Autor článku: Jiří Kolbaba, 18.03.2008
Lokalita: Dopisy z cest, Burkina Faso

Africká dobrodružství V.

Vyraznym specifikem cestovani po zapadni Africe je cestovani. Uz jsem za ta leta na leccos zvykly, jen tak neco me nerozhodi. Alespon do teto expedice jsem o tom byl presvedcen. Ted jsem znacne zviklan.

Mechanizmy, pravidla a zvyklosti, ktere mistnim pripadaji asi bezne, dokazi i toho nejvetsiho flegmatika z Evropy dokonale zaskocit. Je jedno, ve ktere zapadoafricke zemi prave cestujete ci mezi kterymi se presouvate. Je jedno, patrila-li zeme v minulosti do sfery francouzskych nebo britskych zajmu. Zkusenosti, ktere hodlam priblizit, neziska klient cestovni agentury, ktera mu najme vlastni automobil. Pro takove se musi do rozlicnych prostredku mistni dopravy. Nastupujte, odjizdime!

"Nastupujte, odjizdime!" - neznamena, ze autobus, minibus, nakladak ci osobni auto hodla opravdu odjet. To jen podivny personal z odjezdoveho terminalu ci usmudlani pomocnici vseho veku kontroluji naplnenost snad jeste pojizdneho vehiklu. Nezbyva nez se potit na roztrhanem sedadle necisteho vozu a chranit si vybrane misto. Ta ostatni jsou vetsinou jeste horsi. Doba cekani na uplne naplneni, nejlepe preplneni, jinak prostredek verejne dopravy nepojede, muze byt ruzna. Bezne se pohybuje mezi peti az deviti hodinami. Naplneni prostredku maji na starosti nahaneci - mladi vyrostci, kteri od ridice inkasuji za sluzbu drobny baksis. Nekteri jsou pro nej ochotni vmacknout neznaleho a malo durazneho cestujiciho do uplne jineho spoje, nez potrebuje. Kdyz uz tedy sedite v tom spravnem voze, musite i nekolik hodin trpelive snaset usi drasajici hudbu, kourici pobudy, kteri si do vozu prisli jen tak posedet a stovky nabidek ke koupi. Mezitim pochopitelne kdekdo slibuje odjezd - "Uz za pet minut, pane."

Nekdy mam falesny pocit, ze ten ci onen transport bude prece jen kulturnejsi. Pres polopoustni oblasti v jiznim Mali jsem si obstaral transport v sedmimistnem terennim aute. Pres slib, ze nas pojede skutecne jen sedm, jelo nas nakonec nekolikasetkilometrovy usek nerovnym terenem patnact. Ke cti budiz ridici pricteno, ze jen ctrnact ve voze, ten patnacty podlehl protestum a vysvihl se na strechu na kyvajici se horu baglu. Dodnes je mi zahadou, jak se tam ten ekvilibrista mohl udrzet.

Nejagresivnejsi bojovnici jsou ridici "taxi" motorek. Ve snaze dostat me na ten svuj "kozi dech", po mne stale sahaji a kazdy tvrdi, ze me videl prvni, ze jsem jeho zakaznik a at to jeho konkurentovi potvrdim. Mlcim, pobavene se usmivam a nezridka se borci po par minutach nekompromisne poperou. Pokud pak stejne s nejakym jedu, zpravidla nezna cestu, jede oklikou a to ja rozhodne neplatim. Je zadelano na dalsi, tentokrat mezinarodni souboj.

Po nekonecnych desitkach hodin v nejruznejsich, ale vzdy docela strasnych az odpudivych dopravnich prostredcich ( Sahelsky expres jsem jiz popsal v Senegalu a ostatni si ani nechci pripominat), jsem nakonec prece jen dosahl poloviny, z planovaneho okruhu po zemich zapadni Afriky. S velkou ulevou jsem vystoupil na rozpalenem prasnem dvore prepravni spolecnosti v Ouagadougou, hlavnim meste Burkiny Faso. Unavny kolotoc nabidek vseho mozneho i nemozneho pokracoval i tady. Mam lidi rad. Na cestach miluji tu verbalni i neverbalni komunikaci s domorodci, ale ceho je moc, toho je prilis. Tech ataku je tolik, ze se bojim na nekoho podivat, usmat se ci odpovedet na pozdrav. To vsechno je zde, v zemich zapadni Afriky, chapano jako zajem o koupi sosky, telefonni karty, suseneho masa, ryze s omackou, odrezku syroveho masa ze zapraseneho, sluncem rozpaleneho pultu, vody v igelitu, varenych vajec, modlitebnich koberecku, turbanu...Stal se zde ze me apaticky, slepy a nemy bily cestovatel, jen takovy ma po chvili pokoj. Co je to ale za cestovani, co je to za poznavani? Cestuji proto, ze me to bavi, a ze je co fotit, ale tato cesta me opravdu nebavi a foceni je velmi slabe.

"Kdyz Te to nebavi, tak to nedelej, to je proti tvym zasadam!" - rekl jsem si. Od teto chvile jsem nemyslel na nic jineho, nez, ze to proste skoncim. Poprve v zivote se ze sveta vratim driv, nez jsem planoval. Nic na tom, ze nevyuziji dalsich pet pracne vybehanych a zaplacenych viz. Proste to balim. Uz se tesim, jak budu delat neco smysluplneho a ne desitky hodin tupe civet ve stojicim voze a pak polykat kila prachu s pytlem ryze a domorodcem na kline.

Burkina Faso, drivejsi Horni Volta, je malo urodna prasna kotlina, kde i pres cetne hladomory zije vice jak 13 milionu obyvatel. Tezke zivobyti obyvatel zeme, nijak zvlast neulehcuji nelegitimni vlady, ani nevyrazne politicke zmeny. Chudoba zustava hlavnim problemem zeme. Negramotnych je dokonce 82 procent obyvatel. I kdyz ctu o vysoke kriminalite, nemel jsem v teto zemi nikdy pocit ohrozeni. Potize s prelidnenim jsem zakusil hned v prvnich chvilich po prijezdu. Vetsina z tech, kteri me obstoupili, byli prislusnici kmene Mosiju. Jejich kralovstvi se na tomto uzemi nachazelo jiz v 15. stoleti. Poznavam tuaregske obchodniky ze severu, bobske rolniky v barevnych halenach i elegantni prislusniky kmene Fulbu. Ani tady, v Burkine, jsem temer nezahledl belocha. Kdyz uz, tak projel v klimatizovanem off roadu. Nikdy, az na jednu vyjimku, se mnou necestoval v lokalnim dopravnim prostredku.

Chtel jsem za tech par dni v exoticke Burkine neco poznat, ale na pujcovnu aut jsem nenarazil a transporty na vsechny svetove strany od Ouaga byly znacne nejiste a komplikovane. Cestovky na takovy nebyvaly zajem nebyly vubec pripraveny. Kdyz uz jsem tam nejakeho referenta nasel, hral temer vzdy na pocitaci karty nebo spal za stolem. Pracne jsem sehnal drahe rozhrkane auto, objezdil vsechny dominanty o kterych pise Rough guides, ale nestalo to za nic. Narodni muzeum je spise narodni ostuda, zvireci park Ziniare je smutna obdoba zoologicke zahrady, kde nemocna zvirata zjevne trpi v malych kotcich, nemaji dostatek zradla a vody. Tak vyzableho lviho samce jsem nastesti jeste nikdy nikde nevidel. A tak to slo raz na raz. Ridice jsem poslal domu o nekolik hodin drive a ukryl jsem se v chladku misie, kde jsem si radeji cetl.

Mezitim jsem stale resil muj drivejsi odlet z Afriky. Podarilo se mi koupit prelet s Air Burkina z Ouagadougou do beninskeho Cotonou. Na Pobrezi otroku si za priplatek zmenim datum odletu (mam odsud odletat s Air Senegal az tri tydny) a preletim do senegalskeho Dakaru. Letadla do Evropy jsou bohuzel plna, tak s preletem do Lisabonu a Prahy, jsem pouze na cekacce. Muze to byt jeste docela zajimave. Ale kdyz ja se tak tesim domu!!!

Jirka Kolbaba

Ouagadougou, Burkina Faso

Tento článek byl vytisknut z webu TheWorld.cz dne 18.09.2021 v 03:49
Materiál je chráněn autorským zákonem a jakékoli přebírání obsahu nebo jeho částí bez souhlasu autora je výslovně zakázáno.

THE WORLD, Boženy Němcové 41, 612 00   Brno
tel: +420 541 246 491, email: info@theworld.cz