NIHAO z předolympijské Číny, na cestě do vysněného Tibetu

Čína

NIHAO z předolympijské Číny, na cestě do vysněného Tibetu

Kdyz jsem pred temer 30-ti lety travil nedele s lamaistickymi mnichy v mongolskych chramech, uminil jsem si, ze dalsi exotickou cestou musi byt navsteva tibetske nahorni plosiny. Obcas jsem o snu hovoril, ale skutek utek…V poslednich letech jsem se k tajuplne zemi nekolikrat priblizil, ale i nadale zamestnaval Tibet pouze me cestovatelske predstavy. Tak tedy

Zobrazit vše
19.6.2007, Čína

NIHAO z předolympijské Číny, na cestě do vysněného Tibetu

19.6.2007

Kdyz jsem pred temer 30-ti lety travil nedele s lamaistickymi mnichy v mongolskych chramech, uminil jsem si, ze dalsi exotickou cestou musi byt navsteva tibetske nahorni plosiny. Obcas jsem o snu hovoril, ale skutek utek…
V poslednich letech jsem se k tajuplne zemi nekolikrat priblizil, ale i nadale zamestnaval Tibet pouze me cestovatelske predstavy. Tak tedy az letos.
Po zazitku z perfektniho palubniho servisu spolecnosti Emirates, rozrizl muj Boeing zlovestne sedy smogovy a prachovy prikrov cisarskeho mesta. Po dvou letech jsem opet pristal v Pekingu. K ocelove sede smogove poklici se pridalo typicke asijske dusno, mala ochota usmivat se a povestna neschopnost domluvit se jinak nez cinsky. Na jakoukoliv anglicky vyslovenou otazku nasleduje souhlasne pokyvani hlavou. Spise intuitivne jsem vycitil, ze ten sesty doporuceny autobus by opravdu mohl jet do centra. Rozlehla zeme tajemneho taoismu, kulturni revoluce predsedy Maa, nudli, caje, hedvabi, milionu jizdnich kol, Buddhu a peticipych hvezd me pohltila.
Cina je 120x vetsi nez Ceska republika a obyva ji neskutecnych 1,3 miliardy obyvatel. I pres jista uvolneni je nadale policejnim statem, ktery vede Komunisticka strana Ciny. Jeste ted, patnact mesicu pred olympijskymi hrami, je to, bohuzel, na kazdem kroku citit. Ty hry zjevne budou perfektni prezentaci stastneho a svobodneho zivota v progresivne se rozvijejici moderni zemi. Kdo nahledne do bocnich ulic, presvedci se o dokonale fungujicim efektu “potemkinovych vesnic”.
Temito myslenkami jsem se zabyval jen chvili a uz se radeji ponoril do poznavani a foceni vseho, co Peking a okoli nabizi. Neni toho malo. Navsteva Zakazaneho mesta je uz od 20. let minuleho stoleti povolena. Bylo by skoda ji vynechat.
Mezi cetnymi barevnymi budovami rozsahleho arealu si mnohy vybavi nuance tajuplneho zivota cisarske smetanky. Za pet stoleti se zde vystridalo 24 cisaru dynastii Ming a Qing. Synove nebes odsud vladli milionum svych poddanych.
Okazale, v prepychu a rozmarile. Pocet cisarovych konkubin se blizil temer deseti tisicum a posledni cisarovna – vdova Cixi, pry bezne k obedu konzumovala jidlo o sto osmi chodech.
Opustme palacovy komplex, projdeme pod monumentalnim portretem architekta nejzhoubnejsi kulturni revoluce v dejinach lidstva a ocitneme se v miste, ktere v nas musi nutne vybavit predstavy o zlovuli soucasnych vladcu tohoto imperia.
Ve stejnem roce, kdy prazskym studentum dosla trpelivost, prisli si hlasivky procvicit i studenti pekingsti. A meli k tomu hned nekolik duvodu. Nasledkem poklidne demonstrace zneuctila komunisticka vojska jiz ponekolikate jindy poklidnou atmosferu Namesti nebeskeho klidu. Pasy obrnenych tanku a kulky z automatickych pusek zazvonily o dlazbu nejvetsiho verejneho prostranstvi na zemekouli (pres 40 ha). Tehdy padlo mnoho stovek nevinnych lidi a vzpominky na tyto udalosti ovlivnily i muj dojem z chladneho a proporcne nevyvazeneho prostoru. Dejiste masakru obklopuji desive budovy stalinskeho stylu a uprostred vsemu vladne mauzoleum milovaneho i proklinaneho Mao Zedonga. Jedinym milym motivem pro objektiv byl tehdy svitici symbol blizici se olympiady. Svetelna casomira ukrajovala vteriny od vyznamne udalosti. I zde mne vsak militantni rezim pripomnel, kde jsem na navsteve. Nesmyslne vymezeny prostor hlidalo nekolik ozbrojencu. Jeden krok za pomyslnou lajnu ocenil zamraceny vojak hrubym napomenutim. Nechci domyslet, jake ma instrukce, kdybych sel jeste blize k oplocenemu objektu. Vstricnost, velkorysost, vciteni, to je to, co tradicne cinske populaci chybi. Lide na ulici do sebe vrazeji, plivou si pod nohy, agresivne se tlaci ve frontach, nezdravi a temer nikdy se take neusmeji. Vetsi hrubost v dopravnim provozu jsem nikde jinde nezazil. S povdekem jsem vcera v mistni televizi zaznamenal dlouhy spot nabadajici Cinany na vsech socialnich urovnich, ve vsech prostredich k ohleduplnosti, pomoci a slusnemu chovani.
Konecne! Spolecne s castecnym uvolnovanim v oblasti lidskych prav je to nasledek poradatelstvi OH. Chci verit tomu, ze to vidim spravne, a ze to bude dlouhodobejsi proces. Je jasne, ze pro zdar olympiady udelaji cinsti poradatele i nemozne. Sam jsem se presvedcil, co vsechno zde za posledni dva roky vyrostlo.
Bohuzel vsem tem bulvarum, prosklenym obchodnich gigantum a architektonickym lahudkam ustupuji tradicni sede domky z uzkymi ulickami – hutongy. Peking tak definitivne ztraci jednu z turistickych zajimavosti.
Pokud se navstevnici pekingske olympiady zdrzi dele, vydaji se urcite k dalsim skvelym atrakcim. Mnohe jsou ted obaleny lesenim a tisici tel najatych levnych delniku z mnoha vzdalenych provincii. Velkou cinskou zed, hranicni caru mezi civilizacemi, jsem si vyfotil jiz pri prvni navsteve, tak jsem se tentokrat soustredil na lepsi poznani parku, chramu a bezneho zivota v hlavnim meste. Je zvlastni, jak jindy chladni Cinane ziji sympaticky spolecensky zivot na verejnosti. Rad pozoruji pocetne skupinky v upravenych parcich. Jedni hraji ruzne deskove hry, jini cvici taici nebo hraji bedminton. Skupinky starsich lidi cvici yangkou – tanec loajality, oblibeny tanec predsedy Maa. Dnes jej jiz tancuji dobrovolne.
Pochopitelne ze jsem nevynechal navstevu Chramu nebes, mistrovske dilo vznikle za vlady dynastie Ming. Odpocal jsem si ve stinnych parcich Letniho palace a nasnimal desitky dalsich pozoruhodnych mist hlavniho mesta. Tak jako vetsina navstevniku jsem ochutnal pekingskou kachnu a desitky dalsich specialit. Uz se tesim, az vsechny ty nudle, knedliky, garnaty, cerna vejce, skorpiony, plnene rolady a lososove pasty vymenim za cokoliv z ceske kuchyne.
Byt v Cine a nezminit se o fenomenu vsudypritomnych kopii by byla skoda. Nikdy neprestanu zasnout, co vse cinsti soudruzi dokazi, do ceho vseho se pusti. Pro nekoho to muze byt prilezitost jak se za velmi malo penez obklopit znackovym zbozim, jiny se zamysli nad bezzubosti mezinarodniho znamkoveho prava. Trh s miliardou potencialnich spotrebitelu si proste muze leccos dovolit. Zapadu nezbyva nez prihlizet.
Pokud sedim ve skutecne internetove kavarne, technika i software je funkcni a PC neni napojeno na vsudypritomny policejni monitoring, prave jste docetli dalsi aktualni postreh z cest. Pristi bude brzy nasledovat. Ted se vsak musim soustredit na transport do Xianu. Cilem je povestna terakotova armada. Hlavne se tesim, ze se konecne zhluboka nadechnu pod modrou oblohou. Znecisteni ovzdusi nad cinskymi mesty je povestne. Vytapeni uhlim, vyroba elektriny, tovarni kominy a vyfuky starickych automobilu zaradily zdejsi mesta na nejvyssi pricky smutne statistiky…
Preji Vam jasne nebe, hlavu i mysl a tesim se na dalsi kontakt prostrednictvim globalni pocitacove site. Dalsi postreh bude z cesty, ale hlavne pobytu ve vysnenem Tibetu. Takze opet, jak pisi v uvodu, Tibet stale odkladam – tentokrat ale uz jde jen o hodiny. V ruce drzim jizdenku na vlak T27 z Pekingu do Lhasy a pred sebou mam 48 hodin na tvrdem luzku spaciho vagonu…
Jirka

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL