Ještě z Havaje

Kratky prelet jihovychodnim smerem a prenesl jsem se z druheho nejvetsiho Havajskeho ostrova Maui na ten nejvetsi – Big Island. V mem projektu “James Cook” znamena navsteva tohoto ostrova velmi mnoho. Kdyz jsem tu byl v roce 2000, o osudy tohoto moreplavce jsem jeste zvyseny zajem nejevil. Ted jsme to hodlal napravit.

Pristal jsem v Kailua- Kona, na zapadnim pobrezi ostrova, ktery je dvakrat tak velky jako vsechny ostatni v havajskem archipelagu dohromady. Ve veku asi dvou milionu let je take nejmladsi. Prezdiva se mu “Orchid Island” nebo take “Volcano Island”. Stejne jako ostatni ostrovy ve skupine, se narodil na dne oceanu v petikilometrove hloubce. V miste, kteremu se rika “Hot Spot” je otvor v zemske kure, ze ktereho permanentne vyteka magma. V dlouhem geologickem case se tak vrstvenim lavy tvori podmorske a pozdeji klasicke ostrovy, jez jsou pozvolna, pohyby litosferickych desek, odvazeny severovychodnim smerem. Havajske ostrovy tak postupne chladnou, naopak Big Island je dosud vulkanicky velmi aktivni. To jej cini zajimavym a skyta tak mnoho nevsednich dobrodruzstvi a poznani. Velky ostrov je tvoren celou radou sopek, z nichz nejznamejsi jsou dve nejvyssi. Mauna Loa je vysoka 4169 m a sousedni Mauna Kea se tyci dokonce do vysky 4205 m. Vzhledem k tomu, ze upati maji jeste 5 km hluboko pod hladinou Pacifiku, jsou nekterymi odborniky povazovany za nejvyssi hory sveta, ktere odsouvaji Mount Everest az na treti misto.

Presto ze je ostrov ve znacne mire pokryt pustymi lavovymi poli, ma neopakovatelne kouzlo a fotografovi predklada tisice inspiraci. Nabizi take cetne necekane krajinne typy a klimaticke zony. Pohyboval jsem se po malebnych plazich vsech barev, v koralovych zatokach, v lavovych poustich a v neuveritelne krasnych destnych lesich. Fotil jsem v teplotach pres 30°C a nelidsky trpel v silnem vetru a v chladu bod bodem mrazu. Navsteva Havaje je proste dynamicky prozity cas, plyn necekanych zvratu.

Nejprve jsem se vydal kratce na severozapad, kde jsem fotil prastara lavova pole. Pote uz jsem miril pres sopku Hualalai (2521 m) na jih do vesnice Captain Cook. Nema se slavnym moreplavce moc spolecneho, pouze si jeho jmeno kdysi vypujcila jedna obchodni spolecnost a ted se tak jmenuje nekolik desitek objektu nad zalivem Kealakehua (Cesta bohu). Ten je jiz zajimavejsi a v zivote Cooka sehral primo osudovou roli. Vydal jsem se do nej neobvykle pesky. Drtiva vetsina navstevniku jezdi do zalivu organizovane na morskych kajacich nebo vyletnimi lodemi. Po devadesatiminutovem sestupu suchou lavovou krajinou jsem pohnutim ani nedychal. Prede mnou se tycil osm metru vysoky obelisk, ktery zde od roku 1874 pripomina umrti preslavneho moreplavce. Prave tady, z vnitrozemi v temer nepristupne zatoce, meho hrdinu 14. unora 1779 zavrazdili pri potycce domorodci. Tehdy krev jeho i dalsich namorniku zbarvila kristalove cirou vodu nad pestrymi korali. Dodnes je citit silny duchovni naboj mista, ktere bylo po staleti posvatnym pohrebistem havajskych kralu a urozenych aliju. Setrval jsem dlouho a ocima tekal po detailech na vegetaci a kamennych valech kultovniho mista v blahove nadeji, ze objevim neco zajimaveho a cenneho.

Jedine co jsem “objevil” je snad to, jak rychle se muze situace a osud od zakladu zmenit. Vzpomente na minuly dopis – psal jsem o pripluti Cookovych lodi a o jeho bezbrehem uctivani jako boha Lona. Behem okamziku se “bozske telo” koupalo v rude skvrne tepleho zalivu. Domorodci jeho telo odvlekli neznamo kam. S ostatky nalozili tak, jak se na boha sluselo. Ritualne oddelili maso od kosti a cast ostatku pry ulozili k ostatkum havajskych kralu do tajneho pohrebiste. Kolem jeho smrti a dalsi manipulace je dodnes mnoho nevysvetlenych dohadu. Z jedne kapitanovy kosti byl vyroben sip, ktery je dodnes ulozen v jednom ze sydneyskych muzei (zkousky DNA prokazaly jeho pravost).Navstevou zalivu Kealakekua se mne splnil dalsi cestovatelsky sen, tak jsem se vydal na cestu zpet. Poledni dvouhodinove stoupani po zradne lavove suti mi dalo hodne zabrat.

Pres nekolik kratkych fotozastavek jsem konecne dojel do dalsiho planovaneho mista. Pri minule navsteve Hawaii Volcanoes Park jsem se k proudum rude lavy nevydal, ted jsem to hodlal konecne uskutecnit. V pozdnim odpoledni jsem sestoupal do oblasti vychodni riftove zony a vydal se plne nalozen (kompletni fototechnika, stativ, pevne boty, celovka a zalozni zdroj svetla…) do hloubi dramaticky cleneneho lavoveho pole. Z doporucovanych veci me chybela pouze voda – nikde jsem ji nestacil koupit! Tesne po setmeni jsem konecne po dvouapul hodinach nebezpecne chuze dosahl mista, odkud je videt pole zhave lavy. Havajska bohyne sopek a ohne Pele, zde v plne krase rozhodila sve ohnive lavove praminky vlasu. Smaci je ve vlnach rozboureneho Pacifiku. Pekelna krasa uchvacuje a laka se priblizit. Pockal jsem tedy do pozdnich nocnich hodin a po odchodu dalsich nadsencu se vydal blize, narusit alespon trosku soukromi ohnive krasky. Slavil jsem uspech. Kralovna vecera me k sobe pustila. Jeste ne do loznice, taky kdo by o to stal, ale jen tak ode dveri,jsem se mohl obdivovat jeji krase. Byl jsem stastny a pohnuty zaroven. Hluboko po pulnoci jsem se vydal na temer ctyrhodinovy navrat. Svetlo z celovky me, az na obcasne zakolisani, vedlo hlubokou noci po cernych skaliskach zvetrale lavy zpet do bezpeci pevne rovne cesty. Dnesni dva “treky” me staly mnoho sil, ale byly plny tajemnych a nezapomnutelnych prozitku.

Rozsahly vulkanicky park (temer 1000 km2) jsem opustil kolem slavne kaldery Kilauea, ktera z ruznych jicnu sopti jiz od roku 1983. Jeste jsem stacil vyfotit bernesku havajskou. Je to endemicka husa, ktera je statnim ptakem a domorodci ji nazyvaji nene. Moc se tesim na snimky fantastickeho destneho lesa v okoli obce Volcano. Zamiril jsem do Hila, hlavniho mesta ostrova Big Island. Spesne jsem fotil sochu krale Kamehamehy I a uz jsem stoupal do bezoblacnych vysek ostrova. Po leve ruce Mauna Lou (Dlouhou horu) a po prave cil sve cesty Mauna Keu (Bilou horu). V nejvyssim bode Havajskych ostrovu, vysoko nad bilou dekou z mraku, jsem prozil dalsi fotograficke orgie. Hodne jsem ale pri nich trpel. Ackoliv slunce – dilo boha Mauiho – vytrvale ostre zarilo, teplomer ukazoval pouze 2°C po nulou. Situaci komplikoval mimoradne silny vitr. V takove situaci byl nejvetsi problem, jak co nejlepe zafixovat sebe i stativ. Snad na snimcich nebude poznat, jak jsem byl rozechvely.

Dalsi den jsem pres vetrny district Hamakua a Kohala dosahl nejsevernejsiho cipu ostrova. Pracne, ale nakonec prece, jsem nalezl posvatne misto narozeni krale Kamehamehy I (1758) a pres cetne skvele scenerie se postupne ubiral jihozapadnim smerem zpet k Hilu. Pobrezi Hamakua patri na Havaji k nejkrasnejsim. Pocasi mne prilis nepralo, presto jsem rad, ze jsem mohl videt udoli Waipio, vodopady Akaka, Onomea a dalsi skvela mista. Od zalivu Hakalau si asi vezu nejskvelejsi snimky pohadkove strukturovane dzungle, ktere jsem kdy nafotil.

Posledni den jsem jeste stihl nasnimat scenerie na nejvychodnejsim poloostrove Kapoho, neuveritelny Lava Tree State Monument a teprve dvacet let stare lavove pole v Kalapane. Za tech sest let, co jsem zde nebyl, doznala eroze lavoveho pokryvu znatelnych zmen. Bujna tropicka vegetace vytrvale narusuje mocne vrstvy lavy a pomoci deste, vetru a dalsich erozivnich cinitelu, je pretvari v pozdejsi urodnou pudu. Na malem kousku zeme zde muzete byt svedky vzrusujici podivane. Ohen a hmota z nitra nasi planety zde buduje dalsi ctverecni mile ostrova, ktere oceanska voda vzapeti pohlcuje. Lava, ktera kdysi zabijela, dava dnes domorodym lidem sanci na dobre ziti. Geologicky vek planety je zde prostorove i casove zhusten a nabizi divakovi cetna zamysleni.

Pocituji vdek tvurci teto planety, ze ji opatril zemskou kurou. Priblizne 100 kilometrovy ochranny plast nas nastesti bezpecne (az na par vyjimek) chrani od zhaveho pekla, ze ktereho ostatne vsechno a vsichni vznikli.

Preji pekne leto.

Jirka.