Jižní Afrika II.

Afrika

Jižní Afrika II.

Dvou a pul hodinovym letem se South African Airways, jsem preletel z Kapskeho Mesta do Johannesburgu. V obavane prelidnene metropoli s rozbujelou kriminalitou jsem se nezdrzel (soucasne migracni aktivity napovidaji, ze do roku 2020 bude v megapoli zit pres dvacet milionu obyvatel!) a radeji hned pokracoval do Nelspruit, hlavniho mesta severovychodni provincie Mpumalanga. Odsud uz

Zobrazit vše
23.4.2009, Afrika

Jižní Afrika II.

23.4.2009

Dvou a pul hodinovym letem se South African Airways, jsem preletel z Kapskeho Mesta do Johannesburgu. V obavane prelidnene metropoli s rozbujelou kriminalitou jsem se nezdrzel (soucasne migracni aktivity napovidaji, ze do roku 2020 bude v megapoli zit pres dvacet milionu obyvatel!) a radeji hned pokracoval do Nelspruit, hlavniho mesta severovychodni provincie Mpumalanga. Odsud uz byl pouze skok k Malelane Gate, znamemu jiznimu vstupu do Krugerova narodniho parku. Teprve tady zacina byt Afrika pro mnohe tou pravou Afrikou.

Krugeruv narodni park je symbolem Jizni Afriky. Uzemi velke jako Morava slibuje ty nejexotictejsi dobrodruzne zazitky. V poctu zvirat nema v teto oblasti konkurenci. Je take nejvetsi a nejstarsi. Statistiky uvadeji, ze v nem zije priblizne 2000 lvu, 1000 leopardu, 8000 slonu, 1500 nosorozcu, hrosi, buvoli, zebry, zirafy, ohromne mnozstvi antilop a dalsi exoticke zvere. Jiste dostatecny duvod, proc si casne rano privstat.
Jeste za chladne tmy jsem vyrazil v terennim voze rizenem zkusenym afrikanskym rangerem vstric dobrodruzstvi. Celodenni safari nakonec bohuzel neprineslo ocekavane fotograficke trofeje. Vzdy dlouhe ocekavani, napinani zraku, barvite predstavy… ale nakonec prece jen zklamani. To, co se jevilo jako srst leoparda byla pri priblizeni zmet listi, zablesk oci se zmenil v odlesk na vegetaci. Pak to ale prislo. Jen dva metry od cesty znudene odpocivala rodinka sesti lvu! Rozechven jsem spesne exponoval nejvetsi africke kockovite selmy, prirozene a obavane pany tohoto prostredi. Sympaticka rodinka (lvi jsou jedine socialne zijici kockovite selmy) se vsak po chvili – driv nez by mne bylo mile – bohuzel zacala sbirat k odchodu. Skoda. Pasl jsem po dalsich kockach, ale odmenen jsem ani moc nebyl. Z velke dalky jsem jeste nekolik lvu zahledl, leoparda bohuzel zadneho.

Afrika, to vsak nejsou jen divoke kocky, podobne pritazlivi jsou i dalsi reprezentanti kontinentalni fauny. Z blizkosti jsem fotil ohromne nosorozce a vetsi mnozstvi krasnych slonu vseho veku. Velmi detailne a casto jsem snimal mnoho antilop. Zejmena springboku je v Krugeru jak o u nas zajicu. Odmenou byli i lini hrosi a vyhrivajici se krokodyli. Tri noci stravene v Krugerove parku nakonec neprinesly tolik skvostnych pozorovani a foceni, jak jsem si vysnil. Presto jsem byl moc spokojen. Priroda ma sve zakonitosti a tem se musime kazdy prizpusobit.

Jednim z nejhlubsich zazitku z JAR, je urcite navsteva kanonu Blyde River (hloubka 800 m., delka 26 km). To jsem tedy na jihu Afriky necekal. Nadherny, vicebarevnou zeleni porostly zarez do krajiny mne presvedcive pripomnel nedavno navstiveny fotogenicky Waimea Canyon na havajskem ostrove Kauai. Jako by mu z oka vypadl. Neuveritelne. Skoda jen, ze prave tady se zhorsilo pocasi. Cekat jsem nemohl, snad se sem jeste nekdy vratim.

Pri teto ceste doslo i na kratkou navstevu Svazijskeho kralovstvi, ale vice jsem se tesil na Viktoriiny vodopady v Zimbabwe. Fotil jsem je uz pred deseti lety a mel jsem na hrane slavneho vodopadu i neuveritelne setkani a kratky rozhovor s prezidentem zeme. Robert Mugabe za tech deset let privedl zemi na okraj katastrofy. Nekolikrat jsem si overoval tento statisticky udaj: v zemi je az 90-ti procentni nezamestnanost!!! Velka cast tech zamestnanych pracuje pro vladu, ostatnim v podstate nezbyva nez aby zebrali nebo smelili. Podle toho to take vypada. Jakmile jsem vysel z hotelu, hned se na me nalepilo klubko zadonicich obchodnicku a kazdy mel pro me “better price”. Bylo mne jich a cele zeme uprimne lito. Snad je, s touzebne ocekavanym odchodem Mugabeho, ceka lepsi budoucnost.

Radeji jsem se soustredil na foceni Viktoriinych vodopadu. Jeden ze symbolu teto casti Afriky objevil pro ostatni svet sir David Livingstone. Tehdy byl prirodni skvost znacne nedostupny, dnes ke hrane hrmiciho vodopadu vede asfaltova cesta. Mel jsem docela smulu. Domorodci rikali, ze je nejvyssi stav vody za poslednich 40 let. Buracejici voda zde pada do stometrove hloubky v miste, kde je velmi uzke koryto s blizkou stenou primo naproti hrane vodopadu. To znamena, ze husta vodni trist se vali z uzke prurvy do mnohasetmetrove vyse a ztezuje pohled na padajici proudy vody. Pro fotografa primo katastrofa. Totalne smacen jemnou vodni tristi reky Zambezi, naexponoval jsem – pri castem osusovani objektivu – mnoho desitek dramatickych snimku. Chvile stravene na protilehle hrane vodopadu jsem si nalezite uzil. Uziji-li i vyfocene snimky, tak to se uvidi pozdeji.

Navrat do Ceska bude patrit k tem nezapomenutelnym. Pri letu z Victoria Falls do Johannesburgu mne pricinlivi zamestnanci, nejspise vychoziho letiste, znicili a probrali kufr. Asi velmi spesne, nebot pri opetovnem baleni pribalili i znackove damske spodni pradlo. Na tomto letu bylo podobne postizenych vice. Let z Johannesburgu do Londyna byl zrusen a na naklady South African Airways jsem musel stravit noc navic v letistnim hotelu. Byl skvely, ale ja moc spechal do Ceska na predjednane prednasky, ktere jsem nakonec musel – poprve v zivote(!) – na posledni chvili zrusit.
Jakousi naplasti na utrpene problemy, umistili me na dlouhem letu z JAR do Londyna na velkoryse prostorne lehatko v bussines tride. Nahoda ci omyl? Kdo vi, ale sluzeb vyssi urovne jsem si nalezite uzil. Problemy vsak neskoncily. Nocni prilet do Londyna znamenal dalsi noc na naklady letecke spolecnosti. Nakonec me do Vidne nedopravili rakouske aerolinie, ale britske. Se znacnym zdrzenim, ale konecne zase doma!!! I kdyz mne zimbabwske letistni selmy vykradli zavazadlo a zpozdene letadlo zpusobilo znacny nasledny problem, hodnotim tuto cestu jako jednu z nejkrasnejsich. Afrika je proste navykova.

Jirka
v Airbusu 320, pri letu z Londyna do Vidne

Jižní Arfika I.

Uz zase jsem (kde jinde?) na ceste. Tentokrat jsem se vydal na jih Afriky. Letem z Vidne do Londyna a odtud primo do Kapskeho mesta. Posledni navsteva byla pred asi deseti lety, takze jsem byl docela napjaty, co vse se v Cape Town a na dalsich planovanych mistech zmenilo. Pohoda, skoro vse poznavam. Mam pocit,

Zobrazit vše
23.4.2009, Afrika

Jižní Arfika I.

23.4.2009

Uz zase jsem (kde jinde?) na ceste. Tentokrat jsem se vydal na jih Afriky. Letem z Vidne do Londyna a odtud primo do Kapskeho mesta. Posledni navsteva byla pred asi deseti lety, takze jsem byl docela napjaty, co vse se v Cape Town a na dalsich planovanych mistech zmenilo. Pohoda, skoro vse poznavam. Mam pocit, jako bych tu byl docela nedavno. Pocasi je skvele, takze jsem toho vyuzil a v prvnich hodinach – s velkym napetim – vyrazil k tomu nejznamejsimu symbolu, jaky Cape Town reprezentuje.

Stolova hora je vysoka 1087 metru a tyci se nad Stolovou zatokou neuveritelne krasne, temer primo od hladiny more. Mnoha krasna mesta by mohla Kapskemu mestu tuto dominantu zavidet. Asi neznam zadnou jinou svetovou metropoli, ktera by byla prirodou takto velkoryse obdarovana. Prvnim Evropanem, ktery na na “stolovku” vystoupal, byl v roce 1503 portugalsky namornik Antonio de Saldanha. I dnes jdou mnozi na vrchol hory pekne po svych, ale ja jsem zvolil nejcastejsi, velmi pohodlny zpusob – na vrcholove plató jsem se nechal vyvezt za sedm minut moderni lanovkou. Dechberouci pohledy na vsechny svetove strany, dramaticky tvarovana hornina, endemicka kapska vegetace a do toho pod modrou oblohou svitilo hrejive slunce. Mel jsem velke stesti. Az tady na vrcholu si clovek uvedomi, ze hora neni za mestem, jak se to pri pohledu od vody jevi, ale je primo uprostred aglomerace. Je odsud fantasticky vyhled na centrum a popularni Waterfront. Na zapade si muzeme spocitat vrcholky horskeho masivu Dvanact apostolu, na jihu jsou krasna zalesnema uboci a pohled do Falesneho zalivu, na vychode se do dalky tahnou prumyslove ctvrti a smutna cernosska ghetta, zahalena casto zavojem koure. Odvracena strana jinak krasne kapske oblasti.
Abych Cape Town poznal jeste lepe, naskocil jsem do cerveneho poschodoveho busu a absolvoval poznavaci okruzni jizdu. Spravne rozhodnuti, ujasnil jsem si lepe “mapu” mesta.

Byt v Kapskem meste a nepodniknout alespon jednodenni trip na Cape of Good Hope,…no, to by byla neodpustitelna chyba. Mys Dobre nadeje patri urcite k tem emotivnim, cestovatelsky a fotograficky nejvdecnejsim mistum. I kdyz je to jen skalnaty vybezek, tak nejblizsi okoli se pysni vzacnou endemickou vegetaci, ktere se rika v mistni afrikanstine fynbos. Od roku 1939 chranene krajinne uzemi laka ke studiu prirodovedce z celeho sveta. Mistem setkani dvou oceanu proplul jako prvni v roce 1488 Bartolomeo Diaz. Od te doby pritahuje mys svoji nespoutanosti a take strategickou dulezitosti. Je pochopitelne pritazlivy i pro filmare a fotografy. V silnem vetru, siroce rozkrocen, nasnimal jsem svoji davku obrazku i ja. Letos dokonce na buracivem mysu i ve slunci.

Stellenbosch, malebne mestecko severovychodne od Kapskeho mesta je proslule atmosferou kvalitniho vina. V podnebne priznive oblasti najdeme dodnes okolo triceti vinarskych firem s mnohaletou slavnou tradici. Tu zde zakladali jiz v 17. stoleti Holandane, ale zejmena francouzsti hugenoti. Uz v letadle South African Airways jsem si vychutnaval plody mimoradne urodnych mistnich vinic, abych pak vse korunoval pri male “Wine Tour” ve Franschhoeku, na upati Dracich hor. Ucarovala mne zejmena lehka sladka bila vina, cervenym jsem na chut neprisel. Na kapskem vybezku je toho jeste mnoho k objevovani, je to dozajista pokladnice kultur a galerie mnohotvarne nespoutane prirody.

Na nejjiznejsim cipu Afriky jsem stravil letosni velikonocni svatky. Marne jsem hledal nejakou verejnou pripominku krestanskeho svatku. V teto casti sveta se vse odbyva hlavne na velikonocni pondeli v kostelich. V zemi se celych 80 % obyvatel hlasi ke krestanstvi. A ted dve zajimavosti. Typickym jidlem velikonoc nejsou vajicka, ale zavinace! Jeste vetsi kuriozitou je tepla specialita. Jihoafricane si upravi neco jako morskou stiku, jmenuji ji snuk a potrou si ji merunkovou marmeladou! Tak to je narez, co?

Z evropskeho pohledu se Afrika jevi jako pritazlive prazdna. Tajuplne pouste, zelene kopce, malebna pobrezi, strhujici kanony, hluboke pralesy… Zblizka si ale uvedomuji, ze je to spise miliardou lidi a mnoha zivocichy preplnena archa, na ktere vsichni (casto marne) hledaji vodu, neco k snedku a zpusob nelehkeho souziti. Citlivy clovek se denne zamestnava myslenkami, jak tem zastupum zubozenych muze pomoci. A to i presto, ze prave Jihoafricka republika je pravdepodobne jeste stale nejbohatsi a socialne nejspravedlivejsi africkou zemi. Drzme cele Africe alespon palce – stesti bude potrebovat.

Jirka z cesty do provincie Mpumalanga

P. S.
Mam s sebou na korekturu jiz vysazeny prvni dil knihy “Dopisy z cest”. Vyjde jiz v kvetnu. Tem z vas, kdo me k tomuto kroku nabadali, timto za inspiraci a “nakopnuti” moc dekuji.

Nabídka po Africku

V hodinach marketingu se studenti uci, ze nabidka zpravidla reaguje na poptavku. Alespon by to tak na vyspelych trzich byt melo. V zemich zapadni Afriky je to rozhodne jinak. Pri sve nedavne ceste peti staty regionu jsem mel znacne problemy, abych akceptoval neuveritelne duslednou, az agresivni nabidku od mistnich, zejmena poulicnich obchodniku. Mam Afriku nesmirne

Zobrazit vše
25.3.2008, Afrika

Nabídka po Africku

25.3.2008

V hodinach marketingu se studenti uci, ze nabidka zpravidla reaguje na poptavku. Alespon by to tak na vyspelych trzich byt melo. V zemich zapadni Afriky je to rozhodne jinak.

Pri sve nedavne ceste peti staty regionu jsem mel znacne problemy, abych akceptoval neuveritelne duslednou,
az agresivni nabidku od mistnich, zejmena poulicnich obchodniku. Mam Afriku nesmirne rad a rozumim doslova zivotni potrebe mnohych, pro nas nepredstavitelne chudych, malych obchodnicku. Ceho je ale moc, toho je prilis. Vzdyt oni si tou neodbytnou nabidkou sami vlastne kazi trhy. Mnohokrat bych i kladne reagoval a s prodavacem navazal smlouvani o cene, ale to se hned sesype dalsi horda nabizecu vseho mozneho a ja rezignuji a spesne odchazim.

Zkusim popsat jeden den individualniho evropskeho cestovatele po zapadni Africe. Po noclehu ve skromnem mestskem ci vesnickem hotylku vychazim na prasnou ulici. Kobylky uz na me cekaji, nebot jim pricinlivy ubytovatel o bilem zdroji penez neprodlene rano povedel. Nejspis je i tato informacni sluzba predmetem jakehosi obchodu. Sesypaly se na me a boj zacina. Je neuveritelne, co vsechno veri, ze mne prodaji. Batikovanou kosili, varena vejce, vodu v igelitovem sacku, prepalene kopie cd disku, odrezky syroveho masa s paprickou, kopie znackovych bryli, smazene masove kulicky, bagetu, cigarety, marihuanu…Sotva se po nekolika stech metrech nejotravnejsich vnucovacu zbavim, nenapadne se pripojuji dalsi.

Ti jsou nejhorsi, ackoliv zadne zbozi na hlave ani v rukou ci na voziku nemaji. Oslovuji me “priteli” nebo “bratre”
a mile se usmivaji. Nespechaji. Ve vhodnou chvili pak zacnou svou obehranou pisnicku. Jedni nabizeji transport
k vyhledavane nejblizsi atrakci, jini pro me maji pozvani do sveho nebo bratrova obchodu, i skvelou a levnou restauraci ci hotel znaji. Nekteri se prokazuji jakousi legitimaci, a ze jsou tedy certifikovani pruvodci a budou mne pomahat. Ti otrlejsi si primo reknou o penize na nejakou nadaci, skolu, pro sebe na jidlo nebo osaceni. Kdyz jsem takovemu podal bagetu, hodil mi ji pod nohy.

Neuveritelne rozmaniteho zbozi jsem videl nebo ocichal pri cetnych prejezdech mezi Senegalem, Mali, Nigerem, Burkinou Faso a Beninem. Pri kazde zastavce, hranicni nebo policejni kontrole, vbehla do autobusu ci vlaku horda horlivych obchodniku a zacal koncert. Se zbozim mistrne balancovanym na hlave prodavali, az se z nich kourilo.
Na mnoha mistech v cele oblasti cekaji na sve obeti permanentne, nebot se zahadne a necekane vynorujii ze savany daleko od obytnych aglomeraci, dokonce v hluboke noci plnili svoji roli.

Na letistich pracuje vybranejsi sorta. Kdyz mam cas a podari se mne nenapadne splynout s prostredim, rad je pozoruji. Ovladaji jazyky a se zeleznou pravidelnosti prijizdeji na letiste ke kazdemu zajimavemu priletu. Vyvoleni jsou propojeni s letistnim personalem a na vas cekaji jeste pred vystoupenim do verejneho prostoru. Cilem je skocit po vasem zavazadle, zmocnit se jej a kousek popojit. To uz je prece duvod k zaplaceni, ne? Letistni “poradci” pro vas vzdy maji zarucenou informaci o vyhodnem transportu do mesta. Nic na tom, ze cena
je mnohonasobne vyssi, nez si pri trose cestovatelskych zkusenosti zajistite sami. Na letisti jsem se k objektivni informaci nedostal skoro nikdy, i divky z informacnich kancelari me posilali k uhlazenym mafianum.

Snazim se byt tolerantni cestovatel a vydrzet ty utoky co mozna nejdele. Kdyz uz vsak pohar trpelivosti pretece, mam na odrazeni obchodniku nekolik osvedcenych fint. Dle situace a intenzity utoku volim mezi “uvedenim do zmatku” nebo totalnim ignorovanim. Do zmatku obchodnika uvedete, kdyz na nej dusledne hovorite pouze
v cestine. Pouze v cestine. Chvili to zkousi, ale zarucene to pak vzda. Casto navic informuje o setkani s exotem
i sve okoli a ostatni to uz ani nezkousi. Dulezita je ale jazykova duslednost. Jakmile udelate chybu a nabizec se “chyti”, taktika zpravidla selhava. Pak uz nezbyva nez se obrnit, nechat obchodnika mluvit a sam vytrvale mlcet. Ano, zda se mne to neslusne, ale kdo se s tak intenzivni nabidkou nekdy setkal, pochopi. Vse je pro
odrazeni utoku dobre. Rad vzpominam na obcasne chvilky, kdy kolem me nehopsaly davy neodbytnych nabizecu. Tehdy jsem videl zapadni Afriku v jinem, priznivejsim, svetle.

Jirka Kolbaba

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL