Cestování v luxusu

Predstavte si, ze bych vas pozval na tydenni dovolenou do mnohaposchodoveho panelaku dlouheho jako tri fotbalova hriste. Brali byste?
A ted si predstavte, ze tim panelakem je ve skutecnosti luxusni, teprve nedavno na vodu spustena vyletni lod, ktera obeplouva v ramci tydenni plavby nekolik atraktivnich mist.


Zarive bila, elegantne navrzena Costa Diadema je 306 metru dlouha, 37 metru vysoka a prepravuje se na ni 4900 pasazeru, o ktere pecuje 1200 clenu posadky. Na 16 palubach se cestujici docela rozptyli, takze vetsinou nemate pocit, ze byste se ocitli treba v centru preplneneho Tokia. Plavby na mnohaposchodovych parnicich jsem objevil uz pred lety. Vyzkousel jsem okruhy v Pacifiku, Indickem oceanu, Karibiku i Severnim mori, zbyvalo jen Stredozemni more. Poznat se ma vse, proto jsem se nalodil a odplul z italske Savony do Marseille. Tam, ve slavne Provence, oslovil taxikare Alzirana Naghiba a ulozil mu jasny ukol: “Dovez me do lokality, kde mam sanci nasnimat fotogenicke levandule”. Povedlo se, i kdyz jsem v okoli klastera Senanque mel byt asi o nekolik dni pozdeji. To budou vonave zahony jeste vice rozkvetlejsi. Doted zasnu, kolik lidi komentovalo na Facebooku fialove snimky z popularniho mista. Celodenni zastavku v Provence jsem si hodne uzil.


Po klidnem nocnim presunu, jsem dalsi den stravil intenzivnim chozenim po sluncem zalite Barcelone. Opet nezklamala. Stihl jsem prochodit La Rambla, vyfotit dech berouci Sagrada Familia a nekolik dalsich Gaudiho staveb. Letni turisticka sezona je v plnem proudu, u mnoha pamatek se ceka na vstup v dlouhych frontach, takze jsem se musel nekterych typickych atrakci vzdat.


Dalsi zastavka byla v hlavnim meste Balearskych ostrovu v Palma de Mallorca. Prosel jsem se mestem, vyfotil rozlehlou katedralu a udelal si odpocinkovy den na solidni plazi nedaleko centra mesta. Vecer jsme z Palmy odpluli a lod prekonala nejdelsi souvisly usek bez preruseni. Po dvou nocich a jednom celem dni uvazal kapitan Diademu k molu temer v samem centru Neapole.


Neapol, mesto pod Vesuvem, se muze pochlubit mnoha pozoruhodnymi pamatkami, typickymi uzkymi ulickami se susicim se pradlem a skvelou “staroitalskou” atmosferou. Restaurace, pizzerie, kavarny a butiky maji pritazlivou atmosferu a presvedcivy komunikativni personal. Co ale rozhodne nepatri k chloube mesta, to je neuveritelny neporadek v ulicich a na namestich tretiho nejvetsiho italskeho mesta. Zasnul jsem, co vsechno jsou obyvatele mesta schopni nahazet jen tak na zem. Dokonce jsem zahledl na jednom namesti metare. Zametal, ale to, co po nem zustalo, skoda mluvit. Smutny obraz.


Vic jsem si urcite uzil posledni zastavku mohutne lodi Costa Diadema. Byla v ligurskem La Spezia. Asi jsem lodi jeste nebyl nasycen, protoze jsem presedl na motorovou rychlolod s kapacitou asi 100 pasazeru a preplavil se do narodniho parku Cinque Terre. Z vody je odvaznou skalni architekturu lepe videt. Tak tato oblast popularni Italske riviery me totalne dostala. Skoda, ze nebylo uplne jasne pocasi a ze jsem zde nemohl byt v lepsich fotogenictejsich svetlech. V kazde z peti vesnic, tvorenych barevnymi pitoresknimi domy, z nichz nektere zde stoji jiz od 14. stoleti, zije pouze nekolik stovek obyvatel. Pripadlo mne, ze musi byt stastni. Vzdyt bydlet v zarivych barvach, na skalnatem utesu a poslouchat sumeni more – muze snad byt neco lepsiho? Vubec se nedivim, ze byly tyto pohadkove vesnice zapsany na seznam svetoveho dedictvi UNESCO. Sem se urcite vratim.


Nasledoval kratky prejezd do Savony a plynule rychlé opusteni lodi. Maji to proste v Coste sofistikovane propracovane.

Presedl jsem do auta, ale domu se jeste nevydal. Tento text pisi ve sluncem zalitem chorvatskem mestecku Rabac. Rozhodl jsem se uzit si ciste more, typicke belostne kamenite plaze, skvele jidlo a relaxacni atmosferu evropskeho jihu. Pohoda.


Jirka