Krkonoše

Česká republika

Krkonoše

Mozna mne to ani nebudete verit. Kdykoliv bloudim exotickymi krajinami celeho sveta, ve snech se vracim do krasnych scenerii nasi prirody, do romanticke i drsne krajiny ceske. Jakoby okolo nebyly vyhledavane prirodni skvosty, ja touzim fotit v ceskych horach a lesich. Vetsinou vsak, v tech ridkych navstevach Ceska, na foceni doma cas nazbyva. Az ted.

Zobrazit vše
29.12.2008, Česká republika

Krkonoše

29.12.2008

Mozna mne to ani nebudete verit. Kdykoliv bloudim exotickymi krajinami celeho sveta, ve snech se vracim do krasnych scenerii nasi prirody, do romanticke i drsne krajiny ceske. Jakoby okolo nebyly vyhledavane prirodni skvosty, ja touzim fotit v ceskych horach a lesich. Vetsinou vsak, v tech ridkych navstevach Ceska, na foceni doma cas nazbyva. Az ted. Po smolnem foceni v Kanade, kdy jsem se nedockal podzimniho slunce, udelal jsem si dostatek casu na toulky barevnou krajinou Krusnych hor a Krkonos. O zazitky z nejznamejsiho a nejvyssiho pohori Ceska bych se rad s vami podelil.

Krkonose nejsou prilis rozsahlym pohorim. Na delku meri pouze asi 40 a na sirku 20 kilometru. Kazdy ze skoly vi, ze
nejvyssi bod horskeho hrebene je take nejvyssi horou Ceska.

Snezka dosahuje nadmorske vysky 1602 m. Vysokohorsky charakter hor, dramaticka udoli s cetnymi recisti zpenenych potoku, pereje, vodopady, vyrony podzemnich vod, raseliniste a prameny mnoha vodnich toku ( Labe, Upa, Jizera, Mumlava ), to je hlavni charakteristika nejnavstevovanejsiho ceskeho pohori. Krkonose vsak maji i polskou cast. Ceske i polske vrcholy tvori hradbu, na kterou narazi chladny vzduch od Atlantskeho oceanu. Ten prinasi caste nahle snizeni teplot a mnozstvi srazek. V historicke glacialni krajine se nachazi mnoho fotogenickych motivu, pro ktere sem jezdi cetni fotografove uz od dob, kdy fotografie byla jeste v plenkach. Ty nejkouzelnejsi snimky ceske krajiny znam vetsinou z teto oblasti severnich Cech.

Me Krkonose prijaly uplakanym, pro fotografovani nepriznivym, pocasim. Nad Hornim Marsovem jsem vystoupal
na Rychorskou boudu. Lezi v kilometrove vysce a dnes zde ma sidlo Krkonosske stredisko ekologicke vychovy. Bouda z roku 1928 lezi v prvni nejprisnejsi ochranne zone a kazdy se tu k prirode chova nanejvys ohleduplne. Cekaly me tri dny romantickych vyletu po okoli a take tri dny tvrde fotograficke prace. Snidane nesnidane, kazde rano jsem ospale opoustel domacke prostredi horske chaty a vpijel se do rozmacene chladne okolni krajiny. Na to uz clovek musi mit trochu vule. Zvlast, kdyz pohostinnost personalu je futrovana skvelou krajovou kuchyni. Nekonecne hodiny – casto ode tmy do tmy – jsem bloudil vlhkou horskou krajinou na rozhrani mlhy a proslunenych lesu. Nejvice casu jsem stravil v nedalekem Dvorskem lese, znamejsim mezi milovniky prirody spis pod tajuplnym jmenem Rychorsky prales. Uchvatne misto.

Cely Rychorsky hreben je pro bohatost vzacne flory prezdivan take Rychorska kvetnice. Ty nejvzacnejsi lokality lezi doslova okolo utulne boudy. Snadno je najdeme, drzime-li se naucne stezky, ktera prochazi nejcennejsimi lokalitami Krkonosskeho narodniho parku. Od vyhlidky Maxovka, zakladu, ktere zbyly po zchatrale boude z roku 1892 a odkud je dobre videt na vrcholy vychodnich Krkonos ( Cerna hora, Svetla hora, Lisci hora, Lucni hora, Snezka…), se nejprve vydavam k Rychorske studance. Svahove prameniste dava skvelou vodu obcim pod horami i nedaleke Rychorske boude. Za rozcestnikem Kutna v okrajovych castech Dvorskeho lesa se chvili borim do podmacene slatinne pudy. Mnohadruhovy a barevny pripotocni les mne pripomina sibirskou tundru. Kdyz vstupuji do Dvorskeho lesa, napetim ani nedycham. Tak toto je ten vsemi fotografy opevovany Rychorsky prales! Vybavuji si ty stovky znamych zaberu pana Jiriho Havla a dalsich kolegu a tesim se, ze budu mit stesti na typicke “vytvarne” mlhy, ktere jsem mistrovi tolikrat tak zavidel. Mel jsem docela stesti.

Prvni, co jsem s povdekem zaznamenal, byly uzasne pokroucene kmeny starych buku. Pocatky tohoto ukazu sahaji uz do predminuleho stoleti. Tehdy se v techto lesich pasl horsky dobytek, ktery spolecne s vysokou zveri okusoval mlade stromky. Zbytek bizarniho natvarovani ma na svedomi drsne horske pocasi a snih. Chces-li mit skvele fotograficke motivy, tak plati: “okusuj strom dokud je mlady”. Kazdy den jsem az do vecera posvatne naslapoval v neopakovatelne prirodni scenerii. Jemna mlha mne halila vzdalene kmeny staletych buku a zvyraznovala tak hloubku snimku. Z koberce zlateho listi se draly k nebesum cerne, trosku strasidelne, sukovite kmeny, ozdobene do zarive zelenych mechovych satu. Dosud jsem si myslel, ze takova priroda existuje pouze v umelych dekoracich hollywoodskych filmaru. Zurive i rozvazne jsem tu pohadku exponoval a litoval, ze nesnimam na digitalni aparat. Tentokrat bych vysledek foceni rad videl bezprostredne, tak jsem byl nedockavy.

Historicke zpravy popisuji, ze v oblasti Rychor se jiz v 16. a 17. stoleti kutalo a ryzovalo zlato. Dokonce se teto oblasti rikalo Zlate hory nebo Rýžhory. Mnozi pry po nekolikadenni pilne praci na Rychorach zbohatli. A tak se ted citim i ja. Jsem bohatsi o nova poznani z mista, kde priroda prekvapi udiveneho navstevnika svou mnohotvarnosti, ktera hladi i strasi zaroven. Mnohokrat jsem nad bizarni atmosferou kroutil nevericne hlavou. Ze to nebyl sen, mne kazdy vecer ujistili odbornici z osazenstva Rychorske boudy, kteri v te drsne historicke krajine kazdodenne ziji a take ji pro nas vsechny ucinne chrani. Patri jim za to dik.

Jirka

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL