Konečně západ

USA III.

Konečně západ

Jak jiz patrno v predchozich dvou dopisech, vedla moje dalsi cesta pri sjezdu ze zapadnich uboci pohori Sierra Nevada do prijemneho San Franciska. V dali vonel Pacifik a ja se tesil na toulky po znamem meste Zlate horecky. Kopcovite misto puvodne obyvali Ohlonsti Indiani, kteri vsak ve druhe polovine 18. stoleti, kratce po vybudovani misie,

Zobrazit vše
13.8.2007, USA III.

Konečně západ

13.8.2007

Jak jiz patrno v predchozich dvou dopisech, vedla moje dalsi cesta pri sjezdu ze zapadnich uboci pohori Sierra Nevada do prijemneho San Franciska. V dali vonel Pacifik a ja se tesil na toulky po znamem meste Zlate horecky. Kopcovite misto puvodne obyvali Ohlonsti Indiani, kteri vsak ve druhe polovine 18. stoleti, kratce po vybudovani misie, byli rychle vyhlazeni. Nalez zlata privedl do zabahnene vesnice desitky tisic lacnych prospektoru a postupne zmenil zlocinne a pijacke doupe ve vystavne mesto. Miluji atmosferu ctvrti Haight-Ashbury. Jeste dnes je zde citit oder z drog a potomci “kvetinovych deti” z 60. let loudi z usmudlaneho chodniku nejaky ten ctvrtak. Ztahuji se sem z celeho sveta a doplneni mnoha svobodnymi a svobodomyslnymi gayi a lesbickami, tvori viditelnou a velmi fotogenickou komunitu nevelkeho mesta. San Francisko proslulo svoji krasou, pozoruhodnou “kopcovitou architekturou”, ale hlavne bezbrehou liberalnosti. Je to privetive mesto, kde je vzdycky co objevovat. Nejvice casu jsem stravil v pritomnosti Golden Gate Bridge. Oblibeny symbol mesta byl casto prikryt tradicni hustou mlhou, tak jsem se musel pro dobre zabery nekolikrat vracet. Mezitim jsem si uzival pochoutek v Cinske ctvrti, atmosfery okolo klikate Lombard Street a kolorit kultovniho knihkupectvi City Lights Bookstore, ktere zalozil znamy reprezentant generace beatniku romanopisec Ferlinhetti. Vzdyt v tomto meste zili a tvorili takovi velikani jako Kerouac a Ginsberg. A to jsem se jeste nezminil o Kiplingovi, Stevensonovi a Marku Twainovi! Proste mesto na nekolik zivotu.

Odjel jsem na vychod, ze si od ruchu mesta odpocinu v NP Yosemite. Prirodni skvost zde lezi jiz 500 milionu let, ale to co musi snaset v poslednich letech, to si jiste nezaslouzi. V letni sezone jej zaplavi more hlucnych a odpadky produkujicich turistu, z cehoz jsou chudaci medvedi urcite pekne vyjeveni. Kdyz jsem tu byl pred lety v zime, byl to skutecny chram divociny, kde nikdo “starousedlikum” nekrizil cestu. Radostne vzruseni i peknou davku strachu jsem prozil pri foceni dvou skotacicich chundelatych mladat. Vyrusil me az ranger, ktery varoval pred blizici se medvedici. Sjel jsem k rece Merced River a pod zhavym sluncem fotil v ledovcovem udoli dramaticky tok s mohutnymi zulovymi balvany. Zbyl cas i na osvezeni.

Pri odjezdu z parku, jsem v NP Teton objevil dalsiho hunace. Nemel pro me fotograficke choutky prazadneho pochopeni a zmizel, nevdecnik, v hustem porostu mezi mokrady. To cetni zastupci mistni vysoke, ti se pred objektivem promenovali radi. Z Tetonu vedla moje cesta do skveleho zlatokopeckeho mestecka Bodie. Rad se pridavam k nazoru, ze je snad nejlepsim v USA. Na stopadesat polorozpadlych domu neni totiz upravovano pro turisty. Kdysi zde zilo okolo 10 tisic casto chamtivych a niceho se nestiticich dobrodruhu. V nejhrisnejsim meste Divokeho zapadu smenovali nalezene nugety za sklenice whisky a rozkos v narucich povetrnych zenstin. Dnes vsak vsichni, bidak i jeho obet, lezi na nedalekem hrbitove na kopci a shlizi na turisty, kteri se zatoulali do tohoto bohem zapomenuteho mista. Nedaleko od Mesta duchu jsem si uzil i ja.

Navsteva jezera Mono, pojmenovaneho takto mistnimi indiany podle miliard malych musek, bude uz nadale patrit v mem zivote k nezapomenutelnym fotografickym orgiim. Zustal jsem s bzucicimi partnerkami cely vecer, noc i rano a to co si vezu na celuloidovem pasu, budou, jak doufam, velke skvosty. Z temne modre hladiny prehistorickeho jezera totiz vystupuji podivne belostne vapencove utvary pripominajici goticke chramy. V mekkem vecernim a rannim svelte pusobily tajemne mysticky. Po kotniky v mazlave hmote jsem si pripadal jako na jine planete. Kdyby se ted na hladinu misto hejna cernych musek snesl konvoj letajicich taliru, vubec bych se nedivil.

Z tohoto pohadkoveho mista me muj stribrity Dodge prevezl spolehlive do daleko prozaictejsiho mista. Po roce jsem se vratil do oblibeneho mesta andelu. Los Angeles me nikdy nezklame. Vzdy je zde prijemna atmosfera, skveli lide, dostatek slunce i smogovy prikrov nad mestem. Tentokrat jsem vice casu venoval foceni lidi a atmosfery okolo Cinskeho divadla v proslulem Hollywoodu. Smysl pro humor a uvolnenost poulicnich umelcu, kteri se zivi tim, ze se nechaji fotografovat v prevleku zname filmove postavy, zatancuji ci neco predvedou, jsou pro toto misto typicke. Lze tu take potkat ta nejbizarnejsi zjeveni z celych USA. Neopomnel jsem vyfotit “povinna” mista spojena s proslulymi serialy Beverly Hills, Melrose place a Pobrezni hlidka. Jedno rano jsem si nasel cas i na jogging po prohratych plazich Venice Beach a Santa Monica. Pobavil jsem se pozorovanim i focenim mistnich postavicek. Takova koncentrace osuntelych bezdomovcu, obchodniku s cimkoliv, falesnych i pravych vojenskych veteranu a samozvanych umelcu se snad nikde jinde nevidi. Z mesta nadeji, showbussinesu a mody jsem odrazil netradicne vychodnim smerem. Ne tedy do Pacifiku, ale do bezbrehych oceanu pousti americkeho jihozapadu. Zacala se tak zaverecna etapa dlouheho americkeho fotografickeho putovani. Zapadniho brehu bylo dosazeno a ted bylo nutno se vratit do dalekeho New Yorku. Tvurci radost i dramatickou honbu za spravnym svetlem v tech nejskvelejsich narodnich parcich popisi zase priste. Do te doby se opatrujte.

Jirka

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL