Dopisy z cest

Honduras

Slovan všude bratry má…

Pred nekolika malo mesici jsem stravil nekolik dni na honduraskem ostrove Roatan. Bylo to jen jaksi na zkousku. Ted se tam vracim, abych naplnil slib, ktery jsem dal Jirimu Cernemu, dusi zvlastniho, ale obdivuhodne fungujiciho projektu. Milovnikum foceni, navstevnikum Ceske vesnice u Jonesville Point, recene po Jirkovi Georgetown, se budu po dva tydny venovat. Cilem

Zobrazit vše
16.4.2015, Honduras, ostrov Roatán

Slovan všude bratry má…

16.4.2015

Pred nekolika malo mesici jsem stravil nekolik dni na honduraskem ostrove Roatan. Bylo to jen jaksi na zkousku. Ted se tam vracim, abych naplnil slib, ktery jsem dal Jirimu Cernemu, dusi zvlastniho, ale obdivuhodne fungujiciho projektu. Milovnikum foceni, navstevnikum Ceske vesnice u Jonesville Point, recene po Jirkovi Georgetown, se budu po dva tydny venovat. Cilem bude zlepseni fotografickych dovednosti a pro me i lepsi poznani tohoto pozoruhodneho karibskeho ostrova.

Prvni mile prekvapeni nastalo pri pristavani, kdyz ridici vez sdelila kapitanovi, ze ranvej je obsazena. Nasledovalo krouzeni nad stredni a zapadni casti ostrova. Pro me to byly pochopitelne fotograficke hody. Letuska spolecnosti Delta me s usmevem nechala prebihat od praveho k leveme okenku a zpet. Bylo to asi proto, ze dnes mela sluzbu s Veronikou, krajankou, ktera dlouhodobe zije a pracuje v USA. Znam se s jejim otcem a mile jsme si popovidali. Od ni jsem ziskal informaci, ze u Delty pracuje okolo 20 ceskych divek na pozici letusky nebo stewardky. Prijemni pracoviti Cesi se nikde ve svete neztrati.
Na letisti jsem se privital se vsemi ucastniky fotografickeho setkani, ale hlavne s Jirkou Cernym, ktery uz bude navzdy vniman jako “otec zakladatel” Ceske vesnice na Roatanu. Pocasi je stridave, ale tradicne velmi teple.

Hned od prvniho dne nezahalim. Pocasi bohuzel ovlivnilo kvalitu snimku z hlavniho mesta Coxen Hole a z jindy fotogenickeho West Bay. Nevadi, urcite se tam jeste nejednou vratim. Hned na druhy den jsem doplnil posadku do vzdaleneho vychodniho souostrovi. Zejmena Pigeon Cays a Sv. Helena stoji za to nekonecne nadskakovani na zpenenych vlnach. Pocasi je v techto dnech nevyzpytatelne. Nekolikrat behem cesty jsme byli zaplavovani paprsky hrejiveho slunce i proudy destove vody. Jeste nikdy jsem nezaznamenal tak rychlou zmenu pocasi. Dalsi den prinesl ale stabilni slunecne počasí, na jake jsem uz z predchozi navstevy zvykly. To je ta spravna atmosfera na tropickem Roatanu.

Temer kazdy den je nabity bohatym poznavacim programem. Padesat kilometru dlouhy ostrov prejizdime sem a tam autem, nekam se prepravujeme lodi a par kilometru nachodime i pesky. Mnohe scenerie uz znam, tak jsem pri foceni klidnejsi, jindy, v zaplave potu, sazim na karty snimky v desitkovych seriich. Opet jsem si hodne uzil foceni ostrovnich leguanu. Tak velke a barevne znam pouze z Galapag. Des budici zivocichove (obavy jsou zbytecne, leguani jsou bylozravci), pripominaji pribehy z Jurskeho parku. Jsou nesmirne fotogenicti. Vedle exotickych aguti, kteri pripominaji morce na dlouhych nohach, jsou pro me zatim hlavnimi predstaviteli ostrovni suchozemske fauny.

A kdo je pro me jeste fotogenictejsi? Pochopitelne mili ostrovane. Cernosske etnikum, potomci africkych otroku, bydli na ostrove v tradicnich, prevazne malych drevenych domech. Jsou na prvni pohled uvolneni a pres ne zrovna vysokou ekonomickou uroven, snad i stastni. Nesetri usmevy a optimistickymi pohledy.
Pri teto navsteve jsem mel neobvykle stesti. V patek jsem byl pozvan na svatbu a nasledne, v nedeli, na fotogenickou tradicni domorodou slavnost. Obe udalosti budu mit v pameti jeste dlouho, ale radeji je popisu driv, nez prece jen neco zapomenu.

Marek, dulezity odbornik pri vystavbe ceske vesnice, zlegalizoval v patek svuj nekolikalety vztah s Caroline. Svatba se konala v rekreacnim arealu Turquise Bay. Byl jsem pocten pozvanim a pochopitelne jsem kamery zahalet nenechal. Mnohe mechanizmy svatebniho obradu a nasledne oslavy v kruhu rodiny a pratel jsou srovnatelne s nasimi. Co je ale jine, a z pohledu Evropana vrcholne exoticke, je misto obradu. Konal se v podvecernich teplych svetlech na plazi, ktera se tahne pri hrane ostrova a je nasmerovana na zapad. Lepsi kombinace nemuze byt. Nevestu a zenicha po celou dobu obklopovalo sest druzicek a sest mladencu v jednotnem obleceni. Vsichni ucastnici byli “karibsky” uvolneni a skvele se bavili. Podavalo se mnoho specialit, zejmena z daru more. Hrejive rude slunce se zvolna norilo do stribriteho more.

Po relaxacni sobote me cekal v nedeli dalsi intenzivni zazitek. Tradicni vesnice Garífunanu – Punta Gorda – byla zalozena pred 218 lety. Domorodci tehdy do oblasti pripluli na kanoich, vyrezanych do kmenu stromu. Prave takto si kazdorocne, vzdy 12. dubna, jejich potomci tuto udalost pripominaji. Vetsi cast obyvatel vesnice pochodovala nekolik kilometru v barevnem a hlucnem pruvodu, nekteri jej sledovali z bizarne ozdobenych kanoi. Garifunane byli pestrobarevne obleceni, mnozi ozdobeni listy, kvety a travami. Hlavnimi barvami domorodeho obleceni byla bila, cerna a zluta. Brzy jsem pochopil, ze jsou to barvy z garifunske vlajky. Pod rozpalenym sluncem jsem s rozvasnenymi vesnicany pochodoval az k “Landing Place”. Pri ceste zpet si jeste nasnimal desitky dalsich milych obliceju, motlitby a zpevy v kostele a nakonec i policisty, kteri dohlizeli na poradek. Ochotne se pred objektivem usmivali. Tento den jsem si opet skvele uzil.

I pri teto navsteve me nadchla pospolitost obyvatel Ceske vesnice na Roatanu, navazujici na neznicitelny zapal jejiho zakladatele. Bavilo me poznavani exotickeho ostrova, stejne jako prijemne vecery v hospode, ktera tradicne, vzdy a vsude, Cechy spojovala. Znovu jsem ochutnal desitky lokalnich pochoutek, stejne jako lahodne ceske speciality, ktere pro nas pripravovala Miluska spolecne s Drahosem, kteri hospodu prijemne provozuji. Nikdy neexistoval zadny problem. Hospoda slouzila temer kazdy vecer i jako prednaskovy sal. Promital jsem obrazky ze sveta a snad jsem sve divaky alespon trosku inspiroval. Nezapomenutelne byly uterni country vecery pri kytare. Prave pri nich jsem mel pocit, ze ani nejsem v dalekem Karibiku, ale nekde v chatove osade na Sazave. To jsou ty spravne chvile, kdy si vzdy uvedomim, ze pohodovou atmosferu tvori hlavne pohodovi lide. Bez ohledu na to, kde se prave nachazime.

Jirka, vesnice Georgetown, Roatán, Honduras

České stopy v Karibiku

Cestovani je definitivne korenim meho zivota. Uz zase si jej lakave ochucuji. Jsem totiz na ceste do New Yorku, odkud pokracuji pres San Salvador na hondurasky ostrov Roatán. Big Appel, jak se New Yorku prezdiva, me okouzlil uz davno. Tentokrat jsem zde mimoradne kratce, jen abych stravil tranzitni noc v hotelu na Long Island. Za

Zobrazit vše
7.9.2014, Honduras

České stopy v Karibiku

7.9.2014

Cestovani je definitivne korenim meho zivota. Uz zase si jej lakave ochucuji. Jsem totiz na ceste do New Yorku, odkud pokracuji pres San Salvador na hondurasky ostrov Roatán. Big Appel, jak se New Yorku prezdiva, me okouzlil uz davno. Tentokrat jsem zde mimoradne kratce, jen abych stravil tranzitni noc v hotelu na Long Island. Za zminku ale urcite stoji nezapomenutelna vecere v italske restauraci, zalozene v roce 1950. Vybral jsem si chutove plnou slepici polevku a ravioli, uvarene podle prastareho receptu matky zakladatele. Neskutecne poctive pripravene jidlo bylo doplneno absolutne profesionalnim servisem celeho personalu stylove pizzerie. Koncert chuti a mile lidske komunikace. Z nekterych veci jsem ale docela zklaman. Arogance americkeho personalu na letisti JFK se v porovnani s posledni navstevou jeste vice prohloubila a spolehlive pokazi naladu i tomu nejvetsimu proamerickemu nadsenci. Skoda. Rozumim jejich obavam z celosvetove vlny terorismu, ale to neznamena, ze by se ti uniformovani nemohli chovat mile. Zvlast, kdyz z vnitrozemi USA mam naopak s uniformami ty nejlepsi zkusenosti. Ostatne imigracni pracovnici temer na vsech vstupech do Unie jsou svoji kyselosti prosluli.
Dalsi negativni vecí je neuveritelny neporadek v ulicich na Long Island. To, co po nich poletuje, by naplnilo slusne rozlehle smetiste.
Pri zpatecni ceste se v NY zdrzim dele. Uvidime, zda budu muset sve dlouhodobe nadseni ze slavne megapole nejak vyrazne korigovat.


Po temer sestihodinovem letu do San Salvadoru a dalsim preletu vrtulovym letadlem, pristavam prave v Coxen Hole, hlavnim meste zapadni casti ostrova Roatan. Kontinentalni Honduras jsem kdysi pred lety, v ramci dlouhe stredoamericke expedice navstivil, ale na tento znamy ostrov letim poprve. Motivem je zejmena pozoruhodna aktivita nekolika nadsencu, kteri uspesne uz sest let naplnuji plan vystavby ceske vesnice v oblasti zatoky Jonesville. Dusi projektu je Brnan Jirka Cerny, ktery mne o “Czech Village” tak sugestivne povidal, ze jsem se pomerne rychle rozhodl a na Roatan se vydal. Od prvni minuty, diky nadsenym krajanum, hltam nove zkusenosti, informace a zazitky. Mam s cim srovnavat a tak musim konstatovat, ze zivot na ostrove je v porovnani se zbytkem zeme docela v pohode, bezpecny a mily. Bavi me verbalni i neverbalni komunikace s domorodci. Fotim je na brezich pred jednoduchymi drevenymi domky na kulech, obcas i pod prikrovem dzungle.
Pobrezi s plazemi zpravidla nekdo vlastni. U pisecnych plazi a koralovych utesu vznikly cetne resorty. Presto je pristup k nim vice nez liberalni. Plazi, nad kterymi zataji dech nejeden vnitrozemsky Evropan, navstevuji denne nekolik a vzdy to je bez komplikaci a mile. Snimky pridane na FB, jsou toho dukazem.


Nejvice dojmu si ale odvazim z nekolika vyletu na malych motorovych lodich. Navstevuji pri nich fotogenicke ostrovy s belostnym piskem a exotickymi palmami, soliterni skaliska tvorena prastarym koralem, ale hlavne rozsahle a zdrave porosty mangrovniku. Takovy se uz ve svete malo vidi. Pozdeji jsem se dozvedel, ze se tesi mimoradne ochrane a peci. Ostrovni odbornici jiz davno vedi, ze mangrovniky jsou prirozenym prostredim pro mnoho druhu morskych zivocichu a ovlivnuji i zdravi koralovych utesu. Vseho je na Roatanu dost, takze se nelze divit, ze zde najdeme mnoho proslulych a vyhledavanych potapecskych zakladen.
Skoda jen, ze jsem na ostrove pouze na tyden, vic casu jsem nenasel. Az se jednou vratim, urcite se potopim a snad i vzletnu. Koralove utesy a pribrezni melciny budou pod polednim sluncem jiste nesmirne fotogenicke.


Ptate se jiste, kde je ale par radek o ceske vesnici, kdyz jsem sem kvuli ni priletel. Rad vas s ni seznamim. Ten projekt me nadchl. Vim leccos o podobnych aktivitach, ktere v minulosti zkusili lide, kteri opustili rodnou hroudu, aby si vylepsili kvalitu zivota. Pokusy novozelandske, ani tahitske, neslavily vetsinou uspech. Mnozi krajane zivorili nebo se dokonce po case vratili. S roatanskou ceskou vesnici je to ponekud jinak. V nasi zemi je svoboda a projektu se ucastni vetsinou majetnejsi lide, kteri si na dalekem ostrove v podstate postavili dovolenkovou chalupu. Nakonec proc ne. Je skvele travit libovolne dlouhy cas v daleke odlisne kulture s vedomim, ze se mohu kdykoliv vratit domu. Nekteri si postavili objekt pro sebe, jini pro pronajem a dalsi maji jasno, kam se uchyli na duchod. Navic, zhodnotime-li soucasne rostouci napeti v Evrope, muze mit vlastnictvi nemovitosti na opacnem konci sveta docela strategicky rozmer. Vysledkem je temer tricet stylovych domku a bungalovu, ktere pokryly bujnou vegetaci porostly svah nad rozlehlou zatokou Jonesville. V planu je vystavet asi padesat objektu. O projekt je takovy zajem, ze uz se rodi Czech Village no.2! Zaujalo me, jak si “roatansti Cesi” rozumi a tahnou za jeden provaz. Je to dulezite. V minulosti nasi migranti casto utopili sve nadeje ve zbytecnych pomluvach a putkach, ktere vidame v Cesku ve svem okoli. Z cetnych navstev Karibiku vim, ze primet lokalniho remeslnika k bezchybne a promyslene praci neni vubec jednoduche. Tady se to zjevne povedlo. Jak mne rekl Jirka Cerny, vizionarsky a dosud nesmirne zapaleny autor celeho projektu, casto je to ale vysledek dusledne kontroly a nekdy i opakovanych oprav. S uredniky na uradech je to podobne. V Karibiku se, jak znamo, zije podle jinych norem. Neni ale nakonec ta uvolnenost, to zname “manana”, presne to, co nas uspechane Evropany obcas docela pritahuje? Citim, ze ja to tak mam. Proto k temto kulturam tak casto zajizdim. Uzivam si bezbreheho klidu a obdivuji jejich soustredeni na sebe a svoje nejblizsi. Apropos, kdyz jsem u tohoto tematu, nemel bych se vratit? Nejspis ano. Jedu domu!
…a jak hodnotim druhou navstevu New Yorku? Skvele. Uzivam si velkomestskeho ruchu. Nejlepsi snimky jsem asi prave poridil z 86. podlazi Empire State Building. Pohled na megapoli z vysky 320 metru spolehlive vezme dech i tomu nejvetsimu odmitaci “mestske turistiky”. A predstavte si, na Manhattanu je uplne cisto.


Jirka


Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL