Dopisy z cest

Rumunsko

Severní Rumunsko – návrat do minulosti

Rumunsko je pro mnohe vdecnou cestovatelskou destinaci. Ackoliv jsem zde byl kratce pred nekolika tydny a poprve jeste za vlady diktatora Ceausesca, moc tuto zemi neznam. Hodlam to napravit. Proto jsem se vydal do Rumunska znovu, tentokrat na sever do horskych oblasti kraje Maramureš. Pohybuji se terennim landroverem v blizkosti ukrajinske hranice, po dramatickych cestach,

Zobrazit vše
17.6.2012, Rumunsko

Severní Rumunsko – návrat do minulosti

17.6.2012

Rumunsko je pro mnohe vdecnou cestovatelskou destinaci. Ackoliv jsem zde byl kratce pred nekolika tydny a poprve jeste za vlady diktatora Ceausesca, moc tuto zemi neznam. Hodlam to napravit. Proto jsem se vydal do Rumunska znovu, tentokrat na sever do horskych oblasti kraje Maramureš. Pohybuji se terennim landroverem v blizkosti ukrajinske hranice, po dramatickych cestach, ktere vedou pres kopce a louky mezi Masivul Ignis a Creasta Pietrii. Priroda zde na severu Rumunska je panensky cista a obcasna setkani s drsnymi horaly nazapomenutelna. Maramureš je tradicni oblast, jez se sice snazi posunout do moderni budoucnosti, ale stale jeste pripomina stredoveky venkovsky zpusob zivota. Navstevu oceni kazdy, kdo ma rad syrovou prirodu s mnozstvim divoke zvere, vesnicky jak z filmu dvacatych let minuleho stoleti, svobodu a klid. Rumunsko jeste nabizi jinde v Evrope jiz ztraceny snovy raj.
Po sjezdu z hor se soustredim na zajimave maramurešské atrakce. S nekterymi vas seznamim.

Pred mnoha lety, jeste jako teenager, jsem propadl kouzlu drevorezby. Sam jsem se o nejake dilko pokusil. Vysledky byly nevalne, o to vic rezbare obdivuji. Severozapad Rumunska se vyznacuje silnou tradici drevorezbarstvi. Na kazdem kroku potkavam drobne objekty i monumentalni dila, ale vrcholem jsou tradicni drevene kostely s odvazne stihlymi vezemi. Mimoradnou atrakci je Cimitirul Vesel – hrbitov plny vesele vyrezavanych a pestre pomalovanych nahrobku. Vesely hrbitov najdete ve vesnicce Sapanta, nedaleko Sighetu. Mistni rezbar zde na prani pribuznych vyrezal stovky pitoresknich, pestre pomalovanych nahrobku, na nichz jsou zobrazeny portrety zemrelych nebo vyjevy z jejich zivota. Umelec je doplnil jadrnymi versiky: “Vsak ten, kdo mel prachy, musel umrit taky!” nebo “Buh odpusti ti, mily synku, byt podrizl jsi svou maminku!” Lidovy rezbar zemrel v roce 1977, ale nastesti vyucil dva zaky, kteri v jeho veselem hrbitovnim dile pokracuji.

Drevene sakralni stavby, kostely a klasterni objekty patri k tomu nejlepsimu, co muze Maramureš nabidnout. Temer u kazdeho skvostu lidove architektury se zastavuji a obdivem ani nedycham. Mimoradnym zazitkem byla navsteva pravoslavneho poutniho klastera Barsana. V upravenem arealu, plnem barevnych kytek, stoji nekolik objektu ze dreva. Plaste budov i detaily v interierech, jsou skvele dekorovany nabozenskymi a prirodnimi motivy. Na stenach i stropech kostelu zari restaurovane malby. Cely areal pusobil mimoradne kompaktne a protoze vyslo i pocasi, opoustel jsem jej jen velmi nerad.

Nezapomenutelna byla opet setkani s lidmi. Horalove z Maramureše jsou vlidni a pohostinni. Usmivaji se, zdravi a pousti se ihned do hovoru. Dialogy jsou to docela zabavne. Rozumime si tak maximalne kazde desate slovo, o to vic se na sebe zubime.
Vrcholem cele cesty byly hodiny stravene s domorodci v hospode v prusmyku Prislop, 1500 metru nad morem. Nekolika opilym hospodskym povalecum zde udaval ton mlady pravoslavny knez Andrei. A to doslova. Padre skvele zpival lidovky i nabozenske chory, ale udaval kumpanum i ton v piti palenky. Je vsudypritomna. V cernem odeny brichaty pop s upletenym cupkem naleval vsem vytrvale a zpival a zpival. Pokud Andrei vede nabozenske obrady se stejnym zapalem, musi si to jeho ovecky jiste nalezite uzivat.
Ackoliv jsem s nim palenku nepil, presto me opily bozi sluzebnik pozval na casnou ranni snidani. Slibovany cas vsak uspesne zaspal. Podle toho jak vcera vypadal, se neni co divit. Nevadi, pojedl jsem z vlastnich zasob a vydal se pres Madarsko na slovensky zamek u Smolenice. Ceka me tam zitra objednana prace.
Z Rumunska odjizdim opet nadseny. Syrova zeme a bodri lide, vyhovuji mym predstavam o vzrusujicich objevitelskych cestach. Cestovatel nemusi zrovna brazdit vlny vzdaleneho Pacifiku, aby si cestovani nalezite a do hloubky duse uzil.

Jirka, Maramureš, Rumunsko

Cesta domů

V nekolika poslednich letech jsem z casovych duvodu nemohl vyuzit sance na navstiveni popularnich krajanskych vesnic v rumunskem Banatu. Az ted. Duvod je mimoradne neobvykly. Cestuji v doprovodnem vozidle kolony dvaceti nablyskanych stroju Harley-Davidson. Tyto aristokraticke stroje a jejich piloti byli pro me vzdy zahaleni neprostupnym tajemstvim. Rozhodl jsem se, ze spojim prijemne s uzitecnym,

Zobrazit vše
9.5.2012, Rumunsko

Cesta domů

9.5.2012

V nekolika poslednich letech jsem z casovych duvodu nemohl vyuzit sance na navstiveni popularnich krajanskych vesnic v rumunskem Banatu. Az ted. Duvod je mimoradne neobvykly. Cestuji v doprovodnem vozidle kolony dvaceti nablyskanych stroju Harley-Davidson. Tyto aristokraticke stroje a jejich piloti byli pro me vzdy zahaleni neprostupnym tajemstvim. Rozhodl jsem se, ze spojim prijemne s uzitecnym, poznam oblibenou Mekku mnoha ceskych cestovatelu a poodhalim atmosferu legendarnich stroju a lidi kolem nich. Prijal jsem pozvani Harley-Davidson Club Moravia a vydal se pres Bratislavu a Madarsko do jihozapadni casti Rumunska, do historicke oblasti zvane Banat.

Prejezdy pres hranicni prechody probehly hladce, nudnou jizdu obohatila po sedmi stech kilometrech az zvlnena krajina upati Zapadnich Karpat. Po prave ruce siroky Dunaj, nalevo nejjiznejsi vybezky hlubokych listnatych lesu karpatskeho pohori. Tady se rozkladaji Banatske hory s horskymi pasmy Almáš a Lokva. Tento zivotu ne zrovna pratelsky teren, stal se pred temer dvema sty lety novym domovem pro stovky kolonistu z ceskych zemi. Odjizdeli a pozdeji dramaticky pluli po Dunaji, plni tuzeb a planu. Ani tato kolonizace vsak neprobehla, podobne jako jine ceske migracni aktivity jinde ve svete, prilis uspesne. I tady byli nasi predkove vylakani z domoviny pod prislibem zlepseni zivotnich podminek a nakonec se ukazalo, ze byli oklamani. V minulosti jsem vam popisoval temer identicke osudy ceskych rodin na Tahiti a Novem Zelandu. Cesky duch je vsak silny. Krajane se i pres neprizen osudu nevzdali a my dnes muzeme navstevovat jejich potomky v temer archaickem prostredi sesti cesky mluvicich horskych obci.

Miril jsem do vesnice Eibenthal. Tesil jsem se, ze nasaji atmosferu z dob detstvi mych rodicu a prarodicu. I pres prekotnou modernizaci byly v mnohem me predstavy naplneny. V hornicke obci jsem se potkal s milymi lidmi, kteri uctive a s uklonou zdravi. Vetsinou se zivi tvrdou praci na poli a kdykoliv prochazi kolem kostela nebo krizku, tak se krizuji. Byl jsem vdecny, kdykoliv jsem si mohl s nekym z vesnicanu povidat. Bylo zabavne poslouchat tu libozvucnou cestinu, obohacenou o mnozstvi archaickych vyrazu, ktere si jeste matne pamatuji z raneho detstvi. Podobnou cestinou, doplnenou o cetne nemecke vypujcky, se na nasem uzemi hovorilo v dobach pred Jungmannem. Nezapomenu na sedlaka s mohutnymi dlanemi, ktereho jsem vyprovazel vpodvecer z pastvy. Hnali jsme byka, kravku a jalovicku a pan Josef mne poskytl mnoho cennych informaci. Emotivni byly zejmena ve starodavne cestine vedene bohosluzby v rimskokatolickem kostele Sv. Jana Nepomuckeho. Vecer jsem se pri vesnicke zabave potkal s fararem, panem Vaclavem Maskem, clovekem, ktery se snazi mistnim ulehcit jejich casto nelehky udel. S pani ucitelkou, vyslanou sem nasim ministerstvem skolstvi, jsme dlouho diskutovali o tom, cim by se dalo zejmena skolakum pomoci.
Nejvice casu jsem stravil s Tibim Pospisilem, mladikem, ktery se dvema partnery nabizi navstevnikum z Cech ubytovaci, gastronomicke a pruvodcovske sluzby v penzionu “U medveda”. Ukazal mne mista, kam vodi ceske turisty a zavedl me i k nedavno zavrenemu dolu v obci Baia Noua, pod popularnim kopcem Známana. Smutne misto, kde pred sesti lety zahynuli dva mladi hornici. Uzavrenim dolu ztratily desitky muzu z okolnich vesnic pracovni prilezitosti. Od te doby se socialni podminky v regionu znatelne zhorsily.

Mam par pratel, kteri kouzlu Banatu uplne propadli. Po kratke navsteve se k nim radim i ja. Chtel bych poznat dalsi ze sesti ceskych vesnic. Uz ted planuji, kdy se do jizniho Rumunska opet vratim. Premitam, jak nasim krajanum v odloucene lokalite pomoci. Alespon drobnou pomoc muze prinest kazdy z nas. To, co potrebuji krajane nejvice, jsou navstevy ohleduplnych a informovanych cestovatelu. Takovych, kteri cti tradicni krestanske prostředí, a kteri nezneuzivaji pohostinnosti vesnicanu, ale za sluzby adekvatne plati.
Bylo by skvele, kdybychom byli “neviditelni”, a presto po nas zbyly u krajanu mile vzpominky na inspirativni setkani. I kdyz si vubec nejsem jisty, kdo koho muze inspirovat vice. My, s nasim technickym pokrokem, kteri vsak casto zapominame na elementarni projevy zdvorilych mezilidskych vztahu? Nebo spis oni, prosti lide bez mobilnich telefonu, kteri vsak zdravi s uklonou, nevi co je zavist a pujci sousedovi kone, kdyz ten jeho je chromy?
Chcete prozit neco nezapomenutelneho? Navstivte Banat.

Jirka Kolbaba

www.banat.cz

 

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL