Zpět na východ II.

USA V.

Zpět na východ II.

Do Arizony jsem vjel opet nenapadnou hranici z jizniho Utahu. Silnice 163 me dovedla primo ke vstupnim stezkam do Monument Valley. Prespal jsem u zavory a rano vital rozpacite paprsky jako prvni. Potkaval jsem jeste ospale a zamlkle Navahy. Sugestivni misto, kraj slavnych pribehu Johna Wayna, mne nabidl jeste mnoho dalsich skvelych motivu. Po dni

Zobrazit vše
11.9.2007, USA V.

Zpět na východ II.

11.9.2007

Do Arizony jsem vjel opet nenapadnou hranici z jizniho Utahu. Silnice 163 me dovedla primo ke vstupnim stezkam do Monument Valley. Prespal jsem u zavory a rano vital rozpacite paprsky jako prvni. Potkaval jsem jeste ospale a zamlkle Navahy. Sugestivni misto, kraj slavnych pribehu Johna Wayna, mne nabidl jeste mnoho dalsich skvelych motivu.

Po dni stravenem v uchvatnych rudych utvarech Indianske zeme, nasmeroval jsem Dodge opet na zapad, smerem ke Grand Canyonu. Touzil jsem videt Lake Powell, Page, fotogenicke zatociny divokeho Colorada a Antelope Canyon. Udelal jsem dobre, stalo to zato. Zejmena Antelope Canyon je neuveritelne originalni prirodni utvar . Bez dechu jsem nekolik hodin exponoval pohadkovou hru svetel v chladnem kanonu. Vubec se nedivim, ze toto misto patri k nejposvatnejsim. Skoda jen, ze se stava turisticky velmi exponovaným. Stale mne do zaberu vstupovali navstevnici snad z celeho sveta.

Byl cas se znovu vydat na vychod. Nekolik zastavek jsem rad venoval navstevam vsech tri nahornich plosin Hopi Indian Reservation. Hopiove jsou druzni, ale problem je s focenim. Velmi si to hlidaji a proto je tu znacne napeti. Uzil jsem si navstevu u jednoho indiana v kamennem pueblu. Docela jsme se skamaradili a nakonec jsem od neho za velmi priznivou cenu ziskal malou drevenou plastiku – kacinu. Je to velka vzacnost, ktera vychazi z hluboke tradice tohoto pozoruhodneho naroda. Pred opustenim Arizony jsem po nekolika letech zavital také do Canyonu de Chelly a Canyonu del Muerto. Dodnes zde muzeme najit cetne pamatky na pritomnost Pueblanskych predku. Po zahadnem zmizeni teto kultury zde zili Hopiove, kteri byli po odchodu na stolove hory vystridani nekolika kmeny Navahu. V roce 1864 je vytlacil nelidsky Kit Carson. Hranici do Noveho Mexika jsem prejel v oblasti hlavniho navazskeho mesta Window Rock.

Pres Gallup a hlavni mesto Albuquerque jsem spechal na jih Noveho Mexika. Splnil jsem si letity sen a fantasticke vapenne pousti White Sands National Monument jsem venoval hned nekolik dni. Je to neuveritelne misto. Posledni zajimava navsteva na uzemi tohoto státu mne pripomnela domov. Ocitl jsem se totiz v Karlovych Varech. Nedaleko poustniho mesta Carlsbad je dalsi z prirodnich skvostu. Carlsbad Caverns na apacskem uzemi patri k nejvetsim a nejkrasnejsim jeskynim sveta. V hloubce pres 200 metru se nachazi tzv. Velka komnata, do ktere by se vesel ten nejvetsi boeing. Tak krasne jeskynni utvary jsem mozna jeste nikde nikdy nevidel.

V sousednim Texasu jsem se delsi cas zdrzel pouze v Dallasu. Zajimala me zejmena mista spojena s tragickym umrtim prezidenta J. F. Kennedyho. Prekvapilo me kolik lidi, primych ucastniku smrtelne strelby, obhajuje na miste ruzne teorie o vice strelcich. Pomoci snimku z tehdejsich medii poukazuji na moznost, ze nestrilel pouze Oswald. Centrum Dallasu je moderni, plne velmi originalnich vyskovych staveb.

Dalsi cesta vedla do Arkansasu. Na vychodni hranici s Tennessee lezi mesto Memphis. Cely den jsem stravil v oblasti Graceland, v blizkosti vily Elvise Presleyho. Bylo uchvatne byt svedkem toho jak nekdo, kdo uz tricet let nezije, dokaze presto nezmizet z lidske pameti a srdce. Dodnes z jeho odkazu zije neuveritelne mnozstvi lidi. Turiste a fandove z celeho sveta prijizdi poklonit se jeho pamatce a pri te prilezitosti utraci za organizovane prohlidky a statisice ruznych suvenyru znacne mnozstvi dolaru. Jeho hity, vysilane na trinactem kanale satelitniho radia nazvaneho Elvis, jsem si s chuti uzil i ja.

Dvoudenni jizdou pres zalesnene Apalacske hory jsem dojel az na hranice Virginie a Marylandu. Od roku 1789 zde lezi hlavni mesto Spojenych statu Washington D. C. Poprve v zivote jsem stal pred Bilym domem, Capitolem, fotografoval Lincolnuv pamatnik a ztisil se u zulove steny s 58 tisici jmen padlych vojaku ve zbytecne vietnamske valce. Barvou vlady USA je barva bila, nebylo jednoduche na cetne pietni a statni budovy exponovat. Z docela nezajimaveho mesta jsem pak uz jen spechal do oblibeneho a dynamickeho New Yorku. Big Apple me privitalo opet sluncem, tak jak jsem jej pred mesicem a pul opustil. Nekolik dni celodennich toulek a vecerniho foceni na Mannhattanu a v Brooklynu, jsem si obohatil dechberoucim letem v helikoptere. Mannhattan z vysky je jeste uchvatnejsi. Posledni hodiny jsem venoval vzpominkam na prave skoncenou expedici. Byla to dalsi zdarila cesta a jenom doufam, ze si po vyvolani filmu ten priznivy dojem nepokazim. Prece jen to byla fotocesta, byla by to skoda.

Kdyz jsem na Kennedyho letisti vracel spolecnosti Dollar vypujcene auto, byl jsem znacne napjaty. Vse probehlo jakztakz hladce, doufam ze po nasledne kontrole tachometru se prilis nezdesili. Natocil jsem temer 20 tisic kilometru, s takovou by jim auta dlouho nevydrzela.

Uz ted se tesim na dalsi navstevu Spojenych statu. Ujistil jsem se, ze prirodni skvosty, kterymi se muzou pochlubit, patri k tem nejuzasnejsim na planete. Amerika je opravdovym chramem divociny.

Jirka

Děkujeme našim partnerům

VETO CZ DRFG CZECH FUND Ráááádio Impuls KOKTEJL