Ještě jednou z Izraele

Kazda cast Izraele se diametralne lisi. Posvatna biblicka mista se stridaji s bojisti, kde jeste nedavno tekla krev. Pres ospale vesnicky se poutnik dostane k historickym architektonickym skvostum nebo do rusnych velkomest, ktera byla zalozena teprve pred nekolika desitkami let. Nespornou stalici je popularni Mrtve more. I kdyz pravdepodobne rozsahlejsi, bylo zde jiz davno pred Jezisem. Dodnes udivuje tak, jak jiste udivovalo i tehdejsi navstevniky. Nektere informace jsou docela prekvapive.

Mrtve, pro Izraelce radeji Slane more, se tahne v delce temer osmdesati kilometru severojiznim smerem. Hladina lezi 400 metru pod urovni svetovych mori a v nejhlubsich mistech dosahuje dalsich ctyr set metru. Zatimco obsah soli v jinych morich je okolo 3%, tady dosahuje temer 350 gramu na litr vody. Je tedy desetkrat slanejsi. Jedna se o soli chloru, manganu, sodiku, vapniku, jodu, bromu a drasliku. Voda Mrtveho more je vyhledavana pro blahodarne ucinky na kuzi i nemoci pohyboveho ustroji. O lecivych a zkraslovacich ucincich vedela jiz Kleopatra. Krome nekolika mikroorganizmu zde neziji zadni obvykli morsti zivocichove. V podivne olejovite tekutine neni mozne plavat, zato se da na hladine pohodlne lezet, temer sedet. Pokud vam voda nestrikne do oka (vim o cem pisi) nebo nosu, je to docela zabavne.
Uz pred nekolika lety, kdyz jsem cestoval po pobrezi tohoto more na jordanske strane, zaznamenal jsem rychle vysychani prirodniho skvostu. Nadale pokracuje. Za poslednich padesat let klesla hladina o temer 30 metru a vedci biji na poplach. Izrael ma vsak v soucasnosti mnoho jinych problemu k reseni. Zivot mistnich komunit i navstevniku omezuji dlouhotrvajici etnicke a uzemni konflikty, narust populace vyvolava dalsi vazny problem. Spolecnost zacina trpet nedostatkem pitne vody. V Izraeli je spotreba petkrat nizsi nez v Cesku, na palestinskych uzemich dokonce temer dvacetkrat!

Prekvapilo me, jak casto se u Mrtveho more da narazit na biblicke stopy. Pripomnel jsem si Sodomu a Gomoru, Lota a jeho zenu, krale Davida i Heroda, stejne jako Jana Krtitele.
Kumran s nalezisti biblickych svitku je skvely, ale Masada, to je doslova sok. Staroveka pevnost Masada byla vybudovana v letech 37 az 30 pr.n.l. kralem Herodem Velikym. Dodnes shlizi ze ctyrsetmetrove skalnate stolove hory na pravy breh a stribritou hladinu Mrtveho more. Vypada nedobytne. Dokonale opevneni bylo nakonec Rimany stejne dobyto, ale ve sve dobe to musela byt jedna z nejlepsich pevnosti sveta.
Na severu Judske pouste, v prirodni rezervaci Ein Gedi, jsem fotil malo plache kozorozce nubijske a “galapazsky” nebojacne damany syrske. Damany znam ze Stolove hory v Jihoafricke republice, tihle nebyli tak zavaliti a barevni. Prijemne zpestreni fadni poustni krajiny.

Dalsi pousti, tentokrat Negevskou, musime projet pri ceste do nejjiznejsiho cipu statu Izrael. Na brehu Rudeho more zde lezi mesto Eilat, jedna z nejznamejsich prazdninovych destinaci. Kdysi jsem do nej nahlizel ze sousedni jordanske Akaby. Na ctrnacti kilometrech pobrezi se tu celorocne nevazane veseli desetitisice rekreantu z celeho sveta. Uvolnena atmosfera da i o sabatu zapomenout na jinak striktni omezeni spolecenskeho zivota v zidovskem state. Hlucne komercni misto me moc nenadchlo. Maji tady podmorskou observator a delfinarium. Kdyz jsem ho pri lodni ceste k egyptske hranici videl, presla me chut na navstevu. V bezprostredni blizkosti jakychsi strasidelnych potrubi a technickych zarizeni pusobilo znacne smutne. Nejvetsi atrakci pro muj objektiv bylo tak letiste uprostred mesta. Aby letadla dosedala par metru od lidskych obydli, to uz se na mnoha mistech sveta nevidi. Sokujici byl opet ten bezprikladny neporadek a prehlizivy vztah Izraelcu k zivotnimu prostredi.

Nazor na kulturnost Izraelcu jsem si mohl zlepsit jeste pri zaverecne navsteve Tel Avivu. Nezlepsil. Na Blizky vychod netradicne velka moderni metropole, centrum spolecenskeho zivota, ekonomiky, kultury i mody, me primo sokovala. Tak odpadky zaneradene plaze jsem nevidel opravdu nikde ve svete! Tisice jednotlivcu i skupin se vyvaluji na jemnem pisku dlouhe mestske plaze a bezohledne ji “hnoji” zbytky jidla, plasty, plechovkami i sklem. Podnikl jsem nekolikahodinovy pochod po tomto smetisti a do podobne zaneradeneho, byt jinak moderne upraveneho hotelu se vratil s naladou na bodu mrazu. Bylo to nechutne a zasnul jsem, jak vubec muze existovat takove spolecenstvi, jak se nekdo muze chovat ke svemu okoli tak bezohledne.

Pri odletu ze Svate zeme jsem mel v hlave jeste vice otazniku, nez kdyz jsem priletal. Nejednoznacnost a nazorove neshody o umisteni dejinnych udalosti vypadaly nekdy az komicky. Nekonecne uzemni tahanice mezi Izraelci a palestinskymi Araby jsou take nepochopitelne. Navsteva biblickych mist a lokalit v okoli Mrtveho more je sice docela skvela, ale ke skvostum globalniho cestovani zatim Izrael rozhodne radit nebudu. Anebo jsem nic z historie a take podstaty palestinsko – izraelskych konfliktu nepochopil. I to je mozne.
Preji vsem krasne leto.
Jirka