Dopisy z cest

Severní pól

Vrchol zeměkoule

Pratele, jak jsem psal minule, prave se nachazim na mimoradne zvlastnim miste. Pote, co jsem v atomovem ledoborci “50 let vitezstvi” prekonal Barentsovo more, netrpelive jsem na pridi lodi vyhlizel nejsevernejsi cast Evropy – Zemi Frantiska Josefa. Soustava 192 vetsinou silne zalednenych ostrovu (led pokryva 85% rozlohy) je od severniho polu vzdalena uz jen 920

Zobrazit vše
12.8.2015, Severní pól

Vrchol zeměkoule

12.8.2015

Pratele, jak jsem psal minule, prave se nachazim na mimoradne zvlastnim miste. Pote, co jsem v atomovem ledoborci “50 let vitezstvi” prekonal Barentsovo more, netrpelive jsem na pridi lodi vyhlizel nejsevernejsi cast Evropy – Zemi Frantiska Josefa. Soustava 192 vetsinou silne zalednenych ostrovu (led pokryva 85% rozlohy) je od severniho polu vzdalena uz jen 920 kilometru. Priblizeni k pevnine slibovalo nadeji na spatreni divoke severske fauny. Nadeje byly naplneny.


Vrcholovym predatorem oblasti je pochopitelne ledni medved, i kdyz se casto nepise o tom, ze se jeste nad nim, podle mnoha vedcu, umistuje kosatka drava, recena jednoduse zabijak. Spatrit ve volne prirode ledniho medveda byl muj dlouhodoby sen. Naposledy jsem nektere jedince fotil v chranenem parku v kanadskem Quebecu, ale to neni ono. Nedlouho po priblizeni k zemi naseho byvaleho mocnare, objevil se na pravoboku kral Arktidy. Prave jsme jej vyrusili pri vecerni hostine. Svetelne podminky nebyly idealni, presto se tesim na snimky statneho predatora s koristi. Medved si pohazoval s napul sezranym tulenem a mel jeho krvi zabarvenou srst na hlave a krku. Bohuzel s trofeji postupne odbihal z dosahu i tech nejdelsich objektivu. Na zacatek docela dobry fotograficky ulovek. Pozdeji jsem spatril jeste dalsich pet polarnich medvedu. Pri proplouvani Rakouskym a Anglickym kanalem se pred mym objektivem jeste nekolikrat objevili tuleni, mrozi a dokonce i velryby. Jeste to nebyly vysnene snimky zblizka, ale cestovatelsky zazitek to byl. Zejmena foceni mrozu. Mnohokrat jsem byl v chladnych oblastech planety, ale mroze jsem dosud nespatril. Je jasne, ze neobydleny archipelag je, co do poctu druhu a celkoveho mnozstvi zvirat, Noemovou archou Arktidy.

Kdyz jsem pred nekolika tydny znovu navstivil Norsko, uvedomil jsem si, co pro Nory znamena osud a odkaz Fridtjofa Nansena. Ted jsem stal u jednoduche pametni tabulky na Jacksonove ostrove a v pokorne ucte temer ani nedychal. Zde, na norskem mysu, stravil s Hjalmarem Johansenem v nehostinne kamenne zemljance temnou polarni zimu 1895 – 1896. Vetsina z nas by takovou hruzu nevydrzela ani tyden. Nansen byl vedec, politik, diplomat a nevsedne humanitarne orientovana osobnost. V roce 1922 obdrzel Nobelovu cenu za mir. Pri nekolika dalsich vylodenich jsem navstivil dramaticky vyhlizejici rozpadle objekty, ktere v minulosti slouzily dobrodruhum, vedcum ci vojakum jako velmi skromny ukryt pred povestnymi arktickymi bouremi. Pri hlubsim studiu historickych udalosti a dohledani na miste, se daly najit smutne pametni krize, pod kterymi odpocivaji ti mene stastni polarnici. Nebylo jich za poslednich 150 let zrovna malo. Na severu Zeme Frantiska Josefa, pluje v oceanu Rudolfuv ostrov, se kterym se take poji dramaticke osudy prvnich objevitelu. Byl mezi nimi i krajan pochazejici z Teplic. Z ledoborce i gumoveho Zodiaku jsem nasnimal mnoho zaberu ledovce, ztekajiciho do Teplicke zatoky. Mila pripominka domova.


Nejvetsi atomovy ledoborec “50 let vitezstvi” klickuje mezi snehem pokrytymi pevninami a suverenne prorazi cestu ledovymi tabulemi Severniho ledoveho oceanu. Je dlouhy jako jedno a pul fotbaloveho hriste, siroky 30 metru a ponor ma temer 12 metru. Kolos je pohanen dvema nuklearnimi reaktory, ktere vyrabeji paru pro turbiny o vykonu 75000 konskych sil. Plavebni rychlost je az 22 uzlu, coz predstavuje 40 km/h. Takove sile neodola nekolikametrovy ledovec putujici oceanem, ani souvisla ledova plocha. Od severne polozenych ostrovu Zeme Frantiska Josefa az po severni pol jich bylo nepocitane. V teto fazi plavby jsem se od ledove plochy pred nami a drcenych ledovych bloku pod kylem lodi nemohl odtrhnout. Na palubach lodi a velitelskem mustku jsem denne stravil mnoho hodin. Mohlo za to mimoradne krasne slunecne pocasi a take permanentni polarni den. Velmi intenzivne jsem prozival vsechny vysadky gumovym clunem Zodiak i dva skvele lety v helikoptere. Snimky ledoborce sevreneho v arktickem ledu patri k tomu nejlepsimu, co si z teto expedice odvazim.


87., 88., 89. stupen severni sirky a najednou to prichazi. Na 90. stupni, na vrcholu zemekoule, prozivam podobny pocit, jako na jinych sugestivnich mistech na planete. I presto, ze jsem uprostred polarni oblasti, citim hrejivy slavnostni pocit z dalsiho splneneho cestovatelskeho snu. Sestupuji na led a zretelne si uvedomuji vyjimecnost tohoto okamziku. Prave stojim na snehem pokrytem ledu na miste, kde prede mnou nikdo nikdy nestal. Na samotnem polu, presne vypoctenem geografickem bodu uprostred nekonecneho ledoveho oceanu, stalo dosud v dosavadni historii planety jen nekolik tisic lidi. Predpokladam, ze se citili podobne jako ted ja. Citim se stastny, osudem mimoradne stedre odmeneny. Najednou se pristihuji, ze jsem soucasne tak trosku zaskoceny. Mnohalety sen se splnil, nedosazitelna meta byla dosazena, ale co bude dal? Ze by pol jizni?


Jirka, severni pol

Cesta k vrcholu zeměkoule

Mnoho z nas v sobe nosi cestovatelske sny. I ja jeden takovy, stale nenaplneny, mam. Upinam se k nemu mnoho let a je z kategorie tech, o kterych si vetsinou myslime, ze se ani vyplnit nemohou. Ten muj sen se soustredi na metu jen velmi tezko dosazitelnou. Moji touhou je SEVERNI POL!
Jsou sny, ktere se

Zobrazit vše
11.8.2015, Severní pól

Cesta k vrcholu zeměkoule

11.8.2015

Mnoho z nas v sobe nosi cestovatelske sny. I ja jeden takovy, stale nenaplneny, mam. Upinam se k nemu mnoho let a je z kategorie tech, o kterych si vetsinou myslime, ze se ani vyplnit nemohou. Ten muj sen se soustredi na metu jen velmi tezko dosazitelnou. Moji touhou je SEVERNI POL!
Jsou sny, ktere se nam mohou splnit a ani se nemusime prilis pricinit, ale pro vetsinu musime neco konkretniho podniknout. Ten druhy pripad nastal prave ted, kdy pisi tyto radky na miste ne zrovna obvyklem. Hlasim se z ruskeho ledoborce, ktery nese sebevedome jmeno 50 YEARS OF VICTORY.


Ale vezmeme to pekne po poradku. Cesta zacala preletem z Prahy do finskych Helsinek. V pristavnim meste jsem si uzil zejmena skvelych ceskych restauraci Praha, Vltava a Zetor. V posledne jmenovane maji dokonce jidelni listek i v cestine. Drive zde stavaly i ceske hospody s poetickymi nazvy Hadanka a Milenka. Pry uz jsou zruseny. Potkavat se daleko na severu s ceskymi realiemi, bylo velmi zajimave. Z architektury mesta lze vycist dejiny. Najdeme zde stavby ovlivnene funkcionalismem i modernim umenim. Centrum metropole nese prvky empiru. Z jednotlivych objektu a v nekterych castech mesta jsem mel pocit, ze jsem v nejakem ruskem meste – dusledek mnohalete ruske anexe – jine se podobaji jinym zapadnim mestum evropskeho severu. Mesto je upravne a ciste.
Skvelym zazitkem byla navsteva olympijskeho stadionu. Byl postaven pro OH 1940, ktere byly nakonec kvuli valce zruseny. V roce 1952 se zde konaly legendarni hry, na kterych se zaskvely zejmena vykony slavneho ceskeho manzelskeho paru. Emil Zatopek ziskal tri zlate medaile po famoznim vykonu na petce, desitce a v maratonu, jeho zena Dana zvitezila v hodu ostepem. Satupekka – Pohádkový Péťa – jak zni zkomolenina jeho jmena, se stal velkym hrdinou her a dodnes zde na nej vzpominaji. Vyfotil jsem jeho jmeno na cestne tabuli vitezu a z vysoke veze stadionu nasnimal okolni ctvrti mesta.

Helsinky jsou partnerskym mestem Prahy. Partner naseho hlavniho mesta je metropole, ve ktere se navstevnik citi bezpecne a mile. Uzije si pohostinnosti, pamatek, moderni vtipne architektury, kulturni a sportovni infrastruktury a prijemné zdrave kuchyne.


Z Helsinek jsem se vydal na sever za polarni kruh. Zde, na poloostrove Kola, lezi slavne ruske pristavni mesto Murmansk. Na letisti me vital hrdy napis gorod geroj – mesto hrdina. Zacal jsem vzpominat na davno zapomenute znalosti rustiny. Napisum i imigracnim dustojnikum jsem dost rozumel, horsi to bylo s doslova bolestivym skladanim odpovedi. Jen ztezi jsem z hluboke pameti doloval zapomenuta slova a fraze. Chtelo by to par tydnu praxe. O meste jsem nemel predstavu, tak jsem na sebe nechal vse volne pusobit.

Pod zasedlymi a opryskanymi fasadami uniformnich panelaku jsem si vzpomnel na predrevolucni casy u nas. Smutne, zchudle, vylidnujici se misto nabidlo jen par pozitivnich pocitu. To kdyz jsem na okolnich kopcich, tvorenych nerosty starohor, natrefil na dve skupiny svatebcanu. Zahaleni v lehkem, slavnostnim, ale na prvni pohled nemodernim obleceni, mne dovolili nafotit par snimku. V jemnem desti a vetru byli promrzli, presto k moji kamere vetsinou vstricni. Nekteri si kontakt se zahranicnim fotografem docela uzivali. Spatril jsem zde neco, co jsem kdysi videl na Bajkale. Nevesta s zenichem a rodici polozi kytici k hrobu padlych vojaku (tady k pietnimu mistu na pamatku zahynuvsich v roce 2000 v ponorce Kursk) a pote poji par soust z prineseneho obcestveni. To pak vsichni zapiji pivem a vodkou. Nejspis pro zahrati. Zde, za polarnim kruhem (nejvetsi mesto polarni oblasti lezi na 68°58ˈ s. š.), byla pritomnost vetrne Arktidy na celem tele velmi znatelne citit.

Dlouho jsem v Murmansku nepobyl, presto na me spolehlive padl normalizacni smutek. Doufam, ze se ty doby do nasi zeme uz nevrati.
Za mestem, na prisne strezene zakladne atomovych ledoborcu, jsem se nalodil na cernocerveny zelezny kolos, nejvetsi ledoborec s jadernym pohonem na svete.


Ledoborec je specialni lod se zesikmenou a zesilenou pridi, urcena k plavbe zamrzlym oceanem. Dulezita je tez kineticka energie lodi. Nejspolehliveji rozbiji led ledoborce atomove. Rusove maji takovych hned nekolik. Pro pohon vyuzivaji tlakovodni reaktory typu VVER. Jsou zalozene na stejnem principu jako ty, ktere pohaneji sovetske a ruske jaderne elektrarny. 50 let Pobedy je nejvetsi takovy na svete. Je pohanen dvema jadernymi reaktory. Ted me toto velkolepe inzenyrske dilo priblizuje nepratelskymi vodami Barentsova more a Severniho ledoveho oceanu stale bliz ke splneni mnohaleteho snu. Nejmensi svetovy ocean s nejmensi prumernou hloubkou, pokryva po vetsinu roku silna vrstva ledu. To a bohata pritomnost typicke arkticke fauny delaji z techto zemepisnych sirek mimoradne nehostinne a soucasne drsne poeticke misto, ktere od nepameti laka dobrodruhy, vedce a romantiky vseho druhu. Cesty vsemi moznymi prostredky nadale budi pozornost a jsou bez vyjimky mimoradne unikatni.

Leta jsem snil o tom, ze vrcholu planety dosahnu na bezkach, ted tam pluji v pohodlnem, vytapenem ledoborci, ale nestydim se. Jsem rad a neskonale stastny, ze se tam dostanu alespon timto zpusobem. Co vsechno na ceste do Zeme Frantiska Josefa a dál k tajuplnemu devadesatemu stupni severni sirky proziji, o tom vam napisi priste.


Jirka

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL