Dopisy z cest

ostrov Roatán

Slovan všude bratry má…

Pred nekolika malo mesici jsem stravil nekolik dni na honduraskem ostrove Roatan. Bylo to jen jaksi na zkousku. Ted se tam vracim, abych naplnil slib, ktery jsem dal Jirimu Cernemu, dusi zvlastniho, ale obdivuhodne fungujiciho projektu. Milovnikum foceni, navstevnikum Ceske vesnice u Jonesville Point, recene po Jirkovi Georgetown, se budu po dva tydny venovat. Cilem

Zobrazit vše
16.4.2015, Honduras, ostrov Roatán

Slovan všude bratry má…

16.4.2015

Pred nekolika malo mesici jsem stravil nekolik dni na honduraskem ostrove Roatan. Bylo to jen jaksi na zkousku. Ted se tam vracim, abych naplnil slib, ktery jsem dal Jirimu Cernemu, dusi zvlastniho, ale obdivuhodne fungujiciho projektu. Milovnikum foceni, navstevnikum Ceske vesnice u Jonesville Point, recene po Jirkovi Georgetown, se budu po dva tydny venovat. Cilem bude zlepseni fotografickych dovednosti a pro me i lepsi poznani tohoto pozoruhodneho karibskeho ostrova.

Prvni mile prekvapeni nastalo pri pristavani, kdyz ridici vez sdelila kapitanovi, ze ranvej je obsazena. Nasledovalo krouzeni nad stredni a zapadni casti ostrova. Pro me to byly pochopitelne fotograficke hody. Letuska spolecnosti Delta me s usmevem nechala prebihat od praveho k leveme okenku a zpet. Bylo to asi proto, ze dnes mela sluzbu s Veronikou, krajankou, ktera dlouhodobe zije a pracuje v USA. Znam se s jejim otcem a mile jsme si popovidali. Od ni jsem ziskal informaci, ze u Delty pracuje okolo 20 ceskych divek na pozici letusky nebo stewardky. Prijemni pracoviti Cesi se nikde ve svete neztrati.
Na letisti jsem se privital se vsemi ucastniky fotografickeho setkani, ale hlavne s Jirkou Cernym, ktery uz bude navzdy vniman jako “otec zakladatel” Ceske vesnice na Roatanu. Pocasi je stridave, ale tradicne velmi teple.

Hned od prvniho dne nezahalim. Pocasi bohuzel ovlivnilo kvalitu snimku z hlavniho mesta Coxen Hole a z jindy fotogenickeho West Bay. Nevadi, urcite se tam jeste nejednou vratim. Hned na druhy den jsem doplnil posadku do vzdaleneho vychodniho souostrovi. Zejmena Pigeon Cays a Sv. Helena stoji za to nekonecne nadskakovani na zpenenych vlnach. Pocasi je v techto dnech nevyzpytatelne. Nekolikrat behem cesty jsme byli zaplavovani paprsky hrejiveho slunce i proudy destove vody. Jeste nikdy jsem nezaznamenal tak rychlou zmenu pocasi. Dalsi den prinesl ale stabilni slunecne počasí, na jake jsem uz z predchozi navstevy zvykly. To je ta spravna atmosfera na tropickem Roatanu.

Temer kazdy den je nabity bohatym poznavacim programem. Padesat kilometru dlouhy ostrov prejizdime sem a tam autem, nekam se prepravujeme lodi a par kilometru nachodime i pesky. Mnohe scenerie uz znam, tak jsem pri foceni klidnejsi, jindy, v zaplave potu, sazim na karty snimky v desitkovych seriich. Opet jsem si hodne uzil foceni ostrovnich leguanu. Tak velke a barevne znam pouze z Galapag. Des budici zivocichove (obavy jsou zbytecne, leguani jsou bylozravci), pripominaji pribehy z Jurskeho parku. Jsou nesmirne fotogenicti. Vedle exotickych aguti, kteri pripominaji morce na dlouhych nohach, jsou pro me zatim hlavnimi predstaviteli ostrovni suchozemske fauny.

A kdo je pro me jeste fotogenictejsi? Pochopitelne mili ostrovane. Cernosske etnikum, potomci africkych otroku, bydli na ostrove v tradicnich, prevazne malych drevenych domech. Jsou na prvni pohled uvolneni a pres ne zrovna vysokou ekonomickou uroven, snad i stastni. Nesetri usmevy a optimistickymi pohledy.
Pri teto navsteve jsem mel neobvykle stesti. V patek jsem byl pozvan na svatbu a nasledne, v nedeli, na fotogenickou tradicni domorodou slavnost. Obe udalosti budu mit v pameti jeste dlouho, ale radeji je popisu driv, nez prece jen neco zapomenu.

Marek, dulezity odbornik pri vystavbe ceske vesnice, zlegalizoval v patek svuj nekolikalety vztah s Caroline. Svatba se konala v rekreacnim arealu Turquise Bay. Byl jsem pocten pozvanim a pochopitelne jsem kamery zahalet nenechal. Mnohe mechanizmy svatebniho obradu a nasledne oslavy v kruhu rodiny a pratel jsou srovnatelne s nasimi. Co je ale jine, a z pohledu Evropana vrcholne exoticke, je misto obradu. Konal se v podvecernich teplych svetlech na plazi, ktera se tahne pri hrane ostrova a je nasmerovana na zapad. Lepsi kombinace nemuze byt. Nevestu a zenicha po celou dobu obklopovalo sest druzicek a sest mladencu v jednotnem obleceni. Vsichni ucastnici byli “karibsky” uvolneni a skvele se bavili. Podavalo se mnoho specialit, zejmena z daru more. Hrejive rude slunce se zvolna norilo do stribriteho more.

Po relaxacni sobote me cekal v nedeli dalsi intenzivni zazitek. Tradicni vesnice Garífunanu – Punta Gorda – byla zalozena pred 218 lety. Domorodci tehdy do oblasti pripluli na kanoich, vyrezanych do kmenu stromu. Prave takto si kazdorocne, vzdy 12. dubna, jejich potomci tuto udalost pripominaji. Vetsi cast obyvatel vesnice pochodovala nekolik kilometru v barevnem a hlucnem pruvodu, nekteri jej sledovali z bizarne ozdobenych kanoi. Garifunane byli pestrobarevne obleceni, mnozi ozdobeni listy, kvety a travami. Hlavnimi barvami domorodeho obleceni byla bila, cerna a zluta. Brzy jsem pochopil, ze jsou to barvy z garifunske vlajky. Pod rozpalenym sluncem jsem s rozvasnenymi vesnicany pochodoval az k “Landing Place”. Pri ceste zpet si jeste nasnimal desitky dalsich milych obliceju, motlitby a zpevy v kostele a nakonec i policisty, kteri dohlizeli na poradek. Ochotne se pred objektivem usmivali. Tento den jsem si opet skvele uzil.

I pri teto navsteve me nadchla pospolitost obyvatel Ceske vesnice na Roatanu, navazujici na neznicitelny zapal jejiho zakladatele. Bavilo me poznavani exotickeho ostrova, stejne jako prijemne vecery v hospode, ktera tradicne, vzdy a vsude, Cechy spojovala. Znovu jsem ochutnal desitky lokalnich pochoutek, stejne jako lahodne ceske speciality, ktere pro nas pripravovala Miluska spolecne s Drahosem, kteri hospodu prijemne provozuji. Nikdy neexistoval zadny problem. Hospoda slouzila temer kazdy vecer i jako prednaskovy sal. Promital jsem obrazky ze sveta a snad jsem sve divaky alespon trosku inspiroval. Nezapomenutelne byly uterni country vecery pri kytare. Prave pri nich jsem mel pocit, ze ani nejsem v dalekem Karibiku, ale nekde v chatove osade na Sazave. To jsou ty spravne chvile, kdy si vzdy uvedomim, ze pohodovou atmosferu tvori hlavne pohodovi lide. Bez ohledu na to, kde se prave nachazime.

Jirka, vesnice Georgetown, Roatán, Honduras

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL