Japonsko – země plná překvapení

Kdyz jsem byl pred peti lety v Japonsku, uplne jsem teto zemi propadl. Nadchl jsem se typickymi rafinovanymi pokrmy, fotogenickymi mestskymi i prirodnimi sceneriemi, tradicnimi mechanizmy chovani a řádem. Nektere z techto slov bych mohl pouzit i pri popisu jinych asijskych zemi, ale Japonsko mezi nimi vynika. Prave se do teto zeme vracim. Jsem zvedavy, zda se muj pozitivni dojem ze “Zeme vychazejiciho slunce” potvrdi.


V Japonsku se da pristat na nekolika spickovych mezinarodnich letistich. Muj boeing dosedl po zdlouhavem letu na ranvej letiste Narita, nedaleko Tokia. Ihned jsem zjistil, ze Japonci zprisnili imigracni proceduru. Po vzoru jinych uz i tady snimaji otisky a fotografuji vsechny zajemce o vstup do zeme. Zacina dalsi poznavaci cesta.


Tokio se tahne pri pobrezi v delce okolo 130 kilometru. Zije zde temer 30 milionu obyvatel. Je jasne, ze jej nikdo nemuze poznat ani za cely zivot. Stihl jsem svatyni Meidži Džingu, cisarsky palac (opet jsem mel stesti na nekolik fotogenickych svateb), areal chramu Asakusa i s prilehlym rusnym trzistem. Impozantni byl pohled z tokijske veze. Fotky ale nejsou nic moc, bylo znacne zatazeno. Vecer se mne opet podarilo potkat s Ondrou Pírym, slovenskym fotografem, ktery v Japonsku zije uz devet let. Fotili jsme spolu pred peti lety a budeme i pri teto navsteve. Na zaver pobytu, az budu v oblasti Kjota, “objednal” jsem si gejsu, divku, ktera bude ochotna se nechat ustrojit a namalovat tak, jako by byla skutecnou maiko nebo gejsou. Uz se na to foceni tesim. S nezapomenutelnym mestem jsem se rozloucil na Ginze, ulici v mondenni ctvrti Tokia.


Kdyz jsem se blizil k posvatne Fudži, byl jsem znacne napjaty. Budu mit konecne stesti na dobrou viditelnost? Prvni den to jeste bylo rozpacite, ale dalsi velmi casne rano bylo temer idealni. Zurive jsem exponoval zasnezeny vrchol 3776 metru vysokeho symbolu Japonska. Doslo dokonce po case i na panoramatickou kameru Hasselblad.
Skvela byla i noc na rohozi tatami a cetne gastronomicke speciality, na kterych jsem si nekolikrat pochutnaval. Co se jidla tyce, tolik orientalnich pochoutek jsem uz dlouho nekonzumoval. Jidlo patri k tomu nejlepsimu, co muze navstevnikovi slavne cisarstvi nabidnout. Uzivam si ho denodenne do sytosti.


Zavital jsem i do horske oblasti, jakychsi japonskych Alp a opet i do zajimaveho hradu Matsumoto. Nasledovala Takajama, Širakawago, Kanazawa. V rychlem sledu se pred mym objektivem stridaly udrzovane pamatky, domy šogunů, cisaru i samurajů. Skvele byly japonske zahrady a parky. Jen jsem litoval, ze zde nejsem na pozim, kdy javory momiji ztrati z listu chlorofyl a neskutecne kouzelne zezloutnou a zcervenaji. To je potom ta prava japonska atmosfera.


Zprvu spesnym vlakem a pozdeji sinkansenem jsem dojel az do Hirosimi. Pri zhlednuti historickych snimku a zjisteni, co vsechno se tady pred sedmdesati lety udalo, cloveka zamrazi. Kdysi smutne misto dnes docela dynamicky zije. Koná se zde mnoho pietnich akci, na ktere jezdi vyznamne osobnosti z celeho sveta. Mnohe se dozvi, ze tzv. Hirosima House (A-Bomb Dome), symbol apokalypticky zniceneho mesta, je dilem ceskeho architekta Jana Letzela. Tento objekt, jako jediny, nechali hirosimsti stat, aby pripominal budoucim generacim prozite valecne hruzy. Posledni dve noci a tri dny jsem stravil v lokalite, ktera me oslovila uz pri minule navsteve. Osaka, Nara a zejmena Kjoto, to jsou spravna mista na nove zazitky i sugestivni fotografie. Svatyne Kasuga, chram Todaidzi, nekonecne zastupy oranzovych bran torii, hrad Nidžo, historicka i moderni centra techto mest, to vse jsem pochopitelne nasnimal. To nejlepsi jsem si ale nechal na zaver. Priblizilo se foceni “gejsi” a navic v centru skvelych kjotskych chramu. Ondra dovezl z Nary divku, kterou specializovana firma stylove oblekla a namalovala. Trvalo to pres hodinu, stalo to nemalo penez, ale jsem rad, ze jsem to zkusil. Problem byl, ze na samotne foceni jsem mel pouze 45 minut, ale vyuzil jsem je do posledni vteriny. Na snimky se moc tesim. Priste pripravim takove foceni ve vetsim casovem predstihu a jeste o neco lepe. I pro moji “modelku” byla tato zkusenost prvni.


Odletam z Japonska a s radosti konstatuji, ze je to pro navstevu mimoradne prizniva zeme. Celou cestu jsem si skvele uzil. Nenasel jsem nic, opravdu nic, co by se mne nelibilo. Asi by nam to lpění na tradicich, pracovitost, oddanost a povestny japonsky perfekcionismus zrovna dvakrat nevyhovoval, ale leccos bych v te nasi casti Evropy skutecne rad uvital.
Prave zjistuji, jak je tezke vse, co jsem v Japonsku prozil, slovne popsat. My na to proste nemame měřítko. Nejlepsi by bylo do zeme si zajet a nechat to vsechno na sebe volne pusobit. Co myslite?



Jirka z osackeho letiste Kansai