Zpráva o klidné cestě divokým Kurdistánem

Kurdistán

Zpráva o klidné cestě divokým Kurdistánem

Pratele, dnes se hlasim z mimoradne oblibene turisticke destinace, a pritom z lokalit, ktere jsou jeste (nastesti) turisticky neobjevene. Zatimco zapad Turecka nabizi tisice mist plnych orientalni historie, sluncem zalite prirodni a historicke skvosty, mesta plna moderni architektury a malebne upravene vesnice, tak vychodni cast zeme ma v poslednich desetiletich povest nebezpecne zony, do ktere

Zobrazit vše
6.9.2010, Kurdistán

Zpráva o klidné cestě divokým Kurdistánem

6.9.2010

Pratele, dnes se hlasim z mimoradne oblibene turisticke destinace, a pritom z lokalit, ktere jsou jeste (nastesti) turisticky neobjevene. Zatimco zapad Turecka nabizi tisice mist plnych orientalni historie, sluncem zalite prirodni a historicke skvosty, mesta plna moderni architektury a malebne upravene vesnice, tak vychodni cast zeme ma v poslednich desetiletich povest nebezpecne zony, do ktere se obcas jeste cestovani nedoporucuje. Varovne hlasy vychazeji ze znalosti nedavnych aktivit PKK – Kurdske strany prace. Ta pri svych separatistickych vybojich pouzivala nasili vuci tureckym uniformam i unosy cizincu, ve snaze vydobyt si neco na centralni turecke vlade v Ankare. Kurdove, tradicni etnikum bez vlastniho statniho utvaru, obyvali po staleti vychodni cast Turecka, sever Syrie a zapadni vybezky Iraku, Iranu a z casti i Armenie. Situace se po vycerpavajicich bojich zklidnila, ale kurdsky plaminek touhy po vlastni domovine stale nenapadne doutna. A prave na vychodni vyspy Turecka, do divoke a nespoutane Anatolie obyvane vybojnymi Kurdy, jsem se tentokrat se svym aparatem vydal.

Let s Turkish Airlines probehl hladce. Znovu jsem si potvrdil, ze je to dnes jedna z nejuspesnejsich leteckych spolecnosti sveta. Po mezipristani v Istanbulu jsem preletel do Erzurumu. Nejvetsi mesto vychodni Anatolie lezi ve vysce 1800 m, takze zde i v lete byva prijemne chladno. Uzil jsem si jej na nekolik nejblizsich dni do sytosti. Pak uz, pri cestach na jih, vychod a pozdeji severovychod země, bylo denne mezi 40 az 50 stupni. Neni divu, ze v blizkosti mesta lezi vyhlasene lyzarske stredisko Palandoken. Bude se v nem konat Univerziada 2011. Nafotil jsem par skromnych pamatek a pujcenym autem uhanel na druhy den jizne do Diyarbakiru.
Dnes docela provincni mesto bylo kdysi hlavnim mestem horni Mezopotamie. Odbornici veri, ze by mohlo byt nejstarsim permanentne obydlenym mestem sveta. Staroveke centrum je obehnano mohutnymi hradbami. Vystoupal jsem na ne a vetsinu vnitrniho mesta pote po nich obesel. Diyarbakir se proslavil jako stredisko separatistickych aktivit a take vodnimi melouny. Ty nejvetsi vazi vice jak 50 kg. Mne mesto nabidlo novou zkusenost. Jiz nekolik let funguje na internetu sluzba, ktera spociva v tom, ze vstricni lide ze sveta nabizeji ve svem bydlisti zdarma pro zahranicni cestovatele ubytovani. Prespal jsem v sidlistnim byte u Hasana, zajimave kreativni figurky s vlastni cajovnou, coz byl vzrusujici brloh v centru mesta.

Jakoby mne to vrazedne vedro nestacilo, vydal jsem se jeste jizneji, az k same hranici Syrie a Iraku. Tady me uplne dostalo terasovite mestecko Mardin. Kouzelně kaskádovitě řazené historické domy, sem tam štihlý minaret, bizarni trziste s ochotnymi “modely” a na vrcholu kopce nad mestem – jako povestna tresnicka na dortu – vojenska pevnost. Docela jsem se pri foceni objektu na severu mesta bal, aby nejaky snazivy ostrelovac nechtel vyzkouset kvalitu sverene zbrane. V Turecku, zejmena tady v neklidnem Kurdistanu, je v platnosti mnoho restrikci pri foceni rozlicnych, zejmena vladnich objektu. Radost jsem naopak prozival pri foceni na mistnim bazaru. Bohatost nabidky korespondovala s verejnym tajemstvim, ze mistni kurdska a arabska komunita si prilepsuje pasovanim. Pres blizkou syrskou hranici se v noci na oslech pasuje porcelan i levna elektronika. O kus dal, pres hranici irackou, prenaseji chudaci osli do prihranicnich kurdskych oblasti kazdou noc kanystry s benzinem a naftou. Neni divu, v Iraku jsou pohonne latky dvacetpetkrat (!) levnejsi. V odpolednich hodinach zasvitilo do terasoviteho Mardinu nizke slunce a ja jej po nafoceni opoustel s prijemnym pocitem z dobre vykonane prace.
Cestou k prvni vetsi atrakci vychodu Turecka – rozsahlemu bezodtokovemu jezeru Van – projel jsem nekolik prihranicnich kamennych vesnic se suchymi policky a sady. Presto na me nepusobil tento turecky zapadakov chude a uz vubec ne smutne. Naopak, po celou cestu vychodem, okolo Syrie, Iraku, Iranu, Armenie az ke Gruzii a pri pobrezi Cerneho more, jsem byl kazdodenne dojaty z nevsedni ochoty a vstricnosti mistnich lidi. Usmevy, pohostinnost a nezistnost byly novou, necekanou zkusenosti teto cesty. Je naprosto evidentni, ze panenskost prirody, pristupnost tisiciletych pamatek i chovani lidi, se v budoucich letech docela jiste zmeni. UNESCO zapise par objektu na svuj seznam, vybuduji se nove hotely, stylove vonave pekarny chlebovych placek se zmeni na zapadni fastfoody a turisticky prumysl naplni klidne historicke lokality. K pamatkam se bude chodit ve ctyrstupu. Jsem rad, ze jsem to jeste stihl pred touto destruktivni tsunami.

Nektere historicke skvosty vsak nezachrani ani takova respektovana instituce jakou je UNESCO. Velkolepa osada Hasankeyf, kdysi dulezita zastavka na Hedvabne stezce, se tyci na okrovem skalnatem ostrohu nad klidne tekouci posvatnou rekou Tigris. Pozustatky stredovekych staveb, jeskynni obydli vydlabana do piskovcovych brehu a zbytky gigantickeho mostu z 12. stoleti berou dech. Nebudou vsak jiz dlouho. Prehrada Ilisu, soucast vladniho projektu GAP, ktery planuje vybudovat v jihovychodni Anatolii az 22 vodnich del, posila historicky klenot ke dnu. A to doslova. Hasankeyf a mnoho dalsich obydlenych lokalit i prirodnich pokladu, bude do roku 2013 zaplaveno 11 miliardami kubiku vody. Velkolepe dilo Ankary ma vsak mnoho trecich ploch. Mistni lide protestuji a odmitaji se stehovat z milovane domoviny. Vedle nenavratne zatopenych pamatek (prehrada zaplavi na 300 neprozkoumanych historickych nalezist!)dojde k zaniku zivotniho prostredi endemicke fauny i flory a stupnuji se obavy zemedelcu ze Syrie a Iraku. Turecke prehrady zadrzi zivotadarnou vodu, zavrou povestny kohoutek. Uz ted se mluvi o moznem, velmi vaznem, lokalnim konfliktu. Pise se o nem prorocky jiz v Novem zakone. Ma vypuknout tehdy, kdyz vyschnou biblicke reky Eufrat a Tigris. Lide jsou holt nepoucitelni. Pres vsechen smutek z osudu nezapomenutelneho mista jsem rad, ze jsem mel sanci tuto lokalitu v priznivem podvecernim svetle nafotit. Jednou dokumentacni hodnota techto snimku asi poroste.

Jak nas ucili jiz v predrevolucnich casech, kazda cestovni zprava by mela obsahovat strucne shrnuti a doporuceni. Vychodem budu jeste docela intenzivne cestovat a ta turisticky vice propracovana cast na zapade Turecka me take teprve ceka. Stejne ji ale znam z predchozich navstev. Vychodni Anatolie, pro nekoho Kurdistan, je skvelou oblasti pro kazdeho, kdo oceni panenskou prirodu, stalete pamatky bez zastupů turistu a mile, zduraznuji velmi mile, domorodce. Nezapomenutelna je i anatolska gastronomie, obohacena mnoha kulturnimi vlivy, recepty a zvyky siroke orientalni oblasti. Turecko je vdecnou zemi pro salonniho turistu i nezavisleho cestovatele s nizkym rozpoctem. Vydejte se na cestu. IYI YOLCULUKLAR – STASTNOU CESTU!

Alibaba

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL