Tentokrát na západě

Po navratu z Islandu jsem jen prebalil zavazadlo a po jednom dni relaxace opet vyrazil na cesty. Pres Pariz vedla cesta na zapad severni Ameriky. Tento cil jsem zvolil proto, ze planuji inovovat prednasku o teto oblasti. Je tu tolik fotogenickych fenomenu, tak pripravim prednasky dve. Jednu o vychode a druhou o zapade USA. Zejmena zapad je nesmirne bohaty na dech berouci prirodni skvosty, ktere nemaji na svete obdoby.
Po patnactihodinovem letu jsem pristal v kalifornskem San Francisku. Jedno z nejkrasnejsich mest sveta opet nezklamalo. Dokonce mne pripravilo mnoha prekvapeni, navic prokreslena stridavym sluncem. Sanfranciskou zatokou se honily tradicni mlhy, a presto se podarily zajimave snimky Golden Gate Bridge s mestem. Objel a nafotil jsem vsechny dulezite body, pote se vydal na zdlouhavou, ale nesmirne prijemnou fotocestu do jihozapadnich teritorii. Zatim tato cesta patri k tem nejlepsim, ktere jsem s aparatem v ruce za poslednich par let absolvoval. Muze za to stale slunecne pocasi a prikladna pracovni moralka. Kazde rano poctive vstavam jeste za tmy a horecne uhanim na nejlepsi fotogenicka mista. A ze jich tady – na jihozapade Ameriky – skutecne je! V minulosti jsem se o techto mistech opakovane rozepisoval, tak dnes jen strucne.

Pri odjezdu ze San Franciska jsem zamiril nejprve na vychod do narodniho parku Yosemity. Opevovany prirodni skvost jsem v minulosti zazil zasnezeny – pohadka, v hlavni turisticke sezone – hruza, ted to bylo neco mezi. Vyhlasene lokality bohuzel lakaji stale vice navstevniku. Videt tak toto ledovcem dramaticky vyrezane udoli v prvni polovine 19. stoleti. To zde zili mensi skupiny Indianu kmene Miwoku a par rodinek cernych medvedu. K memu velkemu prekvapeni jsem vsak tentokrat medveda vubec nepotkal.
Pres zasnezeny Tioga Pass jsem se na dalsi skvele foceni premistil k jezeru Mono. Prespal jsem par hodin v aute na stejnem miste jako pred tremi lety, aby mne nic uz pri prvnich paprscich slunce neuniklo. Povedlo se. “Muší jezero” je okupovane miliardami cernych malych musek, ktere si cloveka nastesti nevsimaji. Ceho si ale rychle vsimne každý, kdo jizni breh navstivi, to je neobvykla fotogenicnost jezera. Belostne vezicky krapnikoveho vapence vyrustaji primo z vody a v rannim svetle se rozzarily dozlatova.

Dusledne, od severu k jihu, jsem tentokrat projel cele Udoli smrti. Indiani mu rikali rozpalena puda a v nekterych oblastech dokazali dokonce zit. 7800 ctverecnich kilometru extremne prohrate a dynamicky profilovane barevne pudy s ruznou strukturou. Moc jsem si vychutnal casne ranni foceni poustnich scenerii v Mesquite Flat Sands Dunes. Neznam nic lepsiho, nez nizke slunce v dunach. Pozdeji, az jsem vyjel mimo vrazedne rozpalene udoli, jsem jiz potreti navstivil China Ranch – fantastickou datlovou farmu, kde jsem si opet pochutnal na skvostnem datlovem koktejlu. Neznam na svete lepsi. A take nechapu, jak se v te okolni razpalene poustni krajine muze takovemu projektu darit. Pri sestupu po prasne ceste do zeleneho udoli plneho palem ma clovek pocit, ze v sousednim Udoli smrti podlehl uzehu a blouzni. To jen lidsky dumysl a obcasna touha zkrotit prirodu slavila timto bohulibym projektem uspech. Oaza zeleně a vonavych osvezujicich plodu uprostred rozzhavenych rudych pisku a skal – moc prijemne zastaveni.

Las Vegas. Dalsi dukaz, ze lidska touha porazit logiku nezna mezi. Co vedlo v roce 1947 mafiana Buggyho Siegela k vybudovani luxusni hotelove herny Flamingo v poklidne poustni mormonske osade? Byvala bezvyznamna, dnes vyrostla v okazale sidlo luxusu a zabavy. Vse, co je v Las Vegas, to se musi videt a zazit. Beznou evropskou optikou si to totiz vubec nedokazeme predstavit. Neodolal jsem a zahral jsem si. Mam v posledni dobe velke stesti ve hre. Dost jsem vyhral, ale nemel jsem moralku odejit. Nakonec jsem dopadl jako vetsina duverivych blaznu. Vse jsem opet mafianskym bossum, majitelum vetsiny heren, dobrovolne vratil zpet.

Radeji jsem mesto hrichu a nikdy nekoncici zabavy spesne opustil a vydal se pres velkolepe inzenyrske dilo – prehradnu Hoover Dam – do oblasti, kde si matka Priroda kdysi davno zridila umelecky atelier. Tak na me uz od prvni navstevy oblasti severni Arizony a zejmena jizniho Utahu toto dech berouci misto pusobi. Co jsem tady videl a nafotil, o tom vam napisi priste.

Jirka