Dopisy z cest

Norsko

Norsko

Uplynul asi mesic a jsem opet v Norsku. To neni nahoda, to je dukaz, ze tato pozoruhodna severoevropska zeme me mimoradne oslovila. Podobne jako Island je skvele fungujici, bezpecna a hlavne nadstandardne fotogenicka. Dalsi ze zemi, kde se jeste stale vetsinou nezamykaji domy, auta a bicykly. Zeme je vedena poctivym panovnikem, neni zde misto pro

Zobrazit vše
3.8.2016, Norsko

Norsko

3.8.2016

Uplynul asi mesic a jsem opet v Norsku. To neni nahoda, to je dukaz, ze tato pozoruhodna severoevropska zeme me mimoradne oslovila. Podobne jako Island je skvele fungujici, bezpecna a hlavne nadstandardne fotogenicka. Dalsi ze zemi, kde se jeste stale vetsinou nezamykaji domy, auta a bicykly. Zeme je vedena poctivym panovnikem, neni zde misto pro lez, podvody a korupci – proste “Zeme krale Miroslava”. Jaky rozdil…

V poslednich dnech pred odletem jsem sledoval vsechny dostupne predpovedni servery a nebylo to moc povzbudive. Zatazena obloha stridala destovou, slunce – a to jeste pouze na jihu – vykouklo jen velmi sporadicky. Ja se chystal na sever zeme, vcetne Nordkappu, kde jsem dosud jeste nebyl. Do kufru jsem naskladal co nejvice funkcniho obuti a obleceni a sveril se do pece nizkonakladove spolecnosti Norwegian. Jidlo v cene letenky sice nepodavaji, ale kvalitou sluzeb jsou jinak prosluli. Dukazem je oceneni pro nejlepsi nizkonakladovou spolecnost Evropy. Ziskali jej v poslednich trech letech trikrat. Lety z Prahy do Oslo a dal do Bodo probehly hladce. V okoli mesta, jez v minulosti zbohatlo na obchode se sledi, jsem se prilis nezdrzel a uz jsem se nalodoval na trajekt do Moskenes.

Po dvou letech jsem opet stanul na kouzelnych Lofotskych ostrovech. Jako zelene smaragdy vystupují z hlubin Norského more a patri ke klenotum evropskeho severu. To, ze Lofoty patri k rybarskemu raji je navstevnikovi jasne z bezpoctu drevenych regalu na suseni tresek. Souostrovi nepritahuje jen rybare, na sve si zde prijdou vsichni, kdo umi ocenit syrovou, ekologicky neznicenou prirodu. Na Lofotech najdeme vsechno: hory pro nezapomenutelne treky, fjordy, plaze, ve vzduchu miliony ptaku a v pobreznich vodach skotacici velryby. I diky Lofotam a severnejsim Vesteralum povazuje mnoho znalcu Evropy Norsko za ztelesneny raj. Nekolik dni jsem krizoval obema ostrovnimi skupinami.

V hlave mne uvizly vzpominky zejmena na dve mista: Nusfjord a Andenes. Nebyl jsem zde poprve, ale tentokrat jsem si je nejak vic uzil. Nusfjord je neuveritelne malebna rybarska vesnice tisnici se v sevrene zatoce. Drevene rybarske utulky jsou puvodni a stoji zde od 19. stoleti. Starodavnou atmosferu jsem obradne fotil hned dvakrat. Ve vecernim i rannim svetle. Tentokrat jsem tady totiz i spal. Tu kouzelnou atmosferu a klidne nocni foceni absolutne bez lidi nikdy nezapomenu.

I kdyz jsme si ja i moje kamera uzili  dalsich kouzelnych mist, jako jsou rybarske vesnicky Å a Reine, vetsi pozornost chci tentokrat venovat zazitku z Andenes. Tak jako pri minule navsteve severniho hrotu ostrova Andøya, vyplul jsem i tentokrat do okolnich vod.  Misto je mimoradne zname zejmena pozorovanim velryb. Minule bylo more znacne rozbourene a mnoho ucastniku plavby bojovalo temer o preziti. Ted bylo nadherne pocasi, voda jako olej. Velrybi safari zacina prohlidkou naucneho centra a pak uz se vyrazi za dobrodruzstvim. Pozorovat velryby prinasi kazdemu radost ze zazitku i z kazde povedene fotografie. Tentokrat jich vezu nepomerne vice nez z cesty minule. 

Andenes je skvelym mistem pro fotografovani polarni zare, ale ted, v lete, se v noci pochopitelne nesetmi. Takze pro snimky Aurora Borealis si sem prijedu nekdy jindy. 

 

Z Andenes nasledoval dlouhy prejezd k Altafjordu. U mesta Alta jsem nafotil svetozname kamenne malby stare az 6200 let. Skalni rytiny, zarazene na seznam UNESCO, jsou tak daleko za polarnim kruhem velmi neobvykle. 

Do Alty zavita vetsinou kazdy, kdo miri na Severni mys.  Nordkapp, oblast s drsnou prirodou na pobrezi Barentsova more je povazovan za nejsevernejsi misto Evropy. Kdyz jsem stal loni na severnim polu, byl jsem jeste o 2000 km severneji. I tak jsem si dosazeni  71. stupne severni sirky moc uzil. Vzdyt navstevu nejsevernejsiho bodu kontinentalni Evropy jsem planoval uz temer dve desetileti. Prave jsem si tedy splnil dalsi cestovatelsky sen. 

 

Norsko jsem si v poslednich letech mimoradne oblibil. Znalci jiz davno vedi, ze tato severoevropska zeme patri k nejkrasnejsim na svete. Pravem je dynamicka a pestra priroda prirovnavana ke krasam Noveho Zelandu. Mam v planu navstivit v nejblizsich mesicich a letech Norsko hned nekolikrat. Pote bych rad pripravil dalsi evropskou diashow. Uz ted se na hlubsi poznavani fotogenickeho Norska tesim. 

Jirka

Na sever za sluncem

Neni nad osobni zkusenosti. Tentokrat jsem si pro ne zaletel do Norska. Pratele me varovali – v polovine zari pry bude vitr a zima, nebude o co stat. Nabalil jsem teple spodni pradlo a navzdory vsem varovanim se na sever vydal. Od pristani na letisti Gardermoen kazdodenne zasnu nad teplym, temer letnim pocasim. Kazde rano

Zobrazit vše
28.9.2014, Norsko

Na sever za sluncem

28.9.2014

Neni nad osobni zkusenosti. Tentokrat jsem si pro ne zaletel do Norska. Pratele me varovali – v polovine zari pry bude vitr a zima, nebude o co stat. Nabalil jsem teple spodni pradlo a navzdory vsem varovanim se na sever vydal. Od pristani na letisti Gardermoen kazdodenne zasnu nad teplym, temer letnim pocasim. Kazde rano nevericne kroutim hlavou a v zavazadle hledam nejake lehci obleceni, ktere me, pochopitelne, v tomto temer podzimnim case nenapadlo zabalit. V zaplave tepleho slunce je Norsko mimoradne privetive. Doslova hltam jeho krasu a vse zaznamenavam na filmy i karty nekolika fotografickych kamer. Nektere dilci postrehy vam – verny tradici – opet postupne a aktualne pridavam do mobilniho telefonu.


Tato pouze tydenni cesta vede z Osla na sever do nekonecne tundry, k jezerum a do nejznamejsich fjordu, vesnicek a mest jihozapadu zeme. Je vseobecne znamo, ze Norsko laka milovniky prirody zejmena kvuli svym cetnym fjordum. Pochopitelne k fjordum patri ledovce. Velmi me zaujal Nigardsbreen, ledovcovy splaz nejvetsiho ledovce evropskeho kontinentu Jostedalsbreen. Pomalu se sunouci namodrale celo ledove masy, plne temne modrych trhlin, bylo mimoradne fotogenicke. Uzil jsem si i Loenvatnet, patri k nejkrasnejsim ledovcovym jezerum sveta. Plni jej vody odtekajici z ledovcoveho splazu Kjendalsbreen. Ledovce, vedle fjordu, jsou vyznamnym a vyhledavanym prirodnim fenomenem Norska.


Pri minulych navstevach jsem si docela oblibil hlavni mesto Oslo (budu se mu venovat v zaveru dopisu). Ted me velice oslovil secesni Alesund. Pohled na nej z vyhlidky Aksla jsem si mimoradne vychutnal. Nevelke klidne mesto se pysni pozoruhodnym atlantskym akvariem. Nafotil jsem i nejvetsi mistni atrakci – krmeni zabavnych tucnaku.

Sluncem prozareny den byl i ten, kdy jsem mel v planu proplout popularni Geirangerfjord a pote jej fotografovat z vyhlidky Dalsnibba ve vysce 1500 metru nad hladinou temne modre vody. Odmenou byla skutecnost, ze i v takove vysce bylo teplo, bezvetri a pruhledy dolu do fjordu byly jako z kalendare. Nebyl jsem zde poprve, ale takovou pohodu opravdu nepamatuji. Vcera a dnes jsem podobnych vyhlidek navstivil nekolik. Ted, kdy se vracim do Osla, stale to kazdodenni slunecne pocasi nemohu pochopit. Na teto ceste mam proste na pocasi neuveritelne stesti.

A mam ho i zaverecny den v hlavnim meste. Oslo se v poslednich letech rychle meni. Nektera mista vubec nepoznavam. Stavebni boom je zrejmy zejmena v prostoru u opery a vedle stareho pristavu. Je vseobecne znamo, ze Norsko je ekonomicky mimoradne prosperujici zemi. Rozumna a vizionarska politika zeme se promita do mnoha prikladnych socialnich i rozvojovych projektu, patrnych temer na kazdem kroku. Kvalita norskych silnic, modernich mostu, ale hlavne tunelu je pouze jednim, na prvni pohled viditelnym, aspektem. Me ale oslovily zejmena elegantni moderni objekty, hlavne ty v centru metropole. Ocenovanou budovu opery, Vigelanduv park, skokansky mustek Holmenkollen, Nobelovo muzeum, kralovsky palac a poloostrov muzei Bygdoy, znam uz z minulych navstev, ale ted jsem se absolutne nejlepe citil v nove vznikajici oblasti Tjuvholmen. Rostou zde zavratnou rychlosti objekty hodne 21. stoleti. Poobedval jsem prave v restauraci nad vodou a ted uz temer dve hodiny bloumam rodici se luxusni ctvrti, ktera stoji v mistech, kde jeste nedavno utocily na brehy vlny Atlantiku. Sympaticke, temer futuristicke objekty vyrostly a rostou na umelych naspech. Nad prizemnimi kancelaremi, kavarnickami, obchody a muzei maji ti nejbohatsi obyvatele Osla luxusni prosklene byty se zavidenihodnymi vyhledy. Koukaji na brehy a lode brazdici vody okolo hlavniho mesta. Zespodu se mne takove bydleni jevi jako naprosto dokonale. Lehce zavidim.


Takze je vam jasne, ze kdyz ted odletam, radim i tuto navstevu severu Evropy k tem lepsim cestam. Opravdu jsem si opet Norsko dokonale uzil. Nesporne patri ke skvostum Evropy.


Jirka


Cesta na sever

Prave tak pojmenoval svou knihu o ceste po Norsku Karel Capek. Zeme dramatickych i malebnych fjordu, trolů a bezeckeho lyzovani nezklame nikoho. To jsem konstatoval jiz pri prvni navsteve Norska pred nekolika lety, a ani dnes bych na tom nic nemenil. Kazdy den si uvedomuji, jak je ten sever magicky a citlivemu pozorovateli “jde pod

Zobrazit vše
18.6.2011, Norsko

Cesta na sever

18.6.2011

Prave tak pojmenoval svou knihu o ceste po Norsku Karel Capek. Zeme dramatickych i malebnych fjordu, trolů a bezeckeho lyzovani nezklame nikoho. To jsem konstatoval jiz pri prvni navsteve Norska pred nekolika lety, a ani dnes bych na tom nic nemenil. Kazdy den si uvedomuji, jak je ten sever magicky a citlivemu pozorovateli “jde pod kuzi”. Norsko je bohate (velmoc v tezbe ropy), drahe (limonada stoji minimalne 70 kc), ale cestovatelsky nesmirne vdecne.
Letosni kratka navsteva “Zeme fjordu” smeruje pouze do oblasti jizniho a stredniho Norska.

Oslo mě privitalo uplakanym pocasim, ale sem tam se slunce prece jen ukazalo. Ocenil jsem to zejmena ve Frognerově parku se zaplavou soch Gustava Vigelanda. V prirodnim atelieru zde v prvni ctvrtine minuleho stoleti vznikla chlouba hlavniho mesta – galerie 192 zulovych a bronzovych plastik. 650 postav symbolicky zobrazuje kolobeh zivota od narozeni az po smrt. Vnimavy pozorovatel odhali v neoblecenych sochach i dalsi momenty nasich zivotu – vztahy mezi generacemi a zejmena mezi zenami a muzi. V parku jsem byl podruhe a zase se mne zde moc libilo.
Poprve jsem naopak navstivil znamy lyzarsky areal Holmenkollen. Jeho modernizovany a monumentalni skokansky mustek znaji vsichni milovnici zimnich sportu. Vzdyt posledni mistrovstvi sveta v klasickem lyzovani probehlo na slavnem kopci teprve pred nekolika tydny. Odvazne zakrivena betonova konstrukce mustku se hrde tyci nad mestem. Za snimky z vrcholu mustku jsem moc vdecny. Na vetrne spici sportovniho skvostu jsem si uvedomil hrdinstvi, ktere musi jiste osvedcit kazdy skokan na lyzich, kdyz se spusti z tak vrazedneho svahu na dvou uzkych prkynkach. Hrdinove jsou v zemi, ktera dala svetu vynalez lyzi, velmi ceneni. Bohatou, ctyrtisiciletou historii lyzovani jsem hluboce ocenil v prilehlem muzeu. Dech se taji pri pohledu na nedostatecne a primitivni vybaveni slavnych polarniku Amundsena, Nansena a Sverdrupa, kteri sve hrdinne polarni objevne cesty konali prave pred sto lety. V duchu jsem pred nimi hluboce smekl. Podobne jako pozdeji pred vikingskymi moreplavci, Thorem Heyerdahlem a polarniky z legendarni lodi Fram. Jejich hrdinske ciny jsem shledl v dalsich znamych muzeich, abych si udelal lepsi predstavu o mentalite maleho naroda, ktery se vzdy vyznacoval nesmirnou odolnosti, touhou objevovat, srovnavat se a vitezit. Cela rada spickovych sportovcu soucasnosti je toho viditelnym dukazem.

Skvelym zpestrenim teto cesty byly dve cesty vlakem. Ta prvni, z Osla pres Honefoss, Geilo a divokou krajinou Hardangeru do Myrdalu byla jeste docela tradicni. Nadech dobrodruzstvi prinesl az prestup na svetoznamou horskou trat Myrdal – Flam. Pripravil jsem kamery a fotogenickou jizdu jsem dukladne zdokumentoval. Nektere useky byly tak prudke, ze se cestujicim tajil dech. Zbytecne. Dumyslne zkonstruovany vlak ma pet na sobe nezavislych brzdnych systemu, z nichz kazdy dokaze vlak spolehlive zastavit. Po dvaceti kilometrech, na kterych vlak projel dvaceti tunely a prekonal vysku 866 metru, jsem mohl do sytosti fotit dramaticke scenerie nejvetsiho norskeho fjordu Sognefjord. Ve Flamu jsem vystartoval na posledni vetsi presun teto cesty.

Zvolil jsem ten nejtradicnejsi norsky dopravni prostredek – plavbu lodi v bludisti dramatickych fjordu. Prave takovou, jakou – byt delsi – popisuje Capek ve sve zname knize. Prvni vetsi zastavka s prenocovanim, byla v klidnem mestecku Leikanger, v samem srdci Sognefjordu. Mirne klima dela z oblasti znamou zahradu zeme. Dari se zde mnoha druhum ovoce a zeleniny. Pri mnohahodinove plavbe do Bergenu jsem se stale utvrzoval, ze fjordy jsou skutecne tim nejtypictejsim symbolem Norska. Nekolikakilometrove jazyky morske vody se bizarne zakusuji do pevniny. Na nekterych mistech je ramuji az tisic metru vysoke ostre skalnate stity. Vetrne a chladne foceni z moderni rychlolodi nebylo sice idealni, ale rozhodne stalo zato. Hluboke fjordy kdysi vyrezaly mohutne ledovce a v dusledku pusobeni Golfskeho proudu zde atlantske vody nikdy nezamrzaji. Dalsi pozoruhodnost silneho prirodniho mista.

Klickovani mezi stovkami ostrovu dovedlo moje plavidlo az do 900 let stareho mesta Bergen. Nastesti se nenaplnila povest jednoho z nejdestivejsich mest Norska a mohl jsem toto malebne mesto fotit alespon nekolik hodin ve slunci. Nejlepsi snimky budou asi z popularni vyhlidky Floyen, ktera shlizi na druhe nejvetsi norske mesto z vysky 320 metru. Sidelni mesto zde pred tisici lety zalozil kral Olav Kyrr zvany Mirumilovny. Presne tak, mirumilovne na me Bergen pusobil.

Norsko me opet vubec nezklamalo. Poznal jsem nektera dalsi sugestivni mista, zkusil jine dopravni prostredky, ochutnal mnoha zajimava jidla a nadchl se pro dalsi brzkou cestu na evropsky sever. Mezi nekolika kilogramy skveleho lososiho masa jsem s lehkym rozechvenim ochutnal i par kousku masa velrybiho. Jen trosku, abych svedomi prilis nezatizil, ale pronikl hloubeji k realiim teto pozoruhodne tradicni kultury na severu Evropy.

Ahoj z Bergenu, odkud zitra odletam
Jirka

P.S.
Prave jsem se dozvedel, ze presne 24 hodin potom, co jsem projel horskou zeleznici usek Myrdal – Flam, tak tento vlak na trati vyhorel. Vsechny cestujici se podarilo vcas evakuovat.

 

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL