Dopisy z cest

Martinik

Vánoce v Karibiku

Minule jsem psal z paluby letadla. Podvecerni pristani ve Fort-de-France, hlavnim meste karibskeho ostrova Martinik, probehlo bez problemu. Vyzvedli me dva clenove posadky piratske brigy a nejistym krokem, jak se na ostrilene morske vlky na pevnine slusi, jsme spolecne dosli az ke clunu. Nastoupil jsem a pocitil prvni houpani, které me ted bude po tri

Zobrazit vše
30.12.2011, Martinik

Vánoce v Karibiku

30.12.2011

Minule jsem psal z paluby letadla. Podvecerni pristani ve Fort-de-France, hlavnim meste karibskeho ostrova Martinik, probehlo bez problemu. Vyzvedli me dva clenove posadky piratske brigy a nejistym krokem, jak se na ostrilene morske vlky na pevnine slusi, jsme spolecne dosli az ke clunu. Nastoupil jsem a pocitil prvni houpani, které me ted bude po tri tydny neustale provazet. Mirili jsme k zakladne, kterou jsem si vybral pro dobrodruznou plavbu po piratskych ostrovech v Karibiku.Ted v noci, pouze mesicnim svetlem jemne osvetlena, jevila se La Grace prizracne a soucasne nezustavala nic dluzna svemu jmenu – Puvabna. Se zatajenym dechem jsem vysplhal pres jeji svudne vyklenuty bok a seskocil na palubu. Uz ted, na samem zacatku naseho nesmele propukajiciho vztahu, jsem se do ni bezmezne zamiloval. Nebudu skoupy a v pristich dnech vam poodhalim, jak jsme se poznavali a co jsme spolu prozili.

La Grace je uzasny projekt, ale hlavne splneny klukovsky sen Josefa Dvorskeho z Hradce Kralove, jeho oddane rodiny a mnoha pracovitych a nezistnych pratel. Téměř tri stovky lidi se podle starych planu podilely na stavbe historicke lodi, na které v 17. stoleti plachtil pres Atlantsky ocean a v Karibskem mori cesky dobrodruh, obchodnik, politik, kartograf a pozdeji korzar Augustin Herman, puvodem ze Mšena. Téměř 35 metru dlouha a pres šest metru siroka briga je dokonalou replikou a je z vnejsku od dobovych lodi k nerozeznani.V Suezu ji staveli tradicnimi metodami egyptsti remeslnici a cesti obetavi pomocnici. Uvnitr jsou nenapadne umisteny veskere moderni technologie, bez kterych si soucasne jachtareni ani nedovedeme predstavit. Kamkoliv La Grace pripluje, vsude budi jeji puvabne krivky, mimoradne vybaveni i pratelska posadka zaslouzeny obdiv. La Grace je skvelym reprezentantem Ceska v daleke cizine. Ja jsem na teto plavbe v kazde chvili doslova dojaty, vzdyt na takovych lodich se v druhe puli 18. stoleti plavil i muj oblibeny James Cook!

Z Fort-de-France jsme vypluli znacne rozbourenym morem – dokonaly krest pro namorniho zelenace – na jih, k ostrovu Svata Lucie. Jen jsme u nej nekolikrat zpomalili, abych si vyfotil hlavni geologicke dominanty. Jsou jimi urcite ostre skalni stity Petit a Gros Piton na jihozapade ostrova.. Kdyz jsem se po Navetrnych ostrovech Malych Antil pohyboval pred lety, nejak jsem je opomnel nasnimat. Ke Svate Lucii se planujeme vratit pri navratu z jihu. Hned pokracujeme k dalsimu koralku na nadhernem karibskem nahrdelniku, k ostrovu Svaty Vincent. Prave temito “svatymi ostrovy” zacina severojizni pas malebnych ostruvku, ktere v romanticich i tech nejbojovnejsich desperadech vzdy vyvolavaly dokonale predstavy raje.

St. Vincent and the Grenadines poslouzily pred nekolika lety filmarum jako dokonala kulisa slavneho velkofilmu “Pirati z Karibiku”. Prave v zalivu Wallilabou se vetsina slavnych scen s Jackem Sparrowem odbyvala. Filmari zde zanechali mnohe kulisy romanoveho mesta Port Royal. Milovnici tohoto kultovniho filmu by si jiste uzili. Vse potrebne jsem nasnimal.
Ze zatoky Chateaubelair jsem vyrazil do vnitrozemi k vodopadum. V pribreznich vesnickach jsem nafotil prvni rozesmate portrety – omamnym kourem uvolnenych vyznavacu rastafarianskeho zpusobu zivota. Na dalsich pitoresknich ostruvcich rozsahleho archipelagu jsem jich pozdeji potkaval tisice. Stedry vecer jsme nakonec nestravili u hlavniho mesta Kingstown, ale popojeli jsme do kotviste Villa Village.

Na Vanoce 2011 nikdy nezapomenu. Pod ozdobenou kokosovou palmou jsem si na palube lodi – v kruhu dalsich piratu – dokonale vychutnal tunaka a skvely bramborovy salat.

Jirka z houpajici se paluby brigy La Grace

Vánoční psaní

Jen tak mě něco nedostane, ale v závěru roku 2011 toho bylo i na mě dost. Rozhodl jsem se od těch tíživých okolností utéct. Kamkoliv, ale hlavně hodně daleko. Tělo, hlavu i srdce potřebuji zaměstnat něčím, co bude hodně intenzivní – intenzivnější, než vzpomínky.I když jsem neměl striktní teritoriální vymezení, koupit na poslední chvíli před

Zobrazit vše
24.12.2011, Martinik

Vánoční psaní

24.12.2011

Jen tak mě něco nedostane, ale v závěru roku 2011 toho bylo i na mě dost. Rozhodl jsem se od těch tíživých okolností utéct. Kamkoliv, ale hlavně hodně daleko. Tělo, hlavu i srdce potřebuji zaměstnat něčím, co bude hodně intenzivní – intenzivnější, než vzpomínky.
I když jsem neměl striktní teritoriální vymezení, koupit na poslední chvíli před vánočními svátky letenku, se ukázal být docela problém. Přátelé v Ruefa Reisen jej opět elegantně vyřešili a za pár hodin mě v kapse hřála letenka na Taiwan a do Vietnamu. Představa Vánoc a novoročních oslav v asijské samotě byla lákavá. Rozběhl jsem přípravy na cestu.

Netrvaly ale dlouho. Již po dvou dnech jsem totiž, i přes finanční pokutu, asijskou letenku vrátil a koupil letenku jinou. Poletím na druhou stranu planety – do Karibiku! Podlehl jsem totiž nabídce kapitána repliky korzárské brigy z 18. století. Stačilo spatřit pár snímků a na první pohled jsem se zamiloval. Zažiji atmosféru, jaká před dvěma staletími panovala na slavných objevitelských plachetnicích. Přičichnu k umění vedení lodi, námořní navigaci, máknu si v kuchyni i v lanoví. To všechno se chystám zažít na úžasné, třicet pět metrů dlouhé lodi La Grace, na jejíž palubu vstoupím těsně před Vánocemi na slavném karibském ostrově Martinik. Tři týdny budu brázdit pohádkově zbarvené vody návětrných ostrovů Malých Antil. Ideální strávení Vánoc a novoročních oslav pro osamělého vlka.
Tyto věty právě píši v Boeingu 777-300 ER společnosti Air France. Přeletěli jsme nad Azorami a pode mnou se až k horizontu táhnou nekonečné vody temně modrého Atlantiku. CNN na opěradle sedadla přede mnou ukazuje smutné snímky truchlící Prahy a mně se mimoděk vybavují drobné epizodky několika krátkých setkáni s Václavem Havlem. Jsem emotivně zasažen. Nikdy jsem netušil, jak silnou náklonnost a obdiv k této osobnosti chovám. Mnohatisícové davy účastníků smutečního rozloučení v Praze a celém Česku potvrzují, že to tak nemám zdaleka sám, a že ty pravé hodnoty se začas vyjeví, až když něco nenávratně skončí. Od zářícího a přitom chmurného monitoru občas pohlédnu do desetikilometrové hloubky pode mnou. Ty stříbřité vlnky slibují, že mě za pár hodin přenesou do dětských snů a definitivně spláchnou hořkou příchuť letošních zimních svátků plných nečekaných odchodů. Těším se na to blažené uvolnění.

A vám, drazí přátelé a letití příjemci mých dopisů, přeji krásné prožití svátků v kruhu vašich bližních, pohodový rok 2012, a také nějakou nezapomenutelnou, silnou a objevnou cestu.
Pro zachování tradice a inspirací vám budu i v příštím roce posílat tyto texty. V průběhu roku by měla z mých skromných “mobilních” spisků vyjít již třetí knížka. Děkuji vám všem za podporu a inspiraci. Jsem rád, že mám pro koho psát. Je příjemné vědět, že pár minut poté, co éter přenese na druhý konec světa tato slova, dochází k mnohavrstevnému, celoplanetárnímu, síťovému propojení duší a nikdo není sám. Možná vás může zajímat, že databáze příjemců rychle narůstá a tak každý “Dopis z cest” čte několik stovek mých přátel, kteří jsou rozeseti v desítkách zemí na pěti kontinentech planety. Příjemný pocit a zavazující tradice.

SNAD SE NĚKDY OPRAVDU DOŽIJEME DOBY, KDY PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ!

Jirka

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL