Zeme naseho jizniho souseda se tahne v delce sedmi set kilometru stredni Evropou. Ma hned nekolik turistickych atrakci. Tou asi nejznamejsi je hlavni mesto Viden. Temer stejne svetove proslule je i alpske pohori. Rakouska pasaz je vyznamnou soucasti nejvetsiho horskeho systemu Evropy, tahnouciho se temer od Vidne az po Monte Carlo. Viden jsem docela intenzivne poznaval pri cetnych navstevach pred nekolika lety, v poslednich letech jezdim rad do dynamicky zvlnenych oblasti odlehlych vrcholu a udoli rakouskych Alp. Vysokohorske silnicni prusmyky zpristupnuji vesnice a mesta. Mapy a elektronicke navigace nas pohodlne dovedou i do toho nejvzdalenejsiho kouta panenske prirody. Vsude je milo, cisto a bezpecno. Nebylo tomu tak ale vzdy.
Tento prirodni raj byl az do konce 18. stoleti pro obcasne cestovatele i mimoradně odolne lokalni obyvatele casto vic peklem, nez zemi zaslibenou. Silnice neexistovaly a na uzkych horskych stezkach hrozilo stale mnoho nebezpeci. Poutniky prepadaly zavrate, sesouvajici se kamenne svahy, laviny i tlupy nelitostnych lapku. V zime byly horske masivy casto nepruchodne. Je zaznamenano nekolik tragickych udalosti mnoha smelych pokusu o zimni prechody hor. Presto lide ve vsech dobach Alpy obyvali, i jimi z ruznych pohnutek prochazeli. Od objeveni slavne mumie Otziho je znamo, ze lide jiz v prehistorii lovili zver v tech nejvyssich pasazich hor. V dobach Keltu se čile obchodovalo s alpskou soli a pastevci vyhaneli v lete dobytek na stavnate severni svahy travnatych kopcu a hor. Prvni siroke silnice a prejezdy prusmyků zde vybudovali zejmena vojaci římských legií. Vytvorily zaklad modernich silnicnich tahu, po kterych se do nitra Alp dostavame dnes v nasich plechovych krabicich i my.
Nyni se vam hlasim z tydenni cesty po oblasti Nizkych Taur (Niedere Taurn). Zakladnu mam ve skvelem hotelu Eggerwirt (www.eggerwirt.at) v St. Michael Im Lungau. Z proslunene lungauske horske panve, ve vysce okolo tisice metru, podnikam vylety do okolnich dvoukilometrovych kopcu a tesim se z uzasne cisteho vzduchu a typicky alpske atmosfery. Ten cisty vzduch, skvele jidlo a naprosta pohoda, idealne zavrsuji sportovni a regeneracni aktivity, ktere mam moznost ve wellness hotelu Eggerwirt do sytosti uzivat. Moc si na takove procedury nepotrpim, ale jednou za cas jsou jiste potrebne a zdrave. Nadchl me zejmena prostorny bazen s vodou teplou temer 35 stupnu, ale hlavne vysoce slanou. Svetova more maji pribliznou salinitu okolo 2 – 3 %, tady je slanost osmiprocentni! Voda skvele nadnasi, pripadam si temer jako v Mrtvem mori na Blizkem vychode.
Pri toulkach po okoli a hledani fotogenickych motivu jsem na upati hory Speiereck (2411 m.) objevil malebne mestecko Mautendorf se stejnojmennym hradem z roku 1253. Obranny hrad slouzil zejmena jako hrad mýtný. Az do roku 1803 patril salcburskemu biskupovi. V roce 1945 v nem byl zadrzen ukryvajici se nacisticky zlocinec Hermann Goering. Obdivoval jsem skvele zachovane objekty i pozoruhodne tematicke vystavy v mnoha salech stredovekeho hradu. Najednou se kolem mne zacali rojit lide v pestrych oblecich z doby davno minule. Mel jsem pocit, jako bych se premistil v case do ctrnacteho stoleti. Bylo to mile. A to jsem jeste netusil, co me teprve ceka. Mel jsem mimoradne stesti, protoze jsem se v Mauterndorfu objevil v den, kdy si obyvatele pripominali slavne stredoveke casy. Stovky (!) lidi vseho veku byli odeni v dokonale vernem stredovekem obleceni ruznych socialnich vrstev tehdejsi spolecnosti. Nechybeli vojaci ve zbroji, remeslnici, obchodnici, hudebnici, kejkliri i do kozesin a uslechtilych platen odeni zastupci vyssich vrstev. K tomu vsemu vojenske lezeni za mestem, kde prespavali a maso na otevrenem ohni pekli krojovani navstevnici z jinych panstvi. Byl jsem unešen. Pokud jsem si jeste stredoveky zivot v podhradi nedovedl predstavit, tak ted mam pocit, “jako bych tam byl”. Tak presvedcive to vsechno bylo.
Obcas jsem si v tom relaxacnim raji vzpomnel, co me vlastne zivi. Nahodil jsem bágly s kamerami a vyrazil do udoli i na vrcholky okolnich hor. Neco landroverem, zbytek pesky. Na devadesatdevitce jsem za obci Tweng fotil dva zajimave vodopady. Na zacatku cervence jsou skvele zavodneny. Za prusmykem Radstadter Tauern, ve vysce 1738 metru, lezi lyzarske mestecko Obertauern. Ted, v lete, mne pripomnelo americka mesta duchu. Tak bylo vylidneno. Navstivil jsem jeden z mala otevrenych obchodu. Co vam budu povidat – atmosfera jako v Sonorske pousti na dalekem Stredozapade. I v nepriznivem pocasi vsak byly okolni kamenne a travnate scenerie naprosto uzasne. Alpy nabizi vnimavemu pozorovateli tisice dokonalych pohledu, pred kterymi se taji dech.
Asi nejzajimavejsi byl den, kdy jsem brzo rano – jeste pred oficialnim zahajenim provozu – presvedcil obsluhu osmimistne kabinkove lanovky a nechal se vyvezt na na horu Grosseck, ktera se tyci nad Mauterndorfem. I kdyz nebyly zrovna idealni podminky, presto jsem si nekolikahodinove foceni opravdu uzil. Odpoledne jsem sjel z hory a do vecera se venoval prozkoumavani uchvatnych udoli mezi Mauterndorfem a Tamswegem. Je jich pet a jsou zariznuta severnim smerem do z casti zalesneneho alpskeho masivu. Fotogenicke jsou zejmena cetne vodopady a divoke ricky s cistou vodou. Za obci Lessach jsem objevil velmi neobvyklou a sympatickou aktivitu. Na zpevnene ceste me zastavila zavora, pohadkovy dreveny domecek a v nem… pohadkovy starik – vyberci mytneho poplatku. Skvela regulace vjezdu do panenskeho udoli s mnoha prirodnimi skvosty. Ten den jsem potkal neuveritelne mnozstvi krajanu z Ceska. Vetsinou byli na kolech a vylet do milovanych Alp podnikli z ruznych mist nasi zeme. S radosti jsem zaznamenal, ze vetsina Cechu jezdi do Rakouska zejmena kvuli vstricnym mezilidskym vztahum, nadherne prirode a skvele udrzovanym pamatkam.
Na zaver si neodpustim poznamku nebo spis mily postreh, ktery me v kazde chvili meho rakouskeho pobytu prijemne udivoval. Neuveritelne mnozstvi lidi – snad hodne pres osmdesat procent – me pri setkani pozdravilo! Verte mne, ze kdyz jsem chodil nebo behal, zdravili dokonce i ridici protijedoucich vozidel!
V posledni dobe casto dumam nad tim, co se to vlastne udalo, kdyz u takto kulturne i geograficky blizkych sousedu to jde a u nas jsme stale vice svedky hluboke destrukce vlidnych mezilidskych vztahu. Snad se to v dohledne dobe zmeni. Zacit musime uz ted hned!
Hezke prazdniny a cele leto, preje z rakouskych Alp
Jirka Kolbaba
P.S. Pri zpatecni ceste jsem zustal jeste jednu noc v oblibenem nemeckem Mnichove. Zazil jsem zde bujary mitink homosexualu a lesbicek, kteri meli velke pochopeni pro moje portretovani. Alespon si doplnim usmevne snimky do vystavniho souboru People.
Nekolikadenni vylet do zapadni Evropy mel jeste dramatickou tecku. “Vymetani” nekolika historickych pivnic a pivnich zahrad s ochutnavkami skvelych specialit – pivo stale jeste nepiji – vyvrcholilo nepredstavitelne dramatickou bouri s kroupami, ktera me zastihla v Englischer Garten. To, co spadlo v mziku z nebe, jsem snad jeste nikde ve svete nevidel. Chvili jsem se zbabele ukryval v zahradni restauraci pod slunecnikem, ale za chvili to stejne nemelo zvlastni efekt. Tu noc jsem si dal nezapomenutelnou osvezujici venkovni koupel.