik tisic navstevniku. Konecne se mne splni sen a poznam ji i ja.

Z Letiste Vaclava Havla smeroval muj let do Istanbulu, pote do Indickeho Dilli a posledni stominutovy usek uz byl s bhutanskou kralovskou spolecnosti. Na prelet do zeleneho udoli Paro, nedaleko hlavniho mesta Thimpu, jiste dlouho nezapomenu. Kapitan s dvouclenou posadkou svolil a ja absolvoval cely let s nimi v kokpitu. Bylo to jako vzdy velkolepe. Zejmena panoramaticke vyhledy na sluncem zalite osmitisicovky – Šiša Pangmu, Čo Oju, Lhotse, Makalu, Kančendzongu i bajny Everest.
Udoli Paro nas privitalo prikryte mlhami. Pristani v nevelkem udoli tak vyzadovalo od pilotu mimoradne nasazeni. Vse zvladli na jednicku.
V den priletu zbyvalo do setmeni jeste nekolik hodin. Vyuzil jsem je skvele. V Tashi Chodzong se na pocest kralovskeho paru konala barvita slavnost – Festival Tshechu. I pres vytrvaly dest jsem si ji uzil a snad tanecniky a oddane poddane i slusne nafotil. Kral, jeho otec, kralovna i jejich letos narozeny syn se tesi velkemu respektu a lasce obyvatel zeme hrmiciho draka. Uz prvni den prinesl silne dojmy.
Pratele, dnesni den, 14. rijna, nebyl jen tak obycejny. Stalo se neco, co me, proc to nepriznat, dojalo az k slzam. Casne po snidani jsem fotil vyznamny čorten (posvatna stupa) v hlavnim meste. Prosakly informace, ze by jej mel pred polednem navstivit kralovsky par a uctit pamatku dnes zemreleho krale Thajska. Nasledovala zmena puvodniho planu a nekolikahodinove cekani pod rozpalenym sluncem. Kolem me pribyvali slavnostne obleceni ucastnici pietni akce, takze skvele motivy pro foceni. Tesne pred prichodem kralovskeho paru jsem byl nekolikrat upozornen, ze je velmi prisne zakazano Jeho Vysost fotografovat. Takova narizeni, ackoliv me rozesmutni, vzdy plne respektuji.
Oblibeni monarchove i pocetny doprovod obesli čorten tradicne ve smeru hodinovych rucicek, vesli do posvatnych chramu, poklonili se pamatce zemreleho “kolegy” a s vaznou tvari zamirili ke vchodu, kterym pred pulhodinou vstoupili. Abych si neobvyklou svatecni situaci uzil (fotit jsem nemohl), tak jsem pri premistovani za VIP, tak o nich pritomni mluvili, vzdy hledel byt v prvni rade. Tesne pred definitivnim odchodem se kral zacal prekvapive bavit s Rudou Švaříčkem, se kterym se osobne zna. Ruda me necekane popostrcil a Jeho Vysosti me predstavil. Podal mne ruku, vtipne okomentoval nekolik kamer, kterymi jsem byl ovesen, opet nasadil pietni tvar a zmizel i s kralovnou v interieru luxusniho vozu.
Vzapeti jsem od sveho okoli dostal obdivne gratulace a rady, at si pravou ruku urcite nemyji. Mohl bych jí poutnikum nejspis i zehnat. Asi jeste v kouzelnem fotogenickem Bhutanu proziji hodne silnych okamziku, ale pochybuji, ze tento bude prekonan. Citim se nesmirne pocten.

Dalsi cestovani po Bhutanu popisi v pristim dopisu.
Jirka