Severozapadni cip africkeho kontinentu je Bohem pozehnane uzemi. Lezi zde Marocke kralovstvi, ktere je devetkrat rozlehlejsi nez Ceska republika. Muze se pochlubit slavnou historii, nebyvalou stabilitou, priznivym klimatem a slusnymi vyhlidkami do budoucnosti. Atributy, ktere jsou v soucasne Africe malo vidane. Po lonske kratke navsteve jsem letos do Maroka zavital podruhe. Opet jsem vyuzil dokonalych sluzeb cestovni kancelare Blue Style – specialisty, ktery se pri cestach do kralovstvi stara o sve klienty doslova kralovsky. Poznavaci cestu zorganizovala CK spolecne s Marockou centralou cestovniho ruchu. S jejimi predstaviteli jsem se seznamil pri nedavne veceri v prazskem sidle Velvyslanectvi Marockeho kralovstvi. Postupne se ucim poznavat tuto popularni africkou zemi. Tolik novych prekvapeni jsem ale prece jen necekal.
I kdyz jsem pristal v Agadiru a nejaky cas stravil v Marrakesi, zejmena na proslulem namesti Jemaa el-Fna, budu se venovat popisu novych lokalit, o kterych jsem vam nepsal v lonskem Dopisu z cest.
Zacalo to v Casablance. Nejdulezitejsi marocky pristav zalozili Francouzi. Vliv Francie je zde patrny na kazdem kroku. Prekvapive moderni trimilionove mesto je protkano sirokymi bulvary s mnoha modernimi butiky. Pobrezi a mestske plaze mne pripominaly Cannes nebo jakekoliv evropske, australske i americke letovisko. Wifi pripojeni, kam se podivam…
Z velke dalky jsem registroval vysokou vez mesity. Mesita Hassana II. je 3. nejvetsi na svete a pojme 25 tisic muslimu. Minaret je vysoky jako Zizkovska vez, tedy okolo 200 metru. Zvlastnosti je, ze ji mohou navstivit i nemuslimove. Interier je velmi okazale vybaven. V jedne chvili jsem utrpel temer kulturni sok: mesto krizuji nablyskane moderni kloubove tramvaje! To jsem v Africe opravdu necekal. A jeste jedna zajimavost – ve filmu “Noc v Casablance” nebyl pry ani jeden zaber natocen v tomto magickem meste. Z Casablancy jsem odcestoval dal na sever. Cilem byl Rabat.
V hlavnim a soucasne kralovskem meste jsem stale nevychazel z udivu. Opet siroke bulvary a na nich mnoho ukazek moderni evropske architektury. Metropole je sidlem zahranicnich ambasad, vcetne te nasi. I tady, k memu nemalemu uzasu, se mohou pochlubit moderni tramvajovou dopravou. Po mnoha navstevach Afriky jsem si domyslive myslel, ze cerny kontinent docela slusne znam. Nyni vsak zjistuji, jak jsem se v odhadu dosud nenavstivenych mist mylil. Prece proto cestuji, abych predstavy korigoval realitou. V hlavnim meste nesmime vsak vynechat navstevu cetnych pametihodnosti. Vzdyt pocatky osidleni Rabatu se datuji az do 3. tisicileti pred Kristem. Nafotil jsem pozustatky Velke mesity s Hassanovou vezi, filigransky dekorovane mauzoleum Mohammeda V., pevnost, zivot na trzisti a nesmirne fotogenickou cast stareho mesta. Bílé, modrou barvou dekorovane domy s cetnymi barevnymi kvetinaci a kvetinami mne nalehave pripominaly Recko ci nektere oblasti Tuniska. Snimky zde porizene prekvapi jiste nejednoho milovnika Afriky.
Marocke mesto, ktere si asi nejvice ze vsech arabskych zachovalo stredoveky raz, se jmenuje Fes. Davni cestovatele o nem, podobne jako o malijskem Timbuktu, psali vzdy s posvatnou uctou. Byval centrem svetske i nabozenske moci, centrem vedy a obchodu.
Ve starobylem Fesu se mne splnil dalsi z fotografickych snu. Za hradbami stredovekeho mesta je mozne spatrit a nafotit tradicni remeslnou dovednost – barveni kuzi. Unikatni zabery obletely svet. Ve dvorech, kde se v hlinenych kadich upravuji a barvi kuze to sice neskutecne zapacha, ale odmena v podobe exotickych snimku za to stoji. Kozeluzny jsou zde jiz od 10. stoleti a technologie činění a barveni kuzi se take po staleti nemeni. Celodenni bloudeni medinou bylo unavne, ale nesmirne zajimave.
Z Fesu jsem pres Erfoud prejel do Merzougy. Tady jsem si uzil neco z berberskeho zivota. Pocasi zrovna nepralo, presto jsem – po noci v hlinenem dome – uz po pate hodine vyrazil na hrbete velblouda k nedalekym dunam na ranni foceni pouste. Pesi vystup na vrchol duny byl vice nez narocny. Skoda, ze rozbresk nebyl cisty, v teto casti Maroka jsou pisecne duny mimoradne fotogenicke. Z vrcholku jsem nahlizel pres hranice do Alziru. Dalsi den jsem se vydal ze severovychodu Maroka jihozapadnim smerem. Pres Todra Gorges do oblasti Quarzazate. Tady jsem zazil asi nejlepsi fotograficky den. Muzou za to prastare pevnosti ve stylu saharske architektury, ktere si zahraly v mnoha slavnych velkofilmech. Pry jich bylo vice jak tricet. Vubec se nedivim, ze si je profesionalni filmari vybrali. Roli jiste hraje nejenom exoticka architektura a zachovalost pamatek, ale i politicka a ekonomicka stabilita Marockeho kralovstvi. K bezmeznemu nadseni prispelo i nekolik vstricnych fotogenickych Berberu a priznive slunecne pocasi.
I kdyz mam pred sebou jeste cestu do Marrakese a Agadiru, mohl bych tento dopis snad uz ukoncit. Mohl, pokud bych neprejizdel strhujici pohori Velkeho Atlasu. Silnice se hadovite splha az do vyse pres 2200 metru. Ted, v kvetnu, jsou jeste patrny na spickach hor ostruvky snehu. I tady pokracuji skvele vyhledy a fotograficke sance.
Pratele, vy, kteri sledujete moje pocinani uz nekolik let vite, ze se docela snadno pri cestovani nadchnu. Nemuzu si proste pomoci. Ten svet je jednoduse pohodovy a alespon pro me take mimoradne bezpecny. Tato dalsi africka cesta mne dala uplne novou prekvapivou zkusenost:
Marocke kralovstvi je dokonalou destinaci pro cestovatele vsech kategorii!
Alibaba