Cesta kolem světa

Tri slova, ktera v sobe skryvaji sen, touhu, dobrodruzstvi, poznani, ale hlavne dech berouci vyzvu. Tu prvni absolvoval zacatkem 16. stoleti slavny Ferdinand Magellan. Znamejsi jsou ale celkem tri obepluti jeste slavnejsiho Jamese Cooka z druhe poloviny stoleti osmnacteho. Na planete nezije mnoho stastlivcu, kterym se tento romanticky sen podarilo promenit ve skutecnost. I kdyz se dnes tyto cesty nekonaji na oplachtenych lodich, ale modernimi letadly, nevadi, nadech exotiky a vylucnosti presto neztraceji. Svoji prvni cestu kolem zemekoule jsem podnikl na prelomu milenia. Zmenila mne zivot a seradila jinak poradi priorit. Dodnes z ni ziji.


Uplynulo 15 let a prave se nachazim na dalsim obkrouzeni modre planety. Tentokrat jsem dostal mimoradnou nabidku, doprovodit na temer mesicni ceste klienty cestovni kancelare ESO travel. S nadsenim jsem vyzvu prijal. Cesta je pojata navysost luxusne. Nekolik desitek klientu vyuziva letadlo a perfektnich sluzeb palubniho personalu spolecnosti Travel servis. K dispozici mame moderni letadlo Boeing 737-800. Private Jet je neuveritelny fenomen, kdy ve stroji mate sve stabilni misto, v uloznem prostoru nad sebou zasoby osobnich veci a na letadlo v destinacich necekate, nebot letadlo ceka na vas. Po nekolika dnech temer mesicni cesty vas letusky, stewardi, piloti i kapitan oslovuji jmenem. Skvele sluzby pri preletech i na vsech navstivenych mistech. Jedinou nevyhodou je snad jen fakt, ze v zemich travim pouze dve, maximalne tri noci. Az na Velikonocni ostrov se jedna o mista, kde jsem v minulosti, casto opakovane, uz byl. Miluji exoticke navraty.


Z prazskeho letiste Vaclava Havla odletel nas special netradicne z terminalu cislo tri. Po kratke technicke zastavce na portugalskych Azorach jsem si uzil dalsi dlouhy prelet Atlantskeho oceanu. Prvni zastavka byla na zapade Jamajky v Montego Bay. Navrat mezi uvolnene Rastafariany byl v mnohem jiny. Pred lety jsem projel ostrov s ruksakem na zadech a nikdy jsem se netajil tim, ze pro me byla tato cesta jednou z nejdramatictejsich. Ted jsem si uzil popularni plaze Negril, karibskych napoju, ovoce a jidel, stejne jako vyletu na katamaranu. Vse bylo v uplne jine atmosfere, nez pri me prvni navsteve “Ostrova reggae”.


Druhou zastavkou byla Panama. Kdysi jsem odsud startoval dlouhou stredoamerickou expedici. Priznivy dojem z nejjiznejsi destinace nejuzsiho mista Ameriky jsem si pri teto kratke navsteve jen potvrdil. Mam radost z portretu i konecne lepsich snimku Panamskeho pruplavu a okoli. Originalni budou zabery z vystavby nove, sirsi a hlubsi plavebni drahy u karibskeho Colonu. Znovu jsem byl prekvapen modernosti architektury stredu hlavniho mesta Panama City. Prave to mnozstvi modernich mrakodrapu bude asi pro kazdeho nejvice dominantnim zazitkem z navstevy tohoto zvlastniho mista.


Pres hluboke dzungle stredni a severu jizni Ameriky pokracovala nase cesta do uchvatneho brazilskeho Rio de Janeira. Opet jsem si dokonalé mesto skvele uzil. Tady snad ani nejde nepodlehnout sportovnimu duchu zivouciho mesta. Beh a plavani u slavne plaze Copacabana je ten spravny brazilsky zazitek. Cely jeden den jsem stravil s kamaradem Ivanem, ktery v Brazilii jiz nekolik let zije. Provezl me mene znamymi oblastmi, navstivili jsme par chudinskych ctvrti – favel – a dokonce i rozestavena sportoviste a olympijskou vesnici, arealy pro LOH 2016. Na honorarnim konzulatu Ceske republiky v Rio de Janeiru jsem se potkal se zajimavymi krajany z davnejsich emigracnich vln. Po letech jsme se videli s pani Henrietou, petaosmdesati letou damou, ktera, coby pruvodkyne, po leta zanechavala v mnohych navstevnicich Ria ten nejlepsi dojem a vzpominku. Foceni tradicnich dominant mimoradneho mesta tentokrat, kvuli pocasi, uplne nevyslo. Nevadi, kratky pobyt ve meste karnevalu, Krista vykupitele a opalenych tel, jsem si presto mimoradne uzil.


Z Rio de Janeira jsme preleteli do argentinske Mendozy. Presne v case, kdy zde vrcholi letosni sezona vina. Nafotil jsem nekolik pestrobarevnych vinic a vinarstvi, volbu Kralovny vina a mnoho realii nevelkeho mesta pod majestatnymi Andami. Prekvapila me zjevna chudoba mesta. Soude podle aut a obleceni byla proti oblibenemu Buenos Aires atmosfera znacne provincni. Pisi o tom proto, ze je to hlavni dojem, ktery si z Mendozy odvazim. Ani vina jsem si zde moc neuzil. Piji totiz radeji bile, ale Mendoza se pysni spis svymi Malbecy a ty jsou cervene. Pri preletu Argentiny jsem fotil nazapomenutelny vyhled na Aconcaguu, nejvyssi horu jizni polokoule.


Dalsi z delsich preletu byl s imigracni zastavkou v Santiago de Chile a po mnoha hodinach koncil ve vysnenem raji na Velikonocnim ostrove. Splnil se mne sen. Cook zde pristal v roce 1774 a ja se k objeveni tajemneho ostrova dostal az ted. Mohu si tak navleknout dalsi z koralku na nahrdelnik oblasti, ktere tento legendarni namorni objevitel navstivil. Od prvnich chvil se hromadily zazitky, pocity a zabery, na ktere asi do konce zivota nezapomenu. Mysticky ostrov mne proste “sedl”, kazdou chvili zde jsem si moc uzil. Hodiny stravene u proslulych soch moai byly asi nejintenzivnejsi. Tolik mne pripominaly davne roky, kdy jsem hltal knizky Danikena, Heyrdahla a dalsich. Ted, kdy jsem v nekolika lokalitach u kamennych obru stal, uvedomoval jsem si, jak chronicky zname vyjevy to jsou. Mel jsem intenzivni pocit dalsiho splneneho snu. Moc jsem se zde nevyspal, nebot jsem foceni bajnych soch venoval i noci. Bylo to tajuplne, strasidelne, emotivni. Rapa Nui – Pupek sveta – me opravdu nadchnul.


Odletem z Velikonocniho ostrova se naplnila prvni pule naseho obletu planety. Pres nekonecny, temne modry Tichy ocean, mirime do seste destinace, jiz je Tahiti. Konecne spatrim i prosluly atol Bora Bora. Uz ted se tesim na dalsi rajske pacificke destinace. Na palube naseho letadla i pri vsech navstevach panuje pohoda. Ackoliv je tento zpusob obletu planety velmi rychly, presto mam z nej nesmirne dobry pocit. Jsem stastny, ze si mohu nafotit mnohe nove nebo i z drivejsich cest zname oblasti.
Kazda nova cesta vzdy stoji zato.


Jirka

Cesta kolem sveta s Eso travel