Dopisy z cest

Kanada

Podzimní návštěva Britské Kolumbie

Podzim je cas, kdy priroda ziskava pohadkove barvy a sveze voni. Idealni obdobi na vzrusujici toulky fotogenickou krajinou, na hledani inspirativnich motivu.Podobne jako v lonskem roce, vydal jsem se opet na par dni na zapad Kanady.Cilem je pobrezi Britske Kolumbie. Kanada je kouzelnymi indianskymi léty proslula. Snad budu mit stesti a vysnene orly belohlave budu

Zobrazit vše
18.10.2012, Kanada

Podzimní návštěva Britské Kolumbie

18.10.2012

Podzim je cas, kdy priroda ziskava pohadkove barvy a sveze voni. Idealni obdobi na vzrusujici toulky fotogenickou krajinou, na hledani inspirativnich motivu.
Podobne jako v lonskem roce, vydal jsem se opet na par dni na zapad Kanady.
Cilem je pobrezi Britske Kolumbie. Kanada je kouzelnymi indianskymi léty proslula. Snad budu mit stesti a vysnene orly belohlave budu fotit na pozadi cervenozlatych kobercu listnate severske vegetace.

Z ruzynskeho letiste odletam prave v den, kdy pri prilezitosti nedozitych 76. narozenin Vaclava Havla prebira letiste jmeno tohoto ispirativniho velikana do oficialniho nazvu. Nadale si vzdy, pri odletech i navratech do vlasti, budu tohoto mimoradneho cloveka rad pripominat. Celou mou “cestovatelskou karieru” sbiram po sirem svete poznatky o tom, co pro pozitivni vnimani Ceska Vaclav Havel udelal. Dovolte mne male osobni vyznani – pro me pan Havel byl, a na dlouhou dobu jiste jeste bude, nejvetsim reprezentantem nasi zeme dosavadni historie.

Prilet do Vancouveru byl vzrusujici. Pri jasnem pocasi jsem zretelne vnimal mnozstvi snehu okolo Calgary a Edmontonu. Pozdeji snih ustoupil a znovu se objevil az u Whistler. Vancouver byl zaplaven hrejivym sluncem, na toto obdobi ne zrovna typickym. Odbaveni probehlo mimoradne hladce a za par desitek minut jsem uz bloumal oblibenou proslunenou perlou severoamerickeho kontinentu.
Nekolik nasledujicich dni jsem spolecne s mistnimi obdivoval temer letni pocasi.
Tisice pohodove naladenych lidi v letnim obleceni okupovaly letni zahradky a uzivaly si prodlouzeneho svatecniho vikendu. Prave dnes je thanksgiving – obdoba naseho posviceni, ktere je vsak v teto kulture ctěno vyrazne vice nez u nas.
Mimoradne jsem si uzil pozvani do White Rock na slavnostni veceri do cesko kanadske rodiny. Podavala se kruta v tradicni uprave s nadivkou a brusinkami.
Dokonala pochoutka.

Prijel jsem na necele dva tydny. Kratce jsem si prosel oblibene lokality v srdci mesta, navstivil ceskou restauraci, potkal se s cetnymi krajany, kteri spolecne se mnou vznesli obavy nad silicimi preferencemi ceske levice a ochutnal temer lokalni specialitu – sushi. Ano, kdybych nevedel, odkud toto jidlo pochazi, snadno bych si mohl myslet, ze prave odsud. Na skvele a levne japonske specialite si pochutnavam temer kazdy den. Podle predpovedi pocasi horecne menim plany. Nakonec jsem se rozhodl odjet z mesta na tri dny na Vancouver Island. Jen taktak jsem stihl ferry z Horshoe Bay do Nanaimo.
Ostrov Vancouver je pritazlivou destinaci pro kazdeho navstevnika zapadniho pobrezi severni Ameriky. V roce 1778 jej zaznamenal James Cook, trinact let po nem, popsal nejvetsi ostrov severni Ameriky nekdejsi Cookuv dustojnik George Vancouver. Ja se sem vracim asi po osmi letech.

Pokracovani priste.

Jirka

Cesta do Skalistých hor

Nahlizeno z nasi zeme, vzdy nas znacne pritahoval zapad. V pripade Britske Kolumbie se to nejzajimavejsi odbyva daleko od pobrezi, na hranicich provincie se sousedni Albertou, ve slavnych Skalistych horach, tedy na vychode. Jiz cesta tam nabizi nezapomenutelne zazitky a nove zkusenosti. Vancouver jsem velmi casne rano opustil pres Most lvi brany. Nad severozapadnimi svahy

Zobrazit vše
25.8.2011, Kanada

Cesta do Skalistých hor

25.8.2011

Nahlizeno z nasi zeme, vzdy nas znacne pritahoval zapad. V pripade Britske Kolumbie se to nejzajimavejsi odbyva daleko od pobrezi, na hranicich provincie se sousedni Albertou, ve slavnych Skalistych horach, tedy na vychode. Jiz cesta tam nabizi nezapomenutelne zazitky a nove zkusenosti.

Vancouver jsem velmi casne rano opustil pres Most lvi brany. Nad severozapadnimi svahy jsem pred par dny letal v helikoptere, ted jsem si nektere souvislosti terenu skvele znovu uvedomil. Okolo medenych dolu v osade Britannia Beach, ve kterych se natacela Akta X a mnoho dalsich filmu, jsem brzo dorazil do blizkosti magicke skaly, vyzyvave se tycici nedaleko statni silnice Hwy 99 na Whistler. Prezdiva se ji “Sea to Sky Highway” – Moře do nebe. Skalnaty, 625 metru vysoky monolit, vznikl pred miliony lety vulkanickou cinnosti a je videt jiz z velke dalky. Pojmenovali jej po nacelnikovi jmenem Stawamus, a je vyzvou mnoha horolezcum. Z jedne strany se na nej da i dojit. Dosahnout vrcholu, na to jsem cas nemel, ale temer dvouhodinovy vyslap magicky mechovym lesem jsem si neodpustil. Tresnickou na dortu bylo foceni 335 metru vysokeho vodopadu v Shannon Falls Provincial Park.

125 kilometru od Vancouveru lezi svetozname lyzarske stredisko Whistler. Vzdyt se zde loni konaly nektere discipliny olympijskych her. Prozkoumal jsem Whistler Mountain i sousedni Blackcomb Mountain. Na tom druhem kopci jsem dokonce chvili pronasledoval cerneho medveda. Dostalo se mne od sluzby na lanovce durazneho pokarani. Nemohl jsem si ale pomoci. Medvedi na severu Ameriky, to je pro fotografa nejvetsi vyzva a soucasne i velke nebezpeci.
Co je Havaj pro surfare, to jsou kopce nad Vancouverem a Whistler pro horskou cyklistiku. Mistni Mountain Bike Park je doslova rajem se stovkami(!) kilometru dokonale upravenych stezek. Lanovky usnadnuji bikerum vystupy na vrcholy kopcu. Dolu se – kaskaderi – spousteji zavratnou rychlosti, ktera laikum bere dech. Sjezdari na sobe maji mnoho bezpecnostnich ochrannych prvku a pripominaji novodobe gladiatory. Vsak take o zraneni neni pry vubec nouze.

Moc se mne libilo ospale mestecko Lillooet. Lezi na proslule rece Fraser, po ktere uz prvni pionyri plavili drevo do rodiciho se Vancouveru. Ve zlatokopeckem mestecku jsem navstivil muzeum prvnich osadniku, umistene v pitoresknim kostele a nekolik pozoruhodnych drevenych objektu, ktere by okamzite mohly slouzit hollywoodskym filmarum pri nataceni westernů. Za Lillooetem jsem auto stocil k jihozapadu a nekolik hodin projizdel fadnejsi oblast s dobrodruzne znejicim jmenem Cariboo. Docela me udivilo, jak je tato oblast Kanady urodna. Dari se zde mnoha druhum ovoce i zeleniny. Vedle tradicnich boruvek, kterych snim vzdy pri navsteve Kanady nekolik kilogramu, jsem ochutnal i skvele merunky a broskve. V Kelowne, meste vina, jsem navstivil super moderni vyrobu tohoto napoje Mission Hill Family Estate.

Kdyz jsem projizdel kolem sto kilometru dlouheho jezera Okanagan, hledal jsem zejmena slavnou priseru Ogopogo, docela zabavneho draka, ktery na navstevniky kouka z mnoha plakatu, brozur a pohlednic. Podobne jako u jeho slavnejsiho skotskeho kolegy – nikdo jej nikdy nevidel, ale vsichni v jeho existenci veri.
Nasledoval Vernon, Revelstoke, narodni park ledovcu, pote Golden a za nim tolik ocekavany vstup do narodniho parku Banff, jednoho z nejkrasnejsich uzemi ve Skalistych horach. Kdyz jsem zde fotil pred lety, zrovna nedaleko horely lesy a cely kraj byl prikryt kourovou clonou. Byl jsem napjaty, co me tentokrat v prirodnim raji ceka.

Narodni park Banff patri k nejstarsim chranenym uzemim sveta. Zaujima plochu temer desetiny Ceske republiky a lezi na uzemi zapadni Alberty, 120 kilometru od Calgary. Chram divociny je dramaticky a soucasne i malebny. Je jednoduse krasny a nesmirne fotogenicky. Troufam si rict, ze park se chlubi jednou z nejkrasnejsich vysokohorskych scenerii Ameriky. Jsem zde, bohuzel, jen na kratke navsteve, ale uz ted se tesim na navstevu pristi. A jak jsem parkem postupoval?

Prvni nadejne foceni jsem si sliboval pri namahavem behu “Udolim deseti vrchu” k malebnemu Moraine Lake. Je podle me daleko krasnejsi, nez blizke, daleko vice opevovanejsi Lake Louise, pojmenovane na pocest ctvrte dcery kralovny Victorie. Uzasne, zarive tyrkysove ledovcove jezero je fotogenicke, ale mel jsem opet docela smulu na pocasi. Proto jsem bezel, abych chytil za mraky mizejici slunce. Marne. Pozdeji jsem s nadsenim objizdel a obchazel vsechny dominanty Banffu a dokonce jsem zavital i do parku Jasper. Tentokrat jen velmi kratce.
Nejvic jsem se tesil na foceni skvele situovaneho jezera Peyto. Najdeme jej nedaleko silnice Icefields Parkway. Je duhove modre. Ta nevsedni barva je zpusobena jemnymi casteckami jilu, ktere absorbuji barvy svetla krome modrozelene casti. Takove vode se rika ledovcove mleko. V temne zeleni kanadskych jehlicnanu pusobi nesmirne zarive a je fotogenicke. Kvuli pocasi jsem se k nemu vratil dvakrat. Snad to konecne vyslo. Doslova fantasticke bylo ale foceni horskeho sviste. Byl neobvykle pratelsky a pustil me postupne k sobe az na 3,5 metru! Pobehal jsem mistni lesy a srdce mne busilo nejen tim sportovnim vykonem, citil jsem se stastny.
Ve meste Banff jsem objevil skvele vodopady Bow, poucne indianske muzeum a mnoho dalsich zajimavych objektu k foceni. Urcite snimky pouziji do noveho poradu o Kanade a Aljasce.

Po navratu k pobrezi jsem jeste par dni prozkoumaval Vancouver, zejmena jizni lokality ve White Rock a dokonce si na den odskocil do americkeho Seattle. Byl jsem sokovan, jak muze vypadat hranicni prechod mezi dvema suverennimi svobodnymi zememi. Nikdy spolu nevalcili a pohledem Evropana jsou to dva dobri sousede. Pri dvouhodinovem cekani ve fronte, potupnem pohovoru a nechutne kontrole auta jsem si pripomnel hnusne hranicni kontroly, ktere jsem obcas zazival od komunisticke pohranicni policie. Uzasle jsem sledoval, jak jeden nabuseny americky „Rambo“ s neprustrelnou vestou a sverepym pohledem, prohledava nejakemu studentovi informace v mobilnim telefonu. Trosku jsem si musel zkorigovat svuj nekriticky pozitivni nazor na Spojene staty americke.

Musim ale rict, ze toto byl jediny negativni zazitek me prave skoncene cesty na sever americkeho kontinentu. Prekryly jej pohledy na pohadkovou krajinu, setkani s divokou faunou, a take poznani zivota mnohych nasich krajanu – emigrantu. Ocenil jsem jejich zdravy zivotni styl, soustredeni na casto docela extremni sporty a obdivuhodnou kondici. Snad to byl i pro me podnet k navratu ke sportovani.

Jirka
z paluby letadla pri letu Vancouver – Amsterdam

Vancouver – dokonalé město

Hlavni turisticka sezona bezi na plne obratky, tak jsem i ja vyrazil. Tentokrat do zapadni Kanady, zeme indianu, hokeje, javoroveho sirupu, ale hlavne do zeme nevyslovne prirodni krasy. Kanada je druhy nejvetsi stat planety a na jeho poznani by clovek potreboval hned nekolik zivotu. Na zapade, za hradbou Skalistych hor, lezi Britska Kolumbie s hlavnim

Zobrazit vše
22.8.2011, Kanada

Vancouver – dokonalé město

22.8.2011

Hlavni turisticka sezona bezi na plne obratky, tak jsem i ja vyrazil. Tentokrat do zapadni Kanady, zeme indianu, hokeje, javoroveho sirupu, ale hlavne do zeme nevyslovne prirodni krasy. Kanada je druhy nejvetsi stat planety a na jeho poznani by clovek potreboval hned nekolik zivotu. Na zapade, za hradbou Skalistych hor, lezi Britska Kolumbie s hlavnim mestem Victoria. Nejznamejsi metropoli zapadniho pobrezi je ale Vancouver. Mesto jsem si oblibil jiz pred lety, kdy jsem do nej priplul lodi z Aljasky. Kotvili jsme casne rano, zlatiste slunce se mekce rozlevalo po sklenenych plastich vyskovych budov a ja na ten silny okamzik nemohu dodnes zapomenout. Mel jsem jej pred ocima i ve chvili, kdy muj boeing dosedal na ranvej vancouverskeho letiste.

Nekolik dni ve Vancouveru jsem vyplnil intenzivnim poznavanim a focenim prekrasneho mesta. Zejmena, kdyz jsem cely den krizoval sluncem rozpalene ulice na bicyklu. Poznal jsem ten den tolik, co by mne jindy zabralo daleko vice casu. Caste fotograficke pauzy byly vitane, nebot jsem si alespon trochu odpocal.
Severni cast mesta je s centrem spojena nekonecnym zeleznym mostem Lions Gate Bridge. Alespon se mne tak zdal, zejmena tehdy, kdy jsem prvni puli musel vyslapat do tahleho kopce. Tudy jsem vjel do Stanleyho parku, tretiho nejvetsiho mestskeho parku v severni Americe. Na 400 hektarech stoji nekolik set tisic stromu a mnoho vitanych atrakci. Tou nejznamejsi bude jiste pole totemu. Nadherne, do dreva zeravu obrovskeho (Western Red Cedar), rezane barevne symboly indianske kultury kmenů Squamish a Musqueam. Nez jsem je naexponoval, nejprve jsem si v pohnuti uzil jejich mystickou krasu.Vsiml jsem si symbolů vlka, bobra, orla, havrana a dalsich zvirat, ktera je zdobi. Puvodne kolem nich mela vzniknout indianska rezervace, ale k realizaci dobreho napadu nikdy bohuzel nedoslo. Tady a jeste pozdeji nekolikrat jsem si opet nalehave uvedomil historicke souvislosti evropskeho osidlovani severni Ameriky. Na nasi expanzi domorodi obyvatele vzdy tvrde doplatili. Co se Stanleyova parku tyce, asi jsem nikde jinde na svete nevidel dokonalejsi mestsky park. Ten vancouversky rad zaradim pred “plice New Yorku” – znamy Central Park.

Na cyklisty myslela mestska rada merou vrchovatou. Siroke a bezpecne stezky obtaci i protinaji mesto ve vsech smerech. Jezdec se muze v klidu soustredit na pozorovani okoli. Neuniklo mne, kolik novych obytnych i uzitkovych objektu od posledni navstevy pribylo. Mnohe nove stavby vdeci za svuj vznik, v lonskem roce konanym, olympijskym hram. Casto jsem se zastavil kvuli foceni skvelych soch a plastik. Vancouver jich ma nepocitane a jsou dukazem bohatstvi a kultivovaneho vedeni mesta. Nadchly me tez kilometry mestskych plazi, zejmena English Bay Beach nebo Sunset Beach. Pres umorne vedro jsem nakonec dojel i na vzdalenejsi Kitsilano Beach. Tady to zilo sportem i kulturnimi porady pro opalujici se nahace. Oblast kdysi obyvali Squamishove, po nich si ji oblibili privrzenci hippies. Duch obou skupin je zde citit dodnes.

Nejstarsi casti Vancouveru je Gastown. Pry je tam skvela socha “otce mesta”, parni hodiny, viktorianska architektura a v sousedstvi enklava bezdomovcu a narkomanu, nedaleko jeste pozoruhodna cinska ctvrt. Toto jsem mel nacteno z pruvodcu a vse jsem touzil na vlastni oci spatrit a vyfotit. Povedlo se, pruvodci nelhali. V nekterych mistech jsem byl dokonce nekolikrat. Na kole, pesky i ve vypujcenem aute. Nemohl jsem se te prijemne zneklidnujici atmosfery nabazit. Zvlastni atmosferou se muze pochlubit i Granvilluv ostrov. Fotogenicke jsou zejmena barevne hausbóty, uvazane v drahych kotvistich ostrova.

Za Burrardovym zalivem se na svazich hor rozklada severni cast mesta. Nad luxusnimi vilami jsem nasedl do velkokapacitni lanovky a nechal se vynest na Grouse Mountain – Tetrevi horu. Uzil jsem si foceni dalekych scenerii i medvedu. Vyvrcholenim byl pulhodinovy let helikopterou, kterou pilotovala oprymkovana pani vyssiho stredniho veku. Prvotni neduveru vzapeti vystridalo vzruseni z velmi prijemneho letu, kdy jsem mohl dokonce idealne fotit z otevreneho okna letajiciho stroje. Tesim se na snimky zasnezeneho masivu Pobrezniho pohori, tahnouciho se az kamsi daleko na vychod do Skalistych hor. Jeste vzacnejsi ale budou ty, ktere jsem exponoval nad mestem. Odsud, pekne z vysky, jsem si opet uvedomil, jak je toto mesto krasne. Nedaleko odsud pristal jiz v roce 1778 James Cook, ale nijak jej huste zarostle pobrezi nezaujalo. Az v roce 1792 se sem Cookuv dustojnik George Vancouver vratil, oblast prozkoumal a zabral ji pro Britskou korunu. Zahy se zacala vystavba mesta, ve kterem vzdy jeho tvurci mysleli na bohatou zelen, dokonaly system komunikaci a mnoho prijemnych detailu, ktere radi dodnes tuto metropoli k nejkrasnejsim na svete. Pri letu v helikoptere se mne stavalo neco, na co nejsem zvykly. Obcas jsem te krase podlehl natolik, ze jsem se proste jen uzasle dival a zapomnel jsem exponovat. Vancouver si ten obdiv zaslouzi.

Jirka, White Rock, Vancouver

Javorový sen – 2. díl

Pro fotografovani nepriznive pocasi me vyhnalo z narodniho parku Mauricie. Vydal jsem se na vychod do opevovaneho Quebecu. Hlavni mesto stejnojmenne provincie (je sedmnactkrat vetsi nez Cesko!) se pysni mnoha nej. Patri k nejstarsim, severne od Mexico city je jedinym opevnenym mestem v Americe, vedly se tu tvrde boje za casu francouzsko-anglickeho laškovani, Churchill s

Zobrazit vše
6.10.2008, Kanada

Javorový sen – 2. díl

6.10.2008

Pro fotografovani nepriznive pocasi me vyhnalo z narodniho parku Mauricie. Vydal jsem se na vychod do opevovaneho Quebecu. Hlavni mesto stejnojmenne provincie (je sedmnactkrat vetsi nez Cesko!) se pysni mnoha nej. Patri k nejstarsim, severne od Mexico city je jedinym opevnenym mestem v Americe, vedly se tu tvrde boje za casu francouzsko-anglickeho laškovani, Churchill s Rooseveltem zde pripravovali den “D”, stare mesto se tesi patronaci UNESCO, byla zde nejstarsi nemocnice a mesto vydavalo prvni noviny na americkem kontinentu. A navic – sidlo bylo zalozeno v roce 1608, takze si prave pripomina 400. narozeniny!

Po zdlouhave ceste – v Kanade je nejvyssi povolena rychlost neuveritelnych 100 km za hodinu – jsem spatril dominanty velkomesta az po setmeni. Ubytovani v HI Auberge Internationale de Quebec probehlo hladce. Popularni turisticka ubytovna ma skvelou mezinarodni atmosferu. Nekolik hodin v noci a dalsi cely nasledujici den se snazim ve vytrvalem desti poznat a vyfotit alespon par nejznamejsich objektu. Skoda, za moc to foceni opravdu nestalo. Nejzajimavejsi je asi popularni hotel Le Chateau Frontenac, libila se mne i basilika Notre-Dame a pevnost nad mestem. Pekne jsou stare drevene domy na nedalekem ostrove Orleans. Nejuzitecnejsi zazitek budu mit nakonec asi z palacinek s tradicnim javorovym sirupem. A u nej se ted na chvili zastavim.

Javorovy sirup, tento symbol Kanady, muze nasince docela zmast. Uz mnoho turistu se spalilo, kdyz si ze sirupu chtelo udelat kanadskou limonadu. Javor ale neni zazvor. Limonadu si z javoroveho sirupu opravdu neudelate. Jinak je ale sladka aromaticka stava skvelou surovinou pro mnoho kanadskych pochoutek. Sirup se pouziva jako zdrave prirodni sladidlo, dava se na zmrzlinu, kolace, palacinky a dokonce i na knedliky. Tradicni kanadska kuchyne zna i bizarnejsi kombinace. Nemate chut na sirupovou polevku nebo sunku varenou v sirupu? Od starousedliku jsem zjistil, ze sladka miza z javoru ucarovala uz v davnych dobach indianum na severovychodnim pobrezi kontinentu. Ti kazdorocne, vzdy koncem brezna, narezavali do kury javoroveho kmene ryhy, pod kterymi pak lepkavou tekutinu sbirali do upevnenych nadob. Tajemstvi predali prvnim Evropanum. Dnes je z javoroveho prospektorstvi docela slusny velkoprumysl. Lepkavymi prsty dopisuji tyto radky a stastne se usmivam nad dalsim splnenym cestovatelskym snem. Tentokrat byl dokonce sladce javorovy.

Jirka Kolbaba
Quebec, Quebec – Kanada

Javorový sen – 1. díl

“Spln si svuj sen!” – nabadam sve okoli uz nekolik let. Jeden takovy cestovatelsky, ale spis fotograficky sen si prave plnim. Uz dlouho snim o tom, ze se vydam do Kanady v case, kdy jsou severovychodni oblasti teto nadherne zeme vymalovany prichazejicim podzimem. Ty zabery jsou chronicky zname a udivi jiste kazdeho. Uz nekolik mesicu

Zobrazit vše
3.10.2008, Kanada

Javorový sen – 1. díl

3.10.2008

“Spln si svuj sen!” – nabadam sve okoli uz nekolik let. Jeden takovy cestovatelsky, ale spis fotograficky sen si prave plnim. Uz dlouho snim o tom, ze se vydam do Kanady v case, kdy jsou severovychodni oblasti teto nadherne zeme vymalovany prichazejicim podzimem. Ty zabery jsou chronicky zname a udivi jiste kazdeho. Uz nekolik mesicu zjistuji, kdy letos nastane ten spravny vegetacni cas a chladny arkticky vir zacne sestupovat okolo Hudsonova zalivu do provincie Quebec a dal na jih. Priroda je nevyzpytatelna a co plati jednu sezonu, muze byt v dalsim roce uplne jinak. Jednou jsem tak na jare – po mimoradne teple zime – propasl legendarni tulipany v Holandsku. Doufam, ze tentokrat budu mit vic stesti.

Puvodni plan, ze pristanu v Montrealu, nevysel, tak jsem musel itinerar zmenit na Toronto. Nevadi, alespon jsem se po roce vratil na Niagaru. Slavne Niagarske vodopady jsou sice, zejmena kvuli obludne komercionalizaci okoli, znacnym zklamanim, ale vzdy stoji zato je videt. Skoda, ze opet prsi. Jsou pro me asi zaklete. Snad je – doufam – nekdy vyfotim s modrou oblohou. Nevim cim jsem si tu pozornost zaslouzil, ale vecer – asi na pocest meho prijezdu – ozaril zpenene vody Niagary barevny ohnostroj. Zpestreni pred spanim v aute. Casne rano jsem dukladne zvlhl v mlznem niagarskem oparu a v zapeti se vydal na mnohahodinovou jizdu na sever. Cesta po dalnici 401 se neskutecne vlekla, nebot nejvyssi povolena rychlost je v Ontariu i Quebecu pouhych 100 kilometru v hodine. Mistni policie toleruje prekroceni rychlosti o 10 az 15 kilometru, potom je nekompromisni. Jedes-li stopadesatkou, zaplatis neuveritelnych 170 tisic korun!

Dalsi den jsem stravil toulkami v okoli Sherbrooku a Magogu, asi 150 kilometru vychodne od Montrealu. Na kazdem kroku jsem narazel na hranicni prechody do USA. Priroda provincie Quebec byla pred prichodem bilych pristehovalcu drsna i malebna. Pocetna stada lesni zvere se prohanela panenskou prirodou mezi Hudsonovym zalivem na zapade a Rekou svateho Vavrince na vychode. Souziti starousedliku a bilych francouzskych dobyvatelu nebylo zpocatku vubec idylicke. Po letech nepokoju Frantici indiany vybili a oblast se zacala rychle menit. Co se vsak nastesti mnoho nezmenilo je kazdorocni umelecke predstaveni, kterym se chlubi mistni huste porosty javoru. Pestra udivujici symfonie, nabizi nespocet pohledu na barevnou malirovu planetu. Prijel jsem prave na tento koncert, tak proto jedu na sever, abych prirode, teto neunavne umelkyni, nadbehl. Soliterni vegetace v “teplych podzimnich tonech” se zahy slila v mohutnou slavnostne vysnorenou armadu postupujici nazadrzitelne ze severu na jizanske pozice. Zelene uniformy Jizanu se nemaji sanci ubranit. Kazdorocne podlehaji severske presile. Je to uchvatne podivani. Z dalky vypadaji nekonecne lesy Quebecu jako pestre koberce. Jedu stale na sever, ale moji pozornost zamestnava ta okolni krasa urcite vic, nez sledovani prikazovych znacek. Jeste, ze mam auto s tempomatem. Nastavil jsem “rychlost” 115 km/hod. a uzivam si na poloprazdne autostrade ty nezapomenutelne vyhledy. Skoda jen, ze slunce je stale tak skoupe.

V Kanade se nachazi ctyricet Narodnich parku, mnoho rezervaci a oblasti pod statni ochranou. Cilem moji letosni cesty na sever americkeho kontinentu je narodni park Mauricie, lezici 150 kilometru zapadne od metropole Quebec. Park byl zalozen v roce 1970 a ma vymeru 550 plosnych kilometru. Nabizi mnoho desitek uzasnych zazitku v panenske, na podzim nadherne probarvene, krajine. Oci az prechazeji z te neuveritelne krasy. I kdyz mne na barevne listy sviti slunce jen sporadicky, nevadi. V kratkych expozicich slunce zameruji svuj objektiv na pestra uskupeni proslulych kanadskych javoru, briz, dubu a tmave zelenych jehlicnanu. Doufam, ze zahlednu i nejakeho reprezentanta mistni bohate fauny. Cariboo, wapiti, puma, vlk, baribal ani grizzly se vsak, bohuzel, neukazali. Park je bohaty na vodni toky. V jezerech i rickach se barevne koberce az doruda zbarvenych javoru skvele odrazeji. I kdyz je okolo me plno nevsedni krasy, presto jsem trosku zklaman. Prijel jsem prece jen hlavne kvuli fotografovani, ale pocasi neni po vetsinu casu vubec vstricne.
Snad nekdy priste.

Jirka Kolbaba

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL