Ještě jednou z Izraele

Izrael

Ještě jednou z Izraele

Kazda cast Izraele se diametralne lisi. Posvatna biblicka mista se stridaji s bojisti, kde jeste nedavno tekla krev. Pres ospale vesnicky se poutnik dostane k historickym architektonickym skvostum nebo do rusnych velkomest, ktera byla zalozena teprve pred nekolika desitkami let. Nespornou stalici je popularni Mrtve more. I kdyz pravdepodobne rozsahlejsi, bylo zde jiz davno pred

Zobrazit vše
14.6.2010, Izrael

Ještě jednou z Izraele

14.6.2010

Kazda cast Izraele se diametralne lisi. Posvatna biblicka mista se stridaji s bojisti, kde jeste nedavno tekla krev. Pres ospale vesnicky se poutnik dostane k historickym architektonickym skvostum nebo do rusnych velkomest, ktera byla zalozena teprve pred nekolika desitkami let. Nespornou stalici je popularni Mrtve more. I kdyz pravdepodobne rozsahlejsi, bylo zde jiz davno pred Jezisem. Dodnes udivuje tak, jak jiste udivovalo i tehdejsi navstevniky. Nektere informace jsou docela prekvapive.

Mrtve, pro Izraelce radeji Slane more, se tahne v delce temer osmdesati kilometru severojiznim smerem. Hladina lezi 400 metru pod urovni svetovych mori a v nejhlubsich mistech dosahuje dalsich ctyr set metru. Zatimco obsah soli v jinych morich je okolo 3%, tady dosahuje temer 350 gramu na litr vody. Je tedy desetkrat slanejsi. Jedna se o soli chloru, manganu, sodiku, vapniku, jodu, bromu a drasliku. Voda Mrtveho more je vyhledavana pro blahodarne ucinky na kuzi i nemoci pohyboveho ustroji. O lecivych a zkraslovacich ucincich vedela jiz Kleopatra. Krome nekolika mikroorganizmu zde neziji zadni obvykli morsti zivocichove. V podivne olejovite tekutine neni mozne plavat, zato se da na hladine pohodlne lezet, temer sedet. Pokud vam voda nestrikne do oka (vim o cem pisi) nebo nosu, je to docela zabavne.
Uz pred nekolika lety, kdyz jsem cestoval po pobrezi tohoto more na jordanske strane, zaznamenal jsem rychle vysychani prirodniho skvostu. Nadale pokracuje. Za poslednich padesat let klesla hladina o temer 30 metru a vedci biji na poplach. Izrael ma vsak v soucasnosti mnoho jinych problemu k reseni. Zivot mistnich komunit i navstevniku omezuji dlouhotrvajici etnicke a uzemni konflikty, narust populace vyvolava dalsi vazny problem. Spolecnost zacina trpet nedostatkem pitne vody. V Izraeli je spotreba petkrat nizsi nez v Cesku, na palestinskych uzemich dokonce temer dvacetkrat!

Prekvapilo me, jak casto se u Mrtveho more da narazit na biblicke stopy. Pripomnel jsem si Sodomu a Gomoru, Lota a jeho zenu, krale Davida i Heroda, stejne jako Jana Krtitele.
Kumran s nalezisti biblickych svitku je skvely, ale Masada, to je doslova sok. Staroveka pevnost Masada byla vybudovana v letech 37 az 30 pr.n.l. kralem Herodem Velikym. Dodnes shlizi ze ctyrsetmetrove skalnate stolove hory na pravy breh a stribritou hladinu Mrtveho more. Vypada nedobytne. Dokonale opevneni bylo nakonec Rimany stejne dobyto, ale ve sve dobe to musela byt jedna z nejlepsich pevnosti sveta.
Na severu Judske pouste, v prirodni rezervaci Ein Gedi, jsem fotil malo plache kozorozce nubijske a “galapazsky” nebojacne damany syrske. Damany znam ze Stolove hory v Jihoafricke republice, tihle nebyli tak zavaliti a barevni. Prijemne zpestreni fadni poustni krajiny.

Dalsi pousti, tentokrat Negevskou, musime projet pri ceste do nejjiznejsiho cipu statu Izrael. Na brehu Rudeho more zde lezi mesto Eilat, jedna z nejznamejsich prazdninovych destinaci. Kdysi jsem do nej nahlizel ze sousedni jordanske Akaby. Na ctrnacti kilometrech pobrezi se tu celorocne nevazane veseli desetitisice rekreantu z celeho sveta. Uvolnena atmosfera da i o sabatu zapomenout na jinak striktni omezeni spolecenskeho zivota v zidovskem state. Hlucne komercni misto me moc nenadchlo. Maji tady podmorskou observator a delfinarium. Kdyz jsem ho pri lodni ceste k egyptske hranici videl, presla me chut na navstevu. V bezprostredni blizkosti jakychsi strasidelnych potrubi a technickych zarizeni pusobilo znacne smutne. Nejvetsi atrakci pro muj objektiv bylo tak letiste uprostred mesta. Aby letadla dosedala par metru od lidskych obydli, to uz se na mnoha mistech sveta nevidi. Sokujici byl opet ten bezprikladny neporadek a prehlizivy vztah Izraelcu k zivotnimu prostredi.

Nazor na kulturnost Izraelcu jsem si mohl zlepsit jeste pri zaverecne navsteve Tel Avivu. Nezlepsil. Na Blizky vychod netradicne velka moderni metropole, centrum spolecenskeho zivota, ekonomiky, kultury i mody, me primo sokovala. Tak odpadky zaneradene plaze jsem nevidel opravdu nikde ve svete! Tisice jednotlivcu i skupin se vyvaluji na jemnem pisku dlouhe mestske plaze a bezohledne ji “hnoji” zbytky jidla, plasty, plechovkami i sklem. Podnikl jsem nekolikahodinovy pochod po tomto smetisti a do podobne zaneradeneho, byt jinak moderne upraveneho hotelu se vratil s naladou na bodu mrazu. Bylo to nechutne a zasnul jsem, jak vubec muze existovat takove spolecenstvi, jak se nekdo muze chovat ke svemu okoli tak bezohledne.

Pri odletu ze Svate zeme jsem mel v hlave jeste vice otazniku, nez kdyz jsem priletal. Nejednoznacnost a nazorove neshody o umisteni dejinnych udalosti vypadaly nekdy az komicky. Nekonecne uzemni tahanice mezi Izraelci a palestinskymi Araby jsou take nepochopitelne. Navsteva biblickych mist a lokalit v okoli Mrtveho more je sice docela skvela, ale ke skvostum globalniho cestovani zatim Izrael rozhodne radit nebudu. Anebo jsem nic z historie a take podstaty palestinsko – izraelskych konfliktu nepochopil. I to je mozne.
Preji vsem krasne leto.
Jirka

Jeruzalém – město bez odpovědi

Nedavno jsme se rozloucili v udoli Jordanu. Legendarni reka a pozdejsi odbocka na zapad me dovedla k nejsvatejsimu ze Svatych mest planety. Jeruzalem si takove oznaceni jiste zaslouzi. Pro nektere je toto mesto dokonce skutecnym stredem sveta. Nekolikadenni pobyt jsem vyuzil predevsim na poznani a foceni Stareho mesta, centra zidovske, muslimske i krestanske kultury. Doufal

Zobrazit vše
7.6.2010, Izrael

Jeruzalém – město bez odpovědi

7.6.2010

Nedavno jsme se rozloucili v udoli Jordanu. Legendarni reka a pozdejsi odbocka na zapad me dovedla k nejsvatejsimu ze Svatych mest planety. Jeruzalem si takove oznaceni jiste zaslouzi. Pro nektere je toto mesto dokonce skutecnym stredem sveta. Nekolikadenni pobyt jsem vyuzil predevsim na poznani a foceni Stareho mesta, centra zidovske, muslimske i krestanske kultury. Doufal jsem, ze spatrim posvatna biblicka mista a treba snad i pochopim podstatu dlouhodobych sporu, ktere prave tady casto eskalovaly v nasili a ruzne schvalnosti. Nic z toho se nekonalo, ale presto to byl nezapomenutelny pobyt.

Z hlediska fotogenicnosti je za masivnimi mestskymi hradbami, ktere postavil Sulejman Nadherny, nespornym favoritem Zapadni zed. Pro mnohe je znamejsi spis pod oznacenim Zed narku. Zide u ni truchli nad ztratou chramu zboreneho pred dvema tisici lety. Poprve jsem k ni prisel v sobotu a to nebyl ten spravny cas. Sice se zde modlilo a prani do skvir mezi kameny zasunovalo mnoho ortodoxnich vyznavacu zidovstvi, ale nekolik ozbrojenych hlidacu nekompromisne zakazovalo cokoliv fotografovat. Mnoho nabozenstvi zasvetilo jeden den v tydnu odpocinku. Krestane si zvolili nedeli, muslimove patek, drúzové ctvrtek a u zidu je tim dnem sobota. Sabat, ci šábes, vyhlasil za den statniho klidu zidovsky stat hned po svem vzniku v roce 1948. Doprovazi jej celkem 632 zakazu a prikazu. Zakazana je predevsim jakakoliv prace, coz muze predstavovat i zmacknuti tlacitka. I v mem hotelu byl vytah ten den naprogramovany tak, ze kabina zastavovala automaticky v kazdem poschodi pri jizde v obou smerech.
Prece jsem nakonec slavil uspech. Jeden den jsem si pockal na odpoledni hodiny, kdy slunce sviti modlicim se do zad, vybavil se rozlicnou fototechnikou, nasadil si na temeno povinnou papirovou zidovskou kipu a vydal se na lov. Nasnimal jsem velke mnozstvi detailu i celku z tohoto mimoradne silneho mista. Mel jsem stesti. I uniformovani vojaci s automatickymi puskami prisli a s uklonami vykonali nekolik motliteb. Nejfotogenictejsimi byli pochopitelne ortodoxni zide – chasidove – v dlouhych cernych plastich, se sirokymi klobouky a s typickymi pejzami. Totalne propoceny, ale stastny, opustil jsem zidovske svate misto a po par krocich se vpil do krestanske enklavy. Takove je toto zvlastni mesto. Nekdy v klidu, jindy v krvavych bojich, ale jiz po staleti tu vedle sebe ziji vsichni, kteri veri, ze mesto patri prave jim a jejich tradici. O sve se tu hlasi potomci krale Davida, Jezise Krista i proroka Mohameda. Na kazdem kroku je citit jakesi nepopsatelne napeti. Zvlaste ted, kdy media jsou plna nedavneho incidentu v mezinarodnich vodach Stredozemniho more, pri kterem opet tekla krev a byli mrtvi. Dnes a denne potkavam mnoho mladych lidi obou pohlavi ozbrojenych strelnymi zbranemi. Jen tak si treba randi, nenapadne se pod stolem hladi, ale oba maji druhou ruku na spousti. Brrr, kdy uz v teto nestastne oblasti to napeti skonci?

Vzpomnel jsem si na Jana Hasistejnskeho a jeho 500 let starou pout, nebot jsem prave u brany svateho Stepana nastoupil na Via Dolorosa – cestu bolesti, kterou zde udajne vykonal pod pretezkym krizem Jezis Kristus. Takovy je krestansky vyklad. Dokonce jsem mezi zaplavou rozlicnych kramku objevil pro pravoverne krestany i pujcovnu krizu. Prevladaly ale ty kramky. Je jich tolik, ze asi prebiji v kazdem vericim hluboky duchovni prozitek. Na konci kopcovite cesty na Golgotu se kazdy muze poklonit pamatce Jezise u jeho nejsvetejsiho symbolickeho hrobu. Je nutne si na to vystat frontu.

“Kdyby tu jen bylo vic cisto!”, povzdechl jsem si obcas pri dlouhych toulkach rozpalenym mystickym mestem. Kazdy den je umornych 40 stupnu Celsia. O odpadkove kose clovek temer nezavadi, nebot by v nich mohla byt ulozena naloz a ucene texty o odpadcich, ochrane zivotniho prostredi a korektnich sousedskych vztazich pochopitelne nehovori. Vetsina, zejmena starsich vericich vsech nabozenstvi, je ponorena do prastarych textu a detaily soucasneho sveta neresi. Mladi se budto realizuji v obcasnych poulicnich konfliktech nebo se ze Svateho mesta stehuji do Eilatu, ale casteji do Tel Avivu. Tam se mohou – bez dozoru rodicu – patricne vyradit v uvolnenem prostredi s mnoha prvky “zapadni kultury”.

Jeruzalem je plny nezapomenutelnych a vseobecne znamych pozoruhodnosti. Zidovske i muslimske objekty na Chramove hore, Chram narodu v Getsemanske zahrade, Olivova hora, pamatnik holocaustu Yad Vashem, muzea, kostely, mesity, synagogy… Trosku ve spechu jsem zaznamenal vse.

Nikdy nezapomenu na stisneny pocit pri navsteve Betlema, podle jedne legendy rodiste Jezise. Zlovestna zed oddeluje od sebe izraelske Židy a palestinske Araby. Betlem je na palestinske strane a vstup je regulovan prisnymi pravidly, zbranemi, betonovou zdi a ostnatym dratem. Vystup, ale zejmena opakovany vstup do Izraele, to byla nedustojna komplikovana procedura. Kdejaky ozbrojeny vojacek si zapadniho poutnika patricne vychutnal. Ta kratka navsteva, jindy snad poetickeho mista, dnes “mesta za plotem”, dostala na pozadi izraelsko-palestinskych problemu uplne jinou atmosferu. Organizovana navsteva Jeziskova rodiste, se rychle zvrtla na navstevy obchodu. Nekolikahodinovy vylet do svateho mista vsech krestanu ve mne z ruznych duvodu nezanechal moc pozitivnich vzpominek. Mel jsem o Jeziskove rodisti jinou, vice poetictejsi predstavu. I tato exkurze byla bohuzel vetsinou plna vyrazu jako: mozna, snad, pravdepodobne, nekteri si mysli…
Z Jeruzalema jsem odjel jiznim smerem.
Jirka

Cesta do Svaté země

Kdyz jsem pred casem navstivil krusnohorsky hrad Hasistejn a pozdeji frantiskansky kostel Ctrnacti svatych Pomocniku v Kadani, zaujala me osobnost Jana Hasistejnskeho z Lobkowitz (1450 – 1517). Diplomat krale Vladislava Jagellonskeho byl vzdelany a velmi zbozny slechtic. V roce 1505 vydal cestopisnou praci “Do Jeruzalema k Svatemu Hrobu Pana Jezise Krista Spasitele naseho leta 1493

Zobrazit vše
31.5.2010, Izrael

Cesta do Svaté země

31.5.2010

Kdyz jsem pred casem navstivil krusnohorsky hrad Hasistejn a pozdeji frantiskansky kostel Ctrnacti svatych Pomocniku v Kadani, zaujala me osobnost Jana Hasistejnskeho z Lobkowitz (1450 – 1517). Diplomat krale Vladislava Jagellonskeho byl vzdelany a velmi zbozny slechtic. V roce 1505 vydal cestopisnou praci “Do Jeruzalema k Svatemu Hrobu Pana Jezise Krista Spasitele naseho leta 1493 zacate a stastne vykonane putovani”. Jeden z prvnich cestopisu sepsanych na nasem uzemi popisuje nekolikamesicni utrapy, ktere na cestovatele te doby na ceste cihaly. Dnes se do Svate zeme organizuji tisice cest a mechanizmy cestovniho trhu dokonale funguji. 500 let po severoceskem hrdinovi jsem se do rodiste Jezise Krista vydal i ja. Hlavne jsem chtel pochopit turbulentni dejinne udalosti, dramaticke nabozenske třenice a samotnou podstatu stale nevyreseneho uzemniho konfliktu mezi Palestinou a Izraelem. Informaci ve fascinujicim zidovskem state nasavam tolik, ze mne z nich jde hlava kolem. Jen tezko se v nich orientuji. Bez prislibu, ze nektere mechanizmy vysvetlim, se alespon strucne pokusim priblizit mista, ktera zde navstevuji a pokud to podminky a cetne zakazy dovoli, take fotografuji. Radost z objevovani mystickych mist mne bohuzel kazi poustni prach ze Sahary. Takovy prach sedi nad krajinou, barvi ji do sedeho havu a krome zdravi skodi i citlive fototechnice.

Let do Tel Avivu – pres Istanbul – nabral zpozdeni jiz v Praze. Vzapeti me pohltila jedna z nejpozoruhodnejsich zemi sveta. Geograficka i kulturni hranice mezi Evropou a Asii lakala odnepameti predstavitele mnoha rozlicnych kultur. Biblicke uzemi je dodnes posvatnym pro krestany, zidy i muslimy. Na planete neni mnoho lidi, kteri by neznali pojmy jako: Jeruzalem, Betlem, Mojzisova hora, reka Jordan a Mrtve more.

Tel Aviv je mesto, kde se nechodi spat. Ackoliv bylo zalozeno teprve pred sto lety, je nejvetsim izraelskym mestem. Tahne se v delce 14 kilometru po pobrezi Stredozemniho more. Jeho cast – tzv. Bile mesto – bylo v roce 2003 zapsano na seznam pamatek UNESCO. V Tel Avivu jsem se dlouho nezdrzel, ale radeji uhanel severnim smerem, kde jsou soustredeny zajimave historicke objekty a pamatky. Pres Netanju, znamou zpracovanim diamantu, jsem dojel do Caesarey. Archeologicky klenot byval sidelnim mestem rimskych mistodrzicich. Hlavni zasluhy o vybudovani mesta s dulezitym pristavem jsou pripisovany krali Herodesovi Velikemu. Prehnali se tu Arabove, krizaci a nakonec Mameluci. Mesto bylo zniceno a naplnilo tak osud mnoha jinych, kdysi kvetoucich mist soucasneho Izraele.
Po kratke navsteve nabozensky tolerantni Haify a krizackeho mesta Akko, zakotvil jsem na dve noci v dalsim ze ctverice svatych izraelskych mest, v galilejskem Tiberias. Jaky tady byl hic! Mesto lezi 212 metru pod hladinou more a je to znat. Za casu Jezise to bylo mimoradne dulezite mesto. Lezi na brehu Genezaretskeho jezera, ale v Novem zakone se jmenuje Galilejske, ale casteji Tiberijske more. Nadrz je napajena rekou Jordan. Kam se tady podivam nebo kam slapnu, vsude je puda pro verici nesmirne posvatna. U Kafarnau Jezis ucil a konal zazraky. Zde chodil po vode. Zde nasytil peti chleby 5000 tisic poutniku, zde… Smula je, ze mnohe ty vyklady maji jeste cetne alternativy. Mozna to bylo tady, mozna take tam, anebo nekde uplne jinde. Jiny vyklad a popis udalosti maji navic krestane, jine muslimove a i zidovske teorie se od ostatnich lisi. S timto fenomenem se potkavam po celou dobu cestovani po Svate zemi. Nakonec jsem se rozhodl, ze nebudu prilis badat a necham na sebe vsechny ty, casto rozporuplne, informace proste jen volne pusobit. I tak je to vse nesmirne silne a nezapomenutelne. Absolvoval jsem klidnou plavbu po Genezaretskem jezere a na rozloucenou s posvatnym uzemim jsem si dal cerstve chycenou a opecenou mistni rybi pochoutku. Je ji druh pstruha zvany svatopetrska ryba. Jezero ji bylo plne jiz v dobach biblickych, takze lze predpokladat, ze si na ni pochutnaval i Jezis Kristus. Ostatne v jeho dobach nebyl symbol krestanstvi kriz, ale prave ryba. U jizniho cipu jezera jsem zaznamenal krest stovek pohnutych poutniku ve vodach Jordanu. Mluvili vetsinou rusky. Rusu je doslova plny Izrael. V mnoha oblastech maji svoje obchody a dalsi infrastrukturu. Pred cestou do Svate zeme se opravdu vyplati oprasit skolni znalosti, kdysi neoblibeneho jazyka.

Kdyz uz jsem byl tak vyrazne na severu, navstivil jsem kratce obavane Golanske vysiny. Z vysky 1200 metru jsem se rozhlizel pres vojenske zakopy a rezavejici bojovou techniku do sirokeho kraje. Byl bohuzel zastreny piskem, ktery sem doletl az ze Sahary. Z vrcholu vulkanu Har Bental jsem nahlizel pres prisne strezenou hranici a urodne vinice i do Syrie. Naplnil se cas prejet na jihozapad zeme, tak jsem se spustil z vysin a pres rozsahle olivove haje ukrajoval kilometry vedouci do tech nejposvatnejsich mist Svate zeme. Ve stopach Jana Hasistejnskeho jsem se konecne blizil k tajemnemu Jeruzalemu, mistu “Svateho Hrobu Pana Jezise Krista Spasitele…”

Jirka z Jeruzalema

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL