Dopis první

Prani se mne plni nejen o Vanocich. Letos jsem opet dostal nabidku od reditele CK ESO Travel na dalsi uzasnou cestu okolo zemekoule v soukromem letadle. Moc rad jsem ji prijal, ani na chvili jsem nezavahal. Pohodlne cestovat, objevovat nova mista, sbirat zazitky z lokalit uz znamych a videne fotografovat, to je prace z kategorie snu. Pustil jsem se do ni.

Na dvaceti peti denni vylet jsme z tretiho terminalu Letiste Vaclava Havla vzletli specialne upravenym Boeingem 737-800. Nabrali jsme kurs jihozapad, abychom na Azorskych ostrovech docerpali, pred preletem Atlantiku, pohonne hmoty. Nocni let probehl klidne.
Na dvouostrovi Antigua – Barbuda jsem se vratil po mnoha letech. Pri toulkach po ostrove a hlavnim meste Saint Jones jsem z hluboke pameti doloval vzpominky a pribehy, ktere stale nosim v pameti. Byl jsem doslova sokovan, jak smutne se mesto tvari. Tam, kde to pri minule navsteve zilo, jsem zaznamenal liduprazdno. Prekvapilo me, jak si verni sluzebnici Kristovi nechali zdevastovat hlavni mestskou katedralu. Dnes se rozpada, je zabednena a vstup pochopitelne neni dovolen. Zivot nejvice tepe v bezprostredni blizkosti pristavu. Penize sem vozi tisíce turistu, kteri v duty free nakupuji rozlicne zbytecnosti pri jednodennich zastavkach vyletnich lodi nekolika, zejmena karibskych spolecnosti. Nejspis to bude ten pravy duvod, proc obchody a restaurace v jinych castech mesta krachuji.
Za nesmirne pozitivni zazitek z teto navstevy ostrova Antigua povazuji jeho obepluti na katamaranu. Obcasne vetsi vlny obohatily plavbu o dobrodruzstvi, zatim co dve vylodeni na belostnych plazich nabidly dostatek romantiky a motivu pro foceni. Prave ciste a temer liduprazdne plaze jsou chloubou tohoto severokaribskeho ostrova.
Antigua rozhodne nezklamala.

Antiguu jsem vymenil za Antiguu. Jak je to mozne? Jednoduse. Slavne guatemalske mestecko Antigua bylo totiz druhou zastavkou na letosni ceste okolo sveta. Po pristani v Guatemala City nasledoval transport do neopakovatelneho pitoreskniho mesta Antigua. Uz od prvni navstevy jsem si jej mimoradne oblibil. Vychutnal jsem si denni i nocni toulky po hrbolate kamenne dlazbe stareho kolonialniho mesta. S mistnimi potomky Mayů jsem na jednom z namesti povecerel plnene placky a pecenou kukurici. Po setmeni jsem se jeste v chramu zucastnil velikonocni bohosluzby. Mexiko bude az nasi dalsi destinaci, presto jsem se jako v Mexiku cely guatemalsky pobyt citil. Mam atmosferu teto casti Mezoameriky nesmirne rad. Snad vse mne tady vyhovuje.
Nezapomenutelny byl i celodenni vylet k jezeru Atitlan a plavba po nem. Podivny opar bohuzel narusil foceni. Okolni vulkany jsem tentokrat musel nechat bez povsimnuti. O to vic jsem fotil detaily v mestecku Santiago de Atitlan, dalsim pokladu mayske historie a kultury. Pred lety to bylo klidne sidlo milych nezistnych lidi, ted uz na nich bylo patrno, co udelaji v takovych mistech z domorodcu penize, ktere tam turiste vozi. Nezistnost nahradily penize. Presto to byl opet nezapomenutelny zazitek. Guatemala me opet nezklamala.
Z Guatemaly pokracovala Cesta kolem světa na severozápad. Pod nami jsem rozeznaval typicky teren teto casti stredni Ameriky, dokonce jsem identifikoval Guadalajaru a Mexiko City. Poprve v zivote jsem spatril vody Cortezova more. V Mexiku jsem byl uz nekolikrat, ale slavny poloostrov Baja California jsem navstivil poprve. Pristali jsme v poustnim Los Cabos. To, proc jsme pristali prave tady ma naprosto zrejmy duvod. Vzdyt Cortezovo more je vyhlasenym utocistem keporkaku. Tento popularni morsky savec umi elegantne vyskakovat nad hladinu a to je presne to, co touzim uz dlouho solidne vyfotit. Dovedete si predstavit tu krasu? Tricetitunovy zivocich leta nad hladinou! Nebudu vas dlouze napinat. Na clunu jsem byl, skakajici keporkaky videl, presto si na kartě ani jednu fotku nevezu. Byly totiz takove vlny, ze uz ta prvni se prevalila pres prid lodi tak nestastne, ze mne dokonale zaplavila veskerou techniku. Vse jsem sbalil, pevne se po zbytek plavby drzel a modlil se, aby se kamery vzpamatovaly. Dopadlo to dobre.
Jak uz jsem se zminil, snimky keporkaku nevezu, takze mam duvod se vratit. S Mexikem jsem se rozloucil stylove – pred odletem jsem za doprovodu mariachi, hudebniku a pevcu v sombrerech, povecerel oblibene mole poblano – kure prelite jemne palivou cokoladovou omackou.

V dalsim dopisu se prihlasim z Havaje.

Jirka z paluby Boeingu 737-800