Dopisy z cest

Island

Bílá země

Letosni neobvykle tepla zima me na zacatku brezna opet vyhnala na milovany Island. Odcestovat na ledovy ostrov v zime byl dlouhodobe nesplneny sen. Zatouzil jsem po chladu, ale zejmena po snimcich uchvatne polarni zare a zalednenych vodopadu. Nacasovani se zdalo idealni, vybaven jsem byl do tech nejtvrdsich mrazu, ale znate to – clovek mini a

Zobrazit vše
15.3.2014, Island

Bílá země

15.3.2014

Letosni neobvykle tepla zima me na zacatku brezna opet vyhnala na milovany Island. Odcestovat na ledovy ostrov v zime byl dlouhodobe nesplneny sen. Zatouzil jsem po chladu, ale zejmena po snimcich uchvatne polarni zare a zalednenych vodopadu. Nacasovani se zdalo idealni, vybaven jsem byl do tech nejtvrdsich mrazu, ale znate to – clovek mini a priroda meni…

Po klidnem letu pres Kodan nastalo pri priblizeni k Islandu docela peklo. Stroj se za nemaleho chveni probijel vysokou a neobvykle hustou oblacnosti. Nebylo videt na konec kridla. V kokpitu v tech chvilich muselo byt asi horko. Pristali jsme se ctyricetiminutovym zpozdenim, tak dlouho jsme krouzili nad jihozapadnim vybezkem Reykjanes, kde lezi nejvetsi letiste ostrova. Teprve v priletovem terminalu jsem se dozvedel, ze dnesni pocasi pripravilo, zejmena islandskym ridicum, doslova peklo. Vystoupil jsem do jiz zklidneneho prostoru pred letistni halou, vsude bylo pohadkove bilo.
Po analyze predpovedi pocasi, vydal jsem se po nejjiznejsi silnici na Grindavik, Selfoss, Hvolsvollur az do Víku, nejjiznejsiho mestecka Islandu. Oblacna noc zhatila mozne foceni Aurory Borealis, coz me poprve naplnilo smutkem. Nevim, co bych chtel, vidte? Sotva pristanu, hned bych neskromne od prirody zadal maximalni vstricnost. Tak jednoduche to vsak s focenim polarni zare obvykle nebyva. Poklidna rybí – jak jinak – vecere uzavrela transportni den.

 Pohrouzen do internetovych stranek predpovedi ostrovniho pocasi, resil jsem, kam se aktualne vydat. Znam to jiz z predchozich navstev Islandu. Vyplati se strategicky cestovat tam, kde predpovedni stranky vykresluji alespon obcasny slunecni svit. Vetsinou je to spravne rozhodnuti, ale jistotu nema na Ledovem ostrove nikdo. I ta nejlepsi predpoved je na naladovost vsudypritomnych islandskych skritku – trolů – kratka. To oni ovlivnuji absolutne vsechno na zhavem kousku zeme, na kterem byli podle prastarych ság drive, nez sem vstoupil pred dvanacti staletimi prvni Viking. Doufal jsem, ze si bajne bytosti naklonim fotografickym zapalem a duslednosti. Dalsi dny vsak moji teorii nikterak nepotvrdily.

Ledovcovou lagunu Jokulsarlon povazuji uz dlouho za jedno z nejzajimavejsich a nejfotogenictejsich mist planety. V prubehu dne tam radil takovy vichr, ze zdvihal nad horizont desive vlny. Vse bylo bohuzel sede, malo kontrastni, foceni nic moc. Minuly rok jsem na lagune prozil mnoho dni a noci pri nezapomenutelnem foceni. Nastesti se na Island vracim uz v kvetnu a doufam, ze to napravim. Ani tuto noc nebylo jasno. Aurora, ta vysnena Aurora, je i nadale nedostupna.

I kdyz se v dalsich dnech slunce stridalo se snehovymi bouremi, fotograficke hody se urcite nekonaly. Bylo nesmirne zajimave chodit po zarive bilych planich, pod kterymi jsem mohl jen tusit turisticke stezky, silnice, parkoviste, stanove kempy a dalsi zarizeni, ktera znam z leta. Nejvice snehu lezelo na upati sopky Krafla, kde mne loni shorelo expedicni auto. Trvalo dlouho, nez sem to misto alespon priblizne urcil. Snih nebyl jen tam, kde je zemska kura, oddelujici nas od podzemniho pekla, ponekud tensi. Islandska termalni energie zene k povrchu zeme teplou vodu a paru pochopitelne i v zimnich mesicich. Nedohledna bila pokryvka s obcasnymi cernymi, okrovymi, cervenymi a temne zelenymi skvrnami. Dalsi rozmer tohoto dech berouciho prirodniho raje. Nebudu vas dlouze napinat. Polarni zare zustala i po 7. navsteve Islandu pro me nesplnenym snem. Za ni se musim nekdy vratit. Nejlepsi foceni bylo nakonec u Gullfossu. Zlaty vodopad je v zime jeste krasnejsi nez v letni sezone. Hlavne jsem byl u nej uplne sam, coz se obvykle podari jen v hlubokych nocnich hodinach. Tesim se tez na snimky nocniho Akureiry, chlupate kone (v zime se jim vyrazne prodlouzi srst – obdivuhodne zvladaji celorocni pobyt venku) a nekolik dalsich zimnich motivu. Vic jsem si sliboval od Bozskeho vodopadu na severu. Kdyz uz se priroda umoudrila a nabidla nadejny ranni rozbresk, pokazili to vsechno nerozumni profesionalni ridici shrnovaci radlice a nakladaku s privesem. Ucpali na dlouho zasnezeny a zledovately prejezd pres hory. Jako by pro ne pokyny o nutnosti nasadit na kola retezy vubec neplatily. Rezignovane jsem civel na snahu vozidla vyprostit a litoval jsem zmarene posledni sance. K vodopadu jsem prijel prave, kdyz od nej odchazela skupina spokojenych nemeckych fotografu. Bylo to k vzteku, protoze to rano bylo velmi fotogenicke svitani. Ja je videl, jak se odrazi v kapote trucku.

Tato navsteva Islandu byla presto opet nezapomenutelna. Snih dal ostrovu uplne novy, neznamy rozmer. Zasnul jsem, jak se krajina pod bilou pokryvkou meni. Nepoznaval jsem mista, na kterych se v letnich mesicich pohybuji docela suverenne. Byla to nova a cenna zkusenost. Urcite jsem nebyl na zimnim Islandu naposledy. Uz ted se na dalsi foceni tohoto skvostu tesim. Letim sem v zaveru kvetna a planuji i listopadovy barevny Island. Tento ostrov me naprosto a dlouhodobe uchvatil.


Jirka

Z ostrova dobrodruhů

Kdyz chtel Stvoritel udelat radost i fotografum, vymyslel Island. Ostrov sestavil z lavy, ohne, vody a pestre jej pomaloval. Umistil jej do severovychodniho Atlantiku, nedaleko polarniho kruhu. Kazdy, kdo se na nej vydal, musel absolvovat mnoho strastiplnych dni na rozbourenem mrazivem mori. Byl vsak za svou srdnatost stedre odmenen. Prvnimi odvazlivci, kteri neobydlene uzemi zacali

Zobrazit vše
11.7.2013, Island

Z ostrova dobrodruhů

11.7.2013

Kdyz chtel Stvoritel udelat radost i fotografum, vymyslel Island. Ostrov sestavil z lavy, ohne, vody a pestre jej pomaloval. Umistil jej do severovychodniho Atlantiku, nedaleko polarniho kruhu. Kazdy, kdo se na nej vydal, musel absolvovat mnoho strastiplnych dni na rozbourenem mrazivem mori. Byl vsak za svou srdnatost stedre odmenen. Prvnimi odvazlivci, kteri neobydlene uzemi zacali systematicky osidlovat, byli pred vice jak tisici lety Vikingove ze severozapadni Evropy. Donedavna nesmirne chudy ostrov se zasluhou rybolovu a v posledni dobe i rychle se rozvijejiciho turizmu stal popularni a prosperujici oblasti. Soucasni cestovatele jej zpravidla dosahnou po nekolikahodinovem letu a pak uz se jen nechaji unaset jeho divokosti a magii. Mnohy je do ni tak hluboce vtazen, ze se na ostrov, kteremu vladnou tajemni skritci – trolove, opakovane vraci. To je i muj pripad. Jsem zde popate. Tentokrat jsem si na navstevu Islandu vyclenil pet tydnu. Doufam, ze navstivim i mista dosud nepoznana, ze obcas bude i cas pockat si na priznivejsi svetlo, ze potkam zajimave lidi a ochutnam neco z mistni tradicni kuchyne. Chci si oblibeny ostrov nalezite uzit.

Island je stale jeste docela mladicek. Narodil se vyronem magmatu na hranach kontinentalnich desek pred 20 miliony lety. Vystoupal ze dna Atlantiku az do vysky pres dva kilometry. Je tedy lavovy, dramaticky rozcleneny, plny sopek, ledovcu, geotermalnich sil, mechu a vetrem cesanych trav. Nabizi pestrou skalu zazitku dobrodruhum. Fotografum pak mnoho tvurcich podnetu. Prijel jsem si uzit obeho.

Island je poslednich dvacet let mekkou cestovatelu. Existuje mnoho skvele psanych pruvodcu (ja cestuji tradicne s britskym Rough, ktery v cestine vydava nakladatelstvi Jota), proto vynecham dalsi faktografii a omezim se pouze na skromne popisy zazitku a pocitu.

Od prvni chvile na ostrove mam neodbytny a nesmirne prijemne “siroky” pocit svobody. Po liduprazdnych lavovych, prasnych i blativych cestach jezdim a chodim ostrovem krizem kraz, veden pouze zlatistym sluncem, mlhami a mraky. Hledam ty nejlepsi zabery v tech nejzajimavejsich dennich, ale hlavne nocnich svetlech – v lete se na Islandu slunce vahave skloni k obzoru par minut po pulnoci a okolo treti uz zase zacina svou novou denni pout po obloze.
Tedy znacne nevyspany zkoumam se zaklonenou hlavou oblohu a odhaduji dráhy nekolika vrstev rychlych mraku. Snazim se urcit, kdy a kam slunce natahne mezi mraky sve paprsky a rozzari v terenu sokujici skalu zelenych odstinu. Jsem v tom absolutni laik, takze to malo kdy trefim. Jezdim, chodim a casto i beham opakovane na mista, kde jsem jiz byl, ale podminky pro foceni nebyly prave idealni. Obcas to dokonce i vyjde. To, kdyz priroda nebo ten co shlizi shora usoudi, ze jsem se jiz dost snazil a mohu byt odmenen. Snaha nicotneho tvora nezustala nepovsimnuta. V takovych chvilich – radeji obema – vdecne a polohlasem dekuji. Citim se stastny.

Pokud ma navstevnik v planu necestovat pouze po obvodove komunikaci – rika se ji Ring Route a ma cislo 1 – potrebuje vuz s nahonem na vsechna ctyri kola. Vyhodou je co nejvyssi svetlost vozu a nutnosti jsou dobre pneumatiky s dezenem do tezkeho terenu. Takovy vuz umozni dostat se v interieru ostrova do oblasti, ktere vsem ostatnim zustanou spolehlive utajeny. S velkou radosti se vydavam po cestach znacenych, jeste radeji ale po tech, ktere vubec znaceny nejsou. Pod ledovci se tahnou kilometry nehostinnych cernych lavovych pousti, ze kterych obcas trci chomace ostrych trav, nekdy i barevne poustni kytky. Na horizontu belostne ledovce, zelenymi mechy oděné zaoblene kopce, to vse lemovane tezkymi mraky. Ty jsou na Islandu take mimoradne fotogenicke. Krasa, az se taji dech.
Pokud se snad nekdy netaji z te krasy, nedostava se mne ho pri vystupech na kopce a k cetnym kraterum sopek. Nekdy pod hrejivym sluncem, jindy pod ocelovou oblohou a obcas i smacen prudkym destem, citim opet ten prijemny pocit objevitele. Takto naplneny zivot pripada mne v techto hodinach skvely a za nic na svete bych jej nemenil.

Vymena. To slovo me opet vratilo ze sneni do reality. Musim se vydat do civilizace, vymenit penize a opet naplnit bezednou nadrz meho vozu. Mimochodem, litr benzinu zde stoji vice jak 40 korun. Takze je jasne, ze uzivat si rajskych pocitu lze jen omezene a realita nas zase brzo vrati zpet na zem. Stejne ale to objevitelske cestovani stoji zato. V takovych chvilich jsem rad, ze jsem ho pred lety objevil.

Jirka, severovychodni fjordy, Island

Islandská pohádka se špatným koncem

Tato cesta Islandem je v mnohem uplne jina, nez ty predchozi. Jsem zde sam, mam k dispozici odolny vuz a na objevovani a foceni mam skvelych pet tydnu. Objevuji nova, dosud nepoznana zakouti. Uz ted cizeluji plany na jeste delsi putovani, ale radeji vlastnim landroverem, ktery do tak narocneho prostredi patri. Off road, proste ctyrkolka,

Zobrazit vše
18.7.2012, Island

Islandská pohádka se špatným koncem

18.7.2012

Tato cesta Islandem je v mnohem uplne jina, nez ty predchozi. Jsem zde sam, mam k dispozici odolny vuz a na objevovani a foceni mam skvelych pet tydnu. Objevuji nova, dosud nepoznana zakouti. Uz ted cizeluji plany na jeste delsi putovani, ale radeji vlastnim landroverem, ktery do tak narocneho prostredi patri.

Off road, proste ctyrkolka, je na Islandu mimoradne dulezita. Mnoho neopakovatelnych prirodnich skvostu se nachazi v “jinoplanetarnim” vnitrozemi. Jsou tam cesty, ale i teren bez cest, velmi ruzne kvality. Kvuli co nejlepsimu foceni jsem do oblasti Landmannalaugar zajel nakonec trikrat. Z jihu od Víku je pri narocne, ale velmi fotogenicke ceste, potreba s vozem prekonat asi 15 ricnich brodu. Nejsou prilis hluboke, ale jak to mate pred prvnim brodenim vedet, ze? Jinde jsou ale brody vyrazne hlubsi. Takove cestovani je zabavne, dobrodruzne, ale na miste je i prirozeny pud sebezachovy. Statistiky utopenych aut by mohly vypravet!

Jednu noc na severu, nedaleko jezera Mývatn, jsem prespal na farme. Majitelka i personal byli “islandsky” vstricni, tak jsem neodolal a ochutnal i mistne upravene skopove z vlastniho chovu. I kdyz se na Islandu pestuje prekvapive kdeco (geotermalni energie vytapi cetne skleniky, ve kterych najdete tropicke ovoce – banany, rajcata, okurky, okopaniny a dalsi), lokalni vino mne nenabidli. Nevadi, zapil jsem to kalifornskym a bylo to skvele. Teple jidlo nejim casto, ale kdyz uz, chutnaji mne mistni houbove, zeleninove a rybi polevky.

Necekana byla i cesta za polarni kruh. V Dalvíku jsem nasedl do lodi a po trech hodinach klidne plavby na sever doplul do pristavu Sandvík na ostrove Grímsey. Jel jsem sem ani ne tak proto, abych prekrocil severni polarni kruh, ale hlavne kvuli papuchalkum. Patri mezi alky, lovi ryby a ziji ve velkych koloniich. Zobaky alek jsou kvuli loveni ryb specificke, u papuchalku navic pestre barevne.
Mel jsem stesti. Pocasi pralo, v polarni zone jsem behal v tricku (!) a papousci severu byli k fotografovani docela vstricni. Pri predchozich navstevach Islandu jsem papuchalku videl par desitek, ted behem nekolika hodin minimalne tisic. Tito zabavni ptacci s barevnymi zobaky jsou bezesporu symbolem severu. Ja jsem si je mimoradne oblibil. Nektere jedince jsem fotil z nekolika decimetru. Mam na to svoji metodu. Hraji znamou detskou hru “na zpomaleny film” a delam, ze se jako divam uplne jinam, ze me nejaci ptaci vubec nezajimaji. Kdyz neodleti, pomalu na ne zameruji svuj aparat a snimam. Museli me mit za blazna. Papuchalci na Grímsey si po mem odpluti jiste oddychli. Dost jsem je totiz na prikrych utesech a pobreznich loukach pronasledoval. Me uz tradicne pronasledovali agresivni arkticti rybaci. Chrani sva hnizdiste. Naletavaji jako kamikadze a dovoli si i klovnout do zad nebo do hlavy. Jde z nich hruza, ale uz jsem si docela zvykl. Jejich zlovestne skrehotani “kría” me bude znit v usich jeste dlouho.

Mam neskutecne stesti na mimoradne dobre pocasi. Temer denne si tu pripadam jako u Stredozemniho more. Obloha modra a hrejive slunce nebezpecne opaluje. Island v techto svetlech vypada velmi pratelsky. Kdyz k tomu pricteme efekt polarniho dne, kdy slunce temer nezapada, hrozi, ze budeme stizeni nenadalou nemoci. Jmenuje se “fotograficke silenstvi”. Mam ji uz nekolik dni. Uplne jsem ztratil pojem o case. A to doslova. Nebudete mne asi verit, ale po te, co se mne zastavily hodinky, vypovedel na temer tri dny sluzbu i mobil. Docela zamrzl a ja tak nemel moznost zjistit, kolik je prave hodin. Vsechny aparaty a navigace Garmin nastesti spolehlive fungovaly, ale i tak jsem obcas nekoho v bile noci potkal a on me sokoval, ze je treba pul druhe rano a ja vesele fotil a fotil a fotil… Takove orgie jsem zazival nejvice ve fotogenickych Zapadnich fjordech. Kdyz rude pulnocni slunce vystrelovalo od cisteho horizontu svou zari zespodu na zajimavě tvarovane mraky, a to vse se odrazelo v odlivovych tunkach na belostnych piscitych plazich, vzrusenim a radosti jsem ani nedychal. Takove stavy jsem prozival i v prubehu dni. Zapadni fjordy patri bezesporu k prirodnim pokladum Islandu.

I kdyz jsem se kras a kladu tohoto evropskeho skvostu pouze letmo dotkl, doufam, ze jsem vas nektere treba i vyprovokoval, abyste se presvedcili, zda jsem neprehanel.

…Nekdy, jako blesk z cisteho nebe, prijde tezko pochopitelna sokujici ztrata. Musim se spesne rozloucit, necekane se vracim domu. Je to nejsmutnejsi navrat v mem zivote.
Prave totiz zemrela moje maminka!

Jirka

Zachraň nás, Bože, od běsnění Seveřanů!

Pry se takto pred davnymi staletimi modlili lide temer po cele Evrope – A furore Normannorum libera nos, Domine. Bylo to v dobach bezuzdneho drancovani vikinskych hord. Muzi i zeny v typickych helmach priplouvali na dlouhych barevnych lodich, zabirali uzemi, loupili, zabijeli, muze i zeny odvadeli do otroctvi. Jejich besneni nebyli usetreni ani obyvatele mnoha

Zobrazit vše
10.10.2011, Island

Zachraň nás, Bože, od běsnění Seveřanů!

10.10.2011

Pry se takto pred davnymi staletimi modlili lide temer po cele Evrope – A furore Normannorum libera nos, Domine. Bylo to v dobach bezuzdneho drancovani vikinskych hord. Muzi i zeny v typickych helmach priplouvali na dlouhych barevnych lodich, zabirali uzemi, loupili, zabijeli, muze i zeny odvadeli do otroctvi. Jejich besneni nebyli usetreni ani obyvatele mnoha evropskych ostrovu. O tom vi sve i dodnes docela malo znama historie osidlovani liduprazdneho a pro zivot drsneho Islandu. Podle nejnovejsich vyzkumu koluje v telech Islandanu dil krve keltske i vikinske. Divoka povaha obyvatel Islandu se za staleti obrousila, povahy jsou to temer holubici, zato pocasi besni dal. Ne nadarmo se pise v katalozich cestovek, ze nejlepsim casem pro navstevu ledoveho ostrova je cervenec a srpen. Ja vsak chtel islandskou sporou vegetaci v podzimnich barvach, proto jsem zde prave ted. Doufal jsem, ze pocasi se umoudri a ja budu mit behem letosni kratke navstevy na slunicko prece jen stesti. Ja jsem doufal, ale priroda me, bohuzel, nevyslysela. Svuj oblibeny ostrov jsem tentokrat poznal z te druhe, mene priznive stranky.

Zameril jsem se na jih, s cilem nafotit nově jihozapadni vybezek Reykjanes, hlavni mesto Reykjavik, cetne vodopady, gejziry a dalsi prirodni skvosty. Jiz za nekolik tydnu predstavim v premiere novou diashow o Islandu a tato cesta sleduje prave tento cil. Jakkoliv Island doslova miluji, tentokrat to nebyla tolik spanila jizda, ale spis urputny boj. Silny vitr na jiznim vybezku Dyrholaey mne vytrhl z ruky dvere od vypujceneho Fordu Expedition a znacne je poskodil. Dvakrat mne vitr srazil k zemi stativ i s kamerou a nekolikadenni vlhke foceni jsem nakonec zakoncil dukladnym smacenim v Atlantiku. To, kdyz me dohnala bourliva vlna na vulkanicke plazi u Jokulsarlon. Proste tradicni vlhky fotograficky proces…

I kdyz jsem nakonec mnoho snimku na teto ceste neporidil a zavazadlo vlivem vlhkeho obleceni vyrazne ztezklo, presto nadale zustavam velkym obdivovatelem tohoto zvlastniho a neopakovatelneho mista. Island je pro me uz nekolik let nejfotogenictejsim mistem na planete. Tesim se na navstevu pristi.

Jirka

Stará láska nerezaví

Tak… a jsem zde znovu. Ve vyctu oblibenych ostrovu mam jeden, ke kteremu chovam zvlast vrely vztah. Paradoxne je to ten nejchladnejsi. I kdyz ma led v nazvu, me vzdy spolehlive rozpali. Tim ostrovem, ktery rozbusi me srdce, je …ISLAND. Na uzemi velkem jako Anglie, zije pouhopouhych 300 000 obyvatel (ve Velke Britanii temer 50

Zobrazit vše
22.7.2009, Island

Stará láska nerezaví

22.7.2009

Tak… a jsem zde znovu. Ve vyctu oblibenych ostrovu mam jeden, ke kteremu chovam zvlast vrely vztah. Paradoxne je to ten nejchladnejsi. I kdyz ma led v nazvu, me vzdy spolehlive rozpali. Tim ostrovem, ktery rozbusi me srdce, je …ISLAND. Na uzemi velkem jako Anglie, zije pouhopouhych 300 000 obyvatel (ve Velke Britanii temer 50 milionu!). Dostatek prostoru pro cestovatelske dobrodruzstvi.

Druhy nejvetsi evropsky ostrov lezi tesne pod polarnim kruhem v severnim Atlantiku. Pohadkove krasny, soucasne syrovy a drsny, laka svymi vodopady, divokymi rekami, ledovci, lavovymi poli (za pet set let vychrlily sopky Islandu tretinu svetoveho objemu lav!), travnatymi a mechovymi koberci. Jsou cesany vsudypritomnym vytrvalym vetrem, ktery v dlouhych zimnich mesicich komplikuje zivot a pohyb domorodcu i navstevniku ostrova. Island je nesmirne fotogenicky. Pri kazde navsteve a na kazdem kroku si pripadam jako na jine planete. Vzdy, kdyz se ocitnu v dramatickem vnitrozemi, nuti me ta nesmirne silna – hypnoticka – okolni priroda k novym zamyslenim. S horkou pudou pod nohami, s pocitem radosti a stesti, zasnu nad ohromnou silou islandske prirody. Mnohokrat se projevila velmi destruktivne. Erupce sopek (z dvou stovek mistnich vulkanu je tricet stale aktivnich) zpusobuje velky spad sopecneho materialu. Ten nici urodu, zpusobuje uhyn dobytka a nasledne hladomory. Nekolik takovych katastrof vedlo v minulosti k vymreni znacne casti ostrovanu. Obdivuhodna krasa, ktera obcas zabiji, nas nuti k tiche pokore. Pozoruhodna zkusenost.

Na Islandu stoji za zaznamenani tolik zvlastnosti a fenomenu, ze vybrat si neni vubec jednoduche. Nektere rad priblizim.
ISLANDSTINA je germansky jazyk. Od devateho stoleti, od dob prvniho osidlovani, nedoznal temer zadnych zmen. Soucasna islandstina se dosud brani prejimani cizich slov. I mladi lide tak mohou cist prastare sagy psane pred staletimi. Take proto se v islandske spolecnosti stale drzi tradice viry v NADPRIROZENE SILY. Ackoliv to zejmena moderni intelektualove neradi priznavaji, ruzni obri, skritci – trolove je provazeji celym zivotem. A kde se vzala vira ostrovanu v tyto neviditelne nadprirozene bytosti? Jiz v dobach prvniho osidleni. Vikingove si nedovedli vysvetlit vybuchujici sopky, gejziry, bublajici bahno a zemetreseni. Vsechno pro ne bylo tajemne, tak tyto jevy prirkli bohum, demonu, obrum a skritkum. Stredovek na Islandu skoncil nekdy okolo roku 1910 a puvodni vzorce chovani stale pretrvavaji.

PROSPERITA. Pri predchozich navstevach jsem si nemohl nevsimnout, ze jsem byl v zemi neobycejne bohate, dokonale fungujici. Mezirocni narusty prijmu ostrovanu, spotreby a HDP byly i v desitkach procent. Sedmdesat procent prijmu z vyvozu pochazelo z rybolovu, na ostatni odvetvi zbyvalo vzdy pouze par procent. Rychle vzkvetajici islandska ekonomika nabizela obyvatelum netusene moznosti osobni prosperity. Uver na luxusni automobil dostal bez problemu i sedmnactilety student, urokove sazby a hypoteky byvaly nejvyhodnejsi v Evrope. Spolecnost zila na dluh a “prehrati” ekonomiky pripominalo geotermalni pole pred vybuchem. Erupce prisla v navaznosti na pad svetovych ekonomik. KRIZE zasahla nepripravenou, jednostranne orientovanou ostrovni ekonomiku velmi citelne. Jeste pred nekolika tydny se hovorilo o bankrotu celeho statu. Prvni – nejsilnejsi – krizova vlna pomalu odezniva, ale jeji dusledky rozpozna i sezonni navstevnik. Vsiml jsem si, ze tradicne skvele upravene sotolinove cesty ve vnitrozemi, pripominaji letos nekonecne pasy vlniteho plechu a nekde i tankodrom. Nebylo na dulezitejsi spolecenske vydaje. Islandane veri v brzke zlepseni nelehkeho udelu a prave vcera pozadali o vstup do struktur Evropske unie. I s tim rizikem, ze budou muset ostatnim clenum spolecenstvi otevrit sva rybarska chranena pasma. I my tak ziskame nova skvela loviste!

Kdysi kontroverzni loveni velryb vystridalo moderni POZOROVANI VELRYB. Jeste se na toto tema vedou obcas vzrusene diskuze, ale vetsina Islandanu uz davno pochopila, ze turiste mohou do privatni i statni pokladny prinest za vzrusujici podivanou penez vice. A budou mit od svetoveho verejneho mineni pokoj. Ani tentokrat jsem si tuto lokalni atrakci nenechal ujit. Z Husaviku, na severu ostrova, jsem vyjel vstric horecnemu foceni. Bylo to asi me nejlepsi snimani velryb, ale opet to nebylo uplne ono. Snad se mne jednou vysnene snimky nekde nafotit podari. Uz tech pokusu bylo nekolik, tak bych si to zaslouzil.

A takto by se dalo psat jeste dlouho. Kdo to ale ma cist, vidte? Znovu jsem syrovou krasou ostrova unesen a spradam plany, jak si uz konecne splnit letity sen a prijet na Island svym landroverem. To bude teprve to spravne adrenalinove dobrodruzstvi!
Zatim jsem se pro pristi cestu naucil jednu dulezitou vetu: PAD ER OF DÝRT, ÁTTU EITTHVAD ODÝRARA – je to prilis drahe, mate neco levnejsiho?

Alló Jirka
Siglufjordur, Island

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL