Osmnáctý den se ještě za tmy probouzíme v Zizina Otis Resortu. Téměř “africké” stanové městečko je součástí národního parku Pobitora, jen hodinu jízdy od střediskového města Guwahati. Taková dobrodružná ubytování znám z mnoha afrických parků. Tvoří zázemí pro různá zvířecí safari. A právě tady, v severoindickém Ássámu, jde překvapivě také o safari. Oblast je celosvětově proslulá hojným výskytem jednorohých nosorožců pancéřových. Na březích posvátné a důležité Brahmaputry se jim daří už miliony let. Nálezy ve fosilních vrstvách dokládají jejich výskyt již ve středním pleistocénu.

Po spěšné snídani se přesouváme na “sloní terminál”. Toto safari je originální zejména dopravním prostředkem, kterým se mezi dvouapůltunová monstra dostaneme. Ano, právě na slonu je prý výlet mezi nosorožce nejbezpečnější. Při pohupování na hřbetě šedého chlupatého obra se ve čtyřmetrové výšce cítím bezpečně. Přesto, že jsem ověšen moderními kamerami, připadám si chvílemi jako Šáh ássámské říše. Ty výhledy jsou dech beroucí. Z ranní mlhy a vysoké trávy “vykukují” pancéřové hřbety a hlavy mohutných nosorožců a působí přízračně. Fotím jednotlivce, samice s mladými i početná společenství. Jsem ve filmu? Sním či bdím? Byla to nezapomenutelná pohádka, kterou ještě dlouho – a rád – nevymažu z hlavy.

Posledním bodem programu v Guwahati je návštěva chrámu Kamakhya ve stejnojmenné čtvrti. Do sluncem rozpáleného chrámu jsme dorazili v době, kdy byl obležen stovkami slavnostně oblečených hinduistů. Všemu vládla rudá barva a motivy připomínající ženskou vulvu, neboť rozvětvený objekt byl zasvěcen Párvatí, manželce boha Šivy. Mají ji připomínat menstruační obřady, prezentované bezzuzdným stínáním hlav býků, kozlů a beranů. Pach krve se mísí s vůní květin, vonných tyčinek a zpocených těl. Bosý, s lepkavou krví na chodidlech, šlapu hřející dlažbu jako v transu. Snad až si doma prohlédnu exponované snímky, uvěřím, že jsem to všechno opravdu prožil, že to nebyl pouhý sen.

Srdce nám vzrušením ještě divoce tepou, ale musíme se přemístit na letiště u Guwahati. Podle programu máme poslední večer strávit v Dillí. Po přistání v hlavním indickém městě se rychle ubytováváme v nedalekém hotelu. Ruda Švaříček domluvil pro malou skupinku návštěvu českého velvyslanectví. Pan velvyslanec, jeho podřízení a v Dillí žijící krajané projevili zájem, abych jim promítl pár obrázků a postřehů z mého putování světem. Byl to velmi příjemný večer, při kterém jsme poznali zajímavé lidi. Zbytek naší cestovatelské skupiny mezitím poznával krásy i temná zákoutí metropole a ochutnával věhlasné speciality indické kuchyně.
Po půlnoci jsem spěšně sbalil zavazadlo a později neklidně usínal ve sněhobílé posteli. Před očima se divoce míhaly obrazy z právě prožitých tří týdnů, které jistě změní pořadí obdivovaných zemí. Indii jsem už znal, ale Bhútán si právě obřadně navlékám na třpytící se náhrdelník nezapomenutelných světových lokalit. Jistě to tak má i celý tucet mých kolegů, kteří právě oddychují v ostatních pokojích letištního hotelu. Poslední noc vzrušujícího asijského dobrodružství.

Jirka Kolbaba