Z východu na západ I.

USA I.

Z východu na západ I.

Uz dlouho jsem se tesil, jak podniknu dukladnejsi poznavaci cestu po Spojenych statech americkych. Ale co si v teto nesmirne rozlehle a fotogenicke zemi vybrat? Po nekolika navstevach vychodu i kouzelneho zapadniho pobrezi, jsem se tedy konecne rozhodl ji projet napric. A proc ne hned dvakrat? Letadlo Ceskych aerolinii namahave prorizlo hustou deku mlhy a

Zobrazit vše
16.7.2007, USA I.

Z východu na západ I.

16.7.2007

Uz dlouho jsem se tesil, jak podniknu dukladnejsi poznavaci cestu po Spojenych statech americkych. Ale co si v teto nesmirne rozlehle a fotogenicke zemi vybrat? Po nekolika navstevach vychodu i kouzelneho zapadniho pobrezi, jsem se tedy konecne rozhodl ji projet napric. A proc ne hned dvakrat?

Letadlo Ceskych aerolinii namahave prorizlo hustou deku mlhy a smogu. Zdlouhavejsi vstupni procedury na letisti JFK, jsou po 11. zari 2001 pochopitelne, i kdyz nekdy zbytecne potupne. Posleze me dav doslova vynesl pred budovu letiste. Sede dusno probarvila ostra, kanarkove zluta barva taxi cab, kterych zde ceka cele hejno. Do jednoho jsem odhodlane nastoupil. Navrzena cena za jizdu do sousedniho New Jersey byla sice nehorazna, ale cas me tlacil, tak nebylo vyhnuti. Bodry, rozlehly a velmi tmavy taxikar me dlouho, prevelice dlouho, vezl mnoha oklikami do vysneneho cile. On me vezl, ale ja jej navigoval! Protoze neznal cestu, prilezitost dostal navigacni pristroj Garmin, ktery radeji vezu s sebou. Spolecne se nam to povedlo.

Nekolik prvnich dni jsem venoval poznavani a foceni mesta mest. Bez nadsazky takto lze New Yorku, tomuto sugestivnimu a tezko pochopitelnemu mistu, urcite rikat. Tentokrat vyslo i pocasi, takze jsem byl unesen o neco vice nez jindy. Navstivil jsem mnoho popularnich, chronicky znamych mist a obcas objevil i nejakou mene znamou zajimavost. Cas zbyl i na navstevu Ceske narodni budovy. Prave se dukladne rekonstruuje a je jasne, ze po skonceni praci budou mit krajane i navstevnici k dispozici skutecne dustojne zazemi v samem centru svetoveho velkomesta.

Cas se zahy naplnil, tak jsem i ja naplnil vypujceneho Dodge a vydal se na vysneny zapad. Jeste pred par lety byla cesta na zapad spojena s cetnymi strachy a fobiemi. To jsme opousteli “Divoky vychod”. Ted jsem byl jen vzrusen pri predstave, kolik krasy a naplnenych klukovskych snu me ceka. Odjizdel jsem prece na “Divoky zapad”. Ve stopach Divokyho Billa, Calamity Jane, generala Custra, Buffalo Billa a dalsich, jsem se tedy vydal na dlouhou cestu k zapadnimu pobrezi Ameriky.

Prvni vetsi zastavka byla jiste tradicni, ale vynechat jsem ji nemohl. Niagarske vodopady nepatri k tem nejkrasnejsim, ale presto spolehlive uchvati. Stravil jsem na nich podmraceny vecer a druhy den velmi casne rano. Tak casne, ze temer pul hodiny jsem zde pri foceni nezahledl zivacka. Na tomto frekventovanem miste, jiste velka zvlastnost.

Po odjezdu z vodopadu, jsme se s Dodgem nekolik hodin otukavali a sehravali. Vzdyt nas ceka mnoho tisic mil spolecne prace pres prerie, pouste, lesy, mesta a Narodni parky nekonecne zeme. Buffalo, Cleveland, Toledo, Plymouth..a..Chicago! Ano, do Chicaga jsem se moc tesil. Vzdyt prave toto mesto je kolebkou mrakodrapu. Prvni odvazne stavby byly projektovany prave zde. Fotogenicke mesto mne vubec nezklamalo. Navic jsem zde prozil s mistnimi i 4. cervence, tedy velkolepe oslavy Dne nezavislosti. Nocni ohnostroje se zrcadlily ve sklenenych plastich supermodernich budov a ja jsem opet vedel, ze se pomalu naplnuje dalsi z mych bezbrehych cestovatelskych snu.

Severni Illinois, ale zejmena Wisconsin, predznamenaly prostredi, ktere me bude v pristich mnoha dnech vytrvale provazet. Nekonecne roviny, rozlehla pole od horizontu k horizontu, opustene a zaprasene benzinove pumpy s obsluhou, jak vystrizenou z nejakeho filmoveho hororu. Pri prujezdu planemi jizni Minnesoty, jsem odbocil na Pipestone. Misto je Narodnim monumentem a uz samotny nazev leccos predznamenava. Indiani z mistniho cerveneho kamene od nepameti vyrabeli proslule dymky miru. Jejich kalumety se rozsirily po celych statech od vychodu az na zapadni pobrezi.

Jizni Dakota nabidla hned nekolik atrakci, fotografickych motivu a zazitku. Po kratke navsteve Mitchel, mesta kukurice, jsem prozil nezapomenutelne dva dny v oblasti Badlands. Prezident Roosevelt ji v roce 1939 prohlasil za Narodni park, a tak i na me zustalo mnoho neporusenych piskovych vrstev a bizarnich tvaru, jez v zapadu slunce vrhaji uchvatne stiny. Erodovane barevne pisky a vulkanicky popel jsou dodnes hrobem mnoha druhu prehistoricke fauny i flory. Byly zde odkryty kosterni pozustatky tyranosauru i dinosauru. Indiani nazyvali tuto nehostinnou a temer nepruchodnou zemi Mako sica, tedy doslova Spatna zeme- Badlands.
Jizne od Badlands zije ve smutnych rezervacich nekolik jeste smutnejsich potomku slavnych a bojovnych Siouxu. Pri vzpomince na genocidu, ktera na nich byla v druhe polovine devatenacteho stoleti pachana, me prepadl smutek. Nalada se nezlepsila ani u okazaleho pamatniku Rushmore. Kamenni prezidenti Washington, Jefferson, Roosevelt a Lincoln, mne spise opet pripomneli, ze Evropane tuto posvatnou zemi indianum surove ukradli.
V dalsich dnech jsem se uz ale potesil z poznavani Narodniho parku Custer a kouzelnych Black Hills. Vrcholem byla navsteva zlatokopeckeho mestecka Deadwood, zejmena slavnych mist historie divokeho zapadu. Nikdy nezapomenu na navstevu hrobu nechvalne znameho Divokyho Billa Hickoka. Pistolnik a hrac byl zastrelen pri partii pokeru prave zde. Vedle nej lezi analfabeticka alkoholicka, herecka, zdravotni sestra, umyvacka nadobi, prostitutka a spionka Martha “Calamity Jane”. Jeste jsem prolezl nekolik starych hracskych doupat, salonu a spelunek a uz jsem radeji pokracoval dale.

Radostne foceni i uzasnou relaxaci v dokonale prirode jsem prozil pod bizarnim skalnim utvarem Devils Tower. Kamenny monolit se tyci v severovychodnim cipu Wyomingu. 260 metru vysoka skala vdeci za svuj vznik dramaticke vulkanicke aktivite stare temer sedesat milionu let. Venoval jsem ji desitky snimku a vubec jsem nelitoval draheho filmoveho materialu. To nejlepsi foceni bylo tradicne casne rano, kdy teple ranni slunce vykreslovalo na varhanovitem povrchu skvele variace svetel a stinu. Pripomnel jsem si “Blizka setkani tretiho druhu”. Prave v tomto kultovnim filmu se tento znamy utvar objevil. Milym zpestrenim bylo pozorovani a foceni zabavnych prerijnich svistu, kterych jsou zde cetne kolonie.

Kdyz uz jsem byl v severnim Wyomingu, odskocil jsem si pres Gillette a Sheridan do jizni Montany. Jak cesta pokracovala dale na zapad, to se ale dozvite v pristim psani, na ktere se uz ted tesim.

Jirka
t.c. jiz v San Franciscu

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL