La Grace brázdí Středozemní moře

Pratele, uz je to dva a pul roku, co jsem vam odeslal nekolik dopisu z paluby a podpalubi piratske brigy La Grace. Prozil jsem tenkrat – ve vanocnim case – nezapomenutelny mesic ve vodach a na uchvatnych ostrovech jizniho Karibiku. Tehdy jsem se s Puvabnou, tak se jeji jmeno preklada, teprve nesmele seznamoval. Prvotni jiskreni se pozdeji zmenilo v dlouhodobou naklonnost. Ted jsem za tajnou laskou odcestoval znovu. Ne tak daleko, pouze do vod Stredozemniho more. Mame v planu stravit spolu intenzivni tyden mezi nekolika ostrovy rozesetymi v temne modrych vodach na zapad od Italie. Setkani po tak dlouhe dobe bude jiste plne emoci. Vzdyt se na Puvabnou tak moc tesim…
Cestu k lodi jsem obohatil o prenocovani a nekolik navstev v srdci Toskanska. Typicka krajina, jak z obrazu renesancnich maliru, je obcas, vetsinou na vrcholcich tahlych kopcu, prerusena pohadkovou architekturou kamennych mestecek a vesnic. V kouzelne Florencii jsem se tentokrat nezdrzel, ale atmosferu mensich mestecek jsem si ujit nenechal. Greve de Chianti, Sienna, Voltera, Pisa, Lucca, ale hlavne San Gimiano, to byl opet nezapomenutelny zazitek. V posledne jmenovanem meste, s typickymi stredovekymi vezemi, jsem ochutnal nekolik mistnich specialit. Vedle skvelych vin a syru take treba lanyze. Od mistniho obchodnika jsem se dozvedel, ze v Italii je zakazano pouzivat k vyhledavani teto drahe speciality prasata, takze pouzivaji na tuto cinnost vycvicene psy. Toskansko bylo vzrusujici.
Na palubu La Grace jsem vstoupil u pristavu Piombino na zapadnim pobrezi Italie. Po case jsem se opet potkal s kapitanem Pepou Dvorskym, jeho piratskou rodinou a s nekolika dalsimi znamymi i neznamymi morskymi vlky. Pripravili jsme vse potrebne a pote vypluli smer Elba. U ostrova znameho tim, ze sem byl do vyhnanstvi vysazen Napoleon Bonaparte, jsme se v dusledku neprizniveho pocasi prilis nezdrzeli. Naopak pri obeplouvani Korsiky a severu Sardinie nam uz pocasi pralo a tak cetna vylodeni byla tim pravym romantickym zazitkem. Znovu jsem se vratil na mista, ktera mam ve Stredozemnim mori moc rad. Znal jsem je ale vetsinou z druhe strany – z vnitrozemi. Ted se mne otevrely uplne nove pohledy.
Kdykoliv jsem na palube nebo v blizkosti La Grace, citim se jako James Cook. Okamzite se v predstavach prenasim o staleti zpet a jsem stastny. Vzdy si pripominam, ze tak, jak vedli lode davni moreplavci, tak ted vedeme svuj korab i my. La Grace je mimoradne zdarila replika brigy ceskeho pirata Augustina Heřmana a veskere ukony pri rizeni lodi jsou stejne, jako pred nekolika sty lety. Nasi vyhodou ovsem je, ze v podpalubi mame vykonny motor, navigacni pristroje a mnoho dalsich vymozenosti soucasne techniky. Iluze dobrodruzstvi je dokonala a pocit bezpeci take.
Pri teto tydenni plavbe, zejmena ale pri kotveni v pristavech, jsem si vyrazne uvedomil, jak je replika historicke lodi pro mnoho lidi pritazliva. Na La Grace se chodily k molu divat zastupy nadsenych lidi, zatimco luxusni jachty svetove proslulych celebrit, se musely spokojit se zajmem daleko nizsim. Neni se co divit, modernich jachet muzeme ve vodach teto oblasti denne videt mnoho, ale tak dokonale zpracovanych historickych korabu… nebylo neobvykle, ze z miliardarske jachty se na clunech a vodnich skutrech prijizdeli zajemci podivat az k nasemu kylu. Nekteri dokonce prijali kapitanovo pozvani a vystoupili kratce na palubu. Proste, kdekoliv se Puvabna objevila, tam budila zaslouzenou pozornost a obdiv.
Je skvele, ze na jeji palube se za nekolik let plavby v nekolika morich a Atlantskem oceanu seznamilo s namornickym remeslem nekolik stovek krajanu i cizincu. Povazuji za zajimavou a dulezitou skutecnost i to, ze se konecne svetovymi vodstvy opet plavi alespon jedno velke plavidlo pod ceskou vlajkou. Tradice ceskeho lodarskeho prumyslu pokracuje alespon touto skromnou formou.

Jirka, Stredozemni more