Dopisy z cest

Rakousko

Pozdrav od sousedů

Zeme naseho jizniho souseda se tahne v delce sedmi set kilometru stredni Evropou. Ma hned nekolik turistickych atrakci. Tou asi nejznamejsi je hlavni mesto Viden. Temer stejne svetove proslule je i alpske pohori. Rakouska pasaz je vyznamnou soucasti nejvetsiho horskeho systemu Evropy, tahnouciho se temer od Vidne az po Monte Carlo. Viden jsem docela intenzivne

Zobrazit vše
11.7.2011, Rakousko

Pozdrav od sousedů

11.7.2011

Zeme naseho jizniho souseda se tahne v delce sedmi set kilometru stredni Evropou. Ma hned nekolik turistickych atrakci. Tou asi nejznamejsi je hlavni mesto Viden. Temer stejne svetove proslule je i alpske pohori. Rakouska pasaz je vyznamnou soucasti nejvetsiho horskeho systemu Evropy, tahnouciho se temer od Vidne az po Monte Carlo. Viden jsem docela intenzivne poznaval pri cetnych navstevach pred nekolika lety, v poslednich letech jezdim rad do dynamicky zvlnenych oblasti odlehlych vrcholu a udoli rakouskych Alp. Vysokohorske silnicni prusmyky zpristupnuji vesnice a mesta. Mapy a elektronicke navigace nas pohodlne dovedou i do toho nejvzdalenejsiho kouta panenske prirody. Vsude je milo, cisto a bezpecno. Nebylo tomu tak ale vzdy.

Tento prirodni raj byl az do konce 18. stoleti pro obcasne cestovatele i mimoradně odolne lokalni obyvatele casto vic peklem, nez zemi zaslibenou. Silnice neexistovaly a na uzkych horskych stezkach hrozilo stale mnoho nebezpeci. Poutniky prepadaly zavrate, sesouvajici se kamenne svahy, laviny i tlupy nelitostnych lapku. V zime byly horske masivy casto nepruchodne. Je zaznamenano nekolik tragickych udalosti mnoha smelych pokusu o zimni prechody hor. Presto lide ve vsech dobach Alpy obyvali, i jimi z ruznych pohnutek prochazeli. Od objeveni slavne mumie Otziho je znamo, ze lide jiz v prehistorii lovili zver v tech nejvyssich pasazich hor. V dobach Keltu se čile obchodovalo s alpskou soli a pastevci vyhaneli v lete dobytek na stavnate severni svahy travnatych kopcu a hor. Prvni siroke silnice a prejezdy prusmyků zde vybudovali zejmena vojaci římských legií. Vytvorily zaklad modernich silnicnich tahu, po kterych se do nitra Alp dostavame dnes v nasich plechovych krabicich i my.

Nyni se vam hlasim z tydenni cesty po oblasti Nizkych Taur (Niedere Taurn). Zakladnu mam ve skvelem hotelu Eggerwirt (www.eggerwirt.at) v St. Michael Im Lungau. Z proslunene lungauske horske panve, ve vysce okolo tisice metru, podnikam vylety do okolnich dvoukilometrovych kopcu a tesim se z uzasne cisteho vzduchu a typicky alpske atmosfery. Ten cisty vzduch, skvele jidlo a naprosta pohoda, idealne zavrsuji sportovni a regeneracni aktivity, ktere mam moznost ve wellness hotelu Eggerwirt do sytosti uzivat. Moc si na takove procedury nepotrpim, ale jednou za cas jsou jiste potrebne a zdrave. Nadchl me zejmena prostorny bazen s vodou teplou temer 35 stupnu, ale hlavne vysoce slanou. Svetova more maji pribliznou salinitu okolo 2 – 3 %, tady je slanost osmiprocentni! Voda skvele nadnasi, pripadam si temer jako v Mrtvem mori na Blizkem vychode.

Pri toulkach po okoli a hledani fotogenickych motivu jsem na upati hory Speiereck (2411 m.) objevil malebne mestecko Mautendorf se stejnojmennym hradem z roku 1253. Obranny hrad slouzil zejmena jako hrad mýtný. Az do roku 1803 patril salcburskemu biskupovi. V roce 1945 v nem byl zadrzen ukryvajici se nacisticky zlocinec Hermann Goering. Obdivoval jsem skvele zachovane objekty i pozoruhodne tematicke vystavy v mnoha salech stredovekeho hradu. Najednou se kolem mne zacali rojit lide v pestrych oblecich z doby davno minule. Mel jsem pocit, jako bych se premistil v case do ctrnacteho stoleti. Bylo to mile. A to jsem jeste netusil, co me teprve ceka. Mel jsem mimoradne stesti, protoze jsem se v Mauterndorfu objevil v den, kdy si obyvatele pripominali slavne stredoveke casy. Stovky (!) lidi vseho veku byli odeni v dokonale vernem stredovekem obleceni ruznych socialnich vrstev tehdejsi spolecnosti. Nechybeli vojaci ve zbroji, remeslnici, obchodnici, hudebnici, kejkliri i do kozesin a uslechtilych platen odeni zastupci vyssich vrstev. K tomu vsemu vojenske lezeni za mestem, kde prespavali a maso na otevrenem ohni pekli krojovani navstevnici z jinych panstvi. Byl jsem unešen. Pokud jsem si jeste stredoveky zivot v podhradi nedovedl predstavit, tak ted mam pocit, “jako bych tam byl”. Tak presvedcive to vsechno bylo.

Obcas jsem si v tom relaxacnim raji vzpomnel, co me vlastne zivi. Nahodil jsem bágly s kamerami a vyrazil do udoli i na vrcholky okolnich hor. Neco landroverem, zbytek pesky. Na devadesatdevitce jsem za obci Tweng fotil dva zajimave vodopady. Na zacatku cervence jsou skvele zavodneny. Za prusmykem Radstadter Tauern, ve vysce 1738 metru, lezi lyzarske mestecko Obertauern. Ted, v lete, mne pripomnelo americka mesta duchu. Tak bylo vylidneno. Navstivil jsem jeden z mala otevrenych obchodu. Co vam budu povidat – atmosfera jako v Sonorske pousti na dalekem Stredozapade. I v nepriznivem pocasi vsak byly okolni kamenne a travnate scenerie naprosto uzasne. Alpy nabizi vnimavemu pozorovateli tisice dokonalych pohledu, pred kterymi se taji dech.

Asi nejzajimavejsi byl den, kdy jsem brzo rano – jeste pred oficialnim zahajenim provozu – presvedcil obsluhu osmimistne kabinkove lanovky a nechal se vyvezt na na horu Grosseck, ktera se tyci nad Mauterndorfem. I kdyz nebyly zrovna idealni podminky, presto jsem si nekolikahodinove foceni opravdu uzil. Odpoledne jsem sjel z hory a do vecera se venoval prozkoumavani uchvatnych udoli mezi Mauterndorfem a Tamswegem. Je jich pet a jsou zariznuta severnim smerem do z casti zalesneneho alpskeho masivu. Fotogenicke jsou zejmena cetne vodopady a divoke ricky s cistou vodou. Za obci Lessach jsem objevil velmi neobvyklou a sympatickou aktivitu. Na zpevnene ceste me zastavila zavora, pohadkovy dreveny domecek a v nem… pohadkovy starik – vyberci mytneho poplatku. Skvela regulace vjezdu do panenskeho udoli s mnoha prirodnimi skvosty. Ten den jsem potkal neuveritelne mnozstvi krajanu z Ceska. Vetsinou byli na kolech a vylet do milovanych Alp podnikli z ruznych mist nasi zeme. S radosti jsem zaznamenal, ze vetsina Cechu jezdi do Rakouska zejmena kvuli vstricnym mezilidskym vztahum, nadherne prirode a skvele udrzovanym pamatkam.

Na zaver si neodpustim poznamku nebo spis mily postreh, ktery me v kazde chvili meho rakouskeho pobytu prijemne udivoval. Neuveritelne mnozstvi lidi – snad hodne pres osmdesat procent – me pri setkani pozdravilo! Verte mne, ze kdyz jsem chodil nebo behal, zdravili dokonce i ridici protijedoucich vozidel!
V posledni dobe casto dumam nad tim, co se to vlastne udalo, kdyz u takto kulturne i geograficky blizkych sousedu to jde a u nas jsme stale vice svedky hluboke destrukce vlidnych mezilidskych vztahu. Snad se to v dohledne dobe zmeni. Zacit musime uz ted hned!

Hezke prazdniny a cele leto, preje z rakouskych Alp
Jirka Kolbaba

P.S. Pri zpatecni ceste jsem zustal jeste jednu noc v oblibenem nemeckem Mnichove. Zazil jsem zde bujary mitink homosexualu a lesbicek, kteri meli velke pochopeni pro moje portretovani. Alespon si doplnim usmevne snimky do vystavniho souboru People.
Nekolikadenni vylet do zapadni Evropy mel jeste dramatickou tecku. “Vymetani” nekolika historickych pivnic a pivnich zahrad s ochutnavkami skvelych specialit – pivo stale jeste nepiji – vyvrcholilo nepredstavitelne dramatickou bouri s kroupami, ktera me zastihla v Englischer Garten. To, co spadlo v mziku z nebe, jsem snad jeste nikde ve svete nevidel. Chvili jsem se zbabele ukryval v zahradni restauraci pod slunecnikem, ale za chvili to stejne nemelo zvlastni efekt. Tu noc jsem si dal nezapomenutelnou osvezujici venkovni koupel.

 
 

Alpká inspirace

Neni to davno, co jsem opevoval Alpy a uz jsem zde znovu. Toto nejvetsi a nejvyssi evropske pohori ma proste svoji magii a pokud mu propadnete, jste chyceni. Horsky masiv je temer trikrat vetsi nez Ceska republika a jednotliva pohori nesou nekolik desitek jmen a oznaceni. Vyznat se v nich neni vubec jednoduche. Snadno se

Zobrazit vše
29.9.2008, Rakousko

Alpká inspirace

29.9.2008

Neni to davno, co jsem opevoval Alpy a uz jsem zde znovu. Toto nejvetsi a nejvyssi evropske pohori ma proste svoji magii a pokud mu propadnete, jste chyceni. Horsky masiv je temer trikrat vetsi nez Ceska republika a jednotliva pohori nesou nekolik desitek jmen a oznaceni. Vyznat se v nich neni vubec jednoduche. Snadno se clovek ocitne v jinem pohori, nebot hranice mezi nimi nejsou nijak patrne. Tentokrat si uzivam pohybu, poznani, relaxace i fotograficke prace v Alpách Lechtálských, pojmenovanych po divoke horske rece Lech. Velkolepa alpska oblast lezi na rakousko – nemecke hranici. Je plna skalnatych stitu, jiskrivych rek a stavnatych pastvin se stady krav. Jsou zde svetozname sjezdovky, ze kterych v zime vstavaji hruzou vlasy na hlave. V lete jsou strme svahy pokryty sveze zelenou travou
a pestrymi horskymi kvetinami. Nadhera.

Uzivam si nevsedni pohostinnosti (kdy uz podobne budou schopni cesti hotelieri a restaurateri?!?) malebneho wellness hotelu Engel ve vesnici Gran. Ticha obec lezi v udoli Tannheimer nedaleko jezera Halden, 125 kilometru zapadne od Innsbrucku. Odsud podnikam kazdodenni kombinovane vylety po okoli. Cast autem, potom pesky nebo strmymi lanovkami do zelenych i skalnatych kopcu. Z vrcholu se na vsechny strany oteviraji cetne romanticke vyhledy.

Uzivam si uzasne atmosfery, tak typicke pro oblast Tyrolska. Panove v lederhosen a loveckem klobouku s perem hovori radi o tom, ze z oblasti pochazi nejlepsi horolezci, horsti vudci a lyzari. A maji v podstate pravdu, i kdyz Ti nejznamejsi olympionici Rakouska pilovali sve umeni spis na svazich okolo Kitzbuhelu. Skvela je take mistni kuchyne. Grostl, Schlipfkrapfen, Tiroler knodel, apfelstrudel…

Pri ceste udolim Lech, okolo obchodniho mestecka Reutte, jsem nekolikrat prejel nenapadnou nemeckou hranici. Dramaticke krajine zde vevodi rozeklany skalnaty obr – nejvyssi hora Nemecka – Zugspitze. Uzasny byl take mnohahodinovy “zahranicni” pesi vylet po stare anticke alpske ceste k nemeckym zamkum Neuschwanstein
a Hohenschwangau. Romanticka cesta hustymi lesy pres neuveritelny hranicni prechod, ktery vypadal jako
z pohadky, vyvrcholila na stezce okolo jiskriveho Alpskeho jezera. To uz se ale otevrel uzasny vyhled na oba historicke skvosty. Zlatave zluty Hohenschwangau nechal vystavet korunni princ Maxmilian a proslavil se zejmena tim, ze zde tvoril a koncertoval Richard Wagner. Sousedni symbol Nemecka, zulove sedy Neuschwanstein, se stal svetove proslulym diky filmum Walta Disneye. Stal se take inspiraci mnohym budovatelum tematickych zabavnich parku v celem svete. Ten posledni – trochu kycovity objekt – jsem nedavno videl v korejskem Soulu. Fotogenicky pohadkovy zamek, symbol stredoveke nemecke rytirskosti, nadchne kazdeho v jakemkoliv rocnim obdobi. Pochutnal jsem si na bilem bratwurst a pres zamecke hvozdy se opet vratil do rakouske casti Lechtalskeho pohori. Zkratka Alpy, ty se musi videt a dukladne zazit. Nakonec nejsou z nasi republiky az tak daleko. V minulosti je milovnici prirody z Ceskych zemi navstevovali hojne a pouze pesim zpusobem. Stastnou cestu.

Jirka Kolbaba

Krásně je i za humny

Prosluneny pozdrav, posilam tentokrat z rakouskeho Kitzbühelu. I kdyz jsem se dlouho neozval, neznamena to, ze bych necestoval. Cestoval jsem, i kdyz neobvykle malo a pouze po Evrope. V unoru jsem pokousel fotograficke stesti v alpskych Korutanech, ale nic z toho nebylo, chybel snih. Pozdeji jsem si hodne uzil skvele pocasi pri fotografovani benatskeho karnevalu

Zobrazit vše
19.3.2007, Rakousko

Krásně je i za humny

19.3.2007

Prosluneny pozdrav, posilam tentokrat z rakouskeho Kitzbühelu. I kdyz jsem se dlouho neozval, neznamena to, ze bych necestoval. Cestoval jsem, i kdyz neobvykle malo a pouze po Evrope. V unoru jsem pokousel fotograficke stesti v alpskych Korutanech, ale nic z toho nebylo, chybel snih. Pozdeji jsem si hodne uzil skvele pocasi pri fotografovani benatskeho karnevalu masek. Snimky se uz brzo objevi na www.theworld.cz. Tak ted tedy par postrehu z Kitzbühelskych Alp v severozapadnim Rakousku.

Svetozname lyzarske stredisko Kitzbühel, ve spolkove zemi Tyrolsko, lezi asi 100 kilometru od Insbrucku a 120 km od nemeckeho Mnichova. Svet zacal malebnou hornatou oblast objevovat okolo roku 1875. V tomto roce sem byla postavena zeleznice. Zasnezene velehory inspirovaly prvni odvazlivce. Kdyz pak hrdina Franz Reisch, poprve v roce 1893, sjel na “norskych sneznicich” obavanou Kitzbüheler Horn, bylo rozhodnuto. Z nenapadneho stredovekeho mestecka, ktere po nekolik staleti zilo z tezby a zpracovani medi a stribra, se rychle stavalo kosmopolitni centrum zimnich sportu.
Mesto melo stesti na uvazlive konsely, a tak velkou radosti je dodnes romanticka prochazka zachovalym gotickym historickym jadrem. Chloubou jsou zejmena barevne kupecke domy z 12. -14. stoleti. Atmosfera mesta , obklopeneho prstencem majestatnych dvoutisicovych hor, dodnes laka filmove hvezdy a bohatou smetanku nejen z Evropy.

To hlavni vsak ceka na navstevniky na zapadni strane mesta. Proslula sjezdovka Hahnenkamm, dlouha vice jak tri kilometry, je znama vsem, kteri sleduji kazdorocne vrcholne souboje pri sjezdech Svetoveho poharu. Sebevrazi v barevnych kombinezach se spousti zavratnou rychlosti z vysky 1666 metru a dramaticky brzdi na golfgovem hristi na okraji mesta. Nestrmejsi usek “zasnezene strechy” se chlubi naklonem 85 procent. Sjezdari zde letaji vzduchem az 80 metru daleko!
Dalsi skvele tereny pro zdatne lyzare i novacky, jsou na vychodnich svazich na Kitzbüheler Horn, Kirchberg, Joch- berg, Pass Thurn a v dalsich lokalitach rozsahleho horskeho masivu.

Kitz, jak svoje mesto nazyvaji starousedlici, je domovem lyzarske superhvezdy Toniho Sailera. Narodil se zde v roce 1935. Jeho kariera byla zavratna. Na OH 1956, v italske Cortine d’ Ampezzo, ziskal tri zlate medaile. Po sedmi titulech svetoveho sampiona zanechal zavodni kariery a dnes je prezidentem lyzarske skoly Rote Teufel.

Pocasi se mimoradne vyvedlo, tak si kazdy den uzivam skvelych podminek pro prejezdy Land Roverem, toulky, ale hlavne foceni horskych motivu na vrcholcich velikanu. Pouze zde, od vysky okolo 1700 metru, je teren zasnezeny. V udolich je uz nekolik dni uplne jaro. Dva nesourode svety. Kdo se na vrholky tyrolskych masivu nevyda, nema vubec predstavu o pohadkovem bilem svete, ve kterem jeste pevne vladne pani Zima.
Letosni chladne mesice ani moc chladne nebyly, takze jsem nesmirne rad, ze si konecne mohu uzit jiskriveho snehu na strmych vrcholcih hor. Uz to asi dlouho nepotrva.

S lyzarskym pozdravem SKOL se louci
Jirka

P.S.
Do konce brezna jeste muzete navstivit fotovystavu OBRAZY SVETA ve Staromestske radnici v Praze. Jsou tam k videni “barevne ilustrace” k pribehum, ktere vam jiz nekolik let posilam z mnoha cest do sireho sveta.
Prazany zvu na ctyri besedy v zaveru brezna a zacatkem dubna. Konaji se ve Vsebaracnicke Rychte na Male Strane. 

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL