Africká dobružství III. – Mali, 2. díl

Mali

Africká dobružství III. – Mali, 2. díl

Reka Niger, nejvetsi reka zapadni Afriky, je dulezitou tepnou zivota v centralni casti zapadoafrickeho Mali. Na brezich reky zije pocetna pestrobarevna populace Bambaru, Bozu, Tuaregu, prislusniku kmene Fulani a dalsich, casto nomadskych etnik. Plavba po teto legendarni nositelce zivota patri k tomu nejlepsimu, co muze zapadni cast Afriky nabidnout. Proto i ja horecne smlouvam a

Zobrazit vše
13.3.2008, Mali

Africká dobružství III. – Mali, 2. díl

13.3.2008

Reka Niger, nejvetsi reka zapadni Afriky, je dulezitou tepnou zivota v centralni casti zapadoafrickeho Mali. Na brezich reky zije pocetna pestrobarevna populace Bambaru, Bozu, Tuaregu, prislusniku kmene Fulani a dalsich, casto nomadskych etnik. Plavba po teto legendarni nositelce zivota patri k tomu nejlepsimu, co muze zapadni cast Afriky nabidnout. Proto i ja horecne smlouvam a hledam cestu, jak si ricni dobrodruzstvi nenechat ujit. Ted, v obdobi sucha, kdy hladina vody prudce poklesla, to neni vubec jednoduche. Vyznat se v neprehlednych informacich pristavnich podvodnicku, nepodlehnout natlaku a vse v klidu vyhodnotit, to je dalsi velka prekazka. Nakonec to snad vyslo a jednoho rana odplouvam od pisciteho brehu mesta Mopti na tridenni plavbu po rece Niger.

Domorody, plachtovinou zakryty clun pinassa, nejprve prekonava vlny reky Bani, ale po soutoku uz desetimetrova lod rozrazi vody legendarniho Nigeru. Plujeme po proudu, ale proti vytrvalemu saharskemu vetru hamattana, ktery s sebou unasi tuny pisecneho prachu. Sirka koryta se dynamicky meni, takze obcas plujeme v blizkosti uzasnych vesnicek a rybarskych lodi. Brehy jsou uz casne rano obsypany skupinami lidi. Nahaci se koupou, mamy v pestrych satech myji nadobi a perou, dustojni Tuaregove v bohatych turbanech strezi vesnice i sve blizke. Tisice zvedavych oci se staci po pinasse, ktera veze bileho cestovatele. Fotim dychtive zabery vsedniho zivota a premyslim o osudu. Az ted, v poslednich letech, kdy tak intenzivne krizuji vzdalenym svetem, si uvedomuji, jake stesti me potkalo, kdyz jsem se narodil na tak priznive rovnobezce. Citim radost z osudu i novych skvelych poznani.

Prave kvuli novym poznanim jsem znovu na ceste. Mym nejblizsim cilem je perla Sahary, mesto zlata a solnych karavan, centrum islamske vzdelanosti – tajuplne a po staleti zakazane mesto Timbuktu. Bylo zalozeno v 11. stoleti jako strategicka zakladna pro obchodni karavany. Ve 13. stoleti zaznamenalo bourlivy rozvoj. Byly postaveny honosne mesity, dokonce i univerzita s cetnymi medresami – skolami koranu. Mesto dosahovalo velikosti Brna a zilo v nem pres 300 tisic obyvatel. Pro neverici bylo absolutne uzavreno. Prvni evropsti odvazlivci sem dorazili az v 16. stoleti. Mnozi za svou troufalost zaplatili cenu nejvyssi, byli zabiti Tuaregy. Existuje statistika ktera rika, ze z prvnich 43 Evropanu, kteri se dokazali dostat do Timbuktu, se domu vratili jen tri! A do tohoto bohulibeho mista ja tedy prave specham.

Africky spech vsak vypada jinak nez ten evropsky. Hodiny a hodiny se v pomale motorove pinasse pohupuji na vlnach zkaleneho Nigeru. Odevzdane civim na monotonni breh, i horecne exponuji exoticke domorodce a neobvykle situace ve vesnicich. Do nekterych dokonce vchazim a mam tak moznost poznat zblizka drsny zivot cetnych etnik v zapadni Africe. Skromne obytne domy i honosnejsi mesity evokuji romanticke pribehy z dob obevovani kontinentu. Jeste dnes se vsechny objekty stavi z nepalenych cihel, ty dulezitejsi jsou pokryty vrstvou blative mazaniny. Skvele zazitky mam ale s mistnimi lidmi. Jsou pratelsti a docela radostne akceptuji i muj aparat. Zeny Fulbu vybihaji pred staveni v naruci s detmi. Zadaji me o leky pro deti, ale bohuzel opravdu zadne nemam.

V nekterych usecich je hladina Nigeru tak nizka, ze i mala pinassa narazi na dno. Dva kormidelnici seskakuji do vody a za nekolik minut zase pokracujeme. Bohuzel jen k dalsi, pod hladinou neviditelne, melcine. A tak to jde ted, v obdobi sucha, porad dokola. Moc jsem si ale vychutnal romanticke noci v lehkem stanu pod africkou hvezdnou oblohou. Piscity breh je prohraty a mekky. Je vsak potreba povodi Nigeru dobre znat a nerozlozit tabor v blizkosti teritorii statnych hrochu. Z uctive vzdalenosti jsem tyto nadherne zabijaky mnohokrat fotografoval. Zivot fauny okolo Nigeru nabidl i dalsi skvele obrazy. Pestrobarevne ptaky jsem vubec nepoznaval. V Nigeru zije pres dve stovky druhu ryb. Vrcholem bylo, ze nektere skakaly sebevrazedne primo do lodi. Za par minut si na nich trochu sobecky personal pochutnaval.

Po trech dnech a nocich konecne pristavame u brehu vesnice, ze ktere se do Timbuktu dopravuji stopnutym vozem. Doufal jsem, ze perla pouste napravi celkove docela nepriznivy nazor, ktery si postupne na oblast zapadni Afriky vytvarim. Snazive obiham vsechny mestske dominanty, ale ani mesita Sankore, zapsana na seznamu pamatek Unesco ci Velka patecni mesita Djinguerber me nenadchly. Dokonce dve muzea jsem prosel, ale bylo to dost smutne podivani. S bolavou hlavou, oci, krk i plice plne prachu a pisku, vracim se – zklaman – do sveho nuzneho hotylku. Jsem rad, ze jsem Mekku vsech cestovatelu na vlastni oci spatril, ale zit bych zde opravdu nechtel. Nejlepsi roky ma uz viditelne za sebou. Vzdyt z puvodnich triset tisic obyvatel, jich dnes bydli v tomto legendarnim meste uz jen neco pres patnact tisic. Je zrejme jen otazkou casu, kdy trpeliva pracovita Sahara nafouka posledni zrnicka na spicky hlinenych mesit a pohrbi tak dalsi legendarni misto zapadni Afriky. Osud bude naplnen.

Tradice rika, ze kdyz se cestovatel dostane do Timbuktu, jeste nema vyhrano. Daleko obtiznejsi je vratit se zpet. Pri odjezdu me prislusnik Modrych Tuaregu sice nezabil, ale s usmevem, pri ujistovani o sve serioznosti, naprosto bezostysne okradl. Po strastiplne a ziznive tridenni ceste jsem projel pres Douentza, Hombori, Gao a Ansongo az k obavane severni hranici Nigeru. Po kdysi bohate Songhajske risi neni jiz po staleti ani pamatky. Opoustim smutnou zemi, kde az 80 procent populace nedosahne na vzdelani a kde je jedna z nejnizsich sanci na dlouhe doziti. Muzi v prumeru 44 a zeny 47 let! Byt prumerny Malijec, tak jsem s cestovanim uz pred sesti lety definitivne skoncil!

Jirka Kolbaba
Labbezanga, malijsko – nigerska hranice

Africká dobrodružství II. – Mali, 1. díl

Senegalsko – malijske hranice jsem prekrocil po pulnoci u vesnice Kidira. Usmudlani, ale na Afriku docela pracoviti urednici pristoupili do vlaku, cimz se cela imigracni operace zrychlila. Ve spinavem a hruzostrasnem Sahelskem rychliku uz travim vice jak 45 hodin, dalsich deset me jeste do Bamaka ceka. Za senegalskou hranici vlak viditelne zrychlil. Odhadoval jsem, ze

Zobrazit vše
12.3.2008, Mali

Africká dobrodružství II. – Mali, 1. díl

12.3.2008

Senegalsko – malijske hranice jsem prekrocil po pulnoci u vesnice Kidira. Usmudlani, ale na Afriku docela pracoviti urednici pristoupili do vlaku, cimz se cela imigracni operace zrychlila. Ve spinavem a hruzostrasnem Sahelskem rychliku uz travim vice jak 45 hodin, dalsich deset me jeste do Bamaka ceka. Za senegalskou hranici vlak viditelne zrychlil. Odhadoval jsem, ze v Mali, jedne z nejchudsich zemi regionu, se nerovnost koleji jeste zvysi. Naopak. I silnice, ktera trasu koleji v predlouhych kilometrech kopiruje, se zda byt lepsi.

Malijska republika s dvanacti miliony obyvatel, je asi 15 krat vetsi nez Cesko. Kdysi zde vzkvetaly mocne rise, odrazejici utoky dobyvacnych Tuaregu a Fulbu. Zeme proslula nalezisti zlata a obchodnickymi schopnostmi svych obyvatel. Ty dnes suzuje hlad, nemoci a chudoba. Dokonce cela zeme bojuje o hole preziti. Sahara se nemilosrdne rozrusta a ukrajuje z nekdejsich urodnych poli dalsi a dalsi brazdy. Pouste a polopouste uz pokryvaji pres 70% zeme.

Jihozapadni Mali, kam prave mirim, vsak ovlivnuji rovnikove monzunove vetry, ktere prinaseji caste deste. Cele hodiny pozoruji z vlaku mistni pastevce a zemedelce, jak ze zdejsi pudy srdnate doluji obzivu pro sebe a sve pocetne rodiny. Hrdinove africke pritomnosti.
Vlak postupne projizdi oblasti krovinatych savan i prirodnich parku, chranicich africka zvirata. Par hodin se bavim hledanim lvu ci jinych africkych reprezentantu fauny. Pochopitelne marne.

Bamako je hlavnim mestem republiky Mali. Potemnele mesto, velke jako Praha, me pohltilo tesne pred pulnoci. Z pekelneho vlaku do pekla zapadoafrickeho velkomesta. Vekslaci, nahaneci a otravna pakaz nikdy nespi. Vrhli se na me jako supi na mrsinu. Poslouzit muze i nuzne vyhlizejici batuzkar. Hlavne, kdyz ma svetlou kuzi. Odrazim utoky a pritom si hledam vhodnou drozku pro transport k ubytovani. Azyl nachazim v teto pozdni hodine u dobrych lidi v krestanske misii. Uz mnohokrat mne na ruznych mistech sveta pomohli. Ne ze by to bylo neco neobvykleho, naopak. Misie nabizi tuto sluzbu a ja mam dobry pocit, ze vydane penize jdou vetsinou na dobrou vec. Financuji se zejmena zdravotnicke a vzdelavaci projekty. Misie je neco jako ostrov v rozbourenem mori, vzdy tam mam pocit bezpeci.

Dalsi den stal opravdu za to. Uz po dvou hodinach jsem vedel, odkud asi pojede autobus do Mopti. Dokonce jizdenku jsem si obstaral. Cekani na rozpalenem a necistem “nadrazi”, vsak trvalo dalsich skoro pet hodin. Lokalni dopravni prostredky odjizdeji temer bez vyjimky az po uplnem napechovani. Jakakoliv snaha o zjisteni casu odjezdu je pochopitelne marna. Slibi vam cokoliv, hlavne, ze uz maji vase penize. Slibovanych sedm hodin presunu se pak jeste “necekane” protahlo na dvojnasobek.

V sest hodin rano, me na nabrezi reky Bani ve meste Mopti vita pestrobarevna delegace zastupcu pracujicich, namichanych z kmenu Bozo a Fulani. Nechybi mezi nimi pekar, kosikar, vekslak, prostitutka, lodnik, dokonce i bezdomovec si privstal. Vsichni se moc radovali. Temer ani vystoupit z autobusu jsem nemohl, tak se ke vystupnim dverim tlacili. V hustem a delnem klubku jsme se zvolna posouvali po nabrezi. Kazdy delal to svoje. Oni na me sahali, dorazeli a roztodivne zbytecnosti nabizeli. Ja se branil, delal, ze neslysim nebo jsem zaryte mlcel ci odmital. Takove je cestovani zapadni Afrikou.

Jirka Kolbaba
Mopti, centralni Mali

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL