Dopisy z cest

Írán

Cesta Perskou říší pokračuje

Snad jeste nikdy jsem nemel tolik problemu, jako pri popisovani zazitku a zkusenosti z cestovani po Iranu. Jsem plny menicich se nalad, postoju a hodnoticich nazoru. Vim, pri cestovani bych se asi mel jakehokoliv hodnoceni a srovnavani zdrzet, ale na druhe strane je prirozene, ze se mne do klavesnice prave takove vety vnucuji. Jak jsem

Zobrazit vše
21.11.2011, Írán

Cesta Perskou říší pokračuje

21.11.2011

Snad jeste nikdy jsem nemel tolik problemu, jako pri popisovani zazitku a zkusenosti z cestovani po Iranu. Jsem plny menicich se nalad, postoju a hodnoticich nazoru. Vim, pri cestovani bych se asi mel jakehokoliv hodnoceni a srovnavani zdrzet, ale na druhe strane je prirozene, ze se mne do klavesnice prave takove vety vnucuji.

Jak jsem psal v zaveru minuleho dopisu, pred cestou jsem cetl mnohe oslavne clanky na Iran. Ja ho vidim jinak.
Akceptoval jsem nepochopitelne restrikce, se kterymi je dusledne obeznamen kazdy, kdo zada o vstupni vizum (v pase nesmi byt izraelske razitko, je povolen pouze jeden fotoaparat!…) a zameril se na posouzeni usili Irancu o rozsireni turismu.

Zeme se muze pochlubit cetnymi historickymi skvosty z dob slavne Perske rise a nekolika novejsimi palaci a mesitami. Kdyz si je vsak chcete uzit a nafotit, jsou temer vsechny(!) nevkusne doplneny lesenim, prkny, deskami, draty, kabely a mnohymi dalsimi okrasami s vysokou vrstvou prachu. Reklo by se, ze pamatky opravuji, ale nikde jsem zadne delniky nevidel. V pruvodci se dokonce pise, ze u jedne mesity stoji nepouzivane leseni jiz 45 let! Opravdu to vypada jako mistni folklor. U dvacateho objektu se uz jenom pousmejete a kameru nechate radeji nekde hluboko v brasne.

O vstricnosti, usmevech, pozdravech a neobycejne milych rozhovorech s mistnimi lidmi na ulicich jsem uz psal minule. Skoda jen, ze podobnou schopnosti nejsou obdareni pracovnici hotelů. Temer bez vyjimky se tvari neucastne, nezdravi a nejevi o vas zajem. Ihned by mohli nastoupit v mnohych nasich ubytovacich a gastronomickych zarizenich. A to odpovedne instituce rady hovori o otevrene zemi a soustredene podpore turismu. Na kazdem hotelovem pokoji najdete pantofle, pastu s kartáčkem a dotaznik na hodnoceni kvality sluzeb. Takto se ale kvalitni turismus nebuduje.

A uz vubec k tomu neprispeje nepochopitelna buzerace restriktivnich struktur rezimu. Tolik policejnich kontrolnich bodu jsem zatim v zadne zemi nezazil. Iran s prehledem prekona i dosud rekordni Jemen. Zejmena v centralnich a vychodnich oblastech Iranu kontroly velmi zhoustly. Nektere useky mezi Kermánem, Sirjánem a Shirázem bylo nutno absolvovat s vojenskou eskortou. Vrcholem bylo, kdy v prubehu obeda v Beyrizu odvezla policie autobus s ridicem k jakesi nepochopitelne kontrole. V autobuse jsem mel zavazadla, kamery a velmi me ta arogance rozhorcila. Nabrali jsme dlouhe zdrzeni, ktere ten den absolutne rozhodilo plan na slibne podvecerni foceni. K nevidanym absurditam radim povinnost ridicu autobusu dojit si na zahadnych bodech do osuntele policejni budky pro razitko do jakehosi sesitu. Casto ridic takove misto pracne hledal, tocil se divne do protismeru nebo riskantne prebihal ctyrproudovku plnou cmoudicich aut, rizenych bezohlednymi ridici. K mozaice cestovatelskych dojmu pribyl dalsi cerny puntik.

Za pozornost by jiste staly dalsi zajimavosti a fenomeny. K sokujicim urcite patri treba prave ta zminovana bezohlednost na silnicich a chodnicich iranskych mest. Ano, i po chodnicich bezne jezdi nejen motorky, ale i auta. Zadna pravidla a logika neplati. Tak usmevne i desive zazitky snesou jen tezko srovnani. Nutno ale uznat, ze riskantni jizda – doslova na centimetry – neprinasi mnoho nehod a ridici jsou prikladne klidni. Byl jsem docela prekvapen, kdyz jsem zjistil, ze ridici absolvuji autoskolu a po ni skladaji zkousky. Na silnicich to tak nevypada.

Na ceste Iranem jsem dal volny prubeh emocim. V obou dopisech pouze v naznaku popisuji, jak na me zeme pusobi. Tentokrat jsem ani nepriblizil, kudy se moje prvni objevna cesta vlastne ubirala. Tak tedy pro poradek:
Po priletu do Teheranu jsem shledl nekolik typickych objektu, z nichz me v pameti zustalo snad jen historicke narodni muzeum a nesmirne vypravna podzemni pokladnice se skvostnymi sperky a zlatem i brilianty vykladanymi ceremonialnimi zbranemi. V trezorovem podzemi se to trpyti smaragdy, perlami i rubiny. Mezi nejvetsi skvosty patri ohromny, 182 karatovy diamant, prezdivany More svetla. Mam moc rad mapy a globy. Ten, ktery jsem obdivoval v podzemnim trezoru, je vytvoren z 35 kilogramu zlata a zdoben 51366 drahymi kameny.
Nasledovala navsteva Hamadánu s Avicenovym muzeem, pote Kašánu a pak jsem se na nekolik dni premistil do Isfahánu. Mesto je pod patronaci UNESCO a slibovalo ty nejzajimavejsi iranske skvosty. Az na rozsahle namesti Nakš-Džahán, imamovu mesitu a par drobnosti na bazaru, me zase tak moc nenadchlo. Skvele byly kontakty s mistnimi lidmi. Na Zorostrianovu Vez smiru, jsem se jel podivat do mesta Yazd. Kermánskou provincii jsem pozdeji pokracoval do hlinenych mest v Bámu. I pres zkazu, kterou historicke pamatce zpusobilo v roce 2003 silne zemetreseni to tady bylo velice silne misto. Videl jsem jeste mnoho historickych objektu, ale to nejlepsi prislo az na uplny zaver.

Mam na mysli navstevu Šírazu a Persepolis. Litoval jsem, ze nemohu Persepolis, ruiny vypravneho perskeho mesta, videt pred dvema tisici lety. Muselo to byt velmi krasne mesto. Jeste ted se z tech zdobenych chramovych komplexu taji dech. Bloumal jsem v kamennych zdech a snimal jsem prekrasne reliefy. Tim nejznamejsim je zpodobneni nejvyssiho okridleneho boha s japonsky znejicim jmenem Ahura Mazda. Po Persepolis jsem jeste fotil v Pasargardu.
Na zaver si nechavam Šíraz. Hodnotim ho velmi vysoko. Tady se mne opravdu libilo a na zaver jsem si tak mohl nazor na cestu po Iranu znacne pozitivneji upravit. V Sirazu jsem obdivoval nejen svezi zahrady s fontankami, citadelu Karima Chána, mauzoleum Háfeze, ale opet me nadchli mistni domorodci. Zeny zde byly nejkrasnejsi a nejkomunikativnejsi, jake jsem kdy v muslimskem svete potkal. Po preletu do Teheranu, jsem se vydal nocnim letem zpet do Prahy.

Pratele, chvili se doma zdrzim, ale prosincove svatky uz stravim zase nekde v cizine. Vsem preji jiskrivou zimu, zdravi, lasku a pohodu nejen na cestach.

Jirka

Země tajuplných princezen

Z hluboke pameti horecne lovim mlhave vzpominky na epizodu z mladi. Nekdo, asi pedagog, me nuti jit s mavatkem vitat jakehosi podivneho oprymkovaneho papaláše odkudsi. Vubec nerespektuje moji snahu rozhodnout se sam. Bojoval jsem. Nato jsme v tech dobach byli citlivi. “Kdyz jsem se dokazal vyhnout prvomajovemu pruvodu, dokazi se prece vyhnout i vitani exotickeho

Zobrazit vše
10.11.2011, Írán

Země tajuplných princezen

10.11.2011

Z hluboke pameti horecne lovim mlhave vzpominky na epizodu z mladi. Nekdo, asi pedagog, me nuti jit s mavatkem vitat jakehosi podivneho oprymkovaneho papaláše odkudsi. Vubec nerespektuje moji snahu rozhodnout se sam. Bojoval jsem. Nato jsme v tech dobach byli citlivi. “Kdyz jsem se dokazal vyhnout prvomajovemu pruvodu, dokazi se prece vyhnout i vitani exotickeho Asiata”, rikal jsem si. Tim zprvu oslavovanym a pozdeji zatracovanym hostem komunistickeho rezimu byl Muhammad Rezá Pahlaví, tehdejsi autokraticky vudce Iranu. A prave z Iranu, sedmnacte nejvetsi zeme sveta, se vam dnes hlasim.

Nejen proto, ze minuly americky prezident zaradil tuto ortodoxni muslimskou zemi s nekontrolovatelnym jadernym programem do “sfery zla”, vzbuzuje uz vysloveni nazvu v mnohych neskryvany udiv a ulek. Zeme patri v predstavach lidi na zapade k velmi nebezpecnym. Je-li takova i skutecnost, vyjel jsem se tedy presvedcit.

Jiz pristani na letisti Imama Chomejniho bylo zajimave. Od osmdesatych let minuleho stoleti se zeme vydala cestou vyrazne duchovni. Ajatolláh Chomejní a po nem Alí Chameneí, strhli zemi z jednoho autokratickeho rezimu do druheho. I kdyz Iran formalne reprezentuje prezident, fakticky je silne ovlivnovana prave svymi nabozenskymi vudci. Jiz po nekolika minutach stravenych na letisti, jsem o tom nepochyboval. Portrety obou zachmurenych a smerem k zapadu hrimajicich vousacu “zdobily” kazde volne misto. Pod nimi se mihali prostovlasi muzi a do čádorů a pod satky zahalene zeny. Prave ty vsudypritomne zenske satky jsou dnes asi nejtypictejsim znakem soucasneho Iranu. Vudcove odsoudili Zapad, vytvorili normy a pravidla chovani, ktere postupne vnutili osmdesatimilionovemu narodu. Na uzemi slavne Persie, ktera kdysi udavala ton cele oblasti Stredniho vychodu, se rozhostilo klimbajici ticho. Ticho az strasi. Rezim, ktery deklaruje absolutni sobestacnost a nezavislost na vsem co pochazi ze zapadu, desi obcas svobodny svet militantnimi proklamacemi a jadernymi vyhruzkami. Prave ted, kdy projizdim centralnim Iranem, dostoupilo napeti vrcholu. Svedci o tom mnohe obavy, vyjadrovane v sms zpravach z domoviny. Kdybych obcas nezhledl revolucne naladene zpravy v iranske televizi, nic takoveho bych ale ve mestech a vesnicich vubec nevnimal.

Ted ale o tom, co naopak denne intenzivne vnimam. Konecne to bude veselejsi.
I kdyz se soucasna populace netesi obcanskym svobodam a musi zit podle predem ortodoxne nalinkovanych omezujicich pravidel, jsou kazdodenni kontakty s muzi i zenami na celem uzemi tim nejlepsim, co muze navsteva Iranu nabidnout. Iranci jsou proste absolutne skveli! Jsou komunikativni, velmi zvedavi a zabavni. A co je nejvetsi prekvapeni, tak nejenom muzi. I zeny, zejmena mlade studentky, oslovi klidne na ulici muze ze zapadu. Trosku stydlive kladou v anglictine otazky a jsou vdecne za odpovedi. Po chvili z nich opadne nervozita a rozproudi se mila diskuze. Ty odstrkovane, povinne zahalene krasky, ktere nemaji povoleno ani na verejnosti zpivat, osvedcuji neobvyklou smelost, vzdelani a prehled. Z dogmat si nic nedelaji. Nevidane. To jsem opravdu jeste v zadne muslimske zemi nezazil. Ukladam si tyto zazitky hluboko do pameti a vyuzivam nevsedni vstricnosti k expozici mnoha stovek portretu. Skvele, do čádorů a satku zahalene modelky budou ty nejlepsi snimky, ktere si z Iranu odvezu. To ostatni je znacne nefotogenicke a zatim mne to pusobi velke zklamani. Do Iranu jsem odjizdel pote, co jsem si precetl desitky komentaru, cestopisu a postrehu z teho historicke zeme. Temer vsechny popisovaly Iranskou islamskou republiku vic nez pozitivne.
Priciny, proc ji zatim vidim jinak, se pokusim skromne analyzovat v pristim dopise.

Jirka, provincie Kermán, vychodni Iran

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL