Dopisy z cest

Spojené arabské emiráty

Pozdrav z jiné planety

Pratele se mne obcas ptaji, zda-li nemam chut cestovat mimo nasi galaxii. Kdykoliv a rad, odpovidam. Kdyz se vam objevovani stane tak intenzivni zalibou jako mne, neexistuji hranice, ktere byste nechteli prekonat. Nas planetarni prostor bohuzel asi nikdy neopustim, presto si jako mimozemstan pri teto posledni ceste casto pripadam. Jsem totiz na nekolik dni v

Zobrazit vše

Pozdrav z jiné planety

27.4.2011

Pratele se mne obcas ptaji, zda-li nemam chut cestovat mimo nasi galaxii. Kdykoliv a rad, odpovidam. Kdyz se vam objevovani stane tak intenzivni zalibou jako mne, neexistuji hranice, ktere byste nechteli prekonat. Nas planetarni prostor bohuzel asi nikdy neopustim, presto si jako mimozemstan pri teto posledni ceste casto pripadam. Jsem totiz na nekolik dni v Dubaji, hlavnim meste druheho nejvetsiho ze sedmi emiratu, ktere tvori Spojene arabske emiraty. Hypermoderni, futuristickou, nabozensky mimoradne tolerantni aglomeraci – zdanlive bez hranic – najdete na severnim pobrezi vybezku Arabskeho polostrova na 22. stupni severni sirky a na 55. stupni vychodni delky. Sve misto si Dubaj pro sve architektonicke a designerske skvosty nasla jiz davno v mediich celeho sveta, stejne jako v databazich businessmanu ci srdcich milovniku luxusu, levnych nakupu i spickove zazitkove gastronomie. Rychle rostouci “sci-fi Dubaj” udava ton nejen v moderni architekture, ale i mnoha jinych disciplinach. Dvere luxusnich hotelu si zde podavaji slavne i vyznamne osobnosti z celeho sveta. Dubaj je bohate misto, jakych na svete neni mnoho. Obcas si zde pripadam jako v Las Vegas, nekdy jako v Singapuru a jindy mam pocit, ze hraji ve vedeckofantastickem filmu z Hollywoodu. Nad extremnim luxusem se taji dech. Je videt, ze Dubaj prozila nekolikalete obdobi, kdy “ulicemi tekly penize”. Tam, kde jeste vcera byla poust, tyci se dnes k nebi leskle stihle mrakodrapy. Fata morgana.

Je vseobecne znamo, ze temer cela oblast Arabskeho poloostrova vdeci za sve pohadkove bohatstvi hojnym zasobam ropy a zemniho plynu. Drive, nez bylo objeveno “cerne zlato”, se lide zivili lovem perel. Zatimco obchodnici s perlami trzili pohadkove zisky, slachoviti, sluncem spaleni hledaci, byli za svou tvrdou praci velice bidne odmenovani. Presto oblast viditelne bohatla. V te dobe byly dubajske perly zname predevsim v Indii a Parizi. O Dubaji samotne vsak vedel malokdo. Do povedomi se Spojene arabske emiraty dostaly az po objeveni ropy. Priblizne od roku 1979 se datuje nebyvale rychly rozvoj Emiratu, ktery budi obdiv i zavist okolniho sveta. Sejkove najimaji predni svetove odborniky a investuji astronomicke castky do futurologickych megalomanskych projektu, ktere se namnoze objevuji v Guinnessove knize rekordu. Dubaj ma v teto popularni knize okolo 35 zaznamu.

Tim nejviditelnejsim unikatem je urcite Burdž Chalífa, nejvyssi budova sveta, ktera svoji vyskou 818 metru bere dech. Je 14krat vyssi nez Petrinska vez. Nezapomenutelne bylo foceni ze 124. patra tohoto supermrakodrapu. Zazrakem se stalo, ze jsem bydlel ve dvanactem poschodi protejsiho hotelu a z balkonu jsem hodiny a hodiny uzasle pozoroval tento architektonicky a jiste i odvazny skvost. Vzdy vecer, zejmena kdyz se pod Burdž Chalífa kazdou pulhodinu rozeznely tony, jsem spolecne s tisici uzaslymi divaky pozoroval nejvetsi tancici fontanu sveta. Je dlouha 275 metru, ma pet kruhu ruznych velikosti, je osazena temer sedmi tisici zarovkami a muze vytvaret az 1000 abstrakci. Byla navrzena spolecnosti, ktera vytvorila take znamou fontanu v Las Vegas. Mne se nejvice libila predstaveni na hudbu Bocelliho, Richieho a Michaela Jacksona. Pohled na ten nesmirny luxus a plytvani penezi, odvadel obcas moji mysl k mnoha hladovym a stradajicim. Zatimco vetsi cast sveta nema pristup k ciste vode, hladovi a nema ani na jednoduchou obuv, v teto oblasti se nesetri a penize slouzi casto i nedulezite nadstavbe. Absurdita soucasneho sveta. Bylo mne z toho docela uzko.

Pri vyctu sokujicich zazitku a poznani nesmim vynechat sedmihvezdickovy hotel Burdž Al Arab, kam jsem byl pozvan na nezapomenutelny obed, stejne jako umely ostrov Palm Džumejra s hotelovym komplexem Atlantis (temer identický jsem popisoval loni v dopisu z Baham). To vsechno – a mnoho dalsiho – by mohlo treba v prostredi severni Ameriky pusobit docela prirozene. Tady je ale veskera ta ocelova a sklenena krasa obklopena liduprazdnou pousti. Prave ta geograficka odloucenost a do nedavne doby tezko prestavitelne kontrasty, delaji z Dubaje unikatni misto, kteremu se jiz mnoho let prezdiva “perla zalivu”. Zaslouzene.

Vsechno bylo skvele, chybelo jen slunce a modrejsi obloha. Pri minulych navstevach jsem vzdy zasnul nad blankytnou modri pribreznich melcin. Ted bylo nefotogenicky šedo. Kdyz neslo tolik fotit, vyuzil jsem cas na podrobnejsi prostudovani mistnich realii. Prosel jsem nekolik novych i tradicnich oblasti, probehl popularni obchodni strediska, uzil si vune Orientu na trhu s korenim, zapachu na trhu s rybami a nechal se oslepit kilogramy zlata na Gold Souk ve ctvrti Deira. Zlaty trh patri nesporne k nejvetsim mistnim atrakcim. “Mesto zlata”, jak se take Dubaji prezdiva, patri spolecne s Londynem a Curychem k nejvetsim svetovym centrum obchodu se zlutym kovem. Zlate sperky jsou filigransky zdobne, kilogramy vazici, levne a prodavaji se ve vice jak sedmi stovkach zaricich obchodu. Hodne z ceny se da take usmlouvat.
Romanticka byla plavba na dhow, tradicni arabske lodi. Svezl jsem se i na mensich lodkach, ktere v nekterych mistech plni sluzby levne komunalni dopravy. Skvele adrenalinove dobrodruzstvi jsem zazil pri radeni v dunach se spolehlivym off roadem.

Nekolik poslednich hodin pred odletem jsem si uzival pohledy na futuristicke stavby skleneneho mesta. Takova koncentrace mrakodrapu se da srovnat pouze s centry nekterych americkych mest. Modernost a kreativita je ovsem sokujici. Kazdy den jsem hledal mista, ktera jsem znal z minulych nekolika navstev. Temer marne. Dubaj se celosvetove proslavila rychlosti moderni vystavby, ktera tuto aglomeraci behem nekolika let zmenila k nepoznani. Na dunach vyrostlo pohadkove mesto jakoby z jineho sveta.
At uz jsem mesto pozoroval z chodniku, z pisku pouste nebo pohledem leticiho ptaka – to kdyz jsem byl ve vyssich podlazich mrakodrapů – vzdy jsem byl z te krasy a stavitelske odvahy konsternovan. Jsem najednou docela rad, ze jsem zde nekolik let nebyl. Mohu lepe zhodnotit ten nebyvale rychly rust, zretelne vidim kontrasty. Je zrejme, ze pokud hospodarska krize tempo vystavby vyrazne nezdrzi, budouci navsteva bude opet sokujici.

Mise konci. Je cas sa vratit zpet do nasi slunecni soustavy. Po sesti hodinovem letu meziplanetarnim prostorem jsem pristal zpet na planete, kde vladnouci trida hypermodernim projektum programove nepreje. Snad jen, kdyz z toho neco slusneho kapne. Vsudypritomna korupcni chobotnice roztahuje sva chapadla a zemi dusi. Misto toho, aby jina chobotnice shlizela na Prahu z letenske vyvyseniny. Skoda, ze pan Kaplicky nepredkladal svuj futuristicky projekt dubajskym sejkum…

Jirka

Děkujeme našim partnerům

DRFG CZECH FUND RENOCAR Ráááádio Impuls KOKTEJL