V poslední době už nejsem tak výkonný a z mnoha posledních cest jsem žádný dopis neodeslal. Na Islandu jsem byl mnohokrát, jen v roce 2018 pětkrát, tak soudím, že nemá cenu vás opakovaně zahrnovat informacemi z jednoho, byť tak originálního a fotogenického místa. Kouzlu tohoto přírodního ráje jsem propadl už před léty. Asi před třemi lety jsem se rozhodl, že nabídnu můj pohled na Island širší veřejnosti. Zrodil se plán vydat o ráji obrazovou knihu. Mám tedy do podzimu tohoto roku jasný cíl a důsledně jej sleduji.
Z několika posledních cest stojí za zmínku zejména dvě poslední. Když jsem se začátkem listopadu 2018 vrátil z Islandu, měl jsem za sebou zajímavý projekt, spočívající v dvouměsíčním křižování ostrovem. Z Brna jsem vyrazil poslední den srpna. To proto, abych mohl fotit dech beroucí podzimní barvy ostrova. Společnost Finaso mně pro ten účel zapůjčila obytný vůz Van Tourer, postavený na „podvozku“ dodávky Fiat Ducato. Ve svém domě na kolečkách jsem si vezl sprchu s toaletou, kuchyňku s ledničkou, prostornou ložnici a mnoho dalšího příjemného vybavení. Cestovat po Islandu v obytném voze se ukázalo jako velmi pohodlné a strategické. Nemusel jsem se každý večer vracet kvůli přespání někam do civilizace, zůstával jsem v terénu a využil tak lépe čas i světlo. Nenáročná “expedice” tak splnila svůj účel a já si vyzkoušel zase jinou formu cestování. Možná generálka na důchod. Uvidíme.
Když jsem začátkem listopadu vracel společnosti Finaso jejich campingový vůz, na tachometru svítil u najetých kilometrů údaj 12 300. Ano, tolik kilometrů jsem najel z Brna přes Německo a Dánsko k trajektu (přeplavbu zajišťovala CK Periscope), něco málo na Faerských ostrovech, hlavně po Islandu a zpět. Při představě, že ostrov má po obvodu okolo 1500 km to zaskočilo nejen mě. Jsem moc rád, že mě vůz ani jednou nezradil a v pořádku jsem jej po více jak dvou měsících vrátil. Mise se vydařila.
Neuplynulo mnoho času a po vánočních svátcích jsem do severního Atlantiku zamířil znovu. Tentokrát letecky a jen na deset dnů. Doufal jsem v zasněžený terén, vodopády obalené v ledu a nad tím vším magickou polární záři, prostě jiskřivou arktickou atmosféru. Bohužel, nic z toho nevyšlo. Ještě při příletu pokrývala jižní pobřeží malebná bílá deka, která však během několika hodin zmizela. Ledy na vodopádech zničila obleva a jedna slabá Aurora Borealis mě ani zdaleka neuspokojila. Soustředil jsem se tedy na další dva úkoly ve vztahu k připravované knize. Ty naštěstí vyšly podle mých představ.
Poté, co jsem viděl pestrobarevné snímky ohňostrojů nad Reykjavíkem, zatoužil jsem mít také takové. Při hledání optimálního místa pro focení silvestrovského představení bylo nutné nachodit po městě mnoho kilometrů. Nakonec jsem zvolil břeh jezera Tjörnin s pohledem na katedrálu Hallgrímskirkja, tyčící se nad centrem islandské metropole. Vybral jsem si víc vhodných lokalit, ale vzhledem k několikaminutové show jsem se musel rozhodnout jen pro jednu.
Tři hodiny před půlnočním ohňostrojem jsem ještě stihl zaznamenat velký oheň v Kópavoguru na okraji Reykjavíku. Islandská tradice odkazuje na prastaré vikingské zvyky symbolického pálení starého roku, nahromaděných hříchů a očištění. Ten večer hořelo na území hlavního města deset mohutných ohňů. Hranice byla vysoká přes pět metrů a oheň dosahoval výšky dobrých patnácti metrů.
Na vyhlédnutém místě u jezera jsem si své místo obsadil už před 23. hodinou. Ohňostroje ozářily oblohu pár minut před půlnocí a strhující představení postupně sláblo až patnáct minut po začátku Nového roku. Ohňostroj nad Reykjavíkem neorganizuje místní radnice, ale stovky malých představení jsou v režii obyvatel a návštěvníků města. Snímek z oslav příchodu nového roku se v knize určitě objeví.
Druhý úkol byl z kategorie snů. Poté, co jsem se v minulých letech dvakrát osobně sešel s Olafem Ragnarem Grímssonem, prezidentem Islandu, zatoužil jsem se potkat se současnou hlavou státu. Guđni Thorlacius Jóhannesson nastoupil do funkce 1. srpna 2016. S kýmkoliv od té doby tady, na Islandu, o něm hovořím, všichni jsou z něj nadšeni. Napříč sociálním i vzdělanostním spektrem. Islanďané i cizinci. Je osvěžující vidět, že když je vrcholný politik slušný, dodržuje psané i nepsané společenské dohody, společnost stmeluje a důstojně reprezentuje úřad i zemi, lidé jej přirozeně respektují, dokonce obdivují a jsou na něj i hrdí. Islandský prezident nepotřebuje žádnou ochranku, rámy ani bezpečnostní opatření kolem své osoby. Úžasné!
Sny jsou od toho, aby se plnily. Vyvinul jsem nepatrné úsilí a snaha se setkala s pochopením. Před několika hodinami jsem zazvonil na zvonek prezidentského sídla v Bessastađiru a po chvíli mě s úsměvem do objektu uvedl prezidentův sekretář. Stylové, střídmě vybavené prostory nevelkého domu působily sympaticky. Všude solitérní historický nábytek, knihy a na stěnách historické portréty i moderní grafiky. V outdoorovém obutí a oblečení jsem se cítil značně nepatřičně. Přes několik hal, bez jakékoliv bezpečnostní kontroly (nepadla ani žádná otázka), jsem byl uveden k panu prezidentovi. Vítal mě jako starého známého: “Ahoj Jiri!” Islanďané se oslovují křestním jménem. Od této chvíle to bylo již o skvělé uvolněné atmosféře. U čaje a koláče došlo na zajímavá islandská i česká témata.
Guđni, než nastoupil do prezidentské funkce, studoval a vyučoval na několika evropských univerzitách a byl respektovaným profesorem historie na Islandské univerzitě. Také politickým komentátorem. Je expertem na historii a ústavu. Do islandštiny přeložil čtyři knihy od Stephena Kinga. Sám o sobě hovoří jako o obyčejném otci rodiny, který rád čte, dokonce běhá a hraje fotbal. Až do prezidentské volby v politice nikdy nepůsobil. Do funkce byl zvolen po velmi skromné kampani s minimálním rozpočtem. Nás by mohlo zajímat, že voliče objížděl ve staré Škodě Favorit. Když jsem se ho zeptal na Českou republiku, vzpomenul s úctou na Václava Havla a povzdechl si, že už byl v Evropě v mnoha zemích, ale tu naši ještě nenavštívil.
Skromný a přitom uznávaný padesátník šíří kolem sebe až nakažlivou pohodu a je prototypem moderního evropského státníka. Setkání s ním jsem si dokonale užil.
No, a to je pro dnešek všechno. Přeji všem přátelům i ostatním pohodový celý rok 2019. Děkuji za přízeň. I nadále budu mít snahu dodávat vám prostřednictvím těchto dopisů, facebookových stránek, Instagramu, besed, knih a kalendářů nejen cestovatelské inspirace.
Jirka