Filipíny – dopis třetí

Na Filipiny jsem se mimoradne tesil. Vice jak sedm tisic ostrovu, nadherne prirodni scenerie, tropicke plaze, raj pro potapece, lidnata mesta, sveze zelena dzungle, ale hlavne moc mili, usmevavi a vstricni lide. Na letosni trase je to jedina adresa, kterou v podstate neznam. Pred lety jsem pouze nahledl, kdy jsem stravil – mezi dvema lety – jeden den v Manile, hlavnim meste rozsahleho ostrovniho statu. Omezeny cas jsem vyuzil bezezbytku.

Pristali jsme na letisti Cebu na ostrove Mactan, ktery vesel do historie objevnych plaveb. Dokonce nekolikrat jsem zasel na misto, kde byl 27. dubna 1521 zabit portugalsky moreplavec Ferdinand Magellan. Historie na nej pamatuje jako na cloveka, ktery jako prvni pozemstan obeplul celou planetu. Ma to vsak maly hacek. Ve skutecnosti cestu nedokoncil, nebot… Vsak uz vite. Kousek od jeho pamatniku ma ohromnou sochu narodni hrdina Lapu Lapu. Prave on legendarniho Evropana, o kterem se uci uz na zakladnich skolach a po kterem byly pojmenovany dve vesmirne galaxie, zabil.
Nocni mnohahodinovy pesi vylet byl nezapomenutelny. Nepotkal jsem ani jednoho cizince a zjevne jsem byl pro domorodce nemalou atrakci. Citil jsem se bezpecne. Zpatky do hotelu jsem jel v nekolika fazich. Stopnul jsem si motorku, mnoho zabavy uzil ve zrezivele sajdkare a cast cesty absolvoval v bizarne polepenem a nesviticim mikrobusu. Noc plna asijskeho zivotniho stylu a smichu. Mam to tak rad.

Dalsi program sestaval z plavby na ostrov Bohol. Chronicky zname snimky ukazuji scenicke Cokoladove vrchy. Dle mistni legendy jde ale o zkamenele slzy nestastne zamilovaneho obra Arogo. Pres slzy – pardon, to byl pot – jsem na ne temer nevidel. Ano, cely den bylo mimoradne vedro a ja taham stale temer 20 kilo fototechniky. Casto zbytecne, ale znate to…
Nevadi, Filipiny za to rozhodne staly.

Jirka z preletu do Japonska