Rudé zlato

Namibie

Rudé zlato

Sossusvlei. Napoprve tezko vyslovitelne jmeno nejstarsi a jiste take nejkrasnejsi pouste sveta. Rozsahla poust je soucasti narodniho parku Namib Naukluft, ktery zaujima plochu vice nez 50 000 km ctverecnych (hodne pres polovinu vymery Ceska). Byl jsem zde pred mnoha lety a od te doby jsem se do magickeho prostredi hrozive i nadherne tichych dun touzil

Zobrazit vše
8.6.2009, Namibie

Rudé zlato

8.6.2009

Sossusvlei. Napoprve tezko vyslovitelne jmeno nejstarsi a jiste take nejkrasnejsi pouste sveta. Rozsahla poust je soucasti narodniho parku Namib Naukluft, ktery zaujima plochu vice nez 50 000 km ctverecnych (hodne pres polovinu vymery Ceska). Byl jsem zde pred mnoha lety a od te doby jsem se do magickeho prostredi hrozive i nadherne tichych dun touzil vratit. I kdyz soucasti chraneneho parku je nekolik svetove proslulych nalezist diamantu, nechavaly me v klidu. Pro me – fotografa – je nejvetsim skvostem tajemna oblast mezi rekami Tsauchab a Tsondab. Po vetsinu roku vyschla ricni koryta jsou obklopena az pres 300 metru vysokymi dunami rudeho pisku. Izolovane ostrovy zivota ve zdanlive mrtve, ale pohadkove krasne prirodni scenerii. Je to asi nejfotogenictejsi misto na planete. Jsem dojaty, ze jsem opet zde.

V blizkosti vstupu do narodniho parku jsem se ubytoval na sest noci. Cislo pro mistni naprosto neuveritelne. Tady bydli bezni navstevnici jednu, maximalne dve noci. Shlednou prirodni divadlo a hned zase pokracuji v objevovani kras Namibie. Ja si ale chtel tuto nevsedni krasu dokonale a v klidu uzit. Take jsem touzil nafotit lepsi snimky, nez jsem si pred deseti lety z tohoto mista odvezl. Casne rano, spis jeste v noci, jsem se nekolikrat snazil vniknout za brany narodniho parku. Bohuzel platne regulace nejsou pro fotografovani prave vhodne. Vsichni jiste dobre vite, ze to nejlepsi svetlo pro fofeni je casne rano, kdy je slunce nizke a cervenou barvu piskovych dun jeste podpori.

Nikdy nezapomenu na hodiny stravene na rozlehlych a vysokych dunach v oblasti Sossusvlei. Jako v pohadce jsem se citil ve vyprahlych rozpraskanych vapenatych panvich Dead Vlei a Hidden Vlei. Sporadicky zde stoji stare mrtve akacie. Cernym, az 500 let starym stromum chybi voda a na bilem podkladu vypadaji jako kulisy v divadle. Byl jsem unaven a dehydrovan, ale citil jsem, ze konecne fotim vysnene zabery. Uchvacujici hra svetel a stinu. Rano a znovu vecer jsem se toulal po kluzkych dunach a tajemne ticho rusil castou expozici zaverky. Kdybych se tak mohl zmenit v maleho skritka, vlezl bych do tela kamery a hned sve snimky zkontroloval. Tak moc jsem byl zvedavy na vysledky me prace.

Po tydnu jsem oblast namibske pouste opustil a zamiril na zapadni pobrezi. Rad vzpominam na prijemne chvile v kolonialnim nemeckem Swakopmundu a foceni neuveritelne rozsahle kolonie lachtanu na pobrezi u Walvis Bay. Exponovani techto exotickych zvirat predznamenalo nasledne dobrodruzne snimani mnoha sakalu, gepardu a jednoho leoparda z bezprostredni blizkosti. Kocicky a tajemne duny patri k tomu nejlepsimu, co jsem v posledni dobe ve svete fotil. Krasna prace.
Jirka

Zpátky v Africe

Asi pred mesicem jsem zakoncil svuj dopis prohlasenim, ze Afrika je navykova. Nepisi jen tak do vetru, a tak se dnes opet hlasim z jihu cerneho kontinentu, tentokrat z Namibie. Mnoho let jsem zde nebyl, takze jsem moc zvedavy na zmeny. Dvanactidenni pobyt vsak hodlam skoro cely venovat nejvetsimu prirodnimu skvostu zapadniho pobrezi, carokrasne pousti

Zobrazit vše
1.6.2009, Namibie

Zpátky v Africe

1.6.2009

Asi pred mesicem jsem zakoncil svuj dopis prohlasenim, ze Afrika je navykova. Nepisi jen tak do vetru, a tak se dnes opet hlasim z jihu cerneho kontinentu, tentokrat z Namibie. Mnoho let jsem zde nebyl, takze jsem moc zvedavy na zmeny. Dvanactidenni pobyt vsak hodlam skoro cely venovat nejvetsimu prirodnimu skvostu zapadniho pobrezi, carokrasne pousti v oblasti Sossusvlei. Nema ve svete konkurenci.

Prvni hodiny ve Windhoeku, hlavnim meste temer liduprazdne zeme, (na uzemi, ktere je desetkrat vetsi nez Cesko ziji pouze dva miliony obyvatel!), byly plne napeti. Bloumal jsem mestem, poznaval i nepoznaval mnoha mista
a pripadal jsem si jako nekde v centralnim Nemecku. Ano, v Nemecku! Mnohalete kolonizacni snahy nekolika velmoci, vyustily v roce 1884 ve vyhlaseni protektoratu Nemecka jihozapadni Afrika. “Was wunschen Sie, bitte?” – je bezna otazka, kdyz beloch vstoupi do obchodu. Je jedno, stoji-li za pultem bily prodavac nebo tmavy prislusnik etnika Hererů, Namů ci Orlamů. (Dokonce tri polonahe, blatem pomazane himbske zeny, obchodovaly se mnou v nemcine!). Docela zabavne. Atmosfera v hlavnim meste jednoznacne signalizuje, ze jsme v jedne z nejbohatsich a socialne stabilnich zemi kontinentu. Demokraticka ustava zarucuje Namibijcum poklidny a svobodny zivot jiz temer dvacet let. To, a na kazdem kroku znejici nemcina, nas s obyvateli Namibie docela sblizuje.
Po noci v solidnim hostelu blizko centra, prevzeti terenniho vozidla a nakupu zasob, vydal jsem se jihozapadnim smerem k prasne silnici C 26, ktera vede k dobrodruzstvi. Projel jsem nelibe znejici ulice – Castro, Mugabe, Lucifer, ktere byly nastesti vystridany lepsimi jmeny: Mozart, Beethoven, Gandhi, Fredericks, Mandela… Mesto jsem opustil pres ctvrt Eros.

Do Desert Camp, pro nejblizsi tyden me skvele zakladny, jsem prijel hodne po setmeni. Ubytoval jsem se v jakemsi platenem domku se zdenou zakladnou v kombinaci se drevem. Dumyslne zkonstruovany objekt se mne pak den ode dne jevil jeste a jeste dokonalejsi. Nedovedu si pro africka horka, stridana nocnim ochlazenim, bezvetri i silne vichry, predstavit nic lepsiho.
Ze šakala čabrakoveho, behajiciho zmatene okolo meho stanu, jsem jeste mel drobne obavy, ktere se pri dalsich nocnich setkanich pretavily temer v pratelstvi. Kazdy vecer se prisel – krasavec – vyfotit, temer jako na objednavku do atelieru. Zvlaste, kdyz jsem pekl neco masiteho, prestal křoupat krehke kobylky a loudil prilepseni k tradicni jednotvarne strave. Kazdy jsme si prisli na sve.

Rano, kdyz nebylo ciste nebe a ja nemohl v pousti pocitat s ostrym rannim sluncem, zustal jsem “doma” a se zajmem pozoroval rostliny a zivocichy, ktere jsem mel v sousedstvi. Zbytky po kazdonocni invazi kobylek a jineho nocniho hmyzu, likvidovali cetni ptaci, poustni jesterky a tisice obeznich cernych brouku toktokky. Ve stinu aloe rozsochate hledal neco do zobaku vzdy vzprimeny a pozorny drop Ruppelluv, gekoni, brouci, poustni mravenci a mnoho dalsich aktivnich zivocichu. Poust, i jeji kamenite predpoli, prekvapive zije.

Opravdovy svatek a fotograficke hody jsem vsak prozival, az kdyz jsem se vydal do obrich cervenych dun namibske pouste – chlouby N.P. Namib Naukluft. To prave divadlo si priroda ukryla sedesat kilometru od vstupniho arealu Sesriem. Divokou jizdou po nove asfaltce (ta zde pred deseti lety jeste nebyla) a pozdeji po zradnem jemnem pisku, snazim se po nekolik ran dohnat casovou ztratu, za kterou ale nemohu. Namibijska vlada prostrednictvim svych organizaci reguluje vstup do parku. To je jiste spravne. Kdybych jen ja – zlotrily fotograf – nepotreboval byt na dunach pred svitanim. Pri prvnich zablescich rudeho slunce se prave tady, na cervenem pisku nejstarsi pouste sveta, objevuji ty nejkouzelnejsi kompozice. Pohadkove obrazy. Vlade, jako by to bylo jedno. Branu si otevrou az v 6. 15
a nervozne podupavajici fotograf z Evropy je prilis nevzrusuje. Skoda, vzdyt nas kazde rano podupava pred zavorou nekolik desitek. Proto ta zbesila jizda na konec dlouheho udoli, kde jsou ty nejlepsi scenerie. Kazdodenni poustni rallye v Sossusvlei. Bylo to tak pred lety a je to tak dosud.
Ranni zavod se jede v sirokem udoli – bezodtoke prolakline reky Tsauchab – lemovane cervenymi dunami vysokymi i pres 300 metru. Toto “zavodiste” bylo prirodou zformovano pred mnoha miliony lety. V pastelove zlute trave se klidne pasou antilopy, primorozci a pstrosi. Pokazde jsem zazival nekonecne vzruseni. Tak toto je skutecny raj. Pravda pro mnohe nudny, jiste i velmi nebezpecny, ale pro fotografy absolutne bozsky. Mohl bych zde byt stale.
A proc, ze jsem tak uneseny? Z ceho jsem opet tak nadseny? To se vam pokusim popsat zase priste.

Jirka
Desert Camp, Sesriem, Namibie

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL