Dopisy z cest

Chile

Ještě z konce světa

„Proc mi tedy ta pusta zeme, a zrejme nejen mne, porad nejde z hlavy? Tezko se to vysvetluje…, ale mohlo by to z casti byt tim, ze povznasi obzory me predstavivosti.“Charles Darwin Ano, Patagonie je mistem, kde se poutnik pokorne zasni a ztisi. Nasloucha zvukum pampy i buracejicim rekam a vetrum z hor. Trepe se

Zobrazit vše
20.3.2012, Chile

Ještě z konce světa

20.3.2012

„Proc mi tedy ta pusta zeme, a zrejme nejen mne, porad nejde z hlavy? Tezko se to vysvetluje…, ale mohlo by to z casti byt tim, ze povznasi obzory me predstavivosti.“
Charles Darwin

Ano, Patagonie je mistem, kde se poutnik pokorne zasni a ztisi. Nasloucha zvukum pampy i buracejicim rekam a vetrum z hor. Trepe se chladem u mohutnych namodralych ledovcu a obdivuje liduprazdnost a rozlehlost „hollywoodsky“ clenene krajiny. Tato oblast na konci sveta fascinovala cestovatele jiz od dob, kdy ji pro Evropu objevili Magellanovi namornici. Cestovali tudy Darwin, FitzRoy a mistni kulturu popisuje v denicich i kapitan Cook. Pote, co jsem tudy cestoval pred jedenacti lety – a kratce jeste pred mesicem – tesil jsem se na dalsi objevovani pohadkove zeme i po skonceni antarkticke expedice. Do odletu zpet pres ocean zbyvaly vic nez dva tydny.

Z preplneneho Hercula argentinskych vzdusnych sil jsem vystoupil po ctyrhodinovem letu na stejnem letisti v Rio Gallegos. Byl jsem zpet v civilizaci. Jeste tentyz vecer jsem si v mistni doporucene restauraci objednal ten nejlepsi stejk, ktery tam meli. S lahvi argentinskeho Chardonnay z proslule oblasti Mendoza jsem tak nejlepe oslavil vyvrcholeni urcite nejzajimavejsi cesty, jakou jsem kdy absolvoval. To nejlepsi jsem jiste jiz prozil, ale dalsi skvele prirodni skvosty na mé objevovani jeste cekaly. Druhy den rano jel autobus do chilskeho Punta Arenas.

Horecne jsem nad mapou planoval, ale nakonec se rozhodl pro navstevu vyhlaseneho chilskeho narodniho parku Torres del Paine. V Punta Arenas jsem si pujcil auto, nafotil mistni atrakce – zejmena mestsky hrbitov, kde je mnoho dokladu o chorvatskem zalozeni mesta – a vyrazil na sever.
Do Puerta Natales jsem to vzal tou delsi a dobrodruznejsi cestou. Mesto je prirozenou vstupni branou do parku. Tady je nutno dokoupit vse potrebne, zejmena benzin. Nejhorsi bylo, ze uz dva dny prselo a ani predpovedi neslibovaly brzke zlepseni. Presto jsem, za neustaleho deste, do stodvacet kilometru vzdaleneho parku odjel. Abych mel sanci dockat se zlepseneho pocasi, zustal jsem nakonec v prirodnim skvostu pet dni. Posledni dva dny – to uz konecne vysvitlo slunce – radim k tomu nejlepsimu, co jsem ve svete videl a prozil. Torres del Paine je skutecnym „chramem divociny“. Byla by skoda se mu nepoklonit.

Od casneho rana jsem nadsene snimal jednu pohadkovou scenerii za druhou. A ze jich tady je. Svetove proslule granitove stity se tyci temer kolmo do vysek tri kilometru. Jsou sede, s vrcholky pokrytymi cernymi naplaveninami. Vykukovali z mraku a byly videt z tisicu ruznych uhlu. Kazdy pohled byl jiny a vsechny byly nezapomenutelne. K predstave si pridejte azurove modra a smaragdove zelena jezera, vodopady na dravych rekach, pocetna stada lam huanaco, lisky, hejna pstrosovitych nandu, kondory, plamenaky a mnoho dalsich fotogenickych objektu. A to jsem jeste nespatril obavanou i touzebne ocekavanou horskou pumu. Mistni lide me pred ni casto varovali, ale bohuzel (nebo bohudik?) jsem ji minul.

Predposledni den jsem mel necakane a mile setkani s krajany. Na jednom kontrolnim miste mluvim s rangerem, kdyz mne mimodek padl zrak na povedomou poznavaci znacku projizdejiciho, expedicne upraveneho, starsiho mikrobusu. Ihned jsem zareagoval a naznacil ridici, aby stahl okenko. Prakvapeni bylo oboustranne. Verka s Jirkou, mladi Brnane, si nechali do Brazilie prepravit auto a ted v nem mnoho mesicu objevuji krasy Jizni Ameriky. Vydrzel jsem s nimi nekolik hodin v druzne debate a prijal pozvani na „ceskou“ veceri. Potkat prijemne krajany je v sirem svete vzdy emotivni zazitek.

Kdyz jsem se po tydnu vracel do rusneho Punta Arenas, mesto jsem nepoznaval. Tridenni dest, ktery zacinal mesto skrapet pri mem odjezdu na sever zpusobil povoden, kterou ted, po par dnech, pripominaly vrstvy odpudiveho blata. Pokryvalo ulice a parky centra mesta. Nejvice byly zasazeny oblasti okolo nabrezi a pristavu. Fotil jsem tu smutnou spoust, stejne jako obetave nasazeni obyvatel pri ocistnych pracich.
Po deviti dnech v Chile jsem zemi opustil a autobusem prejel zpet do nudneho Rio Gallegos, hlavniho mesta argentinske provincie Santa Cruz. Mam odsud odletat za tri dny, ale uz tady snad vsechno znam. Situaci jsem prave vyresil. Aerolineas Argentinas mne vstricne zmenilo letenku a tak poslednich par dni stravim v Buenos Aires. Mam to mesto rad a moc se tam tesim. Jeste vic se ale uz tesim domu, na proslunene ceske jaro.

Pratele, nekolik tydnu jsem vas „obtezoval“ svymi cestovatelskymi uvahami a facebook zasobil ilustracnimi snimky. Omlouvam se tem, ktere tim treba rozptyluji od soustredeni na praci a dekuji vsem tem, kteri zive reaguji a do ciziny mne pisi reakce, nazory a inspirace. Ja uz v te tradici proste pokracovat musim. Na tento rok jsem slibil vydani tretiho dilu „Dopisu z cest“ a udelam vse proto, abych knizku vydal. Dekuji, ze jste se mnou sdileli dramaticke chvile pri ceste do Antarktidy a preji vsem proslunené jaro. Tesim se na osobni setkani pri nejblizsich besedach a vystavach – viz: www.theworld.cz

Jirka, nocni letiste v Rio Gallegos, Argentina

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL