Dopisy z cest

Antarktida

Grahamova země

Kapitan mne umoznil satelitni odeslani dalsiho dopisu. Mezitim jsem jednu zpravu odesilal z polske vyzkumne stanice Arctowski, ale nejsem si jisty, zdali odesla. Budu doufat, ze ano. Odlozil jsem uterku. Je uvareno, vse snezeno a nadobi umyte. Mam konecne chvilku pro sebe. Venuji ji vam, pratele…Ze jsme uspesne prepluli obavaneho Drakea, to uz vite. Propluli

Zobrazit vše
21.1.2013, Antarktida

Grahamova země

21.1.2013

Kapitan mne umoznil satelitni odeslani dalsiho dopisu. Mezitim jsem jednu zpravu odesilal z polske vyzkumne stanice Arctowski, ale nejsem si jisty, zdali odesla. Budu doufat, ze ano.

Odlozil jsem uterku. Je uvareno, vse snezeno a nadobi umyte. Mam konecne chvilku pro sebe. Venuji ji vam, pratele…
Ze jsme uspesne prepluli obavaneho Drakea, to uz vite. Propluli jsme okolo nekolika belostnych ostrovu Jiznich Shetland a provedli nekolik fotografickych vysadku. U Polaku jsme se zdrzeli dele. Prave v te dobe jsme resili nutnou zmenu puvodniho planu. Nesmirne moc jsem se tesil, ze proplujeme Bransfield Strait, protahneme se okolo ostruvku na same spici Antarktickeho poloostrova a vplujeme do Weddellova more. Prave v nem se nachazi malebny Ostrov Jamese Rosse a na nem ceska vedecka stanice Johanna Gregora Mendela. Vy, co jste sledovali moji lonskou dobrodruznou cestu na tuto vzdalenou adresu vite, jak komplikovana cesta sem muze nekdy byt. No, a letos je to jeste horsi! Puvodni plan musime zmenit. Kanal prince Gustava je absolutne ucpany ledem a my plujeme na male plachetnici, ne ledoborcem. Navsteva pratel musi byt odlozena. Moc me to mrzi, ale to uz je Antarktida. Clovek muze cokoliv planovat, ale hlavni slovo ma tady vzdy priroda.
Planovane dny tedy stravime na zapade Grahamovy zeme. Byl jsem zde pred 12 lety ruskym ledoborcem a vim, ze tato oblast patri v Antarktide k nejkrasnejsim.
Preplavba z Jiznich Shetland byla minimalne tak divoka, jako plachteni pres Drakea. Docela me to prekvapilo. Ocekaval jsem, ze budeme kryti ostrovy a nebude tedy tak vetrno. Drama z plavby bohate vyvazily pocity z naseho dalsiho kotviste. Na Trinity Island jsme navstivili Mikkelsen Harbour. Jednim slovem – pohadka! Nestacil jsem tu krasu exponovat. Pocasi se diametralne zmenilo a pod sluncem dostava ledovy kontinent zase uplne jinou atmosferu. Nekolikrat jsme zmenili kotviste a mista vysadku, vsude to bylo fantasticke. Tucnaci maji mlade a to jsou neopakovatelne sance na skvele zabery. Kam se podivam, tam pochoduji cernobili tatove, matky na hnizdech z kaminku zahrivaji ochmyrene ratolesti, nedaleko od nich se vyhrivaji tuleni ci preletaji tisice ruznobarevnych ptaku. Cloveka napada jedine slovo – RAJ.
Nasleduji dalsi mista, ktera se mne uz nikdy nedostanou z pameti. Orleans Strait, Davis Coast, Gerlache Strait, Ronge Island, Orne Island, Enterprice a Port Lockroy s muzeem a postou. Odsud jsem pred dvanacti lety poslal mamince dopis, ktery ji prisel az po roce a pul! Nesmirne si uzivam zejmena to foceni mladych tucnaku. Pro slusny zaber obetave mrznu a tesim se z kazdeho vykouknuti ochmyreneho klubka zpod matcina tela. Jeste nikdy jsem na takove snimky nemel sanci. Je to asi proto, ze v minulosti jsem navstivil ledovy kontinent v unoru a breznu. Mladata se zjevne rodi v prvni fazi antarktickeho leta. Dalsim objektem, ktery horecne fotim, jsou namodrale plovouci ledove skulptury. Jsou jich tisice. Jedna krasnejsi nez druha. Z jednoho pohledu pripominaji lvici, za chvili treba lezici kravu. Fantazii se meze nekladou.
A o tom je cela Antarktida. Je plna zvlastnich podnetu, ktere v cloveku vyvolavaji nesmirne kreativni myslenky. Nuti se zamyslet nad vecmi, na ktere doma neni obvykle cas. V nekonecnem prostoru Antarktidy si snadno uvedomite sebe sama, zhodnotite sve okoli, dosavadni snazeni a stanovite, co je pro vas v budoucnu opravdu dulezite. Jeste jednou zvladnout Drakea a muzu se do toho pustit.

Jirka, Neumayer Channel, Antarctica

Jak jsem se zapsal do dějin argentinských vzdušných sil

Nekteri si povsimli, ze jsem v jednom ze svych antarktickych dopisu zustal dluzen vysvetleni. Popisoval jsem okamzik prvniho vzletu helikopter, ale na ostrov Jamese Rosse jsem tehdy jeste nedoletel. Suše jsem napsal, ze po par minutach letu jsme se na argentinskou vojenskou zakladnu necekane vratili. Co se vlastne stalo? Bylo pekne pocasí. Okamzite po vzletu

Zobrazit vše
26.3.2012, Antarktida

Jak jsem se zapsal do dějin argentinských vzdušných sil

26.3.2012

Nekteri si povsimli, ze jsem v jednom ze svych antarktickych dopisu zustal dluzen vysvetleni. Popisoval jsem okamzik prvniho vzletu helikopter, ale na ostrov Jamese Rosse jsem tehdy jeste nedoletel. Suše jsem napsal, ze po par minutach letu jsme se na argentinskou vojenskou zakladnu necekane vratili. Co se vlastne stalo?

Bylo pekne pocasí. Okamzite po vzletu jsem se pustil do prekotneho foceni vseho, co jsem z okenka zahledl. Najednou rana… a chvili jsem nevedel, „ktera bije“. V hlave prazdno, ruce take prazdne (aparat mne spadl na podlahu stroje), v ocich krev. Pratele, nebudete tomu verit, ale te vojenske helikoptere se za letu utrhly dvere a snesly se do hlubin Weddellova more! Po ceste me jeste stacily v obliceji, na noze a ruce zranit. Zraneni to nebyla prilis vazna, ale krev v obliceji a na zlute zachranne veste pilota i posadku znacne vydesila. Ihned stroj naklonili tak, abych nevypadl a obe helikoptery se vracely na zakladnu.
Mrazivy vitr me ale brzo probral. Snad podvedome, ale docela bezprostredne po incidentu jsem sebral z podlahy fotoaparat a pokracoval ve snimani. Ted uz pekne bez rusiveho skla – sen kazdeho fotografa. Slibovali mne, ze po osetreni a montazi novych dveri jeste tentyz den odletim. Dokonce i novou vestu mne uvazali. Po nekolika hodinach bohuzel rozhodli jinak. Jeste dalsi tyden jsem pak na stanici Marambio musel vydrzet, ale tento pribeh uz ostatne znate.

Vecer na zakladne probehl docela zvlastne. Chlapi nosili piti a chteli si se mnou pripit na zdravi. Mluvilo se o stesti v nestesti. Kdyby ty dvere odletely do rotoru, tak jsme se porouceli do mrazive vody i my. Prezit takovy pad by jeste nemuselo znamenat, ze je vyhrano. V ledove vode Antarktidy vydrzi lidsky organizmus pri zivote maximalne dve minuty. I to je jeden z duvodu, proc argentinsti orli letaji vzdy ve dvojici. Nikdo z dustojniku a pilotu Fuerza Aerea pry nic podobneho nepamatuje. Incident se resil az v ustredi leteckych sil v Buenos Aires. Byl jsem tak trochu hrdina i skudce – nekteri me podezirali, ze jsem to udelal kvuli lepsim fotkam.

Pozdeji mne doslo, ze pokud bych nemel pred oblicejem aparat, mohl jsem byt zranen daleko vic. Kovova slunecni clona dostala takovou ranu hranou, ze se neuveritelne zdeformovala. Moje zraneni na oboci a na nose zpusobila az zadni, plochá stena kamery.
Z toho plyne jednoznacne pouceni: FOTTE, PROSPIVA TO ZIVOTU A ZDRAVI!

A proc jsem ten pribeh zverejnil az ted? Na prelet temito helikopterami cekalo na vedecke stanici Johanna Gregora Mendela trinact ceskych vedcu, na ktere doma cekali jejich pribuzni. A prave ty jsem nechtel svym neobvyklym pribehem polekat.

A to je z letosni zajimave cesty do Antarktidy a Patagonie definitivne vse.

Jirka, Buenos Aires, Argentina

Splněný sen

Letel jsem. Opravdu. Odletel jsem a dokonce i uspesne pristal na ostrove Jamese Rosse. Sen se konecne naplnil. Ani ne po hodine – pri mezipristani jsme nakladali nejake argentinske vedce z terenniho kempu – jsme se priblizili k severnimu vybezku Ulu Peninsula. Pres okenko helikoptery vypadala ceska stanice Johanna Gregora Mendela, v porovnani s Marambiem,

Zobrazit vše
8.3.2012, Antarktida

Splněný sen

8.3.2012

Letel jsem. Opravdu. Odletel jsem a dokonce i uspesne pristal na ostrove Jamese Rosse. Sen se konecne naplnil. Ani ne po hodine – pri mezipristani jsme nakladali nejake argentinske vedce z terenniho kempu – jsme se priblizili k severnimu vybezku Ulu Peninsula. Pres okenko helikoptery vypadala ceska stanice Johanna Gregora Mendela, v porovnani s Marambiem, daleko upraveneji, komorne a mile. Pilot udelal velky oblouk nad stanici a mekce pristal. Seskocil jsem ze stroje a v hluboke uklone se priblizil k hlavni budove vytouzene zakladny. Predklonit jsem se musel. Veli to predpis, jak z helikoptery spravne vystupovat. Byla v tom ale i symbolika. Prave se mne splnil letity sen. K jeho splneni vedla dlouha a ne zrovna jednoducha a levna cesta. Jsem zde v ramci dobrovolnickeho programu. Presto, ze se muj pobyt vyrazne zkratil kvuli znamym problemum, nevadi. Uz kdysi jsem prohlasil, ze mne budou na ostrove Jamese Rosse stacit i tri dny. Uz za par desitek minut jsem mel zjistit, jak velmi jsem se mylil.

Po skvelem prijeti jsem dlouho neotalel a ihned se vydal na prvni fotografickou cestu po okoli. Loudal jsem se po plazi pod dominantni masiv Bibby. Uz od prvnich chvil jsem byl tou okolni krasou silne zasazen. Pratele, ta stanice je zbudovana na tak krasnem miste, ze vas ty pohadkove vyhledy brzo chytnou za srdce a pak uz vas ta slavnostni atmosfera nepusti! Brzo jsem prohlasil, ze bych tady rad zustal nejen tri dny, ale klidne i tri roky.

Vzhledem k tomu, ze se muj prijezd na “Mendela” znacne zpozdil, bylo jasne, ze dlouho zde nepobudu. Stanice se musi vzdy v prvni puli brezna zazimovat a vedci se presunuji zpet na sva domovska pracoviste a univerzity. Snazil jsem se vyuzit kazde minuty. Foceni okolo stanice jsem prokladal cestami na mista, kde jednotlivi badatele ci tymy maji sve pokusne plochy a merici pristroje, kde sbirali dalsi a dalsi material ke zkoumani a porovnavani. Po vecerech pak hodnotili data z pristroju nebo provadeli prvni analyzy ziskanych vzorku. Vetsina vedecke prace je – a jejich kolegy – vsak ceka po navratu domu. To ja jsem to mel snazsi.

Ja zde byl proto, abych hledal a objevil krasna a fotogenicka mista, na kterych bych poridil par snimku, ktere doplni muj inovovany program o Antarktide. Nebylo co hledat. Ty rajske vyhledy zamestnavaly mou mysl, srdce a objektiv kazdy den, od rana az do setmeni, primo par metru pred stanici.
Zakladna stoji na brehu, jen nekolik desitek metru od prulivu Prince Gustava. Temer osm kilometru daleko se tyci Red Island a horizont lemuje dynamicky clenene vychodni pobrezi Antarktickeho poloostrova. Scenerie tvorena ledovcovymi splazy, skalnatymi nunataky a pasy tmavych hornin. Nalevo Bibby Hill, napravo Cape Lachman. Ty uz ale jsou na “nasem” ostrove Jamese Rosse. A mezi tim neuveritelne dynamicky provoz, pripominajici gondoly v Benatkach ve vrcholne sezone. Ty gondoly vsak byly z ruzne barevneho a ruzne stareho pevninskeho i morskeho ledu. V zavislosti na smeru vetru a vodnich proudu, premistovaly se na morske hladine vsemi smery. Kazdou dalsi minutu se nabizely uplne nove obrazy. Nezapomenutelna byla zejmena rana. Odliv odhalil az temer 300 metru morskeho dna a ja se mohl vydat primo mezi ty uchvatne kulisy, ktere tam, ruzne pohazeny, zustaly “zaparkovany” az do dalsiho prilivu. Chladne bloky ledu, ktere spolehlive zrychlovaly tepovou frekvenci a tim rozehrivaly telo. Ty mensi pripominaly auto, ty vetsi spis tramvaj a ty nejvetsi byly velke jako fotbalove hriste. To kazdodenni uchvatne divadlo nabizelo pozornemu divakovi tak silny esteticky dojem, ze se od nej – zejmena v prvnich hodinach a dnech – temer neslo odtrhnout. Behem par treku po okoli jsem k tomu jeste zaznamenal velmi zvlastni barvy hornin a sedimentu. Pozoruhodne byly, casto sopecnou cinnosti modelovane, geologicke struktury. Na nich se misty objevovala druhove bohata, i kdyz drobna, vegetace v podobe ruzne barevnych mechu a lisejniku. Jednoduse receno: odledneny severni cip ostrova Jamese Rosse je badatelskym rajem pro vedce a pohadkovym, nadpozemsky krasnym rajem pro fotografy a kazdeho, kdo se na prirodu dokaze “podivat srdcem”. Je to tak silne a neopakovatelne misto, ze mohu s cistym svedomim prohlasit, ze jsem na takovem ve svem dosavadnim cestovatelskem zivote jeste nikdy nestal.

Dekuji odpovednym odbornikum z brnenske Masarykovy univerzity, spolecnosti Czechoslovak Ocean Shipping, letosnimu tymu vedcu ze stanice Johanna Gregora Mendela, dustojnikum a pilotum Fuerza Aerea a vsem svatym za to, ze jsem zde mohl byt.

Jirka
ostrov Jamese Rosse, Antarktida

Podivná cestovatelská reportáž

I po tolika letech nachazim na cestovani tolik pozitivnich aspektu, ze na obcasna nepohodli a prohry proste neberu zretel. Ne vzdy se vse podari tak, jak jsem si doma nad mapou vysnil. Pokud ale cestovani vnimame predevsim srdcem a je pro nas naplnenim snu, zacneme naslouchat prirode a naucime se vse neovlivnitelne prijimat v klidu

Zobrazit vše
2.3.2012, Antarktida

Podivná cestovatelská reportáž

2.3.2012

I po tolika letech nachazim na cestovani tolik pozitivnich aspektu, ze na obcasna nepohodli a prohry proste neberu zretel. Ne vzdy se vse podari tak, jak jsem si doma nad mapou vysnil. Pokud ale cestovani vnimame predevsim srdcem a je pro nas naplnenim snu, zacneme naslouchat prirode a naucime se vse neovlivnitelne prijimat v klidu a s pokorou. Kez bych to umel i doma, treba kdyz ridim na ceskych silnicich auto.

O posledni ceste pres Patagonii do Antarktidy jsem vam uz psal v nekolika minulych dopisech. Dosud nedosazitelnym cilem teto dobrodruzne cesty je navsteva ceske vedecke stanice Johanna Gregora Mendela na ostrove Jamese Rosse. Ostrov ma temer 80 kilometru v prumeru a lezi ve Weddellove mori na severovychodni strane Antarktickeho poloostrova. Az dosud jsem vam po vsechny ty roky popisoval mista, na kterych jsem skutecne fyzicky byl, ted jsem se rozhodl udelat vyjimku – predstavim vam ostrov a na nem objekt, ktery se mne zatim nepodarilo, i pres mimoradne usili, dosahnout. Uz vic jak dva tydny mrznu na argentinske vojenske zakladne Marambio na ostrove Seymour a na vysneneho Rosse se denne jen divam ze zapadni hrany skalnate mesety. S Jamesem Clarkem Rossem, britskym namornim dustojnikem a polarnim pruzkumnikem me neco malo poji. Narodil se ve stejny dubnovy den jako ja, i kdyz o 157 let drive. Nez po nem pojmenovali ostrov, upozornil na sebe prozkoumanim pobrezi Severni Ameriky, ale hlavne nalezenim severniho magnetickeho polu. Bylo pak docela logicke, ze ho Kralovska spolecnost na Humboldtuv podnet urcila za velitele expedice, ktera v roce 1839 odplula lokalizovat jizni magneticky pol. Ross se zaslouzil o mnohe vyznamne objevy a dnes je po nem pojmenovano nekolik zemepisnych bodu po obvodu Antarktidy.

Ostrov Jamese Rosse, tvoreny hlavne mocnymi kridovymi sedimenty a tretihornimi vulkanickymi horninami, si pro smely projekt vybrali pred lety odbornici z Masarykovy univerzity k vystavbe ceske vedecke stanice. Po mnoho let specialiste ruznych profesi vyuzivali obcasne pohostinnosti vedeckych tymu jinych zemi. Po letech priprav, komplikovanem transportu a vystavbe, byl jeji provoz spusten v roce 2006. Stanice tvorena jednou hlavni budovou a deviti technickymi kontejnery je postavena na odlednenem severnim vybezku ostrova (Ulu Peninsula) a je koncipovana jako letni. To ovsem znamena, ze je v provozu, kdyz se u nas klouzeme na ledu a snehu. Kazdorocne ji po nekolik tydnu mezi lednem a breznem obyva okolo 15 obetavych vedcu, kteri pak po zbytek roku zpracovavaji namerene hodnoty, data a nasbirane vzorky. A prave za nimi jsem se letos vydal i ja. Vse bylo do detailu pripraveno, vse potrebne v predstihu dojednano a potvrzeno.

aaaA… Pozor, ted se neco deje. Rozepsany dopis vam spesne posilam v behu do helikoptery. Ted snad konecne poletim!!!

Jirka

Pozdrav z ráje

Jeste nikdy jsem nemel tolik casu. Cekam a hledam si nejaky smysluplny program. V zakladne je dost zima, zjevne se setri. Na benzinu je zde zavisle kdeco. Minule jsem psal, ze odletam. I presto, ze jsem v helikoptere Bell 212 sedel a konecne odletel, stejne cekam dal. Po dvou minutach letu jsme se vratili a

Zobrazit vše
27.2.2012, Antarktida

Pozdrav z ráje

27.2.2012

Jeste nikdy jsem nemel tolik casu. Cekam a hledam si nejaky smysluplny program. V zakladne je dost zima, zjevne se setri. Na benzinu je zde zavisle kdeco. Minule jsem psal, ze odletam. I presto, ze jsem v helikoptere Bell 212 sedel a konecne odletel, stejne cekam dal. Po dvou minutach letu jsme se vratili a ja zase – velmi smutny, ze stanici Johanna Gregora Mendela jeste neuvidim – okupuji postel ve spolecne „vojenske“ loznici stanice Marambio, ktera patri leteckym silam Argentiny (Fuerza Aerea). Nezbyva, nez se odbornym rozhodnutim v klidu podridit. Budu dal bojovat za presun a verit, ze se podari. Vcera me nekteri presvedcovali, at nasednu do nastartovaneho Herculesu a vratim se zpet do Argentiny. Ne, zpatecni letenku do Evropy mam az za mesic, udelam maximum, abych si sen splnil a ceskou vyzkumnou stanici na ostrove Jamese Rosse na vlastni oci spatril. To je hlavni cil teto temer dvoumesicni cesty. A na nej se zatim definitivne soustredim.

Cas na Seymouru travim nejradeji delsimi vylety po ostrove. Vzhledem k profilu terenu a drsnemu pocasi to casto neni jednoduche. Tolik ticha a samoty se vsak neda prozit jinde nez tady. Hledam zde pochopitelne fotograficke motivy, ale casteji se tou zvlastni a drsnou krajinou jen kocham. Nekolikrat denne si pripadam jako na jine planete, jako bych prave pristal na mesici. Tak zvlastni jsou neobvykle geologicke struktury, po kterych zde naslapuji. Mnohokrat jsem skoncil v tak nepruchodnem terenu, ze jsem ani neveril, ze se nebudu muset vratit a projdu. V takovych mistech, vic nez kde jinde, me neustale napada, ze naslapuji na pudu, kterou jeste nikdy prede mnou nikdo svou nohou neoznackoval. Nevim, mam-li z toho mit radost, spis si to vycitam. Smes vzrusujicich pocitu objevitele i provineni, ze svou pritomnosti definitivne nicim panenskost krajiny na dně sveta.
Take jsem „objevil“ neuveritelne rozlehle lokality s pozustatky prehistorickeho podmorskeho sveta. Miliony, a to rozhodne neprehanim, fosilii ruznych druhu morskych musli a ulit tu lezi navrstveny s kousky zkamenelych koralu. Nikdy bych si nedovedl predstavit, ze neco takoveho uvidim. Dukazy, ze Antarktida, nez nasla tuto svoji zemepisnou sirku a dosla mohutneho zaledneni, prosla v prehistorii ruznymi fazemi a geologickymi zmenami. Vzdyt v obdobi kridy – pred 144 az 64 miliony let – se po teto casti nekdejsiho prakontinentu Gondwana prohaneli dinosauri a vacnatci tudy migrovali mezi Jizni Amerikou a Australii. Potvrdila to fosilie vacnatce, ktera se nasla prave tady na Seymouru. Antarktida je kontinent mnoha prekvapivych skutecnosti, mistem ktere nalehave vstupuje do srdce, a ktere zustava v pameti jeste dlouho po opusteni. Antarktida je kontinent oslepujici krasy.

Jirka, ostrov Seymour, Antarktida

Křišťálová poušť

James Cook, tento snad nejvetsi a ve svych soudech mimoradne opatrny objevitel, se v jednom svem prohlaseni nesmirne mylil. To, kdyz po poslednim hrdinskem vypadu az za 70. rovnobezku antarkticke zony sebevedome, na nej neobvykle pysne, prohlasil: „Nebezpeci dalsiho podnikani na tomto pobrezi je tak velike, ze smele tvrdim: zadny clovek se nikdy neodvazi dal,

Zobrazit vše
23.2.2012, Antarktida

Křišťálová poušť

23.2.2012

James Cook, tento snad nejvetsi a ve svych soudech mimoradne opatrny objevitel, se v jednom svem prohlaseni nesmirne mylil. To, kdyz po poslednim hrdinskem vypadu az za 70. rovnobezku antarkticke zony sebevedome, na nej neobvykle pysne, prohlasil: „Nebezpeci dalsiho podnikani na tomto pobrezi je tak velike, ze smele tvrdim: zadny clovek se nikdy neodvazi dal, nez jsem se odvazil ja. Zeme kolem jizniho polu zustanou navzdy neobjeveny a neprozkoumany.“ Nebo to snad byl jen takticky tah, jak pro Anglii tuto cast planety pro budoucnost „zakonzervovat“? At to bylo jakkoliv, postupny rozvoj techniky a nezdolna lidska zvedavost nakonec slavily uspech a ledovy kontinent poodhalil dalsim generacim vyznamnou cast svych tajemstvi. Cook se tedy dokonale mylil, ale mnoha tajemstvi jsou stale jeste pod vrstvou ledu tajemne ukryta.

Uz pri prvni navsteve bileho kontinentu (dnes je to presne na den jedenact let) me zaujalo mnoho pozoruhodnych udaju, kterymi se Antarktida zapsala do Guinessovy knihy rekordu. A protoze ted mam dost casu na vzpominani a premitani, zkuste si vybavit nekolik unikatu spolecne se mnou:

– Antarktide se nekdy prezdiva Kristalova poust. Sklada se ze dvou casti: skalniho podlozi a misty az temer petikilometrove pokryvky ledu. Ledovy prikrov je v prumeru vysoky 2,3 kilometru, coz cini Antarktidu suverenne nejvyssim kontinentem planety. V ledu je vazano 80% svetovych zasob sladke vody.
– Antarktida ma rozlohu 14 milonu kilometru ctverecnych, je temer 200 krat vetsi nez Ceska republika
– Antarktida je nejchladnejsi misto sveta. Stredni rocni teplota klesa pod -55 stupnu Celsia. Absolutni minimum bylo namereno v roce 1983 a cini minus 89,2 Celsiovych stupnu.
– Antarktida je take nejvetrnejsim svetadilem planety. Namerili zde rekordne rychly vitr – 320 km/hod.
– Antarktida je vlivem setkavani jejich chladnych vod s teplejsimi vodami svetovych oceanu nejlepsim krmelistem planety. Prekypuje hojnosti krillu, ktery je v potravni pyramide zakladni slozkou. To zarucuje tu nejlepsi „restauraci“ pro miliony tucnaku, tulenu a dalsich druhu exotickych zvirat.
– Antarktickou zimu dokaze prezit pouze obdivuhodny tucnak cisarsky. I pres zdrcujici mrazy a rychlost vetru okolo 200 kilometru v hodine, uchova huste peri a podkozni vrstva tuku teplotu jeho tela kolem 37 stupnu.
– Antarktida nastesti nepatri zadnemu statu. Je spravovana na zaklade mezinarodni dohody (podepsana v roce 1959), ktera pamatuje na to, aby zustala bez valek a nuklearnich zbrani. Nesmi se v ni tezit zadne suroviny. Mela by se stat Svetovym parkem.
– Antarktida je mistem, kde odbornici objevili nejvetsi ozonovou diru. Jiz v roce 1981 upozornili na tento vazny problem britsti vedci.
– Antarktida registruje nekolik hrdinskych cinu mnoha dobyvatelu. Tim nejznamejsim jiste bude vykon Nora Roalda Amundsena, ktery jako prvni clovek stanul 14.12.1911 na jiznim polu.
– Antarktida byla Cechem navstivena poprve v roce 1929. Ke brehum sesteho svetadilu, na lodi Eleanor Bolling, tehdy priplul Vaclav Vojtech. Prvnim Cechem na polu byl 26.12.1969 Josef Sekyra.
– Antarktidu uz davno zkoumaji i cesti vedci a specialiste z mnoha oboru. Od 20. unora 2006 zde maji svoji oficialni vedeckou zakladnu. Byla zbudovana brnenskou Masarykovou univerzitou a lezi na severnim odlednenem vybezku ostrova Jamese Rosse. Byla pojmenovana po Johannu Gregoru Mendelovi, zakladateli genetiky. Jedna se o mimoradne environmentalne vstricny projekt. Na komplexnim vyzkumu se zde podili hned nekolik vednich disciplin: klimatologie, geologie, fyziologie rostlin, glaciologie, geomorfologie, hydrologie, geochemie a analyticka chemie. Svuj prostor najde i parazitologie, pudni biologie, humanni medicina a ekologie.

A prave pro posledni vedni disciplinu bych ted byl vhodnym objektem ja. Jiz temer tyden tvrdnu a mrznu na argentinske zakladne Marambio a cekam, zdali se podari „nekde sehnat“ tolik leteckeho benzinu, aby me mohla helikoptera dopravit na ceskou stanici JGM. Situace se muze stat v nasledujicich dnech jeste kritictejsi, nebot na preplnenem Marambiu pry zacinaji dochazet dalsi zivotne dulezite veci a suroviny.
Abych si trosku zatizil telo a pozdvihl ducha, vypravil jsem se dnes na temer celodenni vylet po ostrove. Vydal jsem se na jih (kam jinam v Antarktide, ze?) na proslulou plaz, kterou maji v oblibe tucnaci krouzkovi (Pygoscelis adeliae). Kdyz jsem po temer trech hodinach dosahl pobrezni linie, misto obvykle plaze, po ktere se k tucnakum da dostat, privitala me hradba zariveho ledu. Temer tridenni boure nahnala ohromne bloky ledu na breh a dokonale tak tucnaky od mych nenasytnych objektivu oddelila. Dnes jsem mel proste smulu. O to vic jsem si uzil foceni kristaloveho ledu a bizarnich liduprazdnych scenerii. Musel jsem byt pri dnesnim treku hlavne opatrny. Jakekoliv zraneni nebo uviznuti by mohlo mit tragicke nasledky. Na takove vylety se ma chodit minimalne ve dvou, ale najděte v Antarktide dva takove blazny… Dnesni vylet byl drsny, ale krasny. Protimluv? V Antarktide vec naprosto normalni. Unavene svaly se zregeneruji, omrzle nohy se vzpamatuji a po spalenem nosu uz za par dni nebude ani pamatky. Zustanou nezapomenutelne vzpominky, nove zkusenosti a stovky vypovidajicich snimku. Antarktida si pro svou cistotu a syrovost zaslouzi v kazdem okamziku nas obdiv.

…aaaA ted se zacina konecne neco dit. Pokud bude zitra vhodne pocasi, tak (pry) poletim! Helikoptery poleti na ostrov Jamese Rosse pro nejaky material, pri te prilezitosti me do vysneneho cile dopravi. Ted uz by uspech teto mise mohlo pokazit pouze zhorsene pocasi. Budu se modlit.
Snad se mne podari tuto zpravu k vam jeste dorucit, na dalsi adrese to bude mozna ponekud komplikovanejsi. Uz ted jsem na konci sveta, ale od zitrka budu jeste o kousek dal.

Posilam prani stastnych dni
Jirka, Antarktida

Peklo i ráj, to je Antarktida

Minule jsme se rozloucili ve chvili, kdy jsem se konecne dockal a se zatajenym dechem ziral na ten neskutecny a vytouzeny kolos. Vojenske letadlo Hercules c-130 mne zive pripomnelo silnou scenu z filmu “Vlasy”. Dokonce jsem se sel podivat, zdali ma vzadu tu mohutnou sklapeci rampu, po ktere vpochodovali do utrob obra vojaci, odvedeni do

Zobrazit vše
20.2.2012, Antarktida

Peklo i ráj, to je Antarktida

20.2.2012

Minule jsme se rozloucili ve chvili, kdy jsem se konecne dockal a se zatajenym dechem ziral na ten neskutecny a vytouzeny kolos. Vojenske letadlo Hercules c-130 mne zive pripomnelo silnou scenu z filmu “Vlasy”. Dokonce jsem se sel podivat, zdali ma vzadu tu mohutnou sklapeci rampu, po ktere vpochodovali do utrob obra vojaci, odvedeni do valky ve Vietnamu.
Zatimco oni museli, ja jsem tim strasidelnym chrtanem nastupoval s nevsedni radosti. Jsem stastny, ze se vracim do Antarktidy, ale mimoradne me na organizaci teto cesty bavi prave to, ze ctyri letecke cesty budu absolvovat s argentinskymi vzdusnymi silami, dve navic v legendarnim Herculesu. Nastupoval jsem temer obradne. Do odletu zbyvalo jeste nekolik desitek minut, ktere jsem vyplnil tak horecnym focenim, ze to dokonce zaujalo i dustojniky z kokpitu. Nasledovalo pozvani a seznameni s kapitanem. Toho jsem hned vyuzil a pozadal o foceni z kabiny v prubehu letu. Nakonec jsem tam – k nemalemu prekvapeni – mohl po 200 minutach letu zustat i pri pristani na ranveji argentinske stanice Marambio. Znama antarkticka zakladna na ostrove Seymour se mela stat na par hodin prestupni stanici. Vse vsak nakonec bylo uplne jinak.

Antarktida je naprosto ojedinele misto. Tady neplati pravidla, podle kterych lide bezne ziji. Vse je tady rizeno prirodnimi zakonitostmi a mechanizmy. Clovek je na veskere rozmary Antarktidy kratky. Jakekoliv podceneni prirodnich sil a preceneni tech vlastnich vedlo v minulosti jiz mnohokrat k nevyhnutelnym katastrofam. Antarktida jich zna stovky.
A tak, i kdyz jsem mel na Marambiu zustat jen par hodin a pokracovat dal na ceskou vedeckou stanici Johanna Gregora Mendela na ostrove Jamese Rosse, travim zde – jediny cizinec – s argentinskymi vedci, vojaky a podpurnym personalem jiz nekolikaty den. Bourlive pocasi – temer stokilometrovy vitr strhava do vodorovneho letu snih i jemny pisek – a nedostatek leteckeho benzinu nedovoluje helikopteram vzletnout. Ten benzin sem veze jakasi ruska lod, kterou ovsem pocasi take zdrzelo. Nejsem jediny, kdo na zasobovaci lod netrpelive ceka. Dnes jsem se dozvedel, ze na cele stanici dosel cukr, ale co horsiho, neni uz mate, tradicni argentinska obdoba caje. Zavislost Argentincu na tomto narodnim napoji je tak silna, ze by to casem, umocneno izolaci stanice, mohlo znacne zvysovat nervozitu muzstva. Nezbyva, nez cekat a doufat. Pro me jsou to nove, dosud nepoznane zkusenosti.

Pripadam si, jako bych se vratil o mnoho let zpatky, do casu vojenske zakladni sluzby. Problem ale je, ze nikdo nedostal v rozlehle spolecne loznici rozkaz “na rajony”! Podle toho to tady vypada. Takovy neporadek jsem uz dlouho v civilizovanem svete nevidel. Jesteze spim “na bidle”, tam jsem doslova nad veci a tim to snasim docela dobre. Jinak ale stanice funguje velmi sofistikovane, v mnoha sektorech je prijemne vytapena a jidlo je vic nez solidni. Dokonce uz jsem dostal takove “neantarkticke” pochoutky, jako je vino, coca-cola nebo pizza.
Vcera jsem se ucastnil neformalniho kytaroveho a peveckeho koncertu. V zasedaci mistnosti to rozjeli argentinstí mladici a byli skveli. Zpivalo se dokonce pod ceskou vlajkou. Jak je to mozne? Na stanici pred nekolika dny prednasela o svych vyzkumech vedecka pracovnice Katerina Kopalova z Karlovy univerzity a vlajka tam dosud zustala. Ceska stopa je ostatne v Antarktide za poslednich par desitek let velmi viditelna. Vcera jsem se s Katkou spojil radiem. Je kdesi na terenni stanici a take ceka na transport. Ta to ma jiste o mnoho tezsi, pizzu ji tam nikdo neupece.

Ten pomalu ubihajici cas rozdeluji na vydatne spani, rozumne jidlo, ale hlavne hodne ctu a pisu. Casto podnikam dobrodruzne vypady okolo stanice. Nesmim daleko. To by mohlo mit v silnem vetru a snezeni, kdy je viditelnost vyrazne omezena, docela fatalni nasledky. Je zaznamenano mnoho pripadu, kdy lide nenasli cestu zpet a umrzli treba jen par desitek metru od cile. V extremnich podminkach testuji fotograficke vybaveni, obleceni a nakonec i sebe. Stale vic a vic se sklanim pred duchem a bojovnosti vsech polarnich objevitelu, badatelu a dobrodruhu, kteri se nesmazatelne zapsali do historie objevovani ledoveho kontinentu. To, co oni dokazali s nedokonalym vybavenim zvladnout a prezit, to si my “normalni smrtelnici” nedovedeme jiste ani predstavit. A tak dal trpelive cekam a pocituji vdek, ze tady, v tom mimoradne silnem miste, mohu byt.

Jirka, stanice Marambio, Antarktida

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL